7 CO 1467/2021-200 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 687 634 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. 10. 2020 s tím, že uplatněný nárok je regresním nárokem podle zák. č. 82/1998 Sb. Skutkovým základem uplatněného nároku je tvrzení žalobkyně, že žalovaný je bývalý exekutor [exekutorský úřad] [anonymizováno] [obec]. Žalobkyně na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2019, č. j. 7 Co 661/2019-497, který nabyl právní moci 16. 12. 2019, uhradila [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa], dne 23. 12. 2019 částku 3 944 801,26 Kč představující jistinu ve výši 3 289 170 Kč a zákonný úrok z prodlení, a to z titulu odpovědnosti státu za nezákonný úřední postup žalovaného jako soudního exekutora v exekučním řízení, které bylo vedeno u [exekutorský úřad] [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. 125 EX 427/12. Na částku 3 289 170 Kč již bylo žalobkyni uhrazeno 2 601 536 Kč, zbývající částky, tj. 687 634 Kč se domáhá na žalovaném podle § 16 odst. 1 a § 17 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. 2. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 7. 2021, č. j. 7 C 378/2020-166 (napadený rozsudek) žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně rozhodl o přechodu poplatkové povinnosti na žalovaného (výrok II.). V odůvodnění rozsudku se uvádí, že v rámci odškodňovacího řízení podle zák. č. 82/1998 Sb. vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 54/2018 bylo prokázáno, že žalovaný jako soudní exekutor [exekutorský úřad] v rámci jím vedeného exekučního řízení pod sp. zn. 125 EX 427/12 se dopustil nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že [právnická osoba], [anonymizováno], nevrátil v rozporu s § 336j o. s. ř. dražební jistotu a doplatek nejvyššího podání poté, co původní rozhodnutí o příklepu (udělené uvedené společnosti jako vydražiteli) bylo Nejvyšším soudem ČR změněno tak, že se příklep neuděluje. Žalovaný se dopustil v průběhu exekučního řízení chyb jako soudní exekutor, zanedbal svoje povinnosti vyplývající z řádného vedení exekutorského úřadu a zavinil vznik škody na straně vydražitelky. V důsledku toho vznikl žalobkyni odpovědnostní titul, na jehož základě plnila vydražitelce, částku 3 944 801,26 Kč. Soud prvního stupně shrnuje, že žalovaný jako soudní exekutor postupoval nezákonným způsobem při nařízení termínu dražebního jednání, což nakonec vedlo k tomu, že příklep nebyl udělen. Ačkoliv žalovaný věděl, že povinný z exekučního řízení podal proti rozhodnutí o příklepu dovolání, nevyčkal rozhodnutí Nejvyššího soudu, nevyrozuměl o něm vydražitelku a přistoupil k fázi rozvrhu. O rozvrhu rozhodl, aniž nařídil termín rozvrhového jednání a předvolal k němu účastníky. Nedoručil rovněž rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání do opakovaného rozvrhu všem účastníkům, nesprávně vyznačil doložku právní moci rozvrhovaného usnesení a finanční prostředky předčasně vyplatil. Soud prvního stupně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 587/2015, jímž bylo rozhodnutí o příklepu změněna tak, že se příklep neuděluje a na důvody tohoto rozhodnutí. V rámci právního posouzení věci soud prvního stupně odkázal na ust. § 16 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a také na § 17 odst. 1 tohoto zákona upravujících regresní nárok žalobkyně proti úřední osobě, která se dopustila nesprávného úředního postupu a dospěl k závěru, že v případě žalovaného byly naplněny všechny předpoklady vyhovění žalobě s tím, že k moderaci uplatněného nároku důvody neshledal. Za nepodstatnou pokládal i skutečnost, že žalovaný svou činnosti soudního exekutora již ukončil. 3. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolává. Namítá, že se soud prvního stupně nevypořádal s námitkami žalovaného týkající se předpokladů vzniku regresního nároku žalobkyně, nesprávně posoudil skutečnost, že výkon funkce exekutora v případě žalovaného zanikla k 30. 4. 2017 a nevzal v úvahu prvotní příčiny, z nichž se odvíjí tvrzená škoda, z níž je odvozován regresní nárok. Nezabýval se zejména námitkou, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se příklep neuděluje, bylo vydáno bez nařízení jednání v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 4044/16. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně namítal, resp. poukazoval na nesprávnost uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. S jeho námitkami se však soud prvního stupně rovněž nezabýval. Nebyla posouzena námitka žalovaného týkající se obnovení vlastnického práva povinného k dražené nemovitosti po rozhodnutí Nejvyššího soudu o tom, že se příklep neuděluje. O této otázce rozhodoval opětovně Nejvyšší soud v červnu 2017 (po zániku funkce exekutora) tak, že dosavadní rozhodnutí neshledal přiléhavými a správnými a následně v září 2017 bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích rozhodnuto tak, že vlastníkem původně dražených nemovitostí je opětovně povinný [příjmení]. Pravomocné rozhodnutí o rozvrhu bylo zrušeno ještě později, a to v únoru 2020. Tento časový průběh považuje žalovaný za podstatný pro závěr, že zde není dáno zaviněné protiprávní jednání exekutora, stejně tak, že zde není dán ani kauzální nexus. Pokud jde o zavinění žalovaného, které mělo spočívat ve formě nedbalé nevědomosti, žalovaný zdůrazňuje, že v zákoně neexistovalo ustanovení, příkaz či zákaz ukládající mu, aby se dražební jednání konalo ve stanovené lhůtě, resp. existoval pouze příkaz, aby se dražební jednání konalo nejdříve 30 dnů po vydání dražební vyhlášky, což bylo v daném případě splněno. V doplnění odvolání žalovaný zpochybňuje správnost výroku o nákladech řízení. Zdůrazňuje, že žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem, ale [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov]. Žalobce mimo jiné nárokoval částku 1 500 Kč jako režijní paušál za 5 úkonů právní služby po 300 Kč, a to za přípravy na ústní jednání konané ve dnech 28. 4., 16. 6., 25. 6., 21. 7. a 30. 7. 2021 Tyto mu byly soudem nesprávně přiznány. Žalovaný namítá, že se nejedná o úkony právní služby, které by byly uvedeny v taxativním výčtu úkonů specifikovaných v § 11 odst. 1, ani v § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Zdůrazňuje, že předmětem ústních jednání konaných 25. 6., 21. 7. a 30. 7. 2021 mělo být pouze vyhlášení rozhodnutí, které soud opakovaně odkládal. Je tak pojmově vyloučena nutnost a účelnost přípravy na takové jednání, neboť přítomnost účastníků není nutná. Žalobce také nárokoval částku 3 000 Kč jako náhradu za ztrátu času za 30 půlhodin po 100 Kč. Žalovaný namítá, že žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem, proto nelze aplikovat § 14 advokátního tarifu. Pokud žalobce nárokoval částku 5 762 Kč jako nocležné z 27. 4. na 28. 4. z 15. 6. na 16. 6. a z 20. 7. na 21. 7. 2021, nejedná se podle žalovaného o účelně vynaložené náklady. Ústní jednání byla nařízena od 10:30 hodin. Navíc existuje pravidelné a přímé spojení hromadnou dopravou z [obec] do [obec] a zpět. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o. s. ř. a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o částečné důvodnosti podaného odvolání, a to ve vztahu k rozhodnutí o lhůtě zaplacení a nákladech řízení. 5. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení regresní náhrady podle § 16 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., podle něhož platí, že nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu po úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily. 6. Rozhodující skutečnosti pro posouzení oprávněnosti uplatněného nároku vyplývají ze shora citované právní úpravy. Je podstatné, zda žalobkyně poskytla náhradu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem žalovaného jako úřední osoby a příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi nezákonným rozhodnutím, popřípadě nesprávným úředním postupem a vznikem škody. 7. Otázkou vzniku škody se soudy zabývaly v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 54/2018, v němž se [právnická osoba], [anonymizováno], domáhala náhrady škody mimo jiné proti [organizační složka státu ] [anonymizováno] [stát. instituce] způsobené nesprávným úředním postupem žalovaného jako soudního exekutora v exekučním řízení vedeném u [exekutorský úřad] [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. 125 EX 427/12 Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 16. 10. 2019, č. j. 7 Co 661/2019-497 dospěl v rámci uvedeného řízení k závěru o nesprávném úředním postupu žalovaného jako soudního exekutora, který v rozporu s § 336j odst. 6 o. s. ř. nevrátil [právnická osoba], [anonymizováno], která v exekučním řízení vystupovala jako vydražitelka, dražební jistotu a doplacené nejvyšší podání