5 Co 1310/2025-779 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 12. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení v téže výši z částky 3 256 172,84 Kč od 12. 5. 2021 do 9. 2. 2022, v odstavci II. výroku žalobu zamítl v částce 3 256 172,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 2. 2022 do zaplacení, v odstavci III. výroku uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalovanému částku 31 766,96 Kč, v odstavci IV. výroku zamítl vzájemný návrh co do částky 3 881 700 Kč, v odstavci V. výroku uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 433 881,80 Kč, v odstavci VI. výroku uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku 453 966,20 Kč a v odstavci VII. uložil žalobkyni povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice částku 3 022,19 Kč. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 539 490,44 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení s tvrzením, že je získal na její úkor tím, že na základě smlouvy o dílo číslo 03/2018 mezi nimi uzavřené dne 21. 3. 2018, ve znění jejích dodatků z 25. 9. 2018 a 18. 12. 2018, pro něho provedla dílo – stavební práce na stavbě parc. č. , číslo, a , číslo, v k.ú. , adresa, , které žalovaný odmítl převzít a neumožnil jí je dokončit a protokolárně předat, což bylo podmínkou zaplacení jeho ceny. Dalším předmětem řízení byl vzájemný návrh žalovaného na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s dokončením prací a předáním díla za dobu od 19. 2. 2019 do 14. 10. 2019 v celkové částce 7 140 000 Kč (30 000 Kč denně), kterou žalovaný zčásti započetl na nárok žalobkyně jako procesní obranu (2 896 533,04 Kč) a ve zbytku uplatnil předmětným vzájemným návrhem v částce 4 243 466,96 Kč. Po částečných zpětvzetích žaloby i vzájemného návrhu zůstala předmětem řízení částka 3 267 272,84 Kč na žalobě a částka 3 913 466,96 Kč na vzájemném návrhu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem byla uzavřena platná smlouva o dílo podle § 2586 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o.z.), kterou se žalobkyně zavázala provést pro žalovaného na svůj náklad a nebezpečí dílo a žalovaný se zavázal dílo převzít a zaplatit jeho cenu. K této smlouvě byly uzavřeny dva dodatky, č. 1 z 25. 9. 2018, jímž došlo ke změně obsahu závazku dle § 1901 o.z. a byla cena díla snížena na 7 193 718 Kč včetně DPH a č. 2 z 18. 12. 2018, jímž byl změněn termín dokončení prací a předání stavby na 18. 2. 2019, cena díla snížena na 6 699 754 Kč včetně DPH a nově ujednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalobkyně s dokončením stavebních prací a předáním díla 30 000 Kč za každý den prodlení a jímž došlo k odvolání účinků předchozího odstoupení od smlouvy dle § 572 o.z. Žalovaný uhradil žalobkyni na cenu díla r. 2018 celkem 3 290 376 Kč. K předání a převzetí díla nikdy nedošlo a žalobkyni tak nevzniklo právo vyúčtovat cenu provedených prací v tvrzené částce 3 539 490,44 Kč. Již v předchozí věci účastníků, vedené pod sp. zn. , spisová značka, konstatovaly soudy, že ke dni 18. 2. 2019 dílo vykazovalo značný počet a rozsah závad, které zakládaly žalovanému právo odmítnout převzetí stavby podle § 2628 o.z. Jelikož žalovaný byl ve smluvním vztahu spotřebitelem, dle § 1812 odst. 2 o.z. soud nepřihlédl ke smluvnímu ujednání v čl. XI. odst. 4, které mu zakazovalo odmítnout převzetí díla pro drobné vady nebránící ani neomezující užívání díla, ale aplikoval § 2628 o.z. Shledal, že dílo ke dni, k němuž mělo dojít k jeho předání, vykazovalo vady, a to chybějící finální vrstvu vnitřní malby, kdy žalobkyně provedla jen dvě vrstvy malby a penetrační nátěr. Žalobkyně byla podle § 1914 odst. 1 o.z. povinna plnit bez vad, s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možno použít předmět plnění podle smlouvy a jejího účelu, provedená malba však požadavky tohoto ustanovení nesplňovala. Nenastaly tak předpoklady, pro které by žalovaný neměl právo převzetí díla odmítnout podle § 2628 o.z. Dále soud shledal vadu fasády a vadu střechy, které rovněž naplňovaly stejné právo žalovaného. Pokud dílo trpělo vadami opravňujícími žalovaného převzetí díla odmítnout v okamžiku, kdy byl vyzván žalobkyní k jeho převzetí, nelze nepřevzetí díla žalovaným považovat za účelové jednání vedené snahou nemuset hradit cenu díla a dosáhnout vzniku nároku na smluvní pokutu. Tyto vady shodně konstatovaly soudy již v řízení pod sp. zn. , spisová značka, , s nímž soud zaujal i totožný závěr v tom, že po odmítnutí žalobkyně provést další práce a opravit vady díla, kdy si je žalovaný nechal odstranit jinými zhotoviteli, nemohla již vady odstranit a dílo předat žalovanému žalobkyně, takže její závazek k dokončení prací a předání díla zanikl pro následnou nemožnost plnění ve smyslu § 2006 odst. 1 o.z. Na straně žalovaného nastoupil tedy režim bezdůvodného obohacení žalovaného získáním majetkového prospěchu plněním z právního důvodu, který odpadl podle § 2991 odst. 2 o.z., kdy žalobkyni nezaplatil za provedené práce na jeho domě. Nesporné bylo, že žalobkyně skutečně provedla všechny práce, jejichž zaplacení se domáhá žalobou, přičemž jí požadovaná cena je cenou obvyklou podle § 2999 odst. 2 o.z. Za bezdůvodné obohacení se poskytne peněžitá náhrada podle § 2999 odst. 1 o.z. ve výši obvyklé ceny. Jelikož žalobkyně odmítla vady nepřevzatého díla odstranit, ponížil soud bezdůvodné obohacení žalovaného o tvrzené náklady, vynaložené na odstranění vad díla v částce 359 639,80 Kč. Žalobkyně se dostala do prodlení s předáním díla, proto jí dnem 19. 2. 2019 započala běžet smluvní pokuta v částce 30 000 Kč denně, jejíž běh skončil okamžikem zániku možnosti žalobkyně splnit povinnost k předání díla, tj ukončením poslední práce na odstraňování vad, které měla odstranit před předáním díla, tj. do 3. 10. 2019, u vad fasády. Podle § 2048 o.z. je dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit bez ohledu na své zavinění, bez možnosti liberace, stačí závěr, že se žalobkyně dostala do prodlení s dokončením a předáním díla, tj. že je nedokončila a nepředala k 18. 2. 2019. Soud na návrh žalobkyně podle § 2051 o. z. a v souladu s judikaturou moderoval smluvní pokutu, přičemž respektoval moderační pravidla vyjádřená v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, tj. konkrétní okolnosti případu, funkci pokuty, okolnosti při porušení povinnosti i okolnosti nastalé později, mají-li původ v samotném porušení povinnosti. V této věci měla smluvní pokuta funkci preventivní, sankční i paušalizační, neboť byla oproti původní smlouvě sjednána za situace, kdy bylo víc než měsíc po původním termínu předání díla, termín byl prodloužen do 18. 2. 2019 a měla zvyšovat nátlak na žalobkyni ke splnění povinnosti. Oběma stranám muselo být jasné, že prodlužování termínu předání díla a případné další prodlení s jeho předáním může vést ke vzniku škod na straně žalovaného , avšak smluvní pokuta značně převyšuje výši škody, která žalovanému mohla vzniknout při nájemném 200 000 Kč měsíčně za období březen až listopad 2019, tj. 1 800 000 Kč a ušlý zisk za další období v důsledku zmrazení trhu s nájemními nemovitostmi v souvislosti s pandemií Covid, která propukla až na jaře 2020, nelze s ohledem na datum odstranění vad 3. 20. 2019 shledat. Smyslem a účelem paušalizační smluvní pokuty je vyhnout se sporům o náhradu vzniklé škody a usnadnit její vymožení, proto věřitel není ve sporu povinen tvrdit a prokazovat splnění předpokladů nároku na náhradu škody a výše škody je relevantní až tehdy, je-li z tvrzení a běžného chodu věcí zřejmé, že je ve zjevném nepoměru ke smluvní pokutě. V daném případě smluvní pokuta převyšovala tvrzený ušlý zisk až o cca 700 000 Kč měsíčně, byla tedy ve zjevném nepoměru, takže její moderace je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022), možná. Nebylo tak třeba vést další dokazování k tvrzení žalovaného, že po 18.2.2019 již neměly být prováděny další práce dalšími zhotoviteli ani zjišťovat přesnou výši nájemného, které mu mělo ujít. Soud na straně žalovaného neshledal prodlení se zajištěním odstranění vad jinými zhotoviteli, lhůtu, kterou poskytl žalobkyni do konce dubna, resp. do konce června 2019, mu nelze klást k tíži. Žalovaný s odstraňováním vad neotálel, kdy již od dubna 2019 jednal se svědkem , jméno FO, . Moderací nebylo možno snížit smluvní pokutu pod částku 1,8 mil. Kč, odpovídající žalovaným tvrzené vzniklé škodě (bez škody, která mu měla vzniknout zmrazením trhu s nemovitostmi), jak odpovídá § 2051 o.z. Při moderaci soud vzal v úvahu jednání žalobkyně, její neochotu odstranit vady díla, opakovaně dávané možnosti ze strany žalovaného k dokončení díla, narušení zájmů a očekávání na straně žalovaného, nepohodlí ve spojitosti s potřebou zajistit odstranění vad jinými zhotoviteli, výrazné navýšení smluvní pokuty v souvislosti s odložením termínu předání díla, nemožnost žalovaného nem