7 Co 803/2024-119 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se domáhala určení, že pozemek parc. č. st. , číslo, spolu s domem č.p. , číslo, , zapsaný na LV č. , číslo, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální území , adresa, , je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, a to každého z jedné poloviny. Se žalovaným žijí v družském poměru a dohodli se, že postaví rodinný dům v , Adresa, . Se stavbou započali v roce 2017, přičemž veškeré administrativní podklady zajišťoval žalovaný, který byl stavebníkem například podle kolaudačního rozhodnutí z roku 2019, shodně je zapsán v katastru nemovitostí jako jediný vlastník pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je dům č.p. , číslo, v k.ú. , Anonymizováno, . Podle žaloby účastníci společně splácí hypotéku sjednanou na výstavbu domu ve výši 2 000 000 Kč a žalobkyně ze svých výlučných finančních prostředků do výstavby domu investovala další částku ve výši minimálně 2 000 000 Kč. Až do okamžiku, kdy obdržela dopis s výzvou k vyklizení užívané nemovitosti do , datum, , bylo jejich soužití nekonfliktní. Žalobkyně se proto domáhala určení, že dotyčnou nemovitost vlastní spolu se žalovaným a že je nemovitost v jejich podílovém spoluvlastnictví, každého z jedné poloviny.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, žalovaná byla podle jeho názoru po celou dobu srozuměna s tím, že on je jediným vlastníkem okolního pozemku i pozemku stavby a netvrdí ani žádný právní titul, kterým mělo dojít ke vzniku jejího vlastnického práva. Popíral, že by se žalobkyně podílela na financování výstavby domu, byť by její podíl na financování výstavby nemohl mít vliv na prokázání vlastnictví či spoluvlastnictví. Smlouva o hypotečním úvěru byla uzavřena pouze ze strany žalovaného a žalobkyně nijak neprokazuje, že skutečně do výstavby domu částku 2 000 000 Kč ze svých výlučných prostředků investovala. Podle jeho názoru finanční prostředky získané z vypořádání SJM darovala svým dětem. Žalobkyni považuje pouze za spolubydlící, neboť v současné době nemá zajištěno jiné bydlení. Probíhá řízení o vyklizení nemovitosti (sp. zn. , číslo, u Okresního soudu v , právnická osoba, ). Žalovaný měl na koupi pozemku i na výstavbu domu dostatek vlastních prostředků, on sám je zavázán ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru. Navrhl proto zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.3. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. března 2024, č. j. 10 C 341/2023–94 (dále napadené rozhodnutí), žalobu na určení, že pozemek parc. č. st. , číslo, spolu s domem č. , číslo, v k.ú. , Adresa, , je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a to každého z jedné poloviny, zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 163 948 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).4. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí při zjišťování skutkového stavu vycházel z listinných důkazů (výpis katastru nemovitostí LV č. , číslo, v k.ú. , adresa, , kupní smlouva z , datum, , smlouva o úvěru č. , číslo, uzavřená se společností , právnická osoba, ., notářský zápis z , datum, , sp. zn. , číslo, , , číslo, , výzva k vyklizení nemovitosti z , datum, a odpověď z , datum, , znalecký posudek číslo , číslo, znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ) a učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala žádný ze způsobů nabytí vlastnického práva a neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Podle soudu prvního stupně bylo bezpečně prokázáno, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, předmětného pozemku i stavby, je žalovaný, neboť z kupní smlouvy z , datum, , z výpisu z katastru nemovitostí a ze smlouvy o úvěru jednoznačně vyplývá, že žalovaný koupil pozemek parc. č. , číslo, , ze kterého byl oddělen pozemek parc. č. st. , číslo, v k.ú. , adresa, , když tato smlouva byla podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí. Při právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně z § 1105 a § 980 o.z., podle kterého zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí svědčí ve prospěch žalovaného a podle ustanovení § 980 odst. 2 má za to, že právo bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem věci, žalobkyně neprokázala ani netvrdila k nabytí vlastnického práva potřebný nabývací titul, když její tvrzení o investici 2 000 000 Kč vznik vlastnického práva neprokazuje. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení za 5 úkonů právní pomoci při stanovení sazby mimosmluvní odměny vycházel z tarifní hodnoty sporu podle § 8 odst. 1, tj. z hodnoty nemovitosti, respektive její poloviny zjištěné znaleckým posudkem, a podle § 7 bodu 6 určil sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní pomoci v částce 25 400 Kč. Spolu s náhradou 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále také advokátní tarif), a 21 % DPH a hotovým výdajem za vypracování znaleckého posudku ve výši 8 100 Kč dle § 13 odst. 1 činily náklady řízení před soudem prvního stupně celkem 163 948 Kč.5. Proti napadenému rozhodnutí se odvolala žalobkyně v celém rozsahu. Zopakovala tvrzení obsažené v žalobě o společném soužití, o dohodě na společné výstavbě domu a financování ze společných finančních prostředků i z těch, které získala žalobkyně z majetkového vyrovnání z předchozího manželství s , jméno FO, , o nekonfliktním soužití až do výzvy k vyklizení nemovitosti. Nad rámec žaloby vznesla námitku podjatosti soudkyně soudu prvního stupně s ohledem na její postup při vedení ústního jednání před soudem prvního stupně dne , datum, , kdy soudkyně vyslovila svůj právní názor, že žalobkyně pouze tvrdí své vlastnictví, ale u ničeho nedokazuje, konstatovala, že nebude prováděno dokazování a rozhodne ve věci, poukázala na založený znalecký posudek o ocenění nemovitosti s tím, že jeden úkon právní pomoci představuje částku 25 400 Kč a náklady řízení mohou dosáhnout až částky 200 000 Kč, pokud nedojde k uzavření smíru. Jelikož je podle žalobkyně na místě postupovat podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu a vycházet z tarifní hodnoty 5 000 Kč, představovala by sazba za 1 úkon právní pomoci 1 000 Kč a jde pak o nepřípustný nátlak ze strany soudkyně. Za nestandardní považuje žalobkyně i to, že byly zamítnuty její důkazní návrhy. Žalobkyně v odvolání dále namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, když podle rozhodnutí NS ČR 3 Cz 14/73 ze dne 23. 8. 1973 a navazující judikatury (NS ČR 22 Cdo 761/2021, 22 Cdo 5071/2009 a další), se vlastníkem stavby se stává stavebník bez ohledu na to, zda stavěl z vlastního nebo cizího materiálu a žalobkyni lze v souladu s judikaturou považovat za osobu, která zřídila stavbu za účelem jejího používání a podílela se na jejím vzniku vlastní prací a dodáním materiálu. Jelikož v okamžiku vzniku předmětné stavby jako věci v právním slova smyslu účastníci vedli společnou domácnost, společně hradili náklady na své potřeby, chtěli vyřešit společné bydlení do budoucna, oba se podíleli na plánování konkrétního typu domu a stavebních dispozicích, podíleli se na výstavbě vlastními prostředky a po dokončení stavby se oba považovali za vlastníky, kteří chtějí užívat stavbu pro sebe, je možné je považovat za stavebníky. Žalobkyně je pak podle § 137 odst. 2 občanského zákoníku podílovým spoluvlastníkem stavby, když podíly obou účastníků jsou stejné. Navrhla proto zrušit rozsudek soudu prvního stupně, vyhovět žalobě a přiznat žalobkyni náhradu nákladů celého řízení.6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrdit rozsudek soudu prvního stupně a uložit žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně v odvolání opakuje shodné nerelevantní důvody, které uplatnila již před soudem prvního stupně. Nepovažoval za důvodnou ani námitku podjatosti, pokud byl soudem prvního stupně sdělen předběžný právní názor za situace, kdy žaloba je zjevně nedůvodná, a žalobkyně byla upozorněna na hrozící povinnost zaplatit náklady řízení v případě zamítnutí žaloby. Předmět řízení byl oceněn znaleckým posudkem a soud prvního stupně pak správně vycházel z hodnoty věci, předmětu sporu, a rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. o náhradě nákladů řízení. Žalovaný opakovaně nabízel žalobkyni, že nebude požadovat celé náklady řízení, pokud vezme žalobu zpět. Nadále odmítá, že by měl kdy v úmyslu, aby žalobkyně byla spoluvlastnicí jeho domu a veškeré prostředky hradil ze svých výlučných zdrojů.7. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Podle § 506 odst. 1 o.z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, c