5 CO 780/2022-313 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 88 000 Kč s úrokem z prodlení od 21. 2. 2019 do zaplacení (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku pak rozhodl o povinnost žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 63 960 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované. 2. Vyšel ze zjištění, že účastníci byli podílovými spoluvlastníky domu [adresa] v [obec] a pozemků, na nichž se dům nachází. Žalobce v řízení tvrdí, že žalovaná úmyslně a neoprávněně bránila žalobci v užívání tohoto domu tím, že nechala vyměnit zámek u vchodových dveří, tyto před žalobcem udržovala permanentně uzamčené. Odmítala žalobce vpouštět do obývané nemovitosti vchodovými dveřmi a vydat žalobci klíč od vyměněného zámku nebo kartičku na přidělání klíčů. Postupně omezovala žalobci přístup do jeho obydlí a k jeho osobním věcem. Žalobce tak byl nucen vyhledat si nájemní bydlení a smlouvu uzavřel ohledně bytu o velikosti 3+kk v [obec], přičemž v tomto bytě mu vznikla povinnost k úhradě nájemného ve výši 8 000 Kč měsíčně. Tyto náklady by mu nevznikly, pokud by nebyl ze strany žalované omezován v přístupu do svého obydlí. Žalovaná se posléze rozhodla ukončit své protiprávní jednání a dne 16. 10. 2016 se z nemovitosti odstěhovala. Dne 17. 10. 20016 předala žalobci klíč od vyměněné zámkové vložky, o který žalobce žádal 326 dní. Tentýž měsíc žalobce podal výpověď ze svého náhradního bydlení a ukončil jej s koncem výpovědní doby k 31. 1. 2017. Od 1. 3. 2016 do uvedeného data mu za 11 měsíců vznikla škoda 88 000 Kč. Před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě žalované částky nejpozději do 20. 2. 2019. 3. Odvolací soud již ve věci jednou rozhodoval, a to usnesením 2. 11. 2021, č. j. 5 Co 660/2021-248, když předchozí rozsudek soudu prvního stupně v této věci (ze dne 26. 1. 2021, č. j. 9 C 68/2019-185) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Soud prvního stupně v nyní aktuálně napadeném rozhodnutí vyšel z toho, že mezi účastníky byl v minulosti již veden spor před Okresním soudem v Českých Budějovicích sp. zn. 21 C 77/2016, v němž se část žalobcem uplatněného nároku též týkala škody spočívající v nutnosti platit nájemné v jiném náhradním bytě, avšak za jiné období než nyní žalobce požaduje. V tomto předchozím řízení byla žaloba zamítnuta a rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 8. 11 2018, č. j. 8 C 958/2018-193 byl rozsudek v meritu potvrzen a ve výroku o nákladech řízení změněn tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. 5. V nyní souzené věci se též soud prvního stupně zabýval námitkou, že v dalším řízení mezi účastníky byl usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2018, č. j. 23 C 285/2018-29 schválen smír mající charakter dohody o narovnání a tím byl vyřešen i nárok uplatněný žalobcem v nyní projednávané věci. S tímto názorem žalované se okresní soud neztotožnil. Nárok uplatněný žalobcem v nyní projednávané věci je nárokem z titulu náhrady škody spočívající v nákladech vynaložených žalobcem na náhradní bydlení, tedy užívání jiné nemovité věci, která nebyla předmětem spoluvlastnictví účastníků. V řízení, jež skončilo výše uvedeným schváleným smírem, byly řešeny pouze nároky z titulu nadužívání nemovitých věcí, které byly předmětem spoluvlastnictví účastníků, tj. nároky z titulu bezdůvodného obohacení. Šlo tak o nároky povahově zcela odlišné od nároku na náhradu škody uplatněného žalobcem v nyní projednávané věci. Nárok uplatněný žalobcem v této žalobě, tak nezanikl v důsledku uzavření dohody o soudním smíru ve věci sp. zn. 23 C 285/2018. 6. V rámci řízení vedeném pod sp. zn. 21 C 77/2016 vylíčil žalobce skutkové okolnosti tak, že žalovaná bránila žalobci v užívání předmětného domu ve spoluvlastnictví účastníků, nastěhovala do něho bez vědomí a souhlasu žalobce svou dceru a jejího partnera [jméno] [příjmení], přičemž tito žalobce napadali, odcizovali mu věci, odmítali žalobci platit nájemné a spotřebovávané energie a snažili se ho dostat z domu. Žalobce byl proto nucen vyměnit zámek u vstupních dveří, následně nechala zámek vyměnit žalovaná a odmítala žalobci předat klíč od nového zámku. Vstupní dceře žalovaná udržovala uzamčené a žalobce musel před domem čekat na vpuštění do domu. Na výzvy žalobce k vydání klíče žalovaná po žalobci požadovala, ať dá do dveří původní zámek, k čemuž ovšem žalobci neposkytla součinnost. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že skutkové vylíčení rozhodných okolností je totožné jako v nyní projednávané věci. Rozdíl okresní soud spatřoval pouze v tom, že v rámci původního řízení vedeného pod sp. zn. 21 C 77/2016, žalobce vyčíslil škodu v podobě vynaložených prostředků na nájem bytu v období leden a únor 2016, kdy předmětný dům žalovaná užívala. V nyní projednávané věci požaduje vynaložené prostředky za nájem bytu v dalších měsících, a to včetně měsíců listopad a prosinec 2016 a leden 2017, kdy již žalovaná v předmětném domě ve spoluvlastnictví účastníků nebydlela a kdy již měl žalobce do předmětného domu ve spoluvlastnictví účastníků přístup. K tomu, aby byl žalobce se svým nárokem úspěšný, musel by prokázat (a to jak v nyní projednávané věci, tak ve věci řešené v rámci sp. zn. 21 C 77/2017), že ze strany žalované došlo k protiprávnímu jednání a že takové protiprávní jednání žalované bylo příčinou vzniku škody žalobci. 7. Uvedené skutečnosti ohledně výměny vložky zámku žalovanou a znemožnění přístupu žalobce do předmětné nemovitosti účastníků byly již posuzovány soudem v rámci řízení vedeného, právě pod sp. zn. 21 C 77/2016. Soud v uvedeném řízení zjistil skutkový stav tak, že mezi účastníky panovaly velké rozpory ohledně užívání společně zakoupené nemovité věci, přičemž tyto vyústily i ve vzájemné napadení, a to i vůči dalším spolubydlícím osobám, kterými byli dcera žalované a její partner [jméno] [příjmení]. Žalobce opustil předmětnou nemovitost ve spoluvlastnictví účastníků 26. 11. 2015 poté, co bez vědomí žalované coby spoluvlastnice domu vyměnil vložku zámku vchodových dveří a o této skutečnosti žalovanou ani neinformoval. Poté co žalovaná tuto skutečnost zjistila, žalobce marně vyzývala k navrácení původní zámkové vložky, žalobce žalovanou vyzýval k protokolárnímu převzetí klíče od novému zámku a následně žalovaná s pomocí zámečníka osadila novou zámkovou vložku, od níž odmítla předat žalobci klíče a předala je až po svém odstěhování z nemovitosti po zahájení trestního stíhání protokolárně dne 17. 10. 2016. Oba účastníci se v mezidobí vzájemně opakovaně vyzývali k předání klíčů a navrácení původního zámku. Žalobce byl v předmětnou dobu do domu vpouštěn obvykle francouzskými okny a stejným způsobem nemovitost nejčastěji i opouštěl. I pro nárok uplatněný žalobcem v tomto nyní probíhajícím řízení je podstatné posouzení, zda výměnu zámkové vložky dne 26. 11. 2015 učiněnou žalovanou lze považovat za protiprávní jednání žalované. Jedná se tak o posouzení stejné skutečnosti, která byla již soudem posuzována v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 21 C 77/2016. V tomto původním řízení pak soud dospěl k závěru, že uvedené jednání žalované nelze považovat za protiprávní, neboť bylo pouze reakcí na předchozí výměnu zámkové vložky ze strany žalobce. Žalobce byl podle závěrů vyslovených soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 21 C 77/2016 osobou, která jako první narušila pokojný stav mezi účastníky. Jeho jednání, kdy v noci z 25. 11. na 26. 11. 2015 tajně bez předchozího upozornění vyměnil zámkovou vložku u vstupních dveří a nemovitost opustil, bylo excesivním jednáním žalobce bez slušného úmyslu, které svou intenzitou vybočilo z dosud obvyklých jednání mezi účastníky a bylo příčinnou celého řetězce dalších událostí. Uvedené jednání žalobce bylo též jedinou příčinnou následné výměny vložky zámku žalovanou. Tyto závěry učiněné soudem v rámci řízení pod sp. zn. 21 C 77/2016, přičemž rozhodnutí bylo potvrzeno i odvolacím soudem v řízení sp. zn. 8 Co 958/2018, je nutno považovat za závazné také v této nyní projednávané věci. V této souvislosti pak soud prvního stupně odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1663/16 či nález sp. zn. III. ÚS 252/04. Není tak dán objektivní důvod pro to, aby soud posoudil skutečnosti již jednou posuzované v rámci řízení sp. zn. 21 C 77/2016 jiným způsobem. Dále v odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně podrobně odůvodňuje, proč neprováděl další důkazy, které žalobce v tomto řízení předložil, přičemž je měl k dispozici již v průběhu řízení pod sp. zn. 21 C 77/2016 a v tehdejším řízení je nenavrhl nebo je tehdy navrhl a soudem prvního stupně nebyly pro nadbytečnost provedeny. Žalobce byl v předchozím řízení vedeném pod sp. zn. 21 C 77/2016 poučen podle § 118b o. s. ř. i § 219a o. s. ř. Pokud měl k dispozici ještě jiné důkazy, které tehdy nepředložil, musí toto být pouze k jeho tíži. Nemůže se snažit prostřednictvím takových důkazů teprve nyní zvrátit závěry učiněné soudem v původním řízení. Pokud takové rozhodnutí nabyde pr