19 Co 43/2026-212 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku st. parc. č. , číslo, , jehož součástí je zahradní chata (budova bez č. p./č. e.), dále pozemku č. , číslo, -zahrady obklopující chatu a pozemku č. , číslo, , když jde o zahradu sousední (výrok I.), chatu s pozemkem a přilehlou zahradou přikázal do vlastnictví žalovaného (výrok II.), sousední zahradu do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok III.), na dorovnání podílů uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 105 262,64 Kč (výrok IV.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, o nákladech státu rozhodl, tak, že žalobkyně povinná zaplatit na účet okresního soudu 350 Kč a žalovaný 15 350 Kč, když zohlednil zálohu ve výši 15 000 Kč zaplacenou žalobkyní (výroky VI. a VII.). Okresní soud se v projednávané věci zabýval návrhem žalobkyně na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k souboru tří navazujících pozemků tvořících zahrady a zahradní chatu, když oba spoluvlastníci drželi ideální poloviny a mezi stranami nedošlo k dohodě. Žalobkyně navrhovala, aby pozemek parc. č. , číslo, připadl jí a aby pozemky parc. č. , číslo, , na němž stojí zahradní chata, a parc. č. , číslo, připadly žalovanému s vyrovnáním podílů, přičemž poukazovala na historický vývoj věci, zejména na skutečnost, že koupí podílu žalovaného matky v exekuci zabránila převodu této části nemovitostí na třetí osobu. Uvedla, že se o nemovitosti dlouhodobě starala, investovala do nich čas a prostředky, na čemž se podíleli také její rodiče, a má zájem nadále zahradu užívat. Žalovaný naopak žádal, aby celé nemovitosti připadly do jeho výlučného vlastnictví, argumentoval dědickým nabytím poloviny nemovitostí po otci, jejich historickým užíváním v rámci rodiny a vlastními investicemi, zejména vybudováním elektrické přípojky a kapličky, přičemž tvrdil, že rozdělení funkčního celku není účelné a vedlo by ke znehodnocení pozemků. Soud nejprve zjistil skutkový stav, jenž byl v základních rysech mezi účastníky nesporný, tedy že žalovaný nabyl svůj podíl děděním v roce 2006, pozemky následně dlouhá léta neužíval a zanedbával, a žalobkyně se stala spoluvlastnicí na základě příklepu v exekuční dražbě v roce 2012, když aktivně zjistila možnosti jejich nabytí a financovala je prostřednictvím své rodiny. Z dokazování vyplynulo, že oba účastníci pozemky společně užívali až v době svého partnerského soužití a že se společně podíleli na jejich údržbě, avšak žádný z nich neuplatnil relevantní nárok na vypořádání investic či na vznik zvláštních práv k věci. Soud provedl dokazování odborným stanoviskem i dvěma znaleckými posudky, z nichž vyplývalo, že pozemek parc. č. , číslo, se stavbou zahradní chaty je nedělitelný a že pozemky parc. č. , číslo, a , číslo, jsou samostatně funkčními zahradami, přestože je účastníci užívali jako celek. Znalec dospěl k závěru, že rozdělení pozemků mezi účastníky je možné, že každý z nich může plnit funkci zahrady a že samotná hodnota pozemků při rozdělení nedoznává změny, pouze pozemek parc. č. , číslo, má vyšší hodnotu z důvodu umístění chaty. Soud se zabýval i otázkou účelnosti rozdělení z hlediska § 1144 občanského zákoníku, přičemž vyhodnotil, že rozdělením nedojde k podstatnému znehodnocení věci, neboť pozemky jsou samostatně přístupné, oddělené oplocením a běžně využitelné jako zahrady. Soud vyšel také z historických souvislostí a konstatoval, že žalovaný nemovitosti dlouho neužíval a o jejich stav se nezajímal, zatímco žalobkyně se zasloužila o zachování celého souboru pozemků a spolu s rodinou přispěla k jejich zhodnocení. Soud neshledal, že by žalovanému svědčilo „lepší právo“, a naopak uvedl, že oba účastníci mají stejný zájem na budoucím užívání. V návaznosti na to soud posoudil, že přikázání pozemku parc. č. , číslo, žalobkyni a přikázání pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, žalovanému je spravedlivé a ekonomicky racionální, neboť chata byla původně vybudována otcem žalovaného, a proto je logické ponechat tento pozemek v jeho sféře. Soud vycházel z aktualizovaných cen z posledního znaleckého posudku, z něhož vyplynulo, že žalovaný nabude majetek výrazně vyšší hodnoty, a je proto povinen doplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 105 262,64 Kč. Soud dále uvedl, že žalovaný prokázal schopnost tuto částku uhradit a splnění podmínky vyplacení podle § 1147 občanského zákoníku je tedy reálné. Při výpočtu soud nezohlednil zvýšení hodnoty pozemku parc. č. , číslo, o přípojku elektřiny, neboť její financování hradil výlučně žalovaný, a jde tedy o jeho vlastní příspěvek ke zhodnocení. Soud během řízení zvažoval i možnost přikázat celé nemovitosti jednomu z účastníků, jak to navrhoval žalovaný, avšak shledal, že by to neodpovídalo zásadám spravedlivého vypořádání, neboť žalobkyně by přišla o možnost užívat zahradu, o jejíž zachování se sama zasloužila, a navíc rozdělení pozemků je ekonomicky i funkčně proveditelné bez újmy na hodnotě. Soud proto podílové spoluvlastnictví zrušil, rozdělil nemovitosti způsobem odpovídajícím návrhu žalobkyně a rozhodl o vzájemném finančním vyrovnání. K nákladům řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. uzavřel, že žádný z účastníků neměl převážný úspěch, a proto nepřiznal náhradu nákladů žádnému z nich, zároveň rozhodl o povinnosti účastníků uhradit znalečné poměrně podle předběžně složených záloh. Soud uzavřel, že takové vypořádání odpovídá zásadám spravedlnosti, hospodárnosti a respektuje zákonný rámec § 1140 a násl. občanského zákoníku, kdy nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, avšak způsob vypořádání musí být přiměřený a nesmí nepřiměřeně poškodit žádnou ze stran.2. Žalovaný proti tomuto rozsudku, a to proti všem výrokům podal odvolání. Jako odvolací důvody uplatňuje důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že všechny nemovitosti přikáže do jeho vlastnictví. Namítá, že napadené rozhodnutí považuje za nesprávné po skutkové i právní stránce a že nerespektuje provedené důkazy, judikaturu ani základní zásady soukromého práva. Tvrdí, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil znalecký posudek, podle kterého tvoří dotčené pozemky jeden funkční celek, přičemž jejich rozdělením by se podstatně změnila jejich hodnota, neboť jeden pozemek by zůstal se zděnou chatou a příslušenstvím, zatímco druhý by přišel o možnost plnohodnotného užívání jako zahrady s obslužnými stavbami. Zdůrazňuje, že znalecký závěr o nezměněné obvyklé ceně pozemků neznamená, že by se nezměnila jejich hodnota ve smyslu § 1144 občanského zákoníku, podle kterého nelze věc rozdělit, pokud by tím došlo k podstatnému snížení její hodnoty. Dále uvádí, že soud bez dostatečného zdůvodnění přijal verzi skutkového stavu prezentovanou žalobkyní a nevěnoval náležitou pozornost jeho tvrzením, čímž podle něj dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Odkazuje rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, podle něhož musí být rozdělení nemovitostí účelné, nesmí podstatně snižovat jejich hodnotu a nesmí vést k vážnému poškození některého ze spoluvlastníků, což v daném případě splněno není. Žalovaný akcentuje, že pozemky jsou již více než třicet let využívány jako jednotný funkční celek a že jejich rozdělení by zmařilo dlouhodobý způsob užívání, pro který jeho otec jeden z pozemků dokupoval. Tvrdí, že žalobkyně pozemky v současné době nevyužívá, po ukončení jejich vztahu se o ně nestará, do jejich zvelebování neinvestuje a její později deklarovaný zájem o zahradu je dle jeho názoru účelový. Poukazuje na to, že žalobkyně několikrát měnila svůj návrh na způsob vypořádání, přičemž požadavek na přikázání části nemovitostí do jejího vlastnictví začala prosazovat teprve poté, co bylo zřejmé, že znalecké ocenění nebude odpovídat částce stanovené odborným vyjádřením, které si sama nechala zpracovat. Žalovaný má za to, že žalobkyně jedná v rozporu s dobrými mravy, zneužívá své právo a jejím skutečným cílem je podle všeho dosažení prodeje získaného pozemku se ziskem. Dále uvádí, že pokud by k rozdělení došlo, byl by vážně poškozen, neboť by přišel o přístup ke své dílně, kůlnám, záhonům a dalšímu vybavení, které na pozemcích dlouhodobě užívá a udržuje. Zároveň tvrdí, že vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě konfliktní, a že přítomnost žalobkyně na sousedícím pozemku by vedla k prakticky neřešitelným sousedským sporům a omezila jeho možnost provádět stavební či jiné úpravy. Podle žalovaného soud přiznal nepřiměřenou váhu minimalizaci vypořádacího podílu, přestože on sám je schopen žalobkyni spravedlivý podíl vyplatit, pokud by mu byly přikázány všechny nemovité věci. Uvádí také, že žalobkyně získala svůj spoluvlastnický podíl za cca 70 000 Kč z exekuce vedené proti jeho matce, přičemž svůj tehdejší příslib, že bude do nemovitostí investovat, nikdy nenaplnila. Tvrdí, že jeho vlastní citový vztah k nemovitostem je silný a vychází z jejich dlouhodobého rodinného užívání, zatímco citový vztah žalobkyně prokázán nebyl a její tvrzení jsou