19 CO 833/2022-71 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným usnesením uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zdržet se rušení držby žalobce, a to držby vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], které spočívá v umisťování movitých věcí na tento pozemek, včetně vozidel. Žalovanému uložil dále povinnost uvést pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] v předešlý stav, kdy nebyla na pozemek umístěna žádná vozidla, a to do tří dnů od doručení usnesení. Žalovanému uložil i povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 534 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce a dále zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Písku soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Soud prvního stupně shledal, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] zapsaných u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště]. Z katastrální mapy vyplývá, že kolem hranice pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] vede komunikace v ulici [obec]. Žalobce část shora uvedených nemovitostí přenechává k užívání společnosti [právnická osoba], jejímž jednatelem je [titul] [jméno] [příjmení], a která provozuje občerstvení. V části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] směrem k ulici [obec] bylo volné prostranství opatřené piktografickou cedulí se zákazem vjezdu a vstupu s výjimkou E.ON a stoly, resp. zařízení k sezení a žalobce jako vlastník pro ochranu pokojného stavu a nerušené držby svého práva umístil na pozemek tři zabetonované žluté sloupky, aby zamezil vjezd vozidlům. Z fotodokumentace zachycující pokojný stav je možné dovodit, že v prostoru před provozovnou, označenou mimo jiné„ zmrzlina“, umístněnou na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] není zaparkováno žádné vozidlo při hranici pozemku směrem ke komunikaci v ulici [obec] a z fotodokumentace zachycující stav po nezákonném zásahu do držby shledal, že v prostoru před provozovnou umístěnou na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] je zaparkováno vozidlo Škoda Felicia Pick-up, [registrační značka] a dodávka Mercedes – Benz, [registrační značka]. Sloupky byly na pozemek umístěny dne 24. 4. 2002 a 25. 4. 2022 provozovatel objektu s občerstvením oznámil žalobci, že na pozemku parc. [číslo] jsou umístěna vozidla žalovaného, a to navzdory učiněným opatřením proti vjezdu vozidel, přičemž železné sloupky byly poškozeny, jeden byl odstraněn a druhý byl ohnut. Ze zprávy [městský úřad], registru vozidel a především ze zprávy Policie ČR, OO [obec] je zřejmé, že vozidla jsou ve vlastnictví žalovaného, který podniká na adrese [obec a číslo], [obec], v oboru pekařství, cukrářství, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, hostinská činnost a prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin dle živnostenského rejstříku. Žalobce dne 9. 5. 2022 vyzval žalovaného k dobrovolnému upuštění od rušení držby a k uvedení v předešlý stav. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 987, § 988, § 1003 a § 1008 odst. 1 učinil závěr o tom, že podmínkou úspěchu žaloby je držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným, rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva. Při poskytování právní ochrany v řízení podle § 1003 o. z. soud nezkoumá právní otázky, úkolem soudu je pouze poskytnout ve zkráceném řízení právní ochranu před zřejmým zásahem do posledního pokojného a tedy faktického stavu. Žaloba podle § 176 o. s. ř. a následujících směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a jeho navrácení, nejde o žalobu o právu, ale o žalobu o faktickém stavu. Soud se proto musí omezit jen na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Učinil závěr o tom, že žalobce podal žalobu včas, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 1008 o. z., když o rušení držby se mohl dozvědět nejdříve 25. 4. 2022, kdy mu bylo provozovatelem občerstvení sděleno poškození zabetonovaných sloupků a především parkování vozidel žalovaného. Poslední držba pozemků byla na straně žalobce, který přenechává nemovitosti k užívání společnosti [právnická osoba] Podstatné je podle soudu to, že žalovaný rušil držbu žalobce tím, že parkoval vozidla evidovaná v registru vozidel v jeho vlastnictví na pozemku ve vlastnictví žalobce, žalobce doložil, že je držitelem práva užívat pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] a doložil, že den poté, co žalobce v souladu se svým právem držby vybudoval na parc. [číslo] v k. ú. [obec] tři zabetonované sloupky, parkoval žalovaný na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] vozidlo Škoda Pick-up, [registrační značka] a dodávku Mercedes Benz [registrační značka]. Tímto jednáním žalovaného došlo k narušení pokojného stavu práva držby žalobce k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] ke svémocnému rušení držby ve smyslu § 1004 o. z., a proto žalobě vyhověl. 2. Proti tomuto usnesení se žalovaný odvolal z důvodu neprokázání a nesplnění podmínek posledního faktického stavu držby žalobcem. Podle žalovaného bylo soudu zatajeno, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je pozemní komunikací a byl to žalobce, kdo porušil předchozí pokojný stav umístněním zábran či jiných mechanických prostředků bránících pozemek užívat. Ve věci již rozhodl silniční správní úřad Městského úřadu Protivín, který rozhodl o tom, že pozemek parc. [číslo] pro k ú. a obec Protivín je pozemní komunikací, tedy není na něm možno umísťovat jakékoliv omezení pohybu osob a vozidel. Toto rozhodnutí potvrdil nejen odvolací orgán, ale svým rozhodnutím také Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 19. 1. 2018 a také Ústavní soud, který zamítl stížnost žalobce. Zmíněný pozemek je přístupnou pozemní komunikací. Žalobce déle než 8 let svým jednáním ohrožuje veřejný zájem a v úvahu tak nemůže připadat právo žalobce na pokojnou držbu. Rozhodnutí soudu prvního stupně je absurdní, v rozporu s dobrými mravy, zcela jednoznačně se závěrem žalobce šikanózním způsobem pokračovat v jeho protiprávním jednání. Situace na místě je v současné době taková, že právě žalobce má povinnost odstranit všechny pevné překážky na veřejně přístupné účelové komunikaci, což zatím neudělal. Bylo deklarováno, že se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, souhlas s jejím užíváním je dán od nepaměti. Jedná se o veřejný statek, samotný charakter veřejného statku v obecném užívání nezakládá možnost nakládat s ní jako s věcí vlastní. V opačném případě by se jednalo o narušení jeho podstaty. Protože držba veřejného práva není možná, nelze se bránit ani proti zásahu do práva veřejného užívání. Žalovaný dále poukazoval na to, že jinou možnost parkování než na pozemku žalobce nemá. 3. Žalobce považoval odvolání žalovaného za nedůvodné. Namítá, že soudu nebylo nic zatajeno, součástí žaloby byl výpis z katastru nemovitostí. Veřejně přístupná účelová komunikace se nenachází na celém předmětném pozemku a rozhodně ne na té části, která představuje zahrádku stánku s občerstvením. Poukazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 AS -70/2018-60 ohledně závěru o účelu veřejně přístupné účelové komunikace. Žalovaný cíleně rušil držbu žalobce, jednal v přímém úmyslu poškodit jeho práva. Fakticky se snažil znemožnit provozování konkurenčního stánku s rychlým občerstvením tím, že před něj zaparkoval vozidla. Celou situaci dokresluje skutečnost, že žalovaný byl rozhodnutím [městský úřad] ze dne 9. 9. 2022 uznán vinným mimo jiné z toho, že spáchal úmyslně přestupek proti občanskému soužití, kterého se dopustil tím, že nejméně v době od 16.00 hodin dne 24. 4. 2022 do 8.00 hodin dne 25. 4. 2022 odstavil svá tři motorová vozidla na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] v ulici [obec], čímž se dopustil vůči majiteli pozemku, [právnická osoba], schválnosti. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. 5. Podle ustanovení § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. Podle ustanovení § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Podle ustanovení § 1003 o. z., držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 6. Podle ustanovení § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. 7. Podle ustanovení § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. 8. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivním právům, ale o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence žalobcovi držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena