15 CO 317/2021-157 — Neznámý soud 69

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) uložil žalované povinnost omluvit se žalobkyni dopisem tohoto znění:„ Omlouvám se paní [jméno] [příjmení] z [obec] za to, že jsem ji lživě nařkla před svědky ze závislosti na alkoholu a z toho, že se v minulosti z této závislosti léčila. Toto nařčení nebylo pravdivé. [jméno] [příjmení], [obec]“ do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (odst. I.), a zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. II.). Zamítl žalobu, aby omluva podle výroku I. rozsudku obsahovala dále věty:„ Tuto pomluvu jsem šířila úmyslně, abych poškodila její dobrou pověst“ a„ lituji následků, které jsem [jméno] [příjmení] způsobila touto urážkou na její cti“, aby žalovaná byla povinna omluvu dle výroku I. rozsudku zaslat [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (odst. III.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (odst. IV.). 2. Žalobkyně se domáhala (po změně žaloby) omluvy ve znění vyplývajícím ze shora uvedené výrokové části rozsudku, zaslané formou dopisu jí a [jméno] a [jméno] [příjmení] a dále peněžitého zadostiučinění ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím za zásah do jejích osobnostních práv výrokem žalované o tom, že žalobkyně je závislá na alkoholu a ze závislosti se léčila, vyřčeným v rámci pracovní schůzky konané dne [datum] na společném pracovišti účastnic. Jako následky tohoto nepravdivého výroku žalobkyně tvrdila psychické potíže, poškození pověsti, zhoršení zdravotního stavu a dopady do osobního a pracovního života. Žalovaná naopak poukázala na nadměrné obtěžování voláním a SMS zprávami žalobkyně v době výkonu práce na jednom pracovišti, což bylo příčinou vyhrocení jejich konfliktu, na jehož vrcholu vyřkla předmětný výrok. Žalovaná zpochybnila příčinnou souvislost mezi svým výrokem a žalobkyní tvrzenými následky a popřela jakoukoliv formu následného šíření nepravdivého výroku. 3. Soud I. stupně vyšel z nesporného tvrzení účastnic, že v období od května do září 2017 byly zaměstnány na stejném pracovišti (prodejna [anonymizováno] v hypermarketu [jméno] na adrese [ulice a číslo] v [obec]), žalobkyně na pozici prodavačky a žalovaná jako její přímá nadřízená na pozici vedoucí prodejny, přičemž jejich společné působení bylo ukončeno dne [datum] v důsledku incidentu, k němuž mezi účastnicemi došlo v průběhu pracovní schůzky konané za přítomnosti zaměstnavatele, kdy žalovaná vyřkla výrok, že žalobkyně je závislá na alkoholu a ze závislosti se léčila (jak plyne z rozhodnutí Městského úřadu Tábor, kanceláře starosty – oddělení přestupků ze dne 22. 1. 2018, č. j. P 1267/2017 [titul], podle kterého se jednalo o výrok nepravdivý a žalovaná se jím dopustila spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., za což jí byl uložen trest zaplacení pokuty ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč). Z výpovědi účastnic soud I. stupně zjistil, že konání této schůzky dne [datum] a vyřčení předmětného výroku předcházela jejich problematická pracovní spolupráce (žalobkyně shledávala problém v nepřiměřených požadavcích a nedůvodných výtkách žalované jako nadřízené, žalovaná se pak cítila nadměrně obtěžována telefonickými hovory a zprávami zasílanými prostřednictvím SMS a aplikace messenger – shodně i výpověď manžela žalované); vyostřování vzájemných vztahů účastnic rovněž plyne z výpovědi zaměstnavatelky [jméno] [příjmení] učiněné ve správním řízení, obsahu SMS a messenger zpráv účastnic a ze sešitu obsahujícího pracovní vzkazy účastnic na pracovišti. Schůzka se konala po zavírací době (cca v 18:00 hodin) v prostoru prodejny odděleném od ostatních prostor hypermarketu zpola zataženou roletou za přítomnosti žalobkyně, žalované a manželů [příjmení]. Tvrdila-li žalobkyně, že rozhovor vyslechly další osoby (zaměstnankyně ostrahy [jméno] [příjmení], prodavačka prodejny [jméno] paní [příjmení] a blíže neurčený počet kolemjdoucích zákazníků), plyne z obsahu přestupkového spisu, konkrétně z výpovědi [jméno] [příjmení], že útržek hovoru obsahující i předmětný výrok zaslechla pouze ona, když při plnění pracovních povinností procházela kolem předmětné prodejny a znala aktéry schůzky; zároveň svědkyně [příjmení] vypověděla, že [jméno] [příjmení] byla o průběhu schůzky informována až následně samotnou žalobkyní. Žalovaná následujícího dne oznámila pracovní neschopnost a poté pracovní poměr na svou žádost ukončila, žalobkyně v prodejně působila i nadále a pracovní poměr ukončila ke dni [datum], a to dle své výpovědi ze zdravotních důvodů v důsledku nesnesitelných bolestí. Tvrzení žalobkyně o následném šíření nepravdivé informace o její závislosti na alkoholu žalovanou nebylo dle závěru soudu I. stupně v řízení prokázáno. Vyjma sdělení příslušných informací spolupracovnici [jméno] [příjmení] absentuje v popisu dalších situací žalobkyně jakékoliv spojení s jednáním žalované; za nadbytečné proto soud považoval provádět v tomto směru další dokazování, a to nahrávkami hovorů žalobkyně s panem [příjmení] ze [datum], s obchodním zástupcem [jméno] (který se měl vyjadřovat k tvrzení žalované, že informace o závislosti žalobkyně na alkoholu získala od něho) a s její bývalou zaměstnavatelkou [jméno] [příjmení] z [datum] (zda sdělila takovou informaci žalované). Svědkyně [jméno] [příjmení] pak výslovně popřela, že v době po incidentu by jí žalovaná sdělila jakékoliv informace o závislosti žalobkyně na užívání alkoholu (naopak o informacích, kterými měla disponovat žalovaná, ji informovala žalobkyně). Nebyl pak proveden ani důkaz nahrávkou hovoru žalobkyně s [jméno] [příjmení] ze dne [datum], k němuž nebylo doloženo svolení jmenované s pořízením nahrávky, navíc soud ve smyslu § 88 odst. 1 o. z. upřednostnil výpověď svědkyně. K nepříznivým následkům vzniklým žalobkyni bylo zjištěno, že v důsledku předmětného výroku došlo ke zhoršení jejího psychického stavu spočívajícího v rozvoji depresivních a úzkostných stavů, obav z hodnocení okolí, problémů se spánkem (výpovědi žalobkyně a jejího bývalého partnera [jméno] [příjmení], lékařské zprávy psychiatrické ambulance [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum] a [datum], zpráva praktické lékařky [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] z [datum]); zpráva neurologického oddělení [nemocnice], a. s., pak prokazuje onemocnění žalobkyně [příjmení] chorobou, které se projevuje změnami týkajícími se pohybu (třes, lehká nestabilita při chůzi) a psychiky. Dále z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že rozvoj bolestivých stavů u ní nastal již před předmětným incidentem v průběhu trvání pracovního poměru v prodejně [anonymizováno], přičemž lékařské ošetření z tohoto důvodu vyhledala poprvé dne [datum] u [anonymizováno] [příjmení] (bolesti kyčlí) a dne [datum] u [anonymizováno] [příjmení] (bolesti zad). Ze zpráv gynekologicko-porodnické ambulance [anonymizováno] [příjmení] – [příjmení] plyne, že žalobkyně absolvovala myomektomii (odstranění myomů) již v roce 2012, další nález myomu je zachycen ve zprávě ze dne [datum] a dle zprávy z [datum] je žalobkyně doporučena k objednání opět na myomektomii. Byť dle uvedených [anonymizováno] zpráv se žalobkyně po incidentu pokoušela o početí dítěte, bývalý partner [příjmení] [příjmení] nepotvrdil tvrzení žalobkyně, že důvodem ukončení jejich vztahu byla neúspěšná snaha o početí. Ke svému tvrzení o ovlivnění potencionálních zaměstnavatelů výrokem žalované či jeho následným šířením žalovaná uvedla, že nedisponuje relevantními důkazy. 4. Z hlediska právního posouzení věci vyšel soud I. stupně z ust. § 81 odst. 1, 2 o. z., podle kterého je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 82 odst. 1 o. z. se člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Na základě shora uvedených zjištění soud I. stupně uzavírá, že výrok žalované o tom, že žalobkyně je závislá na alkoholu a ze závislosti se léčila, je dle obsahu rozhodnutí o přestupku a žalobkyní předložených lékařských zpráv výrokem nepravdivým. Vzhledem k tomu, že byl vyřčen za přítomnosti zaměstnavatele žalobkyně, v jehož očích mohl snížit mínění o pracovních kvalitách žalobkyně, měl rovněž difamační účinky a byl způsobilý zasáhnout neoprávněně do osobnostních práv žalobkyně, konkrétně do jejího práva na osobní čest, lidskou důstojnost a dobrou pověst. Předmětný výrok nebyl žalovanou vyřčen veřejně, ale v rámci soukromého rozhovoru (za přítomnosti zaměstnavatele účastnic manželů [příjmení]), přičemž část obsahu rozhovoru náhodně zaslechla jedna osoba (pracovnice ostrahy [jméno] [příjmení]), která byla v důsled