19 Co 419/2026-243 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud vyhověl podané žalobě v plném rozsahu a uložil žalované zaplatit žalobkyni 26 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 52 731 Kč (výrok II.), o nákladech státu rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích 5 511,18 Kč (výrok III.). Rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 000 Kč s příslušenstvím z titulu odměny za poskytnuté účetní služby. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastnicemi byla v letech 2020 až 2021 ústně uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně jako účetní poradkyně a podnikatelka s příslušným živnostenským oprávněním poskytovala žalované účetní služby za úplatu. Předmětem plnění bylo zejména vedení účetnictví za rok 2020, zpracování daňového přiznání a přehledů pro správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu, vypracování podkladů k žádostem o úvěry, zpracování žádostí o kompenzace a dotace v souvislosti s pandemií COVID‑19 a další související úkony dle pokynů žalované. Žalobkyně uvedla, že konkrétní výše odměny nebyla při uzavření smlouvy sjednána, avšak bylo dohodnuto, že bude stanovena ve výši obvyklé, což žalovaná akceptovala, a s ohledem na obtížnou situaci žalované bylo dohodnuto, že vyúčtování proběhne až po zpracování daňového přiznání. Za provedené práce žalobkyně vystavila fakturu na částku 26 000 Kč, kterou tvořily jednotlivé položky odpovídající rozsahu provedené práce, přičemž žalobkyně tvrdila, že účtované ceny se pohybují na dolní hranici obvyklých cen na trhu. Žalobkyně dále uvedla, že žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě odměny, žalovaná požádala o možnost splátek, s čímž žalobkyně souhlasila, avšak žalovaná ani následně ničeho neuhradila. Obrana žalované spočívala především v popření nároku co do výše, když žalovaná připustila, že žalobkyně pro ni určitou činnost vykonala, avšak tvrdila, že tak činila spíše na základě přátelské pomoci a že nedošlo k dohodě o ceně služeb ani o žalobkyní nyní tvrzených sazbách. Žalovaná označila požadovanou částku za nepřiměřenou a projevila ochotu zaplatit pouze 12 000 Kč jako přiměřenou odměnu. V průběhu řízení žalovaná dále namítala nekvalitní a vadné provedení účetních služeb, zejména pokud jde o vedení účetnictví a zpracování daňového přiznání, a tvrdila, že žalobkyně neoprávněně zadržovala účetní dokumentaci, čímž jí měla znemožnit kontrolu správnosti plnění. Na základě těchto tvrzení žalovaná uplatnila námitky z vadného plnění, požadovala slevu z ceny a současně vznesla námitku započtení pohledávky na náhradu škody, kterou vyčíslila jako daň zaplacenou v důsledku údajně vadně zpracovaného daňového přiznání. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení části nároku žalobkyně vztahující se k jedné z žádostí o úvěr z počátku roku 2020. Okresní soud po provedeném dokazování, zejména na základě listinných důkazů, komunikace mezi stranami a znaleckého posudku z oboru účetnictví, dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla platně uzavřena ústní smlouva, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně poskytovat žalované účetní služby za úplatu. Soud měl za prokázané, že žalobkyně sjednané služby v uplatněném rozsahu skutečně poskytla a že rozsah činností nebyl mezi stranami sporný. Jelikož výše odměny nebyla sjednána, posoudil soud nárok žalobkyně podle právní úpravy příkazní smlouvy a ustanovení o ceně obvyklé, přičemž vycházel z občanského zákoníku. Na základě srovnávacích ceníků a znaleckého posudku soud uzavřel, že požadovaná částka 26 000 Kč odpovídá ceně obvyklé v místě a čase plnění, a dokonce se pohybuje spíše při její dolní hranici, zejména s ohledem na rozsah a náročnost plnění v období proticovidových opatření. Návrh žalované na snížení ceny na 12 000 Kč soud neshledal důvodným, neboť by neodpovídal zachování rovnováhy mezi účastnicemi. Pokud jde o námitky vadného plnění, soud konstatoval, že žalovaná tato práva neuplatnila včas, neboť vady nevytkla bez zbytečného odkladu poté, kdy měla možnost účetnictví zkontrolovat, a tyto námitky vznesla až po koncentraci řízení. Soud považoval tyto námitky za opožděné a v části i účelové, přičemž zdůraznil, že žalovaná měla možnost se s účetní dokumentací seznámit nejpozději v průběhu řízení. Rovněž námitku náhrady škody soud shledal nedůvodnou, neboť podle zákona nelze nahrazovat pasivitu při uplatnění práv z vadného plnění uplatněním nároku z jiného právního titulu. Námitku promlčení části pohledávky soud nepřijal, neboť otázka splatnosti odměny nebyla do koncentrace řízení dostatečně tvrzena a dokazována a její posuzování by vyžadovalo nepřípustné doplnění skutkového stavu. Soud uzavřel, že žalobkyně má vůči žalované platný, nepromlčený a důvodný nárok na zaplacení celé uplatněné částky 26 000 Kč, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. Současně žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení od okamžiku, kdy byla faktura žalované prokazatelně doručena, a rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobkyně a státu podle zásady plného procesního úspěchu.2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, napadá rozsudek v plném rozsahu, jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o.s.ř. a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně buď změnil tak, že žalobu zamítne v plném rozsahu a žalované přizná náhradu nákladů řízení popřípadě, aby rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Tvrdila, že soud prvního stupně porušil její základní právo na spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení, neboť nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a důkazům a neposkytl jí ochranu před protiprávním jednáním žalobkyně. Klíčovým bodem odvolání je námitka, že žalobkyně jako účetní nezákonně zadržovala účetnictví žalované včetně originálů účetních dokladů, a to za účelem vynucení si zaplacení dosud nesjednané odměny, čímž žalované znemožnila kontrolu správnosti provedeného plnění. Žalovaná zdůraznila, že účetní doklady nejsou způsobilým předmětem zadržovacího práva, přičemž odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, která takový postup výslovně vylučuje. Podle žalované soud prvního stupně místo ochrany jejích práv nezákonné jednání žalobkyně fakticky legitimizoval, když na náklady státu zajišťoval kopírování a předávání zadržovaných dokladů znalkyni i jejich následné vydání žalované, aniž by k tomu dala souhlas, a nesprávně tak dovodil, že postup probíhal v dohodě se žalovanou. V důsledku zadržování účetnictví považuje žalovaná za protiústavní závěr soudu, že její námitky vadného plnění byly vzneseny opožděně, neboť bez přístupu k účetním dokladům nemohla kvalitu plnění dříve posoudit. Další významnou část odvolání tvoří polemika s hodnocením znaleckého posudku a výslechu znalkyně, když žalovaná namítla, že soud prvního stupně nesprávně vyložil zadání znaleckého úkolu a bagatelizoval závěry znalkyně o zásadních vadách účetnictví. Žalovaná poukázala na to, že ze znaleckého dokazování vyplynula neúplnost účetnictví, absence podstatných příjmových dokladů, nemožnost dohledat významné položky, chybějící přehledy výdajů a celková nepřezkoumatelnost účetních výstupů, včetně daňového přiznání. Zdůraznila, že plnění, které je pro daňové účely nepoužitelné a nekontrolovatelné, neodpovídá jejímu zájmu ve smyslu § 1722 občanského zákoníku a že žalobkyně porušila povinnost jednat poctivě a pečlivě dle § 2432 občanského zákoníku, takže jí podle § 2438 odst. 2 občanského zákoníku nemohl vzniknout nárok na odměnu. Žalovaná dále vytkla soudu prvního stupně, že se v rozporu s procesními předpisy odmítl zabývat námitkou promlčení části uplatněného nároku ve výši 2 000 Kč s poukazem na koncentraci řízení, a odkázala na § 119a o.s.ř. i judikaturu, z nichž podle jejího názoru plyne přípustnost uplatnění této námitky v závěru řízení. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a přizná jí náhradu nákladů řízení, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně, s argumentací uplatněnou v odvolání nesouhlasí, odvolání považuje za nedůvodné, naopak napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení.4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 2430 o.z. příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.6. Podle § 2438 odst. 1 o.z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu (příkazníkovo) podnikání.7. Podle § 1792 odst. 1 o.z. plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění za úplatu, aniž je ujednána její výše, či způsob, jakým bude tato výše určena, platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v