8 Co 638/2024-469 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud ve Strakonicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení ze dne 19.3.2024, č. j. 6 C 73/2021-402 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal 1) vyslovení, že , jméno FO, není vlastníkem pozemků parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původních parcel PK , číslo, (tehdy k. ú. , adresa, ), PK , číslo, (k. ú. , adresa, ) a PK , číslo, (k. ú. , adresa, ), parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původní parcely PK , číslo, (k. ú. , adresa, ) a pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původní parcely PK , číslo, (k. ú. , adresa, ), a za tyto nemovitosti mu nenáleží náhrada, že 2) , jméno FO, , jméno FO, a , jméno FO, ., všichni jednající na účet , právnická osoba, IČO: , IČO, , nejsou vlastníky pozemků parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původních parcel PK , číslo, (tehdy k. ú. , adresa, , PK , číslo, (k. ú. , adresa, ) a PK , číslo, (k. ú. , adresa, ), parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původní parcely PK , číslo, (k. ú. , adresa, ) a pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původní parcely PK , číslo, (k. ú. , adresa, ), a za tyto nemovitosti jim nenáleží náhrada, že 3) , jméno FO, není vlastníkem pozemků parc. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původní PK parcely st. , číslo, (k. ú. , adresa, ), parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původní PK parcely , číslo, (k. ú. , adresa, ), parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původní PK parcely , číslo, (k. ú. , adresa, ) a parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původní PK parcely , číslo, (k. ú. , adresa, ), a za tyto nemovitosti mu nenáleží náhrada, že 4) , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, všichni jednající na účet , právnická osoba, IČO: , IČO, , nejsou vlastníky pozemků parc. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původní PK parcely st. , číslo, (k. ú. , adresa, ), parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původní PK parcely , číslo, (k. ú. , adresa, ), parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původní PK parcely , číslo, (k. ú. , adresa, ) a parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu původní PK parcely , číslo, (k. ú. , adresa, ), a za tyto nemovitosti jim nenáleží náhrada, se zamítá (výrok I.). Ohledně nákladů řízení soud vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit účastníkům č. 2. – č. 4. náhradu nákladů řízení ve výši 121 067,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II.) a účastníku č. 1 , jméno FO, se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III.).2. Žalobce se domáhal určení, že účastníci nejsou vlastníky specifikovaných pozemků a tím nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 21.1.2021, č. j. , spisová značka, sp. zn. , spisová značka, (dále také jen správní rozhodnutí). Soud především dovodil, že žaloba byla podána včas, neboť předmětné správní rozhodnutí ze dne 21.1.2021, nabylo právní moci 26.2.2021 a žaloba byla podána 24.2.2021. V žalobě jsou označené nemovitosti v k. ú. , adresa, , dále , adresa, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, s tím, že ohledně nemovitostí v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , nebyla žaloba podávána a pokud je žalobce i přesto zahrnul do řízení upřesněným procesním návrhem z 18.2.2023 došlo k tomu po uplynutí lhůty podle § 247 odst. 1 o.s.ř., jejíž zmeškání nelze prominout, a proto se těmito nemovitostmi soud nezabýval.3. Soud prvního stupně po rekapitulaci obsahu správního rozhodnutí, jak pokud jde o výrokovou část, tak pokud jde o odůvodnění, provedl rozsáhlé dokazování, které pojal do reprodukční části napadeného rozsudku (viz bod 14. a dále potom jednotlivému dokazování body 15.-26.), přičemž odvolací soud na tuto reprodukční část napadeného rozsudku, jež je účastníkům dobře známa, pro stručnost pouze odkazuje.4. Soud předně ohledně parcely č. st. , číslo, v k.ú. , adresa, v rozsahu původní PK parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, a parcely č. , číslo, v k.ú. , adresa, v rozsahu původní PK , číslo, v k.ú. , adresa, (výrok III.) žalobu zamítl, neboť žádný z účastníků řízení není vlastníkem těchto pozemků v k.ú. , adresa, a navíc ohledně nich byla žaloba podána opožděně.5. Pozemky v k.ú. , adresa, byly podle soudu prvního stupně specifikovány dostatečně určitě s tím, že , jméno FO, je legitimován požadovat 1/8 a právní předchůdce účastníků 2) až 4) , jméno FO, 7/8 předmětných pozemků. Je-li ve výroku správního rozhodnutí pozemek parc. č. , číslo, rozčleněn na 3 části bez určení výměry je i tak nepochybné, o jaký pozemek se jedná ve vztahu k jeho původnímu označení v době přechodu na stát. Jedna část je původní pozemek PK , číslo, v bývalém k.ú. , adresa, , druhý původní PK , číslo, v k.ú. , adresa, a třetí původní PK , číslo, v k.ú. , adresa, - všechny tvoří jeden pozemek parc. č. , číslo, o výměře 128 m². Obdobně původní PK , číslo, v k.ú. , adresa, tvoří parc. č. , číslo, o výměře 415 m² a parc. č. , číslo, o výměře 601 m², vše v k.ú. , adresa, . Soud dále shrnul časovou osu skutkových zjištění se zásadními právními skutečnostmi (viz bod 31., na nějž se odkazuje) a tyto důkazy hodnotil tak, že , jméno FO, a , jméno FO, (původní vlastníci) byli každý spoluvlastníkem jedné poloviny všech nemovitostí patřících do Velkostatku , adresa, , tedy včetně předmětných nemovitostí a následoval-li výměr ze dne 17.5.1946 týkající se , jméno FO, , podle nějž jmenovaný spadá pod § 3 odst. 1 písm. a) dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., mohlo teoreticky ke dni účinnosti tohoto dekretu (23.6.1945) dojít k aktu konfiskace, ovšem pouze majetku , jméno FO, . Jelikož však výměr ze dne 13.5.1947 byl zrušen, je na něj nutno pohlížet, jako kdyby neexistoval a stejně tak to platí o vyhlášce z 19.6.1946, která na výměr ze 17.5.1946 navazovala. Pokud tedy následným výměrem z 9.3.1948 došlo k tomu, že celý zbytkový statek přejímá stát postupem podle zákona 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nemohlo dojít ke konfiskaci tohoto majetku ve smyslu dekretu č. 12/1945 Sb. konečným výměrem o konfiskaci ze dne 11.5.1948. Soud na projednávanou věc aplikoval závěry nálezu Ústavního soudu I. ÚS 405/97 a uvedl, že v daném řízení bylo prokázáno, že konfiskační výměr z 11.5.1948 neobsahuje vymezení nemovitostí, kterých se má konfiskace týkat a zároveň, že osvědčení o národní a politické spolehlivosti , jméno FO, bylo vydáno před tímto konfiskačním výměrem dne 26.3.1948, a proto na konfiskační výměr z 11.5.1948 je nutno pohlížet jako na akt politické perzekuce vydaný v rozporu s tehdy platnými předpisy. Zásadní otázkou v daném řízení, kterou soud posuzoval, byl rozsah zbytkového statku, který dle výměru ze dne 9.3.1948 přijal stát. Jelikož nebylo možné postupovat dle konkrétních soupisových přihlášek, které žalobce přes poučení soudu nepředložil, vycházel soud z postupu příslušných orgánů, jak realizovaly převzetí konkrétní nemovitosti jednotlivými akty. Z dokazování vyplynulo, že dohoda z 5.6.1946, která nebyla intabulována a kterou došlo k reálnému rozdělení velkostatku , adresa, na konkrétní pozemky připadající , jméno FO, a další pozemky připadly , jméno FO, , znamenala, a následně byly přijaty státem postupem podle § 142/1947. Akt jímž došlo k přechodu vlastnictví ze , jméno FO, na stát bylo rozhodnutí z 9.3.1948.6. Dále soud odkázal na příslušná ustanovení hmotného práva (viz bod 36.-44.), z nichž vycházel ve svém posuzování věci samé. Soud pak předně uvedl, že podle dědického práva na svěřenský fond nutno pohlížet jako na dědice. Jestliže zákon o půdě v § 4 výslovně nezmiňuje svěřenský fond jako oprávněnou osobu a správce svěřenského fondu jako speciální dědice neznamená to, že by nemohli být dědici ve smyslu tohoto ustanovení, oprávněnými osobami, byť institut svěřenského fondu a správců svěřenského fondu byl zaveden až v o.z. s účinností od 1.1.2014. Pokud tedy , jméno FO, svůj nárok na veškerý majetek v České republice vyčlenil do svého svěřenského fondu podle § 1448 o.z a tím i ve prospěch tohoto fondu vyhradil dědické právo a správci svěřenského fondu vykonávají práva dědiců, pak došlo k naplnění ustanovení § 4 odst. 4 a účastníci 2), 3) a 4) jsou oprávněnými osobami ve smyslu zákona o půdě.7. Soud dále shrnul, že předmětné nemovitosti přešly na stát v rozhodném období od 25.2.1948 do 1.1.1990 podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě z vlastnictví právní předchůdkyně , jméno FO, , a to , jméno FO, na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 9.3.1948 podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy.8. Posledním sporným bodem byla skutečnost, zda ohledně pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, je naplněno ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a zda tvoří jeden celek s pozemky, které obklopuje (parc. č. , číslo, a parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, v k. ú. , adresa, ve vlastnictví , jméno FO, ) a jsou touto jí užívány se souhlasem žalobce současně s její