7 CO 829/2022-340 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 59 138,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 59 138,55 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 3 598,98 Kč (uplatněnou v původním řízení před spojením věcí pod sp. zn. 27 C 48/2019) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 6. 4. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), dále žalobu co do částky 19 558,47 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok III.) a konečně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 149 639,27 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok IV.). Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalobce na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovanou [datum] zakoupil vozidlo Škoda Superb Style, [registrační značka] za kupní cenu 938 000 Kč. Vůz byl však od počátku poruchový, žalobce žalované opakovaně vytýkal vady, které se ukázaly neodstranitelnými, a [datum] byla mezi účastníky uzavřena dohoda o zrušení kupní smlouvy. V důsledku vytýkání vad vznikla žalobci škoda a ušlý zisk. Proti žalované se domáhal v souvislosti s návštěvou autoservisu [příjmení] [jméno] 8. 2. 2016 částky 66,50 Kč jako náhrady za pohonné hmoty, částky 5 141,40 Kč za ušlý výdělek, neboť nemohl poskytovat služby [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] v obvyklém devítihodinovém časovém fondu. V souvislosti s dalšími návštěvami autorservisů žalovaného (v [obec] či v [obec]) ve dnech 11. 4., 15. 4., 13. 6., 15. 6., 29. 6., 1. 7., 3. 8., 15. 9., 14. 11. 2016 a 6. 1. a 23. 2. 2017 uplatnil vůči žalované na pohonných hmotách 4 594,40 Kč, na ušlém zisku 72 493,70 Kč. Dále požadoval po žalované na ušlém zisku 20 308,50 Kč za 40 hodin, které strávil nad rámec devítihodinového pracovního fondu, a konečně částky 14 336 Kč za zaplacené pojištění auta. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, kdy uplatnění škody na pohonných hmotách dopisem z 20. 3. 2017 bylo opožděné, dále zejména upozorňovala, že žalobce neměl pevnou pracovní dobu a mohl své pracovní hodiny do určité míry přizpůsobit. Pokud jde o pojistné, žalobce měl zapůjčen náhradní vůz, kdy žalovaná nesla náklady mimo jiné na jeho pojištění. 2. Okresní soud spojil věci ke společnému projednání a v prvém řízení žalobu zamítl o tvrzenou škodu na pojistném ve výši 14 336 Kč a o tvrzený ušlý zisk ve výši 20 308,50 Kč (netýkal se ušlého zisku od [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]), ve zbytku žalobě vyhověl. K odvolání žalované odvolací soud výroky týkající se skutečné škody na pohonných hmotách, dále ušlého zisku u [právnická osoba] [právnická osoba] zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že nesprávný je závěr okresního soudu ohledně včasnosti uplatnění nároku na náhradu škody (§ 1924 o. z.), a dále rozhodnutí zrušil pro částečnou nepřezkoumatelnost. 3. V novém řízení okresní soud žalobu o náhradu škody na spotřebovaných pohonných hmotách zamítl, neboť písemné uplatnění nároku z [datum] bylo opožděné. Pokud jde o ušlý zisk v souvislosti s návštěvami autoservisů, shledal tuto část žaloby důvodnou v rozsahu nikoliv devítihodinového, nýbrž osmihodinového pracovního fondu za jeden den. Z jednotlivých smluv uzavřených mezi žalobcem a [právnická osoba] Engineering zjistil, že na první kvartál roku 2016 byl sjednán maximální počet odpracovaných hodin 513, na druhý kvartál 520, na třetí kvartál maximální počet hodin 528 a na čtvrtý kvartál maximální počet hodin 496, vždy při částce 38 EUR za projektovou hodinu. Za první kvartál roku 2017 byl sjednán maximální počet odpracovaných hodin 512 při částce 40 EUR za jednu projektovou hodinu. Přepočtem maximálního počtu hodin v pracovním kvartálu na počet pracovních dnů v Německu (vzhledem k sídlu [právnická osoba] [právnická osoba]) došel soud k pracovnímu fondu 8 hodin za den, nikoliv žalobcem uplatňovaný pracovní fond 9 hodin. Je pravdou, že žalobce nevykazoval práci každý den, či ji vykazoval jen částečně, ale s ohledem na šestiletý odstup neprovedl podrobný výslech žalobce ohledně konkrétního počtu odpracovaných hodin za celé sledované období roku 2016 a 1. čtvrtletí roku 2017. Z jednotlivých výkazů hodin, které žalobce vedl vůči obchodnímu partnerovi, okresní soud zjistil, že 8. 2. 2016 žalobce vykázal činnost 4,5 hodiny, byla mu přiznána náhrada za 3,5 hodiny. Dne 11. 4. 2016 žalobce vykázal činnost 6,75 hodiny, bylo mu přiznáno 1,25 hodiny, 15. 4. 2016 vykázal 5,5 hodin, soud přiznal 2,5 hodiny, 13. 6. 2016 vykázal 3,5 hodiny, soud přiznal 4,5 hodiny, 15. 6. 2016 žalobce vykázal 7,08 hodiny, soudem bylo přiznáno 0,92 hodiny, 29. 6. 2016 žalobce vykázal 5,5 hodiny, soudem bylo přiznáno 2,5 hodiny, 1. 7. 2016 vykázal 3 hodiny, soudem mu bylo přiznáno 5 hodin, 3. 8. 2018 vykázal 0 hodiny, bylo mu přiznáno 8 hodin, stejně tak 15. 9. 2016, 14. 11. 2016, 6. 1. 2017 a 23. 2. 2017. Soudem tedy bylo přiznáno za 40,67 hodin po 38 EUR 41 820,15 Kč (rok 2016) a za 16 hodin po 40 EUR 17 318,40 Kč (rok 2017), při kurzu 1 EUR = 27,06 Kč. Dále při vykázané činnosti 4,5 hodiny za 3,5 hodiny ušlého zisku dne 8. 2. 2016 po 38 EUR bylo přiznáno 3 598,98 Kč (výrok II.). Po právní stránce se okresní soud řídil zejména § 2913, 2952 a 2955 o. z. V odstavci 35. okresní soud uvedl, že dle konstantní judikatury ušlý zisk je újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Dále odkázal na judikaturu ohledně stanovení výše ušlého zisku, např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3856/14. Dle okresního soudu byla prokázána odpovědnost žalované – zavinění za vznik škody jednoznačně tím, že všechny cesty, které žalobce absolvoval do obou servisů na výzvu žalované k převzetí opravného bezvadného vozu, byly liché. Aniž by se žalovaná dostatečně přesvědčila o dokonalém provedení opravy, vyzvala žalobce k převzetí vozu. Ten absolvoval mnohahodinovou jízdu do [obec], či [obec], avšak pokaždé při převzetí vozu zjišťoval nové vady či že vytknuté vady odstraněny nebyly. Žalovaná tuto situaci nechala dojít až do krajnosti, kdy po více než roku od koupi vozu bylo přistoupeno k dohodě o zrušení kupní smlouvy. Příčinná souvislost mezi vznikem škody a odpovědností žalované je dána. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. 4. Proti tomuto rozsudku, a to výrokům I., II. a IV. podala žalovaná odvolání, kdy rozporovala, jak se soud prvního stupně vypořádal s prokázáním skutkových tvrzení žalobce, jak prokázal, že každá jím tvrzená návštěva servisu trvala tak dlouho, jak uvádí, jak dlouho trvala cesta do servisu, že nebýt cesty a reklamace vad, by vykonával výdělečnou činnost v rozsahu, jak tvrdí. Předkládaný výpočet nepochybně představuje racionálnější postup než v případě prvého rozsudku, přesto má žalovaná pochybnost o správnosti zvoleného postupu. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, ten žalovaná považuje za primárně nesprávný, kdy rozhodnutí závislá na úvaze soudu se týkají typicky sporů o náhradu nemajetkové újmy. Konečný výsledek předmětného sporu není závislý na úvaze soudu, ale na prokázaných skutečnostech. Úspěch žalobce v této věci odpovídá 53,65 %, proto by měl soud rozhodnout, že žádné ze stran náhrada nákladů řízení nenáleží. Navrhl zamítnutí žaloby. 5. K odvolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že si zpracovával důkladné záznamy o všech návštěvách autoservisů, které se co do rozsahu vad beze zbytku kryjí se zakázkovými listy, vyhotovenými žalovanou. Je nepochybné, že vozidlo mělo obrovské množství závad, které bylo nutno demonstrovat, předvést, jak prokázal i výslech svědkyně [jméno] [příjmení]. V průběhu zkušebních jízd se objevovaly závady další. Opravdu náročný proces spojený s demonstracemi a vyvoláváním závad potvrdil i vedoucí autoservisu [jméno] [příjmení], dle něho předávání probíhalo několik hodin, včetně zkušebních jízd a dále za svoji mnohaletou praxi se nesetkal s tím, že by vozidlo ve vyšší výbavě v hodnotě cca milion korun mělo tolik závad a tak dlouhý popsaný zakázkový list. Nemůže být tedy pochyb o délce návštěv v autoservisu, jejich nutnosti a jejich obsahu. Okresní soud skutkový stav posoudil správně. Ohledně ušlého zisku - žalobce je pouze a jenom„ bit“ na tom, že je živnostníkem a nemá klasickou pracovní smlouvu, byl povinen brát si neplacené volno pro jízdy do autoservisu, poukázal na rámcové smlouvy se [právnická osoba] [právnická osoba], rozsah práce, maximální hodinové kvóty na kvartál a dále pracovní výkazy. Navíc skutečný počet (desítek) hodin, které žalobce celou věcí strávil (komunikace, řešení závad, ztížení komfortu apod.) je mnohonásobně vyšší. Za správnou považuje rovněž úvahu o nákladech řízení, proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání nákladů odvolacího řízení. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvo