19 Co 598/2024-484 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 5. 2019 domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 15. 4. 2019, doručeného žalobkyni dne 16. 4. 2019. Žalobu odůvodnila tím, že u žalované pracovala jako vychovatelka na domově mládeže v pracovním poměru na dobu neurčitou. Dne 10. 4. 2019 obdržela od žalované výpověď z pracovního poměru z důvodu závažných porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, která měla spočívat v tom, že žalobkyně měla zamykat žáky ubytované v zařízení domova mládeže a dále v kouření žalobkyně s nezletilými v areálu školy od září 2018 do současné chvíle. Následně, listinou ze dne 15. 4. 2019, kterou žalobkyně obdržela dne 16. 4. 2019, žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobkyní, a to ze stejných důvodů, které byly uvedeny ve výpovědi ze dne 10. 4. 2019 a dodala ještě třetí skutek týkající se údajného trestního stíhání proti žalobkyni. Žalobkyně má za to, že okamžité zrušení pracovního poměru nesplňuje formální ani materiální podmínky stanovené zákoníkem práce. Z okamžitého zrušení pracovního poměru není dle žalobkyně zřejmé, zda porušení povinností vyplývajících z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem se týkají každého skutku samostatně, nebo ve svém kontextu všechny skutky dohromady tvoří naplnění požadavku zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná ani jeden z daných skutků nevymezila tak, aby nebyl zaměněn s jiným, neboť vymezené skutky neobsahují údaje zejména o tom, kdy k porušení konkrétní povinnosti mělo dojít. Dle žalobkyně důvody uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru jsou nepravdivé a jsou překrucovány dle zájmů žalované.2. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zamítl (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 111 552 Kč (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích náhradu nákladů řízení ve výši 8 333,45 Kč (výrok III.).3. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, č. j. 27 C 152/2019–122 (v pořadí prvním), původně žalobě vyhověl, neboť měl za to, že důvody okamžitého zrušení pracovního poměru, které byly v okamžitém zrušení pracovního poměru dostatečně vymezeny, tj. důvod pod bodem a) a pod bodem b) nenaplňují intenzitu zvlášť závažného porušení právních předpisů, a to ani jednotlivě, ani ve svém souhrnu. Důvod uvedený v okamžitém zrušení pod písmenem c), kterým je sepis stížnosti ze dne 28. 1. 2019 a manipulace žáků k tomuto, soud nepovažoval za porušení povinností žalobkyně, další důvody uvedené pod písmenem c) nebyly podle soudu žalovanou vymezeny dostatečně určitě. Tento rozsudek byl k odvolání žalované potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.1.2021, č. j. 19 Co 1401/2020–153. K dovolání žalované byly shora uvedené rozsudky zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 4. 2022, č. j. 21 Cdo 2555/2021–179 a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.4. Soud prvního stupně doplnil dokazování v souladu se závaznými pokyny uvedenými ve zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu a po zhodnocení provedených důkazů vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2003 ve znění jejího dodatku jako vychovatelka, následně byla pověřena vedením úseku výchovy. Ke dni 19. 3. 2019 bylo pověření žalobkyně k úseku výchovy písemně zrušeno, což bylo odůvodněno změnou organizačního schématu školy. Pozice vychovatele byla poté podřízena , tituly před jménem, , jméno FO, , který se tak stal nástupcem žalobkyně na úseku vedení vychovatelek. Žalobkyni bylo dne 16. 4. 2019 poštou doručeno okamžité zrušení pracovního poměru datované dne 15. 4. 2019. Důvody uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru nebyly žalobkyni blíže vysvětleny a bylo jí tak známo pouze to, jak tyto důvody byly popsány k předmětné listině. Žalobkyně namítala nedostatečné vymezení důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru, jejich nepravdivost a také nedostatečnou intenzitu případného porušení povinností žalobkyně ve smyslu § 55 zákoníku práce. Soud prvního stupně posuzoval věcné a formální podmínky platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ve smyslu § 60 zákoníku práce a dospěl k závěru, že důvod uvedený pod bodem a), tj. zamykání žáků na pokojích domova mládeže, a také důvod uvedený pod bodem b), tj. kouření v areálu školy, jsou skutkově vymezeny dostatečně určitě a nezaměnitelně. Pokud jde o skutkové vymezení důvodu uvedeného pod bodem c), má soud za to, že je dostatečně a nezaměnitelně vymezen pouze pokud jde o to, že žalobkyně měla sepsat zápis ze dne 28. 1. 2019, v němž si žáci mají stěžovat na chování jiného žáka a že některými žáky k sepsání tohoto zápisu žalobkyně manipulovala. Pokud však jde o další důvody uvedené pod bodem c), tj. že se žalobkyně měla o dotyčném žákovi, jehož se zápis ze dne 28.1.2019 týkal, vyjadřovat velice hanlivě s cílem ho poškodit a ještě se měla vyjadřovat velice nevhodně o řediteli školy a fungování zaměstnavatele, pak tyto důvody jsou podle soudu prvního stupně vymezeny zcela v rozporu s § 60 zákoníku práce, tedy nedostatečně určitě a navíc rozhodně ne tak, aby je nebylo možno dodatečně měnit. Pochybnosti nelze odstranit ani výkladem. V souladu se závazným pokynem vysloveným Nejvyšším soudem se však soud prvního stupně zabýval i dokazováním existence těchto žalovanou nedostatečně určitě specifikovaných důvodů, a to z hlediska posouzení intenzity porušení pracovních povinností žalobkyní specifikovaných žalovanou v okamžitém zrušení pracovního poměru dostatečně určitě.5. Pokud jde o dostatečně určitě vymezené důvody okamžitého zrušení, ty důvody vymezené pod body a) a b) a dále důvod pod bodem c) spočívající v sepsání zápisu ze dne 28. 1. 2019, dospěl soud prvního stupně k závěru, že byly zachovány prekluzivní lhůty stanovené v § 58 zákoníku práce. Pokud jde o oprávněnost důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, pak pokud jde o zamykání žáků na domově mládeže, skutečně k němu docházelo, čímž žalobkyně porušila právní předpisy vztahující se k jí vykonávané práci, a to předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví, ohledně nichž byla proškolena a v souladu s nimiž je potřeba v domově mládeže ponechávat volné únikové cesty. Při posuzování intenzity tohoto porušení soud prvního stupně přes zohlednění smyslu a důvodu, proč byli žáci zamykáni, zohlednil také skutečnost, že žalobkyně zamykáním žáků zasahovala do jejich práva na osobní svobodu, respektive do jejich svobody pohybu, a to přesto, že v rámci trestního řízení vedeného proti žalobkyni nebylo prokázáno, že jde o trestný čin. Ačkoliv zamykáním studentů nebyla žalované způsobena škoda, došlo zamykáním k ohrožení života a zdraví žáků žalované. Hrozil vznik škody, a to nejen pokud by některý z žáků potřeboval urgentní pomoc (lékařskou) nebo pokud by došlo k nenadálé situaci či pohromě (například požár). Navíc ředitel žalované obdržel v červenci 2018 od krajského úřadu přípis, v němž byl obsažen zákaz zamykání studentů s upozorněním na hrozbu vysokých pokut v případě jeho porušení. Soud prvního stupně zohlednil také skutečnost, že žalobkyně obdržela od ředitele školy , Jméno, příjmení, na poradě dne 24. 9. 2018 pokyn žáky na internátě nezamykat, přesto jej porušovala až do března 2019.6. Pokud jde o další důvod okamžitého zrušení, tedy kouření žalobkyně v areálu školy, došlo ze strany žalobkyně k porušení předpisů a porušení zákazu kouření v prostoru škol. Žalobkyně kouřila také před studenty a se studenty, a to i nezletilými. Žalobkyně tak činila jakožto vedoucí pedagogický pracovník, kdy nejen sama zákaz kouření v areálu školy porušovala a jednala tak v rozporu s platnými právními předpisy, ale navíc nezamezovala tomu, aby v její přítomnosti studenti (tím spíše nezletilí) zákaz kouření porušovali. Pokud jde o sepsání zápisu ze dne 28. 1. 2019 žalobkyní, pak soud prvního stupně v tom neshledal jakékoliv porušení právních předpisů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že za žalobkyní přišli žáci uvedení v předmětném zápise a skutečně si na chování svého spolužáka stěžovali. V tom, že žalobkyně tyto stížnosti sepsala a zápis poté odevzdala řediteli žalované, nechť situaci dále řeší, nemůže být žádné porušení předpisů shledáno. Stejně tak nelze konstatovat, že žalobkyně v tomto směru se žáky manipulovala s úmyslem poškodit žáka , jméno FO, , žalobkyně se pouze snažila řešit nastalou situaci. V souladu se závazným pokynem Nejvyššího soudu se soud prvního stupně z hlediska posouzení intenzity porušení povinností žalobkyně zabýval i dalšími skutečnostmi vymezenými žalovanou (byť nedostatečně určitě) pod bodem c) okamžitého zrušení pracovního poměru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně se nevhodně vyjadřovala před studenty na půdě školy o žáku , jméno FO, , který byl zdravotně postižený. Žalobkyně byla vedoucím pedagogickým pracovníkem pověřeným výchovou studentů, k takto nevhodné