19 Co 375/2026-77 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 175 632 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok v odstavci I.). Žalobu co do částky 19 618 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 367 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 175 632 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení zamítl (výrok v odstavci II.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Zaplacení částky 195 250 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru , název, č. , číslo, uzavřené účastníky dne 26. 9. 2022 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 604 094 Kč, předmětem financování bylo vozidlo Hyundai Santa Fe. Žalovaný zaplal celkem 25 splátek, do prodlení se dostal poté, co neuhradil splátku splatnou dne 26. 12. 2024. Požadovala tedy jistinu ve výši 175 632 Kč, smluvní poplatky, smluvní úroky z jistiny a úrok z prodlení. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 604 094 Kč na financování vozidla tovární značky Hyundai Santa Fe v kupní ceně 689 999 Kč při přímé platbě žalovaného ve výši 103 500 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v měsíčních splátkách po 9 237 Kč, poplatek za sjednání úvěru činil 3 % z financované částky úvěru, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,61 %, RPSN 15,35 %. Z přehledu transakcí na účtu žalobkyně vyplývá, že dne 26. 9. 2022 byla vyplacena částka 586 499,03 Kč. Žalovaný uhradil celkem 230 925 Kč. Soud prvního stupně se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, zabýval se, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v 86 odst. 1 a zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřovala nedůsledně, příjmy žalovaného ověřila z výplatních pásek a pracovní smlouvy, žádným způsobem ale neověřovala jeho výdaje. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že výše jeho splátek úvěrů činí 27 158 Kč, hypotéka 4 513 Kč, nájemné 5 000 Kč a další závazky činí 3 000 Kč. Žalobkyně vycházela z nákladů, které žalovaný uvedl, skutečnou výši výdajů žalovaného na bydlení, stravování, na dojíždění do zaměstnání a další základní potřeby nezjišťovala a nijak neověřovala. S ohledem na všeobecně známé ceny základních potravin, energií, s přihlédnutím k nutnosti dojíždění do místa výkonu práce v zahraničí nelze dojít k závěru, že by nezbytné výdaje domácnosti žalovaného dosahovaly pouze 5 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a za této situace je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Učinil závěr o tom, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelům úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 586 499,03 Kč a uhradil celkem 230 925 Kč, na jistině zbývá zaplatit částka 355 574,03 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny ve výši 175 632 Kč, soud co do této částky žalobě vyhověl, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Učinil závěr o tom, že povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je vhodné určit zvláštní formu splatnosti (například splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, přestože byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil, a proto jej soud nemohl podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Soud vyšel z toho, že žalovaný je osobou v produktivním věku, nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by se nebyl schopen živit prací. Dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši jistiny, odpovídá zaplacení jistiny ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek s tím, že v případě, že se žalovaný zpozdí s úhradou, byť i jediné splátky, může věřitel vůči žalovanému uplatnit zesplatnění celého plnění. S ohledem na specifika řízení rozhodl o nákladech řízení podle ust. § 142 odst. 2 poslední věta o. s. ř.2. Proti tomuto rozsudku, proti výroku v odstavci II. v části týkající se zamítnutí žaloby co do 12% úroku z prodlení ročně jdoucího z částky 175 632 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení, a proti výroku v odstavci I., v části umožňující žalovanému zaplatit dlužnou částku ve splátkách, se žalobkyně odvolala. Domnívá se, že soud prvního stupně aplikací ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru překročil meze své pravomoci, když ze své libovůle nahradil procesní jednání v daném řízení zcela pasivního žalovaného. Zákon jednoznačně hovoří o tom, že takový návrh je oprávněna učinit pouze některá ze smluvních stran, jedná se tedy o dispoziční právo účastníků řízení. Soud s ohledem na jakékoliv procesní aktivity žalovaného a žalobcem předložené důkazy pojal přesvědčení, že aktuální majetkové poměry žalovaného neodpovídají situaci, kdy byl žalovaný schopen splnit povinnosti ve standardní zákonné lhůtě a na základě přesvědčení o skutkovém stavu, ke kterému žádný z účastníků netvrdil jakékoliv rozhodné skutečnosti a nenavrhl jakékoliv důkazy. Soud prvního stupně rozsudek zatížil nepřezkoumatelností, jeho rozhodnutí se nezakládá na řádně tvrzeném a dokazovaném skutkovém stavu. Soud porušil princip rovnosti zbraní. Pokud jde o úrok z prodlení, nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalovaného z moci úřední, požaduje zákonný úrok ve výši 12 % ročně z částky 175 632 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení. Nesouhlasí ani s výrokem o nákladech řízení, soud neidentifikoval žádné konkrétní skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly odchylku od standardního pravidla přiznání nákladů řízení úspěšné straně.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. Jako odvolací důvod je uveden důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d) a g) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ust. § 201 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 202 o. s. ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně.5. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytoval spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 2). Podle ustálené soudní praxe důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdom 257/97). Domáhá-li se žalobkyně vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peně