7 CO 1281/2021-276 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) napadeným rozsudkem (výrok I.) žalovaným uložil vyklidit a vyklizený žalobci předat byt [číslo] o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím v domě [adresa], který je součástí pozemkové parcely [číslo] v k.ú. [obec] (dále jen předmětný byt). Dále žalovaným uložil (výrok II.) zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 975,30 Kč. 2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaných vyklizení předmětného bytu. Žalobce dovodil, že žalovaní (bývalí nájemci předmětného bytu) užívají předmětný byt bez právního důvodu. 3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce je vlastníkem budovy (domu), kde se nachází předmětný byt. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena ohledně předmětného bytu nájemní smlouva. Žalovaní neplnili řádně své povinnosti a postupně jim narůstal dluh na nájemném (službách spojených s užíváním předmětného bytu). Přes uzavřenou smlouvu o splátkovém kalendáři (s uznáním dluhu ze dne [datum] žalovaní své dluhy neuhradili. Proto byli vyzváni k úhradě dlužné částky do [datum]. Následně (v důsledku neuhrazení dluhů žalovanými) žalobce výpověďmi z [datum] vypověděl nájem předmětného bytu z důvodu dlužného nájemného a vyúčtování služeb (98 456 Kč k [datum]). Žalovaní (přes poučení ze strany žalobce) nepodali žalobu, kterou by se domáhali přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu. Proto byli žalovaní výzvami (ze dne [datum]) vyzváni k vrácení (vyklizení) předmětného bytu z důvodu skončení nájemního vztahu. Žalovaní mají větší množství dluhů (proti žalovanému 16 exekucí a proti žalované 4 exekuce k [datum]). Žalovaná v důsledku svého (zhoršeného) zdravotního stavu není schopna vykonávat fyzicky namáhavé práce (zvedání a nošení těžkých břemen, práce v nepříznivých klimatických podmínkách a strnulých polohách). Od [datum] byla vedena v evidenci Úřadu práce ČR. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání (ve výši zpravidla výrazně nepřevyšující částku 20 000 Kč měsíčně). Syn žalovaných (žijící se žalovanými) [jméno] [jméno] [příjmení] ([datum narození]) byl v době řízení před soudem prvního stupně (školní rok 2019 [číslo]) žákem druhého ročníku střední školy. Žalovaní na něho pobírali přídavky. Dluh žalovaných spojený s užíváním předmětného bytu dále narůstal (160 511 Kč k [datum], 195 539 Kč k [datum]). Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 5.8.2020, č.j. 6 C 270/2019-105 byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 98 456 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalovaní (nadále užívající předmětný byt) nejsou připraveni byt vyklidit (předat žalobci). V podrobnostech odvolací plně odkazuje na pečlivé odůvodnění napadeného rozsudku. 4. V právní rovině soud prvního stupně došel k závěru, že na základě výše uvedené nájemní smlouvy vzniklo žalovaným právo společného nájmu bytu podle § 703 odst. 1 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.). S ohledem na § 3074 odst. 1 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb.) okolnosti zániku (skončení) nájmu předmětného bytu posuzoval podle aktuální právní úpravy (o.z.). Odkázal na § 2291 o.z. Došel k závěru, že výpověď z nájmu splňovala veškeré zákonné náležitosti. Nebyl současně naplněn žádný z důvodů, pro které by nebylo možné k výpovědi přihlížet (§ 2291 odst. 3 o.z.). Protože žalovaní nepodali návrh na přezkoumání její oprávněnosti podle § 2290 o.z. ve stanovené dvouměsíční lhůtě, nemohl se oprávněností výpovědi zabývat soud ani v této věci. Protože došlo k zániku nájmu předmětného bytu, žalovaným vznikla povinnost předmětný byt vyklidit a odevzdat žalobci bez zbytečného odkladu (nejpozději do jednoho měsíce od skončení nájmu). Protože žalovaní předmětný byt nevyklidili, vzniklo žalobci právo domáhat se (žalobou) vyklizení předmětného bytu. S ohledem na námitky žalovaných (ohrožení výchovy a výživy tehdy nezletilého a nezaopatřeného syna [jméno] [jméno] [příjmení], jejich nepříznivá finanční situace, pokus o zaplacení dlužné částky, snížené možnosti výdělku žalovaných, probíhající exekuce proti žalovaným) se soud prvního stupně zabýval i aplikací dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o.z.) a vyloučení právní ochrany zjevnému zneužití práva (§ 8 o.z.). Dovodil, že judikatura (Nejvyššího soudu ČR) týkající se výkladu ustanovení dobrých mravech (§ 3 odst. 1 obč. zák. – do 31.12.2013) aplikovatelná i při stávající právní úpravě. Poukázal na to, že žalovaní nájemné a úhrady za služby neplatí dlouhodobě. Zohlednil sice skutečnost, že zdravotní stav žalované snižuje její uplatnění na trhu práce (i žalovaný byl určitou dobu v pracovní neschopnosti), ovšem k neplacení nájemného a úhrad docházelo i v době, kdy tato skutečnost (pracovní neschopnost) žalovaného nenastala. Dovodil, že žalovaní zcela rezignovali na plnění svou povinnost platit za užívání předmětného bytu. Tento stav nelze dlouhodobě tolerovat. Nelze požadovat po žalobci, aby žalovaným umožňoval užívat (předmětný) byt, aniž by se mu za jeho užívání a spotřebování služeb dostávalo jakéhokoliv plnění. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že se žalovanými žije jejich (tehdy) studující syn. Žalovaní měli dostatečný časový prostor, aby si mohli zajistit jiné (méně nákladné) bydlení. Přestože celková finanční (sociální) situace žalovaných není příznivá, je nutné zohlednit skutečnost, že řadu měsíců užívají předmětný byt z právního důvodu, přičemž nehradí (neplatí) za jeho užívání a spotřebované služby. Na základě těchto skutečností dovodil, že požadavek žalobce na vyklizení předmětného bytu není v rozporu s dobrými mravy. I v tomto směru poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Na základě těchto skutečností dovodil, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Soud prvního stupně současně neshledal důvody pro stanovení delší lhůty k plnění. Poukázal na to, že k zániku nájmu došlo před řadou měsíců. Rovněž řízení trvá řadu měsíců, přičemž došlo k opakovanému odročování jednání z důvodu na straně žalovaných (jejich zástupkyně). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s ohledem na úspěchy žalobce podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb.). V podrobnostech odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. 5. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba žalovaní. Navrhli jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítají, že soud prvního stupně stanovil termín ústního jednání v době doložené dlouhodobé pracovní neschopnosti žalovaného a stanovil velmi krátkou lhůtu k zaslání potvrzení o trvání pracovní neschopnosti žalovaného. Tím došlo k situaci, že žalovaní se spolehli na to, že když soudu zaslali potvrzení o trvání pracovní neschopnosti žalovaného, tak že bude nařízené jednání odročeno. Proto se jednání nezúčastnili. Žalovaní se nemohli osobně jednání účastnit, osobně reagovat na tvrzení žalobce a navrhnout další důkazy. Proto došlo k porušení jejich práva na [anonymizováno] proces (osobně se zúčastnit projednání věci před soudem). Namítali, že bylo třeba vyčkat na vystavení požadovaného potvrzení ošetřující lékařkou v době, než se vrátí z dovolené. Proto bez svého zavinění nedoložili soudu prvního stupně včas požadované potvrzení. Navrhli, aby si příslušné potvrzení (zprávu) odvolací soud ověřil od ošetřující lékařky žalovaného ([titul] [jméno] [příjmení]). Dále tvrdili, že k jednání soudu prvního stupně se nemohla dostavit ani žalovaná z důvodu neustálé péče o žalovaného v době jeho pracovní neschopnosti. V průběhu odvolacího řízení opětovně (obdobně jako před soudem prvního stupně) poukazovali na svou nepříznivou situaci (ve finanční, majetkové i zdravotní rovině), sníženou schopnost žalované pracovat, exekuce vedené proti žalovaným a soužití se synem [jméno] [jméno] [příjmení] (k okamžiku rozhodnutí soudu nejen zletilý, ale i po ukončení středoškolské docházky). 6. Žalobce s odvoláním nesouhlasil. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 7. Odvolání bylo podáno osobami oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal podle § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř. 8. Odvolání není důvodné. 9. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází ze zjištění, která učinil soud prvního stupně. Tato zjištění ostatně nebyla žalovanými v odvolání (v podstatně) zpochybňována. Proto odvolací soudu plně odkazuje na výše uvedené skutečnosti zjištěné (prokázané) v rámci řízení před soudem prvního stupně. V průběhu odvolacího řízení tato zjištění nedoznala podstatných změn. Lze než dodat, že žalobce setrval na svém žalobou uplatněném nároku. Poukázal zejména na neustále narůstající dluh žalovaných (246 258 Kč k [datum] – žalovanými nerozporováno). Zde lze odkázat na sdělení žalobce ze dne [datum] a evidenci předpisů a plateb s vyčíslením nedoplatku (dlužné částky). S ohledem na odvolací argumentaci žalovaných odvolací soud dále odkazuje na (níže uvedené) skutečnosti vyplývající z obsahu spisu. 10.