7 Co 1393/2024-86 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 231 152,45 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení (výrok I.). Žalobu v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 1 000 Kč s úrokem ve výši 10,99 % ročně jdoucím z částky 231 152,45 Kč od 20. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 231 152,45 Kč od 30. 12. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 8 500,78 Kč od 15. 8. 2023 do 19. 12. 2023, zamítl (výrok II.) a konečně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 9 287 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení částky 232 152,45 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru, neboť mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 7. 2. 2021 uzavřena úvěrová smlouva, žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 445 000 Kč, žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 7 784 Kč. Žalovaná však podmínky smlouvy neplnila, proto žalobkyně dluh zesplatnila, zbývající částku 231 152,45 Kč však žalovaná žalobkyni nezaplatila. Žalovaná skutková tvrzení žalobkyně nerozporovala, vyjádřila vůli ke smírnému vyřešení sporu s tím, že není schopna uhradit celou dlužnou částku najednou. Po provedeném dokazování vzal okresní soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 7. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 445 000 Kč, žalovaná se zavázala jej splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 7 784 Kč. Na tuto smlouvu žalovaná zčásti plnila, žalobkyni však dosud nevrátila zbývající částku 231 152,45 Kč. Okresní soud zejména s odkazem na § 86 odst. 1, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, dále § 580 odst. 1, § 588, § 2395 o.z. a dále judikaturu soudů, mimo jiné rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované, jak specifikoval v odstavci 16. rozsudku. V důsledku toho shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vznikl vůči žalované pouze nárok na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny úvěru. Žalobkyně k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2, 3 o.s.ř. k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalované ničeho nedoplnila, soud tedy s odkazem na ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k majetkovým poměrům žalované vyplývajících z doložených listin. Podle okresního soudu je přiměřené možnostem žalované splácet dosud neuhrazenou jistinu v měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Za dané situace nelze úspěšně uplatnit jiné nároky. Vzhledem k aktuální judikatuře Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z., proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 ve prospěch žalobkyně.2. Proti tomuto rozsudku, a to části výroku II., týkající se úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 231 152,45 Kč od 30. 12. 2023 do zaplacení, podala žalobkyně odvolání. Jedná se o zákonný úrok z prodlení, jehož zamítnutí soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně má však za to, že nárok na jeho zaplacení jí vznikl, když žalovanou dne 20. 12. 2023 vyzvala k zaplacení celé dlužné částky do 29. 12. 2023, žalovaná dluh neuhradila a na výzvu nijak nereagovala. Aby mohlo dojít k zamítnutí nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení, musel by soud dospět k závěru, že nebylo v možnostech žalované na výzvu dluh uhradit. Má za to, že je to právě spotřebitel, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit jeho možnosti a navrhnout důkazy. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na usnesení NS sp. zn. 33 Cdo 3808/2023 ze dne 26. 3. 2024. V řízení nevyšlo najevo, že by měla být aplikována speciální úprava lhůty k plnění dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je tedy na místě aplikace obecné úpravy podle § 1958 odst. 2 o.z. Proto měl okresní soud přiznat žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 30. 12. 2023. Navrhla, aby odvolací soud změnil část napadeného výroku II. tak, že žalovaná je povinna za zaplatit žalobkyni úrok ve výši 15 % ročně jdoucí z částky 231 152,45 Kč od 30. 12. 2023 do zaplacení a náklady odvolacího řízení.3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala včasné a přípustné odvolání i žalovaná. Uvedla, že žádá o možnost splátek, splátku je schopna zaslat do 20. 7. 2024.4. Pokud jde o odvolání žalované, okresní soud žalovanou usnesením z 23. 7. 2024, č. j. 25 C 83/2024–67 vyzval k odstranění vad odvolání (které specifikoval, zároveň uvedl, jak vady odstranit), jinak, nebude-li podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, odvolací soud její podání odmítne. Žalovaná ve stanovené lhůtě 10 dnů ani následně nereagovala.5. Podle názoru odvolacího soudu podaným odvoláním žalovaná žádala o přezkoumání rozsudku ve věci samé (uložení povinnosti zaplatit částku 231 152,45 Kč ve splátkách není lhůtou ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., nýbrž vychází z hmotného práva, a to ust. § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.). Protože odvolání žalované ani přes výzvu soudu neobsahovalo žádné odvolací důvody (§ 212a odst. 2 o.s.ř.) a nebylo možno pro tento nedostatek v odvolacím řízení o odvolání žalované pokračovat, odvolací soud odvolání žalované proti rozsudku odmítl (§ 43, § 211 o.s.ř.).6. Pokud jde o odvolání žalobkyně, je přípustné, bylo podáno včas oprávněnou osobou. Odvolací soud přezkoumal odvolání žalobkyně podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. Odvoláním byla napadena pouze část výroku II., tedy zamítnutí úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 231 152,45 Kč od 30. 12. 2023 do zaplacení.7. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy, odstavce 1 věty prvé, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle věty třetí téhož ustanovení spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Jak vyplývá ze shora uvedeného, předmětem přezkumu odvolacím soudem je pouze část výroku II. týkající se úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z dlužné jistiny od 30. 12. 2023 do zaplacení. Přitom se jedná o úrok z prodlení – po výzvě žalobkyně k zaplacení celé dlužné částky do 29. 12. 2023 (že jde o zákonný úrok z prodlení, vyplývá z obsahu žaloby i z obsahu odvolání, byť v petitu žaloby jej žalobkyně označuje jako „úrok“ 15 % ročně z částky 231 152,45 Kč od 30. 12. 2023 do zaplacení, stejně tak v odvolacím návrhu). V předmětné věci není pochyb o tom, že jde o spotřebitelský úvěr. Okresní soud vyhodnotil, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, proto je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalovaná povinna vrátit žalobkyni toliko částku 231 152,45 Kč – bez jiných smluvních nároků. Z odstavce 2 téhož ustanovení přitom vyplývá, že v případě sporu o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, „určí“ tuto dobu soud. Jestliže okresní soud určil tuto dobu až od měsíce následujícího po právní moci rozsudku, splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, jak správně uvádí okresní soud v odstavci 19. rozsudku. Právní názor odvolacího soudu vychází z doslovného znění § 87 odst. 2, 3 zákona o spotřebitelském úvěru, dále usnesení Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z., nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.9. Pokud žalobkyně v odvolání poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. 3. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3808/2023–587, v tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud vyjádřil k aplikaci § 160 o.s.ř., k otázce zjišťování majetkových pom