7 CO 1062/2022-341 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala určení, že je výlučným vlastníkem jednotky [číslo] garáže, zapsané na [list vlastnictví] pro okres a [územní celek], [katastrální uzemí] [anonymizováno] [část obce], u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, [stát. instituce]. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že došlo k digitálním machinacím kybernetického podvodníka a k počítačové chybě v katastru nemovitostí, v důsledku čehož bylo porušeno její vlastnické právo, které je nedotknutelné a nezcizitelné. Po výzvě soudu žalobkyně doplnila, že jde o ochranu vlastnického práva před nezákonným zásahem do jejího vlastnického práva a o zásah do práva pokojně užívat majetek, když zcizení nemovitostí je v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práva a základních svobod. Setrvala na tom, že došlo k digitální chybě na listu vlastnictví a ke kybernetickému útoku na její LV. 2. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 15. 3. 2022, č. j. 33 C 75/2022-171 postoupil věc v této části vyloučené k samostatnému řízení Okresnímu soud v Českém Krumlově s odůvodněním, že jde o řízení o určení vlastnického práva ohledně nemovité věci, která leží v obvodu tohoto okresního soudu a je tím dána jeho příslušnost k projednání věci podle § 88 písm. b) o. s. ř. (výrok II., III.). Ve zbytku byla věc po vyslovení místní nepříslušnosti postoupena Okresnímu soudu ve Frýdku Místku (výrok I, IV, V). 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a namítala nedostatek pasivní legitimace v tomto sporu s odkazem na § 1 zák. č. 359/92 Sb., o zeměměřičských a katastrálních orgánech, a upozornila, že vykonává správu katastru, neprovádí zápisy do katastru, což přísluší katastrálním úřadům a v rámci svého vyjádření doložila soudu listiny svědčící pro současný zápis v katastru nemovitostí k jednotce garáže a údaje o aktuálním vlastníkovi. 4. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 8. 2022, č. j. 6 C 51/2022-309, žalobu o určení vlastnického práva zamítl (výrok I.) a výrokem II. nepřiznal žalované, která byla ve věci úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení, neboť se jejich náhrady vzdala. 5. Soud prvního stupně s odkazem na výslovný souhlas žalobkyně rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. V odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůraznil, že přes předložení celé řady dokumentů týkajících se nemovitostí v k. ú. [obec] považoval za stěžejní listinný důkaz [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] – [část obce], [územní celek], z něhož zjistil, že vlastníkem garáže, č. jednotky [číslo], a podílu na společných částech domu a pozemku – parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] ostatní plocha a par. [číslo] ostatní plocha, je společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec]. Nabývacím titulem je podle uvedeného výpisu z katastru nemovitostí usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Frýdek Místek ze dne 10. 2. 2021, č. j. 143 EX 00300/20-075 (právní moc dne 26. 2. 2021). Soud prvního stupně učiněná skutková zjištění podle § 80 o. s. ř. vyhodnotil tak, že předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení mají naléhavý právní zájem. Žalobkyně za žalovanou označila [anonymizována dvě slova]. Jelikož je z provedeného dokazování zřejmé, že [země] není evidována jako vlastník uvedené jednotky, garáže, není ani pasivně legitimována v tomto sporu, neboť není nositelem vlastnického práva a žalobu v celém rozsahu zamítl. Úspěšné žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná se jejich náhrady výslovně vzdala. 6. Proti napadenému rozhodnutí se odvolala žalobkyně v plném rozsahu a domáhala se změny rozhodnutí soudu prvního stupně tak, aby bylo určeno, že je vlastníkem předmětné jednotky [číslo] garáže, v [obec]. Odvolání odůvodnila zásahem do svých vlastnických práv. Poukázala na ochranu vlastnického práva Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod z 3. 9. 1953, na postavení jednotlivce v evropském systému ochrany lidských práv, na právo na pokojné užívání majetku, ochranu vlastnického práva a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Poukázala na to, že [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení] falzifikovali v katastru nemovitostí listiny a soudy omylem schválily kybernetický útok neoprávněných osoba a protiprávní počítačovou retroaktivitu a žádala stát, aby jí byly vráceny její soukromé nemovitosti. V odvolání zmiňovala i další nemovitosti v k. ú. [obec], které nesouvisí s předmětem řízení. 7. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o. s. ř. a osobou k tomu oprávněnou, bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Podle § 80 o. s. ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní poměr či právo je či není jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 9. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně vycházel i odvolací soud. Soud prvního stupně správně zhodnotil provedený důkaz listem vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec] – [část obce], [územní celek], z něhož zjistil, že vlastníkem předmětné jednotky [číslo] [územní celek], k. ú. [obec] – [část obce], je odlišný subjekt od žalované (vlastnické právo je zapsáno ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]). Z tohoto skutkového zjištění učinil i správné právní závěry, když s odkazem na § 80 o. s. ř. neshledal u žalované, odlišného subjektu od zapsaného vlastníka předmětné jednotky, právní zájem na podání určovací žaloby. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. nemůže být dán, jestliže žaloba o určení nesměřuje proti osobě, která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí (shodně například rozsudek Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1333/2002, 30 Cdo 1677/2007). Je proto zcela správný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně nemá na určení svého vlastnického práva naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., neboť na straně žalované není dána pasivní věcná legitimace. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné, a to jak ve věci samé, tak ohledně nákladů řízení. 10. Úspěšná žalovaná by podle § 224 odst. 1 za užití § 142 odst. 1 o. s. ř. měla právu na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jelikož se však práva na náhradu nákladů řízení vzdala, nebyla jí náhrada nákladů řízení přiznána.