19 Co 732/2024-135 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud napadeným rozsudkem částečně zastavil řízení pro částku 4 719 Kč s příslušenstvím z důvodu částečného zpětvzetí žaloby (výrok I.), žalované uložil zaplatit žalobci na nákladech obhajoby 31 202,20 Kč s příslušenstvím (výrok II.), dále uložil žalované zaplatil žalobci přiměřené zadostiučinění za vzniklou újmu ve výši 60 000 Kč s příslušenstvím (výrok III.), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok IV.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 40 909,50 Kč (výrok V.). Žalobce svou žalobu odůvodnil tak, že vůči žalobci bylo dne 13.12.2021 zahájeno trestní stíhání pro trestný čin výtržnictví, trestní řízení neskončilo odsuzujícím rozsudkem, neboť bylo zastaveno a věc byla postoupena , právnická osoba, k projednání toho, zda by mohlo jít o přestupek. Rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, které žalobce napadl opravným prostředkem, představuje nezákonné rozhodnutí, v jehož důsledku žalobci vznikla jak majetková škoda, tedy náklady na obhajobu v trestním řízení v celkové výši 35 921,20 Kč, dále ušlý zisk ve výši 2 538,99 Kč představující čas, který žalobce musel strávit při výslechu, poradách s advokátem a na hlavním líčení vyčíslené jako ušlý výdělek a dále nemajetková újma, za níž žalobce požaduje zadostiučinění v částce 100 000 Kč. V důsledku trestního stíhání měla žalobci vzniknout značná újma spočívající jak v dehonestaci jeho jména a dobré pověsti, dále v podobě obav ze ztráty perspektivního zaměstnání strážníka městské policie, dále k narušení soukromého a rodinného života, vznik stresu a nejistoty. Trestní stíhání trvalo patnáct měsíců a v jeho průběhu došlo podle žalobce k průtahu, když obžaloba byla podána k soudu 3.3.2022, avšak k prvnímu nařízenému hlavnímu líčení došlo až 22.2.2023. Žalobce neuplatňuje samostatně nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, avšak má za to, že tento průtah má být zohledněn právě v požadované satisfakci. Žalobce se se svými nároky obrátil na Ministerstvo spravedlnosti, které však uhradilo pouze náklady žalobce na znalecký posudek použitý v trestním řízení, nevyplatilo požadovanou náhradu za obhajobu proto, že žalobce nepředložil doklad o jeho úhradě, ani požadovanou ušlou mzdu. Žalovaná neplnila ani na požadovanou peněžní satisfakci za nemajetkovou újmu, když ve svém vyjádření pouze konstatovala nezákonnost trestního stíhání žalobce a vyslovila omluvu. Okresní soud přiznal žalobci náhradu za náklady obhajoby v částce 31 202,20 Kč, když akceptoval nárok v rozsahu účtovaných 14 úkonů právní služby, avšak sazba za jeden úkon činí ve skutečnosti 1 500 Kč, nikoliv 1 800 Kč, jak nesprávně vyúčtoval právní zástupce žalobce. V rozsahu rozdílu vzal žalobce tento nárok zčásti zpět a soud v tomto rozsahu řízení částečně zastavil (viz výrok I.). Soud žalobci nepřiznal požadovaný ušlý výdělek, neboť z řízení vyplynulo, že mzda žalobce nebyla v důsledku trestního stíhání nijak krácena. Za nemajetkovou újmu, přiznal okresní soud žalobci částku 60 000 Kč, když konstatoval, že žalobci v důsledku trestního stíhání vznikla nemajetková újma a samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání ani poskytnutá omluva se soudu nejeví jako dostačující. Okresní soud dále přihlédl k tomu, že trestní stíhání trvalo 15 měsíců a žalobci hrozila sankce trestu odnětí svobody až na 2 roky. Okresní soud shledal průtahy v trestním řízením ve fázi řízení před soudem, neboť od rozhodnutí trestním příkazem až do konání hlavního líčení nebyly ve věci provedeny žádné úkony a rozhodnutí původní samosoudkyně o svém vyloučení z projednávání věci, které celkovou délku trestního řízení významně ovlivnilo, bylo odvolacím soudem shledáno nedůvodným. Za významnou považoval i okolnost, že trestní stíhání bylo nakonec shledáno nedůvodným po zjištění učiněném z kamerového záznamu pořízeného samotným žalobcem, tedy na základě důkazů, který orgány činné v trestním řízení měly k dispozici již na počátku trestního řízení. Přihlédl nadále k tomu, že v době trestního stíhání žalobce dokončoval studium na vysoké škole a vzhledem k jeho postavení strážníka městské policie byl vystaven 15 měsícům trvající nejistoty a obav ze ztráty zaměstnání, když příjem žalobce z jeho zaměstnání byl nejen hlavním zdrojem obživy pro jeho rodinu, ale žalobce z ní také hradil hypoteční úvěr. Jakékoliv odsouzení žalobce v trestním řízení by znamenalo nemožnost příštích 10 let vykonávat dosavadní zaměstnání. Trestní stíhání také znamenalo dehonestaci osoby žalobce a jeho stigmatizaci jako trestně stíhané osoby. Okresní soud se řídil úvahou, že základní výše peněžitého zadostiučinění by měla zohledňovat výši trestní sankce, která žalobci hrozila, když vychází z úvahy o částce 15 000 Kč za každý rok odnětí svobody, v daném případě tedy částku ve výši 30 000 Kč. Tuto částku následně dvakrát navýšil o 50 % z důvodu zohlednění délky trestního řízení s ohledem na zjištěné průtahy i s ohledem na to, že trestní stíhání bylo shledáno nedůvodným na základě důkazu, který měly orgány činné v trestním řízení k dispozici již před zahájením trestního stíhání. Další navýšení provedl z důvodu zvláštního postavení žalobce jako strážníka městské policie.2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, svým odvoláním napadá výrok II. o náhradě nákladů za obhajobu pouze co do částky 3 085,20 Kč, dále výrok III. o nemajetkové újmě v plném rozsahu a dále výrok V. o náhradě nákladů řízení. Jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) e), g) o.s.ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že v rozsahu, ve kterém je napaden odvoláním, jej změní tak, že nárok v tomto rozsahu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení. Žalovaná nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že existují důvody pro přiznání satisfakce v penězích, když trvá na svém závěru, že poskytnutá omluva je satisfakcí dostatečnou. Předně vytýká okresnímu soudu, že zcela ignoroval jeden ze základních požadavků soudní praxe při rozhodování o nemajetkové újmě vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání a to, že zvolená forma satisfakce musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v obdobných případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně poukázala na obdobný případ zaměstnance Policie ČR, tedy osoby v obdobném postavení, jako žalobce, kterému satisfakce penězi přiznána nebyla. Žalovaná nesouhlasí ani s postupem okresního soudu, který zvolil úvahu o stanovení základní výše satisfakce v částce 15 000 Kč za každý rok trestní sazby, která žalobci hrozila. Jde o obdobný systém, jako v případě odškodnění újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání, avšak judikaturní závěry týkající se těchto odlišných nároků, nejsou pro tento typ nároku použitelné. Podle názoru žalované okresní soud nedostatečně zohlednil povahu trestní věci, když žalobce byl stíhán pro trestný čin výtržnictví, když se jedná o jeden z nejméně závažných trestných činů, v kontextu trestního práva lze hovořit o bagatelní kriminalitě. V této věci lze učinit poměrně jednoznačný závěr, že žalobci reálně nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody s ohledem na návrh státního zastupitelství v podané obžalobě i s ohledem na závěrečný návrh státního zástupce, kde byl navrhován pouze peněžitý trest. Pokud jde o délku trestního stíhání, tak trvání trestního stíhání v délce 15 měsíců samo o sobě nijak nevybočuje z obvyklé délky trestního stíhání. Nelze přehlédnout, že toto trestní stíhání bylo hned v první fázi vedeno vůči třem osobám, šlo tedy o objektivně složitější trestní stíhání. Také třeba přihlédnout k tomu, že v řízení bylo zadáváno několik znaleckých posudků, respektive žádostí o odborná vyjádření. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že trestní řízení bylo postiženo průtahy. Řízení, na které žalovaná poukazovala jako na podobný případ, trvalo 17 resp. 22 měsíců a nebylo shledáno za řízení nepřiměřeně dlouhé. Pokud jde o následky trestního stíhání způsobené v osobnostní sféře žalobce, pak je třeba přihlížet především ke konkrétním reálným dopadům nezákonných rozhodnutí do života poškozeného, zejména k poměření života dotyčného před zahájením trestního stíhání a, Anonymizováno, po něm. Podle názoru žalované v řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by vedly k závěru, že ohledně žalobcem akcentovaných okruhů tvrzených zásahů do své osobnostní sféry nemá žádná takovou intenzitu, že by mohla být považována za zvýšenou újmu. Zvýšenou újmu tedy nelze shledat ani v případě tvrzené dehonestace osoby žalobce, narušení jeho soukromí, psychiky a studia. Za takovou okolnost žalovaná nepovažuje ani obavu žalobce ze ztráty zaměstnání strážníka u , právnická osoba, , když samotná skutečnost, že osobou trestně stíhanou je osoba veřejně činná, nelze považovat za zvláštní okolnost a existenci zásahu ve vyšší míře. V řízení navíc nebylo prokázáno, že by trestní řízení mělo jakýkoliv konkrétní dopad na zaměstnání žalobce, tento nebyl postaven mimo službu, nebyl mu ukrácen plat apod. Žalova