19 CO 615/2022-85 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 6 292 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 122 514,87 Kč jdoucím od 5. 7. 2021 do 23. 9. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 6 292 Kč od 24. 9. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci I.). Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 190 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od 5. 7. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci II.). Žalobu ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění co do výše 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od 5. 7. 2021 do zaplacení zamítl (výrok v odstavci III.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 53 582 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci IV.). Žalobce se po žalované domáhal jednak náhrady škody ve výši 122 591 Kč s příslušenstvím představující vynaložené náklady na obhajobu a dále přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ zákon“, která mu vznikla v důsledku jeho trestního stíhání, které skončilo po více než 4 letech zproštěním obžaloby. Soud prvního stupně zjistil, že usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo policejním orgánem Policie ČR, Odborem hospodářské kriminality, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje v Českých Budějovicích zahájeno trestní stíhání žalobce ze spáchání účastenství na zvlášť závažném zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a zločinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 věta druhá, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Z usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 12. 2016, č. j. 1 VZT 633/2016-67 zjistil, že stížnost žalobce, která byla dne 6. 9. 2016 podána proti usnesení vrchního komisaře Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, byla zamítnuta jako nedůvodná. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2020, č. j. 17 T 6/2018-3976 zjistil, že žalobce byl zproštěn obžaloby státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2018, č. j. KZV 30/2016-624, neboť nebylo prokázáno, že v žalobě specifikovaný skutek spáchal obžalovaný. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, č. j. 4 To 57/2020 zjistil, že odvolání státního zástupce ohledně žalobce jako obžalovaného bylo zamítnuto. Soud dále z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zjistil, že žalobce byl dne [datum] v [údaj o čase] hodin v [obec] zadržen, a to z důvodu, že na základě doposud získaných informací a zadokumentovaných skutečností vznikly důvody vazby podle ust. § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Protokolem o provedení domovní prohlídky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] měl za prokázané, že žalobci byla provedena dne 5. 9. 2016 v 6:20 hodin domovní prohlídka, které se účastnila [titul] [jméno] [příjmení]. Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] [spisová značka] měl za prokázané, že na dobu od 6. 4. 2016 do 6. 8. 2016 byl Okresním soudem v Českých Budějovicích k návrhu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na telefonním čísle, jehož uživatelem byl žalobce. Uplatněním nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy ze dne 4. 1. 2021 měl za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, ze stanoviska žalované ze dne 22. 9. 2021 a likvidační doložky ze dne 9. 9. 2021 zjistil, že žalovaná přiznala žalobci na nákladech obhajoby a cestovném částku ve výši 116 222,87 Kč včetně DPH, kterou žalobci po podání žaloby i zaplatila. V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání dospěla k závěru, že existence práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 6/2018 je nesporná, a proto se žalobci omluvila. Žalobce vzal poté žalobu zpět co do částky 116 222,87 Kč s příslušenstvím a usnesením ze dne 11. 11. 2021, č. j. 12 C 202/2021-38 bylo řízení v této části zastaveno. Soud měl za prokázané, že k obhajobě žalobce v trestním řízení byl zmocněn advokát [titul] [jméno] [příjmení], který nahlížel dne 12. 9. 2016 a dne 18. 10. 2016 do trestního spisu [číslo jednací], účelem nahlédnutí bylo seznámení se se svědeckými výpověďmi a dalšími listinnými důkazy. Žalobci byly vyúčtovány náklady obhajoby celkem ve výši 122 591 Kč včetně DPH, které žalobce právnímu zástupci uhradil. Náklady obhajoby spočívající v nahlédnutí do trestního spisu dne 12. 9. 2016 a 18. 10. 2016 nebyly ze strany žalované zaplaceny s odůvodněním, že je nelze považovat za náklady řízení účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí. Z účastnického výslechu žalobce a z prohlášení ze dne 20. 4. 2021 zjistil, že žalobce byl v minulosti trestně stíhán, v průběhu trestního řízení se mu vracely vzpomínky na předchozí trestní stíhání. Byl vzat do vazby na dobu 24 hodin, po dobu trestního stíhání trpěl psychickými obtížemi. Do zahájení trestního stíhání plně pečoval o autistického syna, který vyžaduje péči 24 hodin denně a je na žalobce fixován. O trestním řízení vyšel článek na internetu, kde byl žalobce uveden příjmením jako jediný z obžalovaných, trestní stíhání mělo dopad na partnerský vztah žalobce, hluboce zasáhlo jeho partnerku, která v důsledku probíhajícího trestního stíhání ukončila svůj pracovní poměr u Policie ČR. Ze svědecké výpovědi [titul] [jméno] [příjmení] a z jejího prohlášení ze dne 26. 4. 2021 zjistil, že trestní stíhání jejího partnera mělo zásadní dopad na chod rodiny, neboť psychický stav neumožňoval žalobci, aby pečoval o syna tak, jak tomu bylo v minulosti mimo jiné i proto, že v důsledku provedené domovní prohlídky bylo okolí žalobce i sousedům známo, že se žalobcem je vedeno trestní řízení, žalobce proto například odmítal se synem vycházet na procházky apod. Trestní stíhání mělo rovněž dopad na partnerský vztah svědkyně a žalobce. Ona sama byla nucena ukončit své zaměstnání u Policie ČR, neboť špatně snášela setkávat se s policisty, kteří u nich prováděli domovní prohlídku v rámci výkonu práce. Z prohlášení [jméno] [příjmení] zjistil, že na počátku září roku 2016 vypomáhala s péčí o děti partnerce žalobce, jejíž vztah se žalobcem nebyl v té době dobrý. Nepříznivý dopad trestního stíhání žalobce na partnerský vztah zjistil i z prohlášení [jméno] [příjmení], sestry žalobce. Z potvrzení prokazujícím dobu poskytování péče ze dne 4. 3. 2020 měl za prokázané, že žalobce poskytuje péči svému synovi [jméno] [příjmení] od 1. 8. 2012. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. a judikaturu Nejvyššího soudu učinil závěr o tom, že stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Žalobce byl zproštěn podané obžaloby, a je proto dána odpovědnost státu, sama žalovaná svou odpovědnost i uznala. Žalobce v souladu s ust. § 14 zákona uplatnil svůj nárok nejprve u žalované, po uplynutí 6 měsíců ode dne uplatnění tohoto nároku, když nebyl ze strany žalované uspokojen, se v souladu s ust. § 15 domáhá uspokojení svého nároku u soudu. Žalobci dosud ze strany žalované nebyla uhrazena škoda spočívající v nákladech na obhajobu za 2 úkony právní služby představující nahlédnutí do trestního spisu dne 12. 9. 2016 a 18. 10. 2016, soud s odkazem na nálezy Ústavního soudu v rozsudku citované učinil závěr o tom, že nahlížení do spisu je nutné považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Nahlížení do spisu je úkonem, který je nezbytný pro řádný a kvalifikovaný výkon obhajoby a v posuzované věci nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o úkony neúčelné, v jednotlivých případech byly předmětem nahlížení rozdílné listiny, nejednalo se ani o skutkově či právně jednoduchou věc, u níž by bylo možné dospět k závěru, že prostudování spisu bylo nadbytečné.