5 CO 407/2022-372 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 296,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 12. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku pak žalobu částečně zamítl, a to ohledně částky 47 070,20 Kč s týmž úrokem jako v odstavci I. výroku. V odstavci III. výroku pak uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 318 Kč k rukám právní zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované, své bývalé klientce, kterou zastupovala, zaplacení částky 69 367 Kč s úrokem z prodlení, a to za nezaplacení odměny za zastupování včetně režijních paušálů a DPH. Žalovaná částka je součtem vyúčtování dluhu za zastoupení či právní službu v 5 případech po odečtení zaplacené zálohy 2 000 Kč. Takto se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 358 Kč coby odměny za právní zastoupení a s tím spojených výdajů včetně DPH proti pojišťovně [právnická osoba] ve věci nároku na náhradu škody na zdraví plynoucí z pracovního úrazu žalované u jejího bývalého zaměstnavatele [právnická osoba] Tento nárok soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal, neboť mezi účastnicemi nebyla uzavřena smlouva o právním zastoupení k uplatnění nároku vůči [právnická osoba] Žalobkyně byla zmocněna pouze, aby vymáhala nárok vůči bývalému zaměstnavateli a výzvu, kterou adresovala [právnická osoba], nelze podřadit pod ujednání účastníků. Nejednalo by se ani o účelně provedený úkon. [právnická osoba], by nebyla ve věci nároku na náhradu škody na zdraví z titulu pracovního úrazu či nemoci z povolání pasivně legitimována jako účastník v případném soudním řízení. 3. Soud prvního stupně shledal žalobu částečně důvodnou ve věci nároku ve výši 22 296,80 Kč za zastoupení žalované proti jejímu bývalému zaměstnavateli [právnická osoba] Žalobkyně tento nárok specifikovala ve výši 25 241 Kč a od této částky soud prvního stupně odečetl právě zaplacenou zálohu 2 000 Kč, kterou žalobkyně dle svého tvrzení od žalované prokazatelně obdržela a též částku 944,20 Kč, která byla žalována nad rámec vyúčtování této právní služby. 4. Dále pak soud prvního stupně zamítl i žalobkyní uplatněný nárok ve výši 8 712 Kč, který žalobkyně vyúčtovala za zastoupení ve věci vyřízení splátkových kalendářů či odkladů splátek věřitelů žalované [právnická osoba] a [právnická osoba] Zamítnutí této částky odůvodnil okresní soud tím, že jde o nárok promlčený, když plná moc mezi účastnicemi byla uzavřena dne 10. 11. 2015. Jednalo se o smlouvu, která byla omezena na jednotlivé úkony. Žalobkyně pak prokázala, že činila úkony ve věcech těchto věřitelů v listopadu roku 2015 a nejdéle pak na počátku roku 2016. Další úkony již činěny nebyly. Promlčecí lhůta tak začala běžet ode dne, kdy žalobkyně provedla úkony směřující ke splátkovému kalendáři, případně k odkladu splátek ve věci uvedených věřitelů. Promlčecí lhůta trvá 3 roky (§ 629 o. z.), a protože od uvedených úkonů do vyúčtování ze strany žalobkyně uplynulo více než 3 roky (cca 5 let), žalovanou vznesenou námitku promlčení shledal jako důvodnou. 5. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 424 Kč za sepis smlouvy a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, přičemž tuto právní službu žalobkyně poskytla dne 16. 1. 2016. Již následujícího dne mohla uplatnit právo na odměnu, neboť splatnost nebyla mezi účastnicemi sjednána (§ 1958 odst. 2 o. z.). Právo učinit výzvu k plnění podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí lhůtě, tedy počínaje dnem 17. 1. 2016. I tento nárok žalobkyně je tak promlčen, neboť promlčecí lhůta uplynula dne 17. 1. 2019. 6. Soud prvního stupně zamítl též žalobu pro částku 9 632 Kč, kterou žalobkyně požadovala za zastoupení žalované v insolvenčním řízení. Tato částka se skládala z částky 4 000 Kč za sepis insolvenčního návrhu, 1 500 Kč za sepis majetku a závazků dlužníka, 1 500 Kč za sepis vyjádření k insolvenčnímu soudu ohledně majetkových a finančních poměrů a tří režijních paušálů po 300 Kč. Veškeré úkony účtované v této věci žalobkyní, soud prvního stupně podřadil podle § 390a odst. 3 insolvenčního zákona za úkony, které zákon limituje maximální částkou 4 000 Kč bez DPH. Jiné plnění advokátovi v souvislosti s těmito úkony nenáleží, a to ani za situace, kdy odstraňuje vady návrhu. Tato odměna pak může být přiznána pouze v insolvenčním řízení, přičemž musí být uplatněna ve lhůtě stanovené v § 136 odst. 3 insolvenčního zákona, nejpozději ve lhůtě, která je stanovena věřitelům v rozhodnutí o úpadku pro přihlašování pohledávek. Pouze v insolvenčním řízení tak žalobkyně měla právo na odměnu a náklady přihlásit. Sepis majetku a závazků dlužníka (zde žalované) je přitom nezbytnou součástí insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení. Tento sepis musí být úplný a podepsaný. Pokud žalobkyně předložila sepis majetku a závazků neúplný a byla soudem vyzvána k tomu, aby jej žalovaná jakožto dlužnice doplnila, tak splnění k výzvě soudu nelze považovat za další úkon, který by se výše citované právní úpravě vymykal. V závěru odůvodnění pak soud prvního stupně poukázal k námitce žalobkyně na smysl institutu promlčení nároku. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle poměru úspěchu ve věci s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. 7. Proti tomuto rozsudku, avšak jen proti části výroku v odstavci II., jímž byla žaloba zamítnuta pro částku 28 702 Kč s příslušenstvím, podala odvolání žalobkyně. Namítá v něm, že z plné moci z 11. 4. 2015 jednoznačně vyplývá, že byla zmocněna k tomu, aby žalovanou zastupovala ve věci nároku na náhradu škody na zdraví vůči bývalému zaměstnavateli [právnická osoba] a aby v této věci vykonávala veškeré úkony. V odvolání cituje znění textu plné moci, z čehož dovozuje, že byla zmocněna k veškerým úkonům, které souvisejí s vymáháním náhrady škody na zdraví způsobené bývalým zaměstnavatelem žalované. Vzhledem k tomu, že náhrada škody na zdraví způsobená nemocí z povolání se vždy řeší nejen vůči zaměstnavateli, nýbrž vůči jeho pojišťovně, u níž má sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou pracovními úrazy a nemocemi z povolání, neboť ta rozhoduje o výši odškodnění, bylo uplatnění nároku na zaplacení náhrady škody na zdraví vůči této pojišťovně účelně vynaloženým nákladem právního zastoupení. S tím žalovaná souhlasila a nikdy proti tomuto vykonanému úkonu právní služby neprotestovala. Není nikde psáno, že pokud by pojišťovna odmítla vyplatit částku 71 922 Kč, že by žalobkyně podala žalobu vůči pojišťovně. V rámci mimosoudního jednání se běžně jedná o odškodnění náhrady škody na zdraví právě s příslušnou pojišťovnou, což bylo prokázáno řadou e-mailové korespondence mezi účastnicemi a pojišťovnou. Pokazuje na etický kodex advokacie, podle jehož čl. 10 odst. 8 se advokát vždy snaží o finančně nejefektivnější řešení sporu. Uplatnila tak nárok na náhradu škody na zdraví mimosoudní cestou vůči subjektu, který rozhoduje o výši odškodnění a taktéž jej pak vyplácí z titulu pojištění odpovědnosti za škodu. Proto má nárok na zaplacení nákladů právního zastoupení ve výši 10 358 Kč. Tento nárok není promlčen. 8. V odvolání žalobkyně dále vyjadřuje nesouhlas s tím, že ohledně částky v bodu 3 žaloby by byla zmocněna pouze za účelem vyřízení splátkových kalendářů nebo odkladů splátek. Poukazuje na písemnou smlouvu o právním zastoupení ze dne 10. 11. 2015 a plné moci z téhož dne. Zdůrazňuje, že byla zmocněna ve věci dluhu u věřitele [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] a zdůrazňuje, že se to stalo zejména k vyřízení splátkového kalendáře či odkladu splátek. Nebyla tak zmocněna jen k jednotlivým úkonům, jak mylně uvádí soud, nýbrž k veškerým úkonům v těchto právních věcech, které zahrnují v praxi zastupování v mimosoudní fázi vymáhání dlužných částek a následně v soudní fázi vymáhání dlužných částek. Pokud tedy po mimosoudní fázi vymáhání dlužných částek došlo k zesplatnění úvěru a soudnímu vymáhání dlužných částek, tak žalobkyně čekala na to, zda ji žalovaná požádá o sepis opravných prostředků či o účast u soudních stání. O to však žalovaná nepožádala a pouze odvolala veškeré plné moci. Právní zastoupení při jednání s věřiteli žalované skončilo až doručením dopisu dne 18. 3. 2018 žalobkyni. Nárok tak nemůže být promlčen a měl být přiznán. Ohledně bodu 5 žaloby označuje žalobkyně úvahy soudu prvního stupně jako naprosto nesmyslné, pokud podle nich měla uplatnit svůj nárok pouze v rámci insolvenčního řízení. Soud se nezamyslel nad skutečností, že insolvenční řízení žalované skončilo usnesením o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí insolvenčního návrhu ze strany žalované. Logickým a jedině možným způsobem, jak se domoci zaplacení nákladů právního zastoupení tak bylo obrátit se na soud, což žalobkyně řádně a včas učinila. Rovněž vyjadřuje nesouhlas s tím, že pokud předložila sepis majetku a závazků neúplný a byla soudem vyzvána k tomu, aby jej žalovaná coby dlužnice doplnila, tak nelze tento post