7 Co 761/2025-172 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výrok I.) žalované uložil zaplatit žalobci částku 472 608,75 Kč s úrokem z prodlení. Dále žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 205 642,90 Kč a na náhradě nákladů státu částku 15 600 Kč (výroky II. a III.).2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 472 608,75 Kč s příslušenstvím (dále jen „předmětná částka“). Pro úplnost lze dodat, že před rozšířením žaloby se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 432 075 Kč s příslušenstvím. Žalobce v žalobě tvrdil, že je synem , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „zůstavitel“), který zemřel dne , datum, . Žalovaná je poslední manželkou zůstavitele. Dále tvrdil, že byl společně se zůstavitelem do , datum, spoluvlastníkem (každý se spoluvlastnickým podílem 1/2) nemovitosti, a to domu č.p. , číslo, v obci , adresa, (na st. parc. č. , hodnota, ). Dále byl (od roku 2020) vlastníkem pozemků zapsaných na LV č. , hodnota, (k.ú. , adresa, ). Účastníci jsou dědici zůstavitele (řízení o pozůstalosti probíhá před soudem prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, ). Jejich dědické podíly jsou shodné (1/2). V průběhu zmíněného řízení o pozůstalosti mezi účastníky vznikl spor o pasiva dědictví (ohledně předmětné částky). Proto žalobce podal žalobu s odkazem na § 189 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. (dále jen „z.ř.s.“).3. Žalobce v žalobě (jednoznačně) tvrdil (čl. III. žaloby), že zůstavitel společně se žalovanou užíval výše uvedené nemovitosti (dále jen ,,předmětné nemovitosti“) až do své smrti. Poté je užívala výlučně žalovaná (do , datum, ). Ve výše uvedených časových obdobích (tedy před i po , datum, ) mezi žalobcem a zůstavitelem (resp. žalovanou) nebyla sjednána nájemní či jiná smlouva. Přesto docházelo k užívání předmětných nemovitostí. Proto za období do , datum, mělo vzniknout na straně zůstavitele bezdůvodné obohacení (na úkor žalobce), jehož vydání se žalobce žalobou domáhal. Obdobně mělo vzniknout bezdůvodné obohacení (za období po , datum, ) na straně žalované. Žalobce v žalobě dále výslovně uvedl (tvrdil), že ohledně spoluvlastněného domu nebyla mezi ním a zůstavitelem uzavřena žádná dohoda spoluvlastníků. Zůstavitel tyto nemovitosti užíval výlučně (nad rámec svého spoluvlastnického podílu). Po rozšíření žaloby žalobce po žalované požadoval úhradu předmětné částky. Ta se skládala z částky 374 508,75 Kč s příslušenstvím (bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout zůstaviteli na úkor žalobce (za období od , datum, do , datum, ) v důsledku užívání předmětných nemovitostí (bez jakékoliv dohody) a částky 98 100 Kč (za užívání předmětných nemovitostí žalovanou po smrti zůstavitele (za období od , datum, do , datum, ).4. Žalobce následně (v průběhu odvolacího řízení) uvedl (podání ze dne , datum, , jeho vyjádření při jednání odvolacího soudu dne , datum, a výpověď žalobce při uvedeném jednání), že mezi ním a zůstavitelem existovala dohoda (ohledně období před smrtí zůstavitele). Bylo dohodnuto, že zůstavitel bude předmětné nemovitosti užívat (bude zde bydlet) a bude žalobci hradit měsíčně částku 10 000 Kč. Žalobce tvrdil, že tuto částku mu také zůstavitel hradil (výlučně v hotovosti). Po úmrtí předcházející manželky zůstavitele (, jméno FO, ) v lednu 2018 však žalobce nájemné na zůstaviteli nikterak nevymáhal. Nedošlo však k žádné změně popsané dohody (nadále tedy platila dohoda o úplatném užívání předmětných nemovitostí zůstavitelem).5. Dále je třeba uvést, že žalobce jednoznačně odmítl (právní) názor, že žalobou požadovaná úplata za užívání předmětných nemovitostí žalovanou po smrti zůstavitele je (může být) v rozporu s dobrými mravy. Poukazoval na to, že žalovaná v závěru života zůstavitela (mírně řečeno) nedobře hospodařila s jeho finančními prostředky. Tuto skutečnost žalobce zjistil až po smrti zůstavitele. Poukazoval na to, že se toto „hospodaření“ se týkalo částky téměř , částka, Kč.6. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce je synem zůstavitele, který zemřel dne , datum, . Je dědicem (společně se žalovanou) po zůstaviteli (oba dědické podíly ve výši 1/2). Žalobce byl společně se zůstavitelem do jeho smrti spoluvlastníkem domu č.p. , číslo, v obci , adresa, na st. parc. č. , hodnota, (spoluvlastnické podíly ve výši 1/2) a výlučným vlastníkem dalších pozemků (LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, ). Žalovaná předmětné nemovitosti výlučně užívala v období od , datum, do , datum, (tedy po smrti zůstavitele). V průběhu řízení o pozůstalosti (vedeno před soudem prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, ) vznikl mezi dědici (účastníky) spor o pasiva dědictví (sporná pohledávka žalobce z titulu užívání předmětných nemovitostí zůstavitelem do jeho smrti). V důsledku sporu dědiců se v řízení o pozůstalosti k popsanému pasivu dědictví nepřihlíželo. Soud prvního stupně vyšel dále z toho, že v období do , datum, (tedy za dobu života zůstavitele) mezi žalobcem a zůstavitelem a následně i mezi žalobcem a žalovanou (v období od , datum, ) nebyla sjednána (ohledně užívání předmětných nemovitostí) nájemní (jiná) smlouva. Proto na straně zůstavitele vzniklo za období do jeho smrti a na straně žalované (v následujícím období po smrti zůstavitele) bezdůvodné obohacení (na úkor žalobce). Soud prvního stupně také uvedl, že při neexistenci dohody spoluvlastníků (žalobce a zůstavitele) zůstavitel užíval zmíněné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud prvního stupně žalobě vyhověl, přičemž ohledně výše bezdůvodného obohacení vyšel ze znaleckého posudku (znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ).7. V právní rovině soud prvního stupně postupoval podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb. ( dále jen „o.z.“) a § 173 z.ř.s., § 189 odst. 1 z.ř.s. Přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. 24 Cdo 311/2020). Došel k závěru, že v této věci může dojít k odstranění spornosti pasiv dědictví (sporná pohledávka žalobce za zůstavitelem za období do , datum, ). Může tedy dojít ke konečnému vyřešení vztahu mezi dědici (účastníky). Soud prvního stupně neakceptoval (odmítl) názor žalované, že mezi žalobcem a zůstavitelem byla uzavřena konkludentní formou dohoda o bezplatném užívání předmětných nemovitostí. Pro tento závěr neshledal dostatečnou oporu v provedeném dokazování (včetně výpovědi samotné žalované). V podrobnostech odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně (zejména odstavce 45. až 54.). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s ohledem na úspěch žalobce ve věci (§ 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. – dále je „o.s.ř.“). Dále rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a ve věci neúspěšné žalované uložil zaplatit náklady státu (znalečné nepokryté zaplacenou zálohou).8. Proti tomuto rozsudku se (v plném rozsahu) odvolala žalovaná. Rekapituluje povahu (podstatu) žalobou uplatněných nároků. Namítá nedostatek své legitimace ve věci (ohledně nároku žalobce vůči zůstaviteli za období do jeho smrti). Zmíněné řízení o pozůstalosti nebylo dosud pravomocně skončeno. Pouze v tomto řízení lze posoudit, zda žalovaná je dědicem po zůstaviteli. Uvádí (ze svého pohledu) podstatné skutečnosti ve věci. Žalobce je jediný syn zůstavitele. Jeho zásluhou získal (i jeho manželka) značný majetek (v řádech desítek milionů korun.) Dům č.p. , číslo, v obci , adresa, postavil zůstavitel pro sebe (zaplatil jej, udržoval, pojistil). Za užívání předmětných nemovitostí po dokončení rodinného domu v roce 2012) zůstavitel žalobci nikdy neplatil. Žalobce za života zůstavitele ani nikdy nepožadoval úhradu za užívání předmětných nemovitostí a neprojevil zájem tyto nemovitosti užívat. Popsaný (dlouhodobý, faktický) stav podle žalované svědčí o existenci konkludentní dohody (minimálně o souhlasu žalobce s tím, aby předmětné nemovitosti dlouhodobě a bezplatně užíval zůstavitel). Žalovaná se zabývá i dalšími (pojato v širším kontextu) vztahy mezi zůstavitelem a žalobcem (i ohledně domu č.p. , číslo, v obci , adresa, ). Dále žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 3709/2017, 28 Cdo 2511/2019, 28 Cdo 13/2020, 31 Cdo 503/2011, 28 Cdo 725/2008). Poukázala také na to, že žalobce v řízení netvrdil (neprokazoval) své konkrétní omezení (vyloučení) z užívání předmětných nemovitostí. Dále namítá, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení (za období po smrti zůstavitele do , datum, ) je nemravný (nepožívá právní ochrany - § 8 o.z.). O požadavku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení se žalovaná dozvěděla z předžalobní výzvy (ze dne , datum, ) a z domu se odstěhovala , datum, . Soudu prvního stupně vytýká, že vyhověl žalobě ohledně dluhu, o němž sám zůstavitel netušil, že by mohl vůbec existovat. V běžném životě nelze nalézt případ, kdy by rodiče, kteří darovali svým dětem rodinný dům a nadále v něm bydleli, za toto bydlení svým dětem platili. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že smyslem žaloby je