60 Co 264/2025-245 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve , adresa, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 39 C 61/2024-189, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 400 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši: 8,5 % ročně z částky 33 333,33 Kč od , datum, do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 33 333,33 Kč od , datum, do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 33 333,33 Kč od , datum, do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 33 333,33 Kč od , datum, do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 33 333,33 Kč od , datum, do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 33 333,33 Kč od , datum, do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 33 333,33 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 33 333,33 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 33 333,33 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 33 333,33 Kč od , datum, do zaplacení, 15 % ročně z částky 33 333,33 Kč od , datum, do zaplacení a 15 % ročně z částky 33 333,33 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 87 846 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši 9 098 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání, v němž namítl, že soud I. stupně na něj nesprávně přenesl důkazní břemeno k prokázání vzniku listiny v době uvedené v listině, ačkoli žalovaná pouze účelově popřela pravost a pravdivost smlouvy o poskytnutí ručení ze dne , datum, (dále jen „předmětná smlouva“). Žalovaná takto v řadě řízení popírá jakékoliv závazky a vlastnické vztahy – jde o systematickou obstrukční strategii, která se pochopitelně neprokázala v žádném z několika desítek sporů, které vedou účastníci tohoto řízení a jím blízké osoby. Důkazní břemeno by mohlo být přeneseno na žalobce pouze, pokud by žalovaná uvedla konkrétní důvod, proč nemohlo k podpisu uvedenými osobami v uvedeném čase dojít. Soud I. stupně dále nesprávně uzavřel, že , jméno FO, , bývalá jednatelka žalované, byla v době podání své svědecké výpovědi osobou blízkou, když soud I. stupně se měl současně zabývat aktuálním vztahem mezi touto svědkyní a žalobcem, tento závěr nevyplývá ani z provedeného dokazování, kdy jej nelze dovodit z nesouvisejícího trestního řízení, v němž svědkyně odmítla vypovídat před policejním orgánem s odkazem na širší rodinné vztahy. Žalobce rovněž nesouhlasí s tím, že zmíněná svědkyně byla nevěrohodnou, potvrdila-li existenci listiny a nenasvědčuje-li z její výpovědi nic pro závěr o antedataci podpisu. Soud I. stupně nevzal v potaz, že jí je 73 let, že došlo k podpisu před cca 10 lety, že jednací místnost v ní vyvolává trauma a že byla svým synem, který je soudcem, v obecné rovině poučena o tom, že v případě nejistoty má popravdě odpovědět, že si nevzpomene. Soud I. stupně rovněž neodůvodněně dospěl k závěru o nevěrohodnosti účastnické výpovědi žalobce, který trpí středně těžkým sluchovým postižením a ve věku téměř 80 let není překvapivé, že na některé otázky odpověděl nedostatečně; soud I. stupně opřel závěr o nevěrohodnosti o rozpory, které jsou v některých bodech tak zjevným omylem, že z nich rozhodně nelze dospět k závěru, že žalobce účelově zkresluje svou výpověď a je nevěrohodný, když podstatné okolnosti tvrzené v žalobě potvrdil. Stejně tak je silně subjektivní hodnocení věrohodnosti dalších dvou svědků. Zeť žalobce, právník, který si pamatuje, že smlouvu připravoval, což rovněž čestně prohlásil, byl pro soud I. stupně nedůvěryhodný, protože si naopak vybavoval příliš dobře; není přitom pravdou, že by si svědek pamatoval přesný den, současně svědek logicky odůvodnil, proč ví, kdy se podpis předmětné smlouvy uskutečnil. Věrohodnost svědka , jméno FO, byla rovněž soudem I. stupně odmítnuta pro příbuzenský vztah, a dokonce pro jeho dlužnickou pozici v insolvenčním řízení. Závěry soudu I. stupně k věrohodnosti svědků jsou tak rozporné, nelogické a nepřezkoumatelné. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k novému projednání.3. Žalovaná ve vyjádření zdůraznila, že odvolání nepovažuje za důvodné. Žalobce v zásadě jen lamentuje nad hodnocením důkazů v jeho neprospěch, hodnocení důkazů je však výsostným právem soudu I. stupně a odvolací soud by musel celé dokazování zopakovat, pokud by chtěl dospět k závěrům jiným. Nevěrohodnost vyslechnutých svědků – rodinných příslušníků žalobce se stává notorietou. Svědkyně , jméno FO, nepotvrdila v řízení nic, nebyla schopná časově zařadit vznik údajné listiny ani datovat svůj podpis ve vztahu k době, kdy byla statutárním orgánem, zjevně svědkyně nechtěla lhát. Účastnický výslech žalobce byl taktéž zcela mimo reálie tvrzené kauzy, kdy se nelze vymlouvat na nedoslýchavost. Dva přímí aktéři tak nebyli o údajné kauze schopni vysvětlit takřka nic. O to překvapivější bylo vystoupení svědkyně , jméno FO, a svědka , jméno FO, , kteří věděli takřka vše s precizností švýcarských mistrů, bylo přitom až zarážející, jakým detailem svědkové oplývali. Soud I. stupně při dokazování ani jinak nepochybil, kdy dbal všech procesních zásad. Samotná žaloba přitom byla nezákonným postupem, jímž chtěl žalobce dostat ze žalované finanční prostředky, o čemž svědčí jen uplatnění nároku za část období. Žalovaná nemá pochyb o tom, že předmětná smlouva byla antedatovaná. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.4. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, , jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobcem jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a o. s. ř.), kdy po ústním projednání věci dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení napadeného rozhodnutí.5. Soud I. stupně – s výjimkou závěru o neunesení důkazního břemene ohledně data podpisu předmětné smlouvy (k tomu viz dále) – na základě zásady volného hodnocení dokazování vyjádřené v § 132 o. s. ř. pečlivě zhodnotil provedené důkazy a dovodil z těchto důkazů správné závěry o skutkovém stavu, kdy bylo patrno, z jakých konkrétních provedených důkazů byl ten který skutkový závěr učiněn, současně přiléhavě vysvětlil, proč té které účastnické či svědecké výpovědi uvěřil, či nikoliv. Úvahy, kterými se soud I. stupně řídil při hodnocení důkazů, a z těchto důkazů dovozené skutkové závěry neodporují obsahu provedených důkazů a mají logický základ. Odvolací soud nevidí v hodnocení důkazů disproporci, pro kterou by mělo být dokazování opakováno, a proto lze na skutkové závěry soudu I. stupně plně odkázat.6. Nad rámec uvedené zopakoval odvolací soud dokazování úplným výpisem z obchodního rejstříku žalované (viz č. l. 232), z něhož vyplynulo, že paní , Anonymizováno, . , jméno FO, byla v období od , datum, do , datum, jednatelkou žalované, následně od , datum, do , datum, byl jednatelem žalované žalobce, a to od , datum, společně s , tituly před jménem, , jméno FO, . V období od , datum, do , datum, bylo zapsáno, že jednatel jedná jménem společnosti samostatně. Dozorčí radu má žalovaná zřízenou až od , datum, . V období od , datum, do , datum, byla jako jediný společník zapsána společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Dále odvolací soud provedl soudem I. stupně zamítnutý důkazní návrh úplným výpisem z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (viz č. l. 235), z něhož vyplynulo, že do , datum, vykonávalo funkci statutárního orgánu představenstvo, jehož jedinou členkou a současně předsedkyní byla v období od , datum, do , datum, , Anonymizováno, . , jméno FO, . Dne , datum, došlo ke změně statutárního orgánu na statutárního ředitele, jehož funkci vykonával od , datum, do , datum, žalobce. Od , datum, měla tato společnost jako statutární orgán opětovně představenstvo, jehož členy byli v období od , datum, do , datum, žalobce a , tituly před jménem, , jméno FO, . V období od , datum, do , datum, měla společnost zřízenu správní radu, jejímž jediným členem byl žalobce. V období do , datum, do , datum, byl jako jediný akcionář evidován , jméno FO, , od , datum, do , datum, byla jako jediný akcionář evidována , jméno FO, . Společnost měla v období od , datum, do , datum, zapsáno 20 ks kmenových akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč v listinné podobě a v období od , datum, do , datum, zapsáno 20 ks kmenových akcií na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč.7. Co se týče zbylých navržených důkazů, má odvolací soud za to, že jsou v současné procesní situaci vskutku nadbytečné, a proto soud I. stupně přiléhavě přistoupil k jejich zamítnutí.8. Z hlediska právního posouzení je třeba připomenout