8 CO 1133/2022-84 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 119 700 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.). 2. Žalobou ze dne 12. 8. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že Česká republika nabyla z titulu odúmrti veškerý majetek po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne 22. 9. 2018, mimo jiné i majetková práva spojená s Osobním účtem [číslo] vedeným u [právnická osoba] Zůstavitelka byla na základě smlouvy uzavřené se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [právnická osoba] (dále jen„ nájemce“) ze dne 26. 6. 2014 podnájemnicí bytu [číslo] v budově [adresa] v [obec] (dále jen„ byt“), který užívala až do své smrti. Úhrada za podnájem ve výši 5 700 Kč byla prováděna formou trvalého příkazu ze shora uvedeného účtu zůstavitelky, a to i po její smrti v období od září 2018 do května 2020 včetně ve výši žalované částky (dále jen„ rozhodné období“). V rozhodném období však předmětný byt užíval syn zůstavitelky, žalovaný, na jehož straně„ vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobce spočívající ve skutečnosti, že žalovaný užíval shora uvedený předmětný byt i po úmrtí zůstavitelky, avšak veškeré platby spojené s užíváním předmětného bytu byly hrazeny z účtu zůstavitelky, kdy majetková práva spojená s účtem zůstavitelky nabyla Česká republika“. 3. Soud prvního stupně po prokázání skutkových tvrzení žaloby žalobu zamítl s odůvodněním, že smrtí zůstavitelky zanikla podnájemní smlouva uzavřená s nájemcem (§ 2279 o. z. a contrario), čímž se další plnění nájemci v podobě prováděných plateb nájemného z účtu zůstavitelky stalo plněním z právního důvodu, který odpadl, tj. bezdůvodným obohacením podle § 2991 odst. 2 o. z. V případě bezdůvodného obohacení vzniklého plněním poskytnutého na základě smlouvy, resp. na základě smluvního důvodu, který odpadl, jsou účastníky závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení účastníci smlouvy, kteří si poskytovali vzájemné plnění, a pouze proto jim přísluší i věcná legitimace – aktivní i pasivní – ve sporu o plnění ze závazku vzniklého z bezdůvodného obohacení (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Odo 1108/2004 či 33 Odo 366/2003). Je třeba rozlišovat dva druhy vztahů zakládajících dvě (odlišná) bezdůvodná obohacení, jednak vztah zůstavitelky, potažmo žalobkyně, k nájemci v rámci podnájemních plateb z odpadnutého právního důvodu (ukončení podnájemní smlouvy smrtí zůstavitelky) a dále vztah žalovaného k nájemci. Pokud totiž žalovaný skutečně v bytě zůstavitelky po její smrti bydlel, jednalo se o získání prospěchu bez právního důvodu (nikoli z právního důvodu, který odpadl), a stranou, která byla tímto jednáním ve smyslu § 2991 o. z. ochuzena, je nájemce bytu, kterému měl žalovaný za užívání bytu poskytovat příslušné protiplnění. Na základě uvedeného uzavřel, že žalovanému v nyní projednávaném případě nesvědčí pasivní věcná legitimace. Nedostatek pasivní věcné legitimace pak znamená, že podle hmotněprávních ustanovení není žalovaný nositelem tvrzené povinnosti, neboť žalobkyně nebyla na svém právu ochuzena žalovaným, když mezi žalobkyní a žalovaným není žádný vztah zakládající bezdůvodné obohacení. Žalobu proto soud zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, a pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, nebylo prokázáno, že by mu účelně vynaložené náklady vznikly. 4. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně navrhující jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že smrtí zůstavitelky zanikl podnájemní vztah. Poukazuje na ust. § 2009 o. z., kdy smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. Navíc vzhledem k tomu, že ust. § 2274 až 2278 o. z. upravující podnájem bytu neobsahuje žádné speciální ustanovení týkající se smrti podnájemce, nutno analogicky použít ust. § 2282 o. z. o přechodu nájmu na nájemcova dědice (nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na členy nájemcovy domácnosti). Odkazuje přitom na rozsudek NS 26 Cdo 1524/2019, 26 Cdo 2150/2010, stejnou věc řešil Nejvyšší soud pod sp. zn. 26 Cdo 837/2019. Z uvedeného plyne, že práva a povinnosti z předmětné smlouvy o podnájmu přešly na dědice – žalobkyni, nájemce proto oprávněně od právního nástupce zůstavitelky přijímal platby podnájemného. Nájemce se tak nemohl na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit. Své odvolací námitky žalobkyně dále doplnila o tvrzení, že užívala-li zůstavitelka byt až do své smrti, zcela logicky byly v bytě i po její smrti umístěny její věci (ty byly žalobkyní vyklizeny po rozhodném období ve spolupráci s nájemcem, došlo k předání bytu), proto lze„ skutkový děj posoudit též i jako dlužnickou solidaritu mezi žalobcem a žalovaným vůči nájemci, kdy žalobce požaduje v rámci regresního nároku zaplacení žalované částky po žalovaném.“ Ke skutečnosti, že byt byl žalovaným v rozhodném období užíván, žalobkyně navrhla výslech svědka [titul] [příjmení], který za nájemce uzavíral podnájemní smlouvu, soud tento důkaz neprovedl. 5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, i přes řádné předvolání se k jednání odvolacího soudu nedostavil. 6. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, podaného včas, účastníkem řízení k takovému úkonu legitimovaným (§202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), kdy odvolatel uplatnil odvolací důvody dané ust. § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 o. s. ř., jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. 7. Odvolací soud sdílí základní právní úvahu soudu prvního stupně, že smrtí zůstavitelky [jméno] [příjmení] zanikl dnem 22. 9. 2018 podnájemní vztah k bytu [číslo] v budově [adresa] v [obec] (založený podnájemní smlouvou ze dne 26. 6. 2014 a jejími dodatky uzavřený zůstavitelkou s nájemcem bytu [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [právnická osoba]). Ani odvolací soud nepřisvědčil názoru žalobkyně, že užíváním uvedeného bytu po smrti podnájemkyně se žalovaný bezdůvodně obohatil na její úkor užitím cizí hodnoty ve smyslu ust. § 2991 o. z. Nový občanský zákoník (z. č. 89/2012 Sb. účinný od 1. 1. 2014) sice nově upravil přechod práv a povinností z nájmu na nájemcova dědice (pro případ, že práva a povinnosti z nájmu nepřejdou na členy nájemcovy domácnosti), učinil tak dle názoru odvolacího soudu pouze ve vztahu k nájemním, nikoli podnájemním vztahům (viz § 2282 a 2283 o. z.). V situaci, kdy nový občanský zákoník neobsahuje klauzuli o přiměřenosti použití uvedených ustanovení i na podnájem bytu, není dán zákonný podklad pro vznik, resp. přechod podnájemního práva k bytu na dědice. Žalobkyně jako právní nástupce podnájemnice se tak dle názoru odvolacího soudu nestal podnájemcem předmětného bytu s právem jeho užívání, do kterého by žalovaný užíváním bytu neprávem zasáhl a tím se na její úkor bezdůvodně obohatil. Proto není případný ani odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 837/2019, které řeší situaci, kdy byla užívána věc po skončení podnájmu, k níž ochuzenému náleželo právo nájmu. Stejně tak v rozhodnutí 28 Cdo 1524/2019 je (negativně) řešena jiná otázka, a to, zda námitkové řízení (námitka neplatnosti výpovědi z podnájemního vztahu) upravené pro nájemní vztahy lze uplatnit i v podnájmu nebytového prostoru. Pokud pak z právní věty současně vyplývá, že se podnájem řídí subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu podnájmu nejbližší (není-li stanoveno či dohodnuto jinak), neznamená to, že ze zákona vyplývá přechod podnájemního práva k bytu. Rozhodnutí 26 Cdo 2150/2010 bylo vydáno za předchozí právní úpravy, navíc řeší otázku platby nájemného dědici členského podílu v bytovém družstvu. 8. Ze shora uvedeného vyplývá, že ani dle názoru odvolacího soudu nebyla naplněna základní žalobní premisa podané žaloby (užívání cizí hodnoty žalobkyně – bytu jako předmětu podnájmu – žalovaným), přičemž žalobkyně neprokázala žádný jiný právní důvod požadovaného plnění. Žalobkyně ve svém odvolání vyjadřuje především nesouhlas se závěry soudu prvního stupně o neexistenci právního důvodu pro realizované platby z účtu zůstavitelky v rozhodném období (po její smrti), s nímž spojená majetková práva nabyla v rámci pozůstalosti po zemřelé usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 3. 2021, č. j. 22 D 271/2018-234 (které nabylo právní moci téhož dne), kdy vedle nesouhlasu s právním názorem o skončení podnájemního vztahu (viz shora) dále nově (nepřípustně, v rozporu s ust. § 205a o. s. ř.) tvrdí, že v bytě byly (až do jejich vyklizení po rozhodném období) uskladněny věci zůstavitelky, čímž byl byt žalobkyní jako dědicem užíván. Ani v případě přípustnosti takového tvrzení by však nebylo možno dle názoru odvolacího soudu žalobu hodnotit za důvodnou, neboť z obsahu rozhodnutí o dědictví zárove