19 CO 215/2022-119 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 310 000 Kč s úrokem z prodlení od 1. 1. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovanému v roce 2017 zapůjčil celkem částku 3 610 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit do 31. 12. 2018. Žalovaný dosud žalobci uhradil pouze 300 000 Kč, přes výzvu žalobce zbývající částku 3 310 000 Kč žalobci nezaplatil. 2. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3 310 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 1. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Soud žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 362 060 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce je bývalým vlastníkem 100 % obchodního podílu žalovaného, když na základě smlouvy sepsané formou notářského zápisu ze dne 11. 12. 2017 byl tento obchodní podíl ve společnosti žalovaného převeden žalobcem na společnost [právnická osoba] V notářském zápisu žalobce jako převodce obchodního podílu prohlásil, že nemá žádné další pohledávky vůči nabyvateli jeho podílu. V dodatku č. 1 k tomuto notářskému zápisu ze dne 18. 12. 2017, který je podepsán žalobcem a za společnost [právnická osoba] na základě plné moci [titul] [jméno] [příjmení], bylo ujednáno, že se strany dohodly na novém znění čl. 2 bod 2 notářského zápisu ze dne 11. 12. 2017 s tím, že budou vloženy 2 nové body do článku 2, když v jednom z těchto bodů žalobce prohlašuje, že zapůjčil žalovanému částku ve výši 3 610 000 Kč, které se společnost zavazuje zaplatit nejpozději do 31. 12. 2018. Z dopisu ze dne 8. 2. 2019 zaslaného žalobci jednatelem žalovaného [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný žalobce informuje o tom, že žalovaný začne splácen zápůjčku ve výši 3 610 000 Kč tak, aby byla uhrazena v co nejkratším časovém horizontu v souladu s finančními možnostmi, když jednatel se odvolává na dodatek [číslo] k notářskému zápisu. Výpisy z účtu žalobce bylo prokázáno, že žalovaný zaslal žalobci celkem 10 splátek po 30 000 Kč. Bývalý jednatel žalovaného [jméno] [příjmení] tyto skutečnosti potvrdil ve své svědecké výpovědi s tím, že pokyn k zaslání dopisu ve znění ze dne 8. 2. 2019 dostal od majitelů žalované společnosti, podle jejich pokynu začal se splácením, žalovaný přestal půjčku splácet z důvodu finančních potíží. Z výpovědi svědka [titul] [příjmení], daňového poradce žalovaného, bylo zjištěno, že splátky prováděné žalovaným po 30 000 Kč byly účtovány jako úhrada závazku vůči žalobci. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně hodnotil podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále dle ust. § 555 a § 556 o. z. Soud prvního stupně uzavřel, že ačkoliv žalobce nepředložil písemnou smlouvu o zápůjčce, lze učinit závěr, že mezi žalobcem a žalovaným v době, kdy žalobce byl jediným vlastníkem žalované společnosti, došlo nejen k uzavření neformální smlouvy o zápůjčce, ale také k faktickému poskytnutí finančních prostředků. Žalovaný nemůže být zavázán k úhradě půjčky pouze na základě dodatku č. 1 k notářskému zápisu ze dne 18. 12. 2017, neboť tento dodatek podepsal nikoli žalovaný, ale [titul] [příjmení] jako zmocněnec společnosti [právnická osoba], tedy subjektu odlišného od žalovaného. Soud prvního stupně však vychází z výkladu vůle samotného žalovaného ve smyslu § 556 odst. 2 o. z., který následně projevil vůli uznat existenci zápůjčky mezi účastníky řízení a svou povinnost ji uhradit, když s úhradou také započal, jak vyplývá z výpisu z účtu žalobce a výpovědí jednatele žalovaného a svědka [titul] [příjmení]. Dle vyjádření jednatele žalovaného [jméno] [příjmení] nebyl celý dluh uhrazen z ekonomických důvodů, nikoliv proto, že by žalovaný měl pochybnosti o existenci svého závazku. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky a žalovanému vznikla povinnost tyto finanční prostředky žalobci vrátit, což částečně i činil. S těmito závěry žalobě jako důvodné vyhověl a přiznal žalobci rovněž úroky z prodlení v zákonné výši ve smyslu § 1970 o. z., neboť zápůjčka byla splatná 31. 12. 2018. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal plně procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek a odměnu za právní zastoupení advokátem. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu, že mezi žalobcem a žalovaným v době, kdy byl žalobce jediným vlastníkem žalované společnosti, došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce i k faktickému poskytnutí finančních prostředků. Takový závěr dle žalovaného neodpovídá provedenému dokazování. K faktickému poskytnutí finančních prostředků sice skutečně došlo, nebylo však prokázáno, že to bylo na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce. Pokud jde o tzv. dodatek k notářskému zápisu, i soud připouští, že se jedná o právní jednání žalobce a společnosti [právnická osoba], tedy osoby odlišné od žalovaného. To znamená, že tímto jednáním nemohlo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce ani k uznání dluhu. Jediným důvodem, proč soud učinil závěr o uzavření smlouvy o zápůjčce, tak zůstává pouze faktické poskytnutí finančních prostředků. Soud se však nezabýval rozporem mezi součtem částek převedených na bankovní účet žalovaného ve výši 4 410 000 Kč a výši údajně poskytnuté zápůjčky dle dodatku k notářskému zápisu ve výši 3 610 000 Kč. Soud prvního stupně se nezabýval svědkem [titul] [příjmení] uváděným a odůvodněným názorem na důvod poskytnutí finančních prostředků do společnosti. Soud se rovněž nezabýval věrohodností tvrzení svědka [příjmení], a to ani při zohlednění výpovědi svědka [titul] [příjmení]. Dle žalovaného žádným provedeným důkazem nebyla prokázána existence žalobcem tvrzené zápůjčky vůči žalovanému. Žalovaný setrvává na tom, že žádný dluh vůči žalobci nevznikl, nárok uplatňovaný žalobním návrhem neexistuje a žádný existující závazek ani nebyl z jeho strany vůči žalobci uznán. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a uloží žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně plně odpovídá provedeným důkazům a je správné i po právní stránce. Soud prvního stupně podrobně rozvedl důvody, které ho vedly k rozhodnutí o žalobě. Pokud žalovaný zpochybňuje věrohodnost svědka [příjmení], tehdejšího jednatele žalovaného, jde o účelové tvrzení, ke kterému nebyly předloženy žádné důkazy. Žalovaný odvolání staví na výpovědi svědka [titul] [příjmení], která je účelová a odporuje provedeným důkazům. Sám svědek připouští možnost, že se v dané věci jednalo o závazek žalovaného vůči žalobci. Pokud žalovaný namítá, že žalobce nežaloval částku 4 410 000 Kč, pak bylo právem žalobce, pro jakou částku bude žalovat. Žalobce požaduje částku uvedenou v dodatku k notářskému zápisu a zejména v písemném sdělení jednatele [příjmení] ze dne 8. 2. 2017, který potvrzuje zápůjčku ve výši 3 610 000 Kč. Pokud žalovaný v odvolání uvádí, že by chyběl provozní kapitál, pak o tom nebyl předložen žádný důkaz. Soud prvního stupně se se všemi námitkami žalovaného dostatečně vypořádal. Žalobce proti navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2054 odst. 1 o. z. placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Podle odst. 2 téhož ustanovení plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle odst. 3 ustanovení odst. 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena. 9. Po skutkové stránce vychází odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která učinil z provedených důkazů, tak jak jsou podrobně uvedena v odstavci 5. – 17. odůvodnění napadeného rozsudku. Skutkové závěry soudu prvního stupně vyplývají z provedených důkazů, které soud hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje jak na jednotlivá skutková zjištění soudu prvního stupně, tak na jeho skutkové závěry uvedené v odstavci 22. odůvodnění rozsudku. 10. Po právní stránce vychá