8 CO 192/2022-390 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným mezitímním rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně rozhodl, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný s tím, že o jeho výši a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. 2. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 952 624 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka představuje regresní nárok pojišťovny dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění účinném před novelou provedenou zákonem 304/2016 Sb., na náhradu nákladů léčení [jméno] [příjmení], poškozené z dopravní nehody dne [datum]. V době dopravní nehody bylo vozidlo žalovaného pojištěno u žalobkyně, u níž (zdravotní pojišťovna ) uplatnila náhradu nákladů léčení poškozené, které žalobkyně proplatila ve výši 955 574 Kč. 3. V řízení bylo zjištěno, že trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích byl žalovaný uznán vinným, že„ dne [datum] v době kolem 10:10 hodin v obci [obec] řídil po silnici III. třídy [číslo]“ ([ulice] [značka automobilu], [registrační značka], maje provedenou dechovou zkoušku přístrojem alkotest [příjmení] [jméno] [příjmení] zjištěnou hladinu alkoholu v dechu v čase 10:38 v hodnotě 0,78 promile a v čase 13:15 v hodnotě 0,44 promile, což snižovalo jeho schopnosti sledovat situaci v silničním provozu a řídit motorové vozidlo, přičemž v prostoru km 0,315 vjel při předjíždění před ním jedoucího [značka automobilu] s přívěsným [název], které odbočovalo vpravo do ulice [ulice], do protisměru, kde levou částí vozidla narazil do cyklistky [jméno] [příjmení], [datum narození], jedoucí na jízdním kole [název] bike v pravém jízdním pruhu [název] ulice ve směru od hřbitova do centra města, která v důsledku střetu s vozidlem a následného pádu na vozovku utrpěla podkožní krevní výrony na obličeji, oděrky v temenní krajině hlavy, vpravo i vlevo, oděrky na krku vpravo, podkožní krevní výrony na celé pravé horní končetině, tržnou ránu na vnitřní straně pravého lokte, oděrky a tržné ranky na pravém předloktí, oděrky a tržné ranky obou rukou včetně prstů, vícečetné oděrky obou dolních končetin, tržné rány na patě a plosce pravé nohy, rozsáhlý podkožní krevní výron na levém stehnu, přetržení vnitřního postranního vazu levého kolena, tržnou ránu na levé noze, zlomeninu pravé klíční kosti při spojení s hrudní kostí, zlomeninu těla pravé lopatky, zlomeninu chirurgického krčku pravé pažní kosti, tříštivou zlomeninu dolního konce levé pažní kosti, tříštivou zlomeninu okovce levé loketní kosti, zlomeninu 2. a 3. žebra vpravo vzadu, tříštivou zlomeninu dolního konce pravé stehenní kosti, tříštivou nitrokloubní zlomeninu horního konce pravé holenní kosti, zlomeninu obou ramének stydké kosti vpravo, zlomeninu levé stehenní kosti pod její hlavicí, zlomeninu horního konce levé holenní kosti, ložiskové zhmoždění obou plic a zhmoždění kosterního svalstva s významnou myoglobinémií (přítomnost svalového barviva v krvi), když takové zranění si vyžádá následnou dobu léčení v trvání delším 6 měsíců a současně je posuzováno jako poškození důležitého orgánu pro zhmoždění obou plic a kosterního svalstva, tedy jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, tím„ spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku“ 4. Odvolací soud usnesením ze dne 10.4.2018 č.j. 8 Co 305/2018-196 (kterým zrušil první rozhodnutí vydané ve věci soudem prvního stupně) poukázal na vázanost soudu pravomocným rozhodnutím vydaným v trestním řízení ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. a tím dovozenou existenci příčinné souvislosti mezi porušením základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích žalovaným (řízení pod vlivem alkoholu) a újmou poškozené, resp. vynaložením nákladů na její léčení. Soud se tak může v daném řízení zabývat toliko namítanou neadekvátností výše nákladů vynaložených na léčení poškozené (výší újmy) a namítaným spoluzaviněním poškozené na jejím vzniku. 5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že poškozená se na vzniku újmy nepodílela ani zčásti, okolnosti jdoucí k její tíži jsou marginální (§ 2918 o.z.). Ze znaleckého posudku [titul]. [titul] [jméno] [příjmení], [titul] z oboru silniční dopravy – příčiny dopravních nehod soud zjistil, že čtyři metry před místem střetu se VH nacházela v pravé pomyslné polovině vozovky ve směru jejího pohybu. Ke střetu došlo rovněž v této oblasti. Jednoznačně se jednalo o čelní náraz, osy kol vozidla žalovaného a jízdního kola poškozené byly rovnoběžné. Z technického pohledu nelze určit, zda poškozená jela po hlavní silnici, či vyjížděla z vedlejší silnice. I za předpokladu, že by poškozená vyjížděla z vedlejší ulice, v době střetu již byla plně srovnána ve svém jízdním pruhu, dokonce v jeho pomyslné pravé části, v době střetu i několik metrů před ním se již nacházela v „ bezpečné zóně“, kde nemohla předvídat, že žalovaný při předjíždění zajede do protisměru, tj. jejího jízdního pruhu, v takovém rozsahu, že se dostane až na samý jeho okraj. Závěru, že jedinou příčinou způsobené újmy [jméno] [příjmení] bylo nezodpovědné a nestandardní chování žalovaného, nasvědčují faktory jako opakované řízení po použití alkoholu (již jednou potrestán za řízení pod vlivem alkoholu) nevhodná jízdní dráha (zbytečně velké vybočení při předjíždění), nevhodné místo na předjíždění (v blízkosti hřbitova – vyšší koncentrace lidí) a špatná viditelnost (oslnění sluncem). Žalovaným namítaná absence cyklistické helmy u poškozené měla za následek pouhý otřes mozku, tzn. nejlehčí formu poranění hlavy způsobenou úderem do hlavy, kdy byla v krátkodobém bezvědomí, nezvracela, na temeni hlavy měla vlevo i vpravo exkoriace, na obličeji malé hematomy, na CT mozku však nebyly zjištěny známky traumatické komplikace. Na poranění neměl vliv ani její předchozí zdravotní stav, v důsledku osteoporózy neměla žádná zdravotní omezení (např. vyvarovat se jízdy na kole), na kole jezdila celý život a k této aktivitě byla s ohledem na svůj věk i zkušenosti připravena. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (jako listinného důkazu – součásti trestního spisu) bylo navíc zjištěno, že na poranění poškozené, které bylo způsobeno zejména na hrudník, pánev, obě horní a dolní končetiny, neměl podstatný význam její předchozí zdravotní stav, když o těžké poranění šlo především pro poškození důležitých orgánů – obou plic. 6. Proti tomuto mezitímnímu rozsudku se odvolal žalovaný navrhující jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Namítá nedostatečná skutková zjištění soudu prvního stupně, nesprávné skutkové závěry a nesprávné právní posouzení věci. Soud nedostatečně zjistil průběh a příčiny dopravní nehody a řádně se nevypořádal s námitkou o spoluzavinění poškozené, která porušila důležitou povinnost spočívající v nedání přednosti v jízdě. Žalovaný především namítá, že soud prvního stupně vůbec neučinil skutkový závěr o tom, odkud se poškozená do místa střetu dostala, ačkoliv provedené důkazy jednoznačně svědčí pro závěr, že poškozená se do místa střetu dostala z vedlejší komunikace. Pro tento závěr svědčí bydliště poškozené (ulice [ulice]), skutečnost, že před dopravní nehodou navštívila hřbitov s hlavním vchodem z ulice [ulice], a že v rámci podaného vysvětlení na PČR dne [datum] mj. uvedla, že pravděpodobně jela na jízdním kole a ukazovala změnu směru jízdy. Z uvedeného vyplývá, že neexistuje žádný rozumný důvod pro závěr, že poškozená se do místa střetu dostala po hlavní komunikaci. Soud prvního stupně nesprávně považuje za podstatné pouze to, kde ke střetu došlo. Vzhledem k tomu, že se jednalo o čelní střet, nemohl znalec z technického pohledu vyloučit, že poškozená mohla ke křižovatce přijet po hlavní komunikaci a neodbočovala, avšak sám poukazoval na to, že v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] mj. poškozená uvedla, že pravděpodobně jela na jízdním kole a ukazovala změnu směru jízdy. Proto je potřeba vycházet z toho, že poškozená se do místa střetu dostala z vedlejší komunikace. Žalovaný jel po hlavní komunikaci velmi pomalu (cca 25 km/h) za odbočujícím vozidlem svědka [příjmení], poškozenou na vedlejší komunikaci nemohl vidět, neboť byla zakryta odbočujícím vozidlem, a v okamžiku, kdy začal předjíždět odbočující vozidlo s přívěsem, se v protisměru poškozená nenacházela. V okamžiku, kdy mohl žalovaný poškozenou bez jakýchkoliv pochybností spatřit, zbývalo mu do místa střetu 1,2 sekundy a vzdálenost 11 m, žalovaný jel rychlostí 31 km/h. Ze znaleckého posudku vyplývá, že při rychlosti 31 km/h by žalovaný s reakční dobou 1 sekunda + náběh brzd 0,2 sekundy mohl vozidlo zastavit na 14 metrech. To znamená, že objektivně nebyl žalovaný či jakýkoliv jiný řidič schopen vozidlo zastavit a střet s poškozenou odvrátit. Poškozená tím, že nevyčkala úplného odbočení vozidla svědka [příjmení] a nepřesvědčila se, že po hlavní komunikaci již