19 Co 1644/2025-134 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud zamítl v plném rozsahu žalobu, kterou se žalovaná domáhala uložení povinnosti žalovanému zdržet se užívání spalinové cesty ve svém domě čp. , číslo, , adresa, do doby odstranění nedostatků uvedených v revizní zprávě a do doby vydání písemného souhlasu s užíváním od Hasičského záchranného sboru, dále, aby se žalovaný zdržel umístění jezírka či retenční nádrže na vodu na svém pozemku ve vzdálenosti kratší než dva metry od hranice pozemku žalobkyně a dále, aby se zdržel obtěžování žalobkyně hlukem ze zařízení k okysličování vody v tomto jezírku (výroky I. a II.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2 100 Kč (výrok III.). Okresní soud řešil sousedský spor, jehož předmětem byl zákaz užívání spalinové cesty v domě žalovaného, zákaz umístění jezírka ve vzdálenosti menší než 2 metry od společné hranice pozemků a zákaz obtěžování hlukem ze zařízení k okysličování vody. Žalobkyně u komína tvrdila, že spalinová cesta žalovaného je dlouhodobě nebezpečná, nadměrně zadehtovaná, s propojenými průduchy a s hořlavým prvkem v nepřípustné blízkosti, což podle ní vyvolává reálné riziko požáru, zejména s ohledem na vzájemné konstrukční propojení obou domů. Navrhovala zákaz užívání spalinové cesty do odstranění závad a do získání souhlasu HZS. K jezírku uváděla, že umístění v těsné blízkosti plotu odporuje stavebním předpisům a nepřiměřeně ji obtěžuje hluk ze zařízení sloužícího k okysličování vody, zejména v noci. Žalovaný argumentoval, že závady dříve vytknuté odstranil, že komín bude nahrazen novým, že respektuje správní rozhodnutí HZS, které mezitím spalinovou cestu vyloučilo z užívání, a že nové zařízení u jezírka je velmi tiché. Uvedl, že jezírko užívá k zachytávání dešťové vody a občasnému chovu ryb. Soud zjistil, že jezírko je umístěno asi 40 cm od betonového plotu oddělujícího pozemky a že žalovaný v minulosti používal hlučnější zařízení, avšak v roce 2025 pořídil nové, tiché čerpadlo. Videonahrávka prokazovala hluk staršího zařízení, které již nebylo v provozu. Při místním šetření soud shledal, že nové zařízení je v těsné blízkosti slyšitelné pouze na úrovni tichého šepotu a na pozemku žalobkyně již slyšet nebylo. V lokalitě se navíc nachází frekventovaná silnice, jejíž hluk je významnější. K otázce komína soud provedl řadu důkazů: revize z let 2023 a 2024, kontroly techniků , jméno FO, a , jméno FO, , zprávu , jméno FO, z 21. 6. 2025 s kladným závěrem a zprávu , jméno FO, z 30. 6. 2025, která naopak konstatovala zadehtování v „střední fázi“, nedodržení odstupové vzdálenosti hořlavých hmot a vypadané spáry. Soud vyhodnotil rozdílné závěry techniků jako důsledek rozdílné míry jejich přísnosti. Rozhodující však bylo, že HZS dne 21. 7. 2025 pravomocně vyloučil spalinovou cestu z užívání a její provoz je zakázán, dokud bude odstraněn závadný stav a udělen nový souhlas. Soud tudíž neshledal existenci vážného ohrožení podle § 2903 odst. 2 o. z., neboť riziko spojené s užíváním komína odpadlo právě tímto správním opatřením, které žalovaný respektuje. V otázce umístění jezírka soud zdůraznil, že tvrzené porušení veřejnoprávních stavebních předpisů samo o sobě nezakládá soukromoprávní nárok souseda, pokud nejsou dány imise nebo jiné zásahy do jeho práv, což žalobkyně neprokázala. K hluku soud aplikoval § 1013 odst. 1 o. z. a hodnotil, zda hluk z nového zařízení přesahuje míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku. Zjistil, že intenzita hluku je velmi nízká, tlumená betonovým plotem a nezasahuje pozemek žalobkyně, a tedy nemůže překročit přiměřenou míru, a to ani v noci. Minulé epizody silnějšího hluku byly způsobeny jiným zařízením, které žalovaný již nepoužívá. Soud proto všechny zbývající žalobní návrhy zamítl: zákaz užívání spalinové cesty pro absenci vážného ohrožení, zákaz umístění jezírka pro nedostatek zásahu do práv žalobkyně a zákaz hlukových imisí pro jejich evidentně zanedbatelnou intenzitu. O nákladech řízení rozhodl ve prospěch žalovaného.2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, odvoláním napadá rozsudek v plném rozsahu, jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a), b), e), f) a g) o. s. ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude vyhověno v plném rozsahu a žalobkyni bude přiznána náhrada nákladů řízení. Tvrdí, že soud prvního stupně přehlédl rozhodné skutečnosti a důkazy prokazující vážné ohrožení dle § 2903 odst. 2 o. z. a nepřiměřené imise dle § 1013 o. z. a že jeho skutkové závěry i právní posouzení jsou v rozporu s obsahem spisu. K výroku I uvádí, že žalobu na zdržení se užívání spalinové cesty v domě žalovaného do odstranění závad dle revizní zprávy KomTop a do vydání souhlasu HZS Jihočeského kraje soud zamítl, ač HZS správním rozhodnutím ze dne 21. 7. 2025 sám spalinovou cestu vyloučil z užívání. Podle odvolatelky z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaný po požáru domu dne 3. 5. 2020 opakovaně měnil spotřebiče (krbová kamna/krbová vložka) bez zajištění nové revize, a porušil tak povinnosti vlastníka vyplývající z § 3 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 34/2016 Sb. při každé změně spotřebiče. Tuto povinnost mu měl navíc HZS připomenout v reakci na podnět žalobkyně ze dne 25. 11. 2022, což dokládá sdělení HZS z 5. 12. 2022. Z výpovědí svědků i listin plyne, že revizní zpráva , tituly před jménem, , jméno FO, z 19. 1. 2023 ukládala odstranění závad do 31. 3. 2023, avšak žalovaný jejich odstranění neprokázal; zprávy o čištění , jméno FO, (18. 9. 2024) a kontrola , jméno FO, (, datum, ) jsou podle odvolatelky nevěrohodné a vnitřně rozporné (včetně rozsahu provedení kontroly), zatímco revize , název, (, jméno FO, ) byla provedena jako jediná detailně a odpovědně. Odvolatelka zdůrazňuje, že oprávnění k revizím mají jen , fyzická osoba, a , jméno FO, , nikoli , jméno FO, a , jméno FO, , což má význam pro hodnocení důkazů. Označuje závěr soudu o „důvěryhodném“ příslibu žalovaného respektovat zákaz HZS za nepřiléhavý vzhledem k jeho předchozímu chování, ignorování výzev a rozporům ve výpovědích. Pokud by odvolací soud shledal, že soudní výrok o zákazu užívání spalinové cesty je nadbytečný při existenci pravomocného správního zákazu, žádá změnu tak, aby se řízení v této části zastavilo pro „odpadnutí předmětu řízení“ podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Zároveň akcentuje, že objektivně trvá vážné ohrožení ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z., neboť není zaručeno, že žalovaný zákaz dodrží. Za zásadní považuje nákladový výrok: soud jí nepřiznal náhradu ani náklad revize spalinové cesty (4 622 Kč), ačkoli revize byla dohodnuta při jednání 24. 6. 2025 a stala se podkladem pro následný zákaz HZS, čímž se potvrdila důvodnost žaloby. Tvrzení, že žalovaný neuplatnil a nevyčíslil své náklady ve svém závěrečném návrhu 12. 8. 2025, podle ní umocňuje nepřiměřenost a nespravedlnost nákladového výroku. Opírá se o nález ÚS IV. ÚS 3375/17 a judikaturní kritiku formalismu při rozhodování o nákladech řízení, když soudy mají bránit „zřejmé nespravedlnosti“. K výroku II namítá, že žaloba v tomto rozsahu byla rovněž podána důvodně, neboť žalovaný používání hlučného kompresoru omezil až po podání žaloby. Při místním šetření 1. 7. 2025 se podle ní prokázalo, že kompresor existuje (žalovaný jej označil za nefunkční), a zároveň bylo zjištěno, že retenční nádrž i jezírko jsou skutečně umístěny blíže než 2 m k hranici; soud přesto nesprávně uzavřel, že aktuální hluk z předvedeného zařízení není nepřiměřený. Odvolatelka akcentuje monotónní a dlouhodobý charakter hluku, jeho potenciální negativní vliv na zdraví a nepřiléhavost srovnání se „zvuky obce“, neboť nejde o běžný zvukový projev lokality. Tvrdí, že i když občanské předpisy výslovně nestanoví dvoumetrovou vzdálenost, povinnost dodržet odstupy plyne z předpisů správního práva a v kombinaci s § 1013 o. z. je na místě poskytovat ochranu proti hlukovým imisím z blízkosti hranice. Dále poukazuje na rozpory ve výpovědích žalovaného ohledně doby používání kompresoru (u jednání 24. 6. 2025 uvedl rok 2024, při místním šetření tvrdil nefunkčnost a nepoužívání dva roky) a na závěry soudu v bodě 18 odůvodnění, že žalovaný dobu provozu kompresoru podhodnocoval a zařízení běželo i v noční době; přesto soud žalovanému „uvěřil“ do budoucna. Odvolatelka se obává návratu k původnímu hlučnému zařízení, jelikož kompresor zůstal na místě a dosavadní výsledek sporu žalovaného nemotivuje k ohleduplnosti; soud se podle ní nezabýval preventivní složkou žaloby. Argumentuje i rizikem budoucích zápachových imisí: voda v jezírku byla při místním šetření zeleně zakalená, a poloha méně než 2 m od hranice může vést ke kumulaci nežádoucích jevů (přitažení živočichů, jejich úhyn a zápach) s dalším potenciálem sporů. V nákladové rovině k výroku II zdůrazňuje, že žaloba byla příčinou změny chování žalovaného (formální výměna zařízení po zahájení sporu) a že jí měly být přiznány náklady i při eventuálním neúspěchu v meritu. V návaznosti na celek řízení akcentuje, že v části spalinové cesty bylo fa