19 CO 861/2022-265 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada, v obci a [katastrální uzemí], který je zapsán v katastru nemovitostí u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště]. Vzájemný návrh žalovaného o určení, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] jsou vlastnictví žalovaného, zamítl (výrok v odstavci II.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 18 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok v odstavci III.) a dále rozhodl o tom, že žalovanému se vrací soudní poplatek ze vzájemného návrhu ve výši 8 000 Kč (výrok v odstavci IV.). Žalobkyně se domáhala shora uvedeného určení s odůvodněním, že pozemek, který je dnes označen parcelním [číslo] byl v pozemkové knize zapsán jako veřejný statek. Žalobkyně je vlastníkem na základě zákona č. 172/1991 Sb., jako další vlastník je však zapsán žalovaný. Soud prvního stupně měl za prokázané, že v roce 1968 vznikla parcela EN parcelní [číslo] o výměře 78m2 (rozdělením parcely EN parcelní [číslo] podle vlastnických hranic) – což je dle neměřického záznamu [číslo] parcela KN [číslo] o výměře 78 m2. Tato parcela vzniklá z PK parcelní [číslo] jež byla ve vlastnictví státu a hospodaření MNV [obec], byla omylem zapsána do vlastnictví [jméno] [příjmení]. Na tuto chybu přišlo Středisko geodézie [obec] při zápisu kupní smlouvy ze dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] a manželi [příjmení] (o prodeji rodinného domu se stavební parcelou [číslo] s domem [adresa] a parc. [číslo] jak o tom svědčí korespondence Střediska geodézie [obec] ze dne 11. 2. 1977 a 11. 3. 1977, adresovaná Státnímu notářství v [obec] a advokátní kanceláři [titul] [příjmení]. Středisko geodézie [obec] v těchto dopisech upozornilo na chybu a nutnost předložit opravenou kupní smlouvu, v níž by bylo uvedeno, že parcela [číslo] není předmětem prodeje, protože není vlastnictvím [jméno] [příjmení]. Soud zjistil, že kupní smlouva byla takto skutečně opravena, ale parcela [číslo] byla i přesto opět chybně zapsána na [list vlastnictví] do vlastnictví [jméno] [příjmení], ačkoli jeho vlastnictví k této parcele nebylo podloženo žádnou listinou. Protože při tvorbě základní mapy velkého měřítka v letech 1987 1989 byla parcela [číslo] stále chybně vedena jako vlastnictví [jméno] [příjmení], byla přisloučena k jeho parcele [číslo] která pak měla nově výměru 478 m2. Darovací smlouvou ze [datum] měl za prokázané, že [jméno] [příjmení] [datum narození] daroval z pozemků, které nabyl dědictvím na základě dědických rozhodnutí sp. zn. D 768/1968, D 672/1992 a D 1308/1992 žalovanému mimo jiné parcely KN parcela [číslo] parcela [číslo] přičemž u pozemku parcela [číslo] zahrada nebyla uvedena výměra tohoto pozemku. Právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly k 15. 10. 2008. V rámci obnovy katastrálního operátu přepracováním bylo provedeno doplnění parcel zjednodušené evidence zemědělských a lesních pozemků do souboru geodetických informací na základě využití podkladů dřívější pozemkové evidence, parcely katastru nemovitostí (KN) byly převzaty ze základní mapy velkého měřítka, které v k. ú. [obec] proběhlo v letech 1988 až 1990 a zůstaly beze změn. Protokolem o vytýčení hranic ze 7. 11. 2013 byly vytýčeny hranice pozemků mimo jiné parcely [číslo] tento stav byl zaznamenán v geometrickém plánu [číslo]„ na vytýčení hranice“. U vytýčení hranice ze 7. 11. 2013 byli podle Protokolu o vytýčení hranic přítomni [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a za [obec] starosta, žádné připomínky nebyly vzneseny. V Souhlasném prohlášení, které bylo přílohou Protokolu o vytýčení hranic, [jméno] [příjmení] uvedl, že souhlasí jen s hranicí mezi parcelami [číslo] ale nesouhlasí s hranicí mezi parcelami [číslo]. Žalovaný vyjádřil nesouhlas a podal stížnost v příloze ke složce geometrického plánu zhotoveného [titul] [příjmení] vytyčujícího průběh hraničních lomových bodů pozemku nyní vedeného pod p. [číslo] nesouhlasil s vytýčením hranice svého pozemku vedeného pod parc. [číslo] která byla vytýčena podle digitální mapy, neboť byla změněna jak hranice, tak i výměra. Z neměřičských záznamů [číslo] soud zjistil, že neměřický záznam [číslo] byl v roce 2015 zpracován z důvodu opravy chybného zobrazení hranic parcel v mapě KN, doplnění střediska geodézie o pozemek chybně neevidovaný v mapě KN, hranice převzaté z mapy PK. Neměřický záznam [číslo] byl v roce 2015 zpracován z důvodu opravy chybného zobrazení hranic parcel v mapě KN na podkladě ZPMZ 18 z roku 1976, mapovacího náčrtu [číslo] mapy PK. Z tohoto je zřejmé, že z parcely [číslo] o výměře 478 m2 byla oddělena nová parcela [číslo] o výměře 78 m2, přičemž v poznámce u této nové parcely je uvedeno, že se jedná o obnovené hranice parcely [číslo] v KN zobrazené v ZPMZ 18 z roku 1976 vzniklé z parcely [číslo] KN a chybně při mapovaní sloučené do parcely [číslo] bude zapsána na nový LV. S ohledem na skutečnost, že žalovaný tvrdil, že sporný pozemek nabyl již v roce 2008, posuzoval soud prvního stupně existenci vlastnického práva žalovaného podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Na vydržení vlastnického práva pak ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 2 občanského zákoníku aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Pozemek parc. [číslo] byl původně součástí pozemku parc. [číslo] což byl veřejný statek a soudu nebyla předložena listina, na jejímž základě by vlastnické právo k tomuto pozemku bylo převedeno na právní předchůdce žalovaného či na žalovaného přímo. Žalovanému nesvědčí žádný nabývací titul. Jako vlastnictví jeho právních předchůdců byl sporný pozemek o výměře 78 m2, který je dnes označen parcela. [číslo] evidován pouze chybou ve vedení katastru. Žalovaný by teoreticky podle soudu mohl vlastnické právo vydržet, neboť domnělým titulem k nabytí vlastnického práva by byla darovací smlouva ze dne [datum], kterou [jméno] [příjmení] žalovanému daroval mimo jiné pozemek parc. [číslo] (jehož výměra nebyla ve smlouvě uvedena), tj. pozemek včetně té přisloučené původní parcely [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví České republiky a hospodaření MNV [obec], která byla v roce 1989 (při ZMVM v letech 1987 až 1989) omylem zapsána na [list vlastnictví] do vlastnictví [jméno] [příjmení], takže žalovaný se podle soudu mohl domnívat, že tento pozemek nabyl v hranicích až k parcele [číslo] a s výměrou 478 m2. Před uplynutím desetileté vydržecí doby však žalovaný podle soudu ztratil dobrou víru, neboť vydržecí doba začala plynout dnem 15. 10. 2008, kdy nastaly právní účinky vkladu podle darovací smlouvy ze dne 13. 8. 2008, ale žalovaný se ještě před uplynutím desetileté vydržecí doby v roce 2015 z rozhodnutí katastrálního úřadu č. j. OR-15/2015-305-43 ze dne 21. 10. 2015 dozvěděl tom, že k tomuto pozemku mu nesvědčí nabývací titul. K vydržení proto nemohlo dojít. Podle soudu žalovaný nikdy nebyl vlastníkem té částky pozemku parc. [číslo] která je dnes prostorově vymezena a číselně označena jako parcela [číslo]. Stav zápisů v katastru nemovitostí nebyl v souladu se skutečností a s listinami dokládajícími vlastnické právo, nebyl správný. Z listin plyne, že dobrá víra pro užívání sporného pozemku mohla svědčit jen žalovanému, nikoliv však jeho právním předchůdcům, protože těm nesvědčil ani domnělý titul (jelikož sporný pozemek nebyl uveden v žádných nabývacích titulech pro [jméno] [příjmení], právního předchůdce žalovaného), takže skutečnost, že právní předchůdci žalovaného sporný pozemek užívali, není pro vydržení relevantní, neboť samotné užívání bez (alespoň domnělého) titulu nesplňuje podmínky pro vydržení. Titulem podle soudu pro vydržení nemohla být ani základní mapa velkého měřítka (ZMVM) v roce 1989, kdy při tvorbě této ZMVM byla chybně parcela [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví státu sloučena do parcely [číslo] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], neboť není a nemohla být vlastnických titulem. Podle soudu bylo prokázáno, že pozemek označený jako parc. [číslo] v katastrálním území Rakovice je vlastnictvím žalobkyně, tento pozemek přešel do jejího vlastnictví na základě zákona č. 172/1991 Sb. Žalovaný není jeho vlastníkem, neboť jeho právní předchůdci tento pozemek nevlastnili a žalovaný jej nemohl nabýt ani darovací smlouvou z roku 2008, neboť dárce [jméno] [příjmení] tento pozemek nevlastnil. Jediným titulem, na základě kterého se mohl žalovaný v dobré víře domnívat, že mu svědčí vlastnické právo, byla darovací smlouva z roku 2008, avšak nejpozději v roce 2015 na základě rozhodnutí katastrálního úřadu z 21. 10. 2015, č. j. RO-15-2015-305-43, které nabylo právní moci dne 21. 11. 2015, žalovaný dobrou víru ztratil, neboť z tohoto rozhodnutí se dozvěděl, že pozemek není jeho vlastnictvím. Proto žalovaný nemohl vlastnické právo vydržet. Žalobě na určení vlastnického práva žalobkyně tak bylo vyhověno a ze stejného důvodu byl zamítnut i vzájemný návrh žalovaného na určení, že vlastníkem tohoto sporného pozemku je on. Pokud žalovaný argumentoval geometrickým pl