8 CO 850/2021-651 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem rozhodl, že žalobu, aby bylo zřízeno věcné břemeno – služebnost stezky, služebnost cesty – vymezené geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným [právnická osoba], ověřeným [datum] [titul] [jméno] [příjmení] a potvrzeným [datum] [stát. instituce], [stát. instituce], [titul] [jméno] [příjmení], aby pro každého vlastníka pozemku číslo parcely [číslo] a [číslo], zapsaného u [státní instituce] [anonymizováno] v [obec] na [list vlastnictví] pro [územní celek], ve prospěch každého vlastníka pozemku číslo parcely [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí u [státní instituce] [anonymizováno] v [obec] na [list vlastnictví] pro [územní celek] a pozemků číslo parcel [číslo] a [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí u [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [obec] na [list vlastnictví] pro [územní celek], zamítá (výrok I.), zavázal žalobkyně, aby společně a nerozdílně uhradily žalovaným náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaných (výrok II.) a uložil žalobkyním, aby společně a nerozdílně zaplatily na náhradě nákladů státu na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). 2. Z odůvodnění je patrné, že žalobkyně po připuštění změny žaloby, a dílčím zpětvzetí žaloby, setrvaly na nároku konkretizovaném v předchozím odstavci. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a vázán názorem odvolacího soudu, jež jeho předchozí rozhodnutí ve věci samé zrušil (viz body 5 až 32. rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje) a po rekapitulaci procesních stanovisek obou stran sporu a s přihlédnutím k poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (bod 33. až 35.) dovodil, že nezbytná cesta (o níž při požadavku na zřízení věcného břemene šlo), je taková, jež vede přes sousedův pozemek na pozemek toho, kdo ji nárokuje, a to za náhradu, v situaci, kdy pozemek, na nějž vede, nelze řádně obhospodařovat či jinak užívat pro absenci spojení s veřejnou cestou. Zřízení takové cesty musí být ve veřejném zájmu, nejde pouze umožnění vlastníkovi stavby (nemovitosti) vykonávat jeho vlastnické právo, nýbrž je zároveň nutné, aby nemovitost bylo možno užívat k účelu, k jakému byla postavena, případně k jakému by měla být využívána a je zde i nárok na náhradu a dále nelze vyloučit úplatu za způsobenou újmu. Jsou ovšem stanoveny i negativní podmínky, kdy nelze nezbytnou cestu zřídit, například když si vlastník nemovitosti způsobí sám nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně. Soud v daném případě dovodil, že žalobkyně B) a C) byly obdarovány, ačkoliv věděly, že přes„ žalované pozemky“ cesta nevede, přesto dar přijaly, kdy darovací smlouva byla uzavřena [datum], žaloba podána [datum] a žalobkyně A) se zbavila části pozemků, to vše v situaci, kdy ani jedna ze žalobkyň nekoupila v minulosti pozemek, který by je s veřejnou cestou pojil, ač tuto možnost měly. V tomto jednání soud shledal překážku povolení nezbytné cesty, neboť žadatelky samy zavinily, že přístup nemají, s tím, že měly vyvinout alespoň minimální úsilí za účelem získání informací o případném spojení s veřejnou cestou. Vědomost o absenci přístupu k nemovitosti sice sama nepostačuje k závěru o opatrné nedbalosti, ovšem má vést k tomu, aby si nabyvatel pozemku (žalobkyně B/ a C/) pokusil zajistit si přístup k pozemku ještě před jeho nabytím. Pokud ovšem někdo přijme dar s vědomím, že nemovitost není spojena s veřejnou cestou a před obdarováním pro změnu tohoto stavu nic neučiní, jednalo by se o zneužití práva, pokud by soud takovému nároku vyhověl, tedy že by zasáhl do práva jiného vlastníka sousední nemovitosti za účelem povolení takovéto cesty. Uplatněný nárok posoudil i s dobrými mravy, když za takové jednání lze považovat nejenom jednání, kdy se někdo zbaví existujícího spojení s veřejnou cestou, ale i jednání kdy nabyde nemovitost bez zajištění spojení s veřejnou cestou. Soud měl za prokázané, že návrh na prodej sousedního pozemku byl uveřejněn na úřední desce obce od [datum] do [datum] a žalobkyně o koupi zájem neprojevily a rovněž [anonymizována dvě slova] (nyní ve vlastnictví žalovaných) byl řadu let na prodej a ani tehdy možnosti odkupu žalující strana nevyužila. Současně vyjádřením souseda [příjmení] bylo prokázáno, že jednání o přístupu přes jeho pozemek zmařily právě žalobkyně, i přesto jmenovaný potvrdil, že souhlasí s tím, aby přístupová cesta na pozemky žalobkyň vedla přes jeho pozemky. V tomto smyslu však žalobkyně žádné kroky neučinily a podle soudu žalobkyně postupují uvedeným způsobem zejména z důvodu tzv. pohodlnějšího spojení. Nemůže však dojít k povolení nezbytné cesty, jestliže vlastník„ nepřístupného pozemku“ přístup ke svému pozemku má nebo může mít, ale zřízení nezbytné cesty žádá po jiném sousedním vlastníkovi, protože toto spojení je pro něj výhodnější. Pokud má vlastník stavby např. možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, třeba přes pozemek jiného vlastníka, který s tím souhlasí, nelze právo věcného břemene požadovaným způsobem zřídit. 3. Soud prvního stupně dále s poukazem na § 1032 odst. 1 a 2 o.z. zdůraznil, že nezbytnou cestu nelze povolit ani přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup. V tomto případě z rozhodnutí [stát. instituce], [státní instituce] [anonymizována čtyři slova] z [datum] je zřejmé, že staveniště (na pozemcích žalovaných) bude omezeno na pozemek stavebníka, bude označeno a zabezpečeno tak, aby bylo zabráněno přímému vstupu cizích osob na stavbu. Soud zdůraznil, že v areálu se již nachází stavba rodinného domu, a proto nelze vyhovět, je-li nezbytná cesta žádána pouze pro účely zhotovení stavby nebo pro údržbu pro obhospodařování nezbytné věci (§ 1021 a § 1022). Soud při místním šetření zjistil, že skutečně se jedná o prostor, který je oplocen a v areálu se nachází novostavba rodinného domu. Soud uzavřel, že na pozemky žalobkyně je možný přístup přes pozemky ve vlastnictví souseda [příjmení], který možnost zřízení nezbytné cesty nabídl a od znalce [titul] [příjmení] dále zjistil, že přístup přes pozemky jmenovaného je technicky možný nejen pro pěší, ale i pro jízdu osobními automobily a žalobkyně si mohou nezbytnou cestu zajistit jiným způsobem. Soud žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaných, kterým přiznal [částka] (viz specifikace nákladů v bodě 44.) a dále žalobkyním uložil nahradit náklady řízení státu ve výši [částka], což je rozdíl mezi celkovou výší nákladů na znalečné [částka] a zaplacenou zálohou [částka]. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadly včasným a přípustným odvoláním žalobkyně (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.). Předně poukázaly na historické souvislosti, kdy žalobkyně č. 1) se stala výlučnou vlastnicí parc. [číslo] jako dědička v roce 1999 po svém manželovi [jméno] [příjmení], který dědil po svém otci [jméno] [příjmení] v roce 1979, a to pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]. V jejich sousedství se v tehdejší době nacházel [anonymizováno] – uzavřený areál, jehož součástí byl i pozemek parc. [číslo] nyní ve vlastnictví žalobkyň [číslo]) a 3), avšak parc. [číslo] nebyla nikdy oplocená společně s areálem [anonymizováno], nýbrž s pozemky parc. [číslo] (zahrada) a parc. [číslo] to až do roku 2011. A právě parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] byly historicky užívány k přístupu na pozemky žalobkyň, a to právě již [jméno] [příjmení] a následně jeho synem. 5. V řízení bylo prokázáno, že pozemky žalobkyň jsou bez spojení s veřejnou cestou, a proto je naplněn požadavek uvedený v ustanovení § 1029 o.z., neboť nelze za dostatečné považovat opatření ve smyslu § 1021 a § 1022 o.z. Žalobkyně současně prokázaly, že příprava stavby, kterou na svých pozemcích hodlají uskutečnit, dosáhla určitého stupně a naplnila podmínky pro povolení nezbytné cesty. Pozemek je určen k výstavbě územním plánem města a stupeň přípravy stavby žalobkyně doložily i závazným stanoviskem [stát. instituce], který vydal souhlas s trvalým odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu dne [datum], což však soud nebral v potaz a stejně tak faktickou nemožnost přístupu přes sousedního vlastníka p. [příjmení], k čemuž žalobkyně předložily důkazy, jež prokazují, že přes jeho pozemky není technicky možný přístup a není v souladu s právními předpisy a územním plánem, ovšem soud se těmito důkazy fakticky nezabýval. 6. Odvolatelky zdůraznily, že pokud jde o druhý a třetí posuzovaný přístup, tedy společný přes pozemky žalované i souseda [příjmení], konstatovala Policie ČR potenciál pro ohrožení BESIP a totéž platí v případě čtvrtého posuzovaného přístupu pouze přes pozemky souseda [příjmení], kdy policií bylo shledáno, že z hlediska bezpečnosti a plynulosti se jako nejvhodnější jeví varianta prvního posuzovaného přístupu. Soud se také nedostatečně zabýval vyjádřením zpracovatele územního plánu [obec] u [obec] [titul] [anonymizováno]. [jméno] [jméno]. Podle odvolate