Krajský soud v Českých Budějovicích 5 Co 1152/2026-321 – Náklady řízení

Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zrušil spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem popsaným ve výroku tohoto rozsudku, tyto nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu za spoluvlastnický podíl ve výši 1 042 125 Kč. Výrokem IV. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladu řízení a výroky VI. a VII. uložil účastníkům, aby každý zaplatil na náhradě nákladů řízení státu částku 3 785,31 Kč.2. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení účastníků státu vycházel z judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu jím popsané. Neshledal přitom žádné mimořádné důvody, které by svědčily pro přiznání náhrady nákladů tohoto řízení žalovanému, když sama skutečnost, že původní odhad žalobkyně ohledně hodnoty nemovitostí se výrazně odlišoval od obvyklé ceny nemovitostí, k níž dospěl znalec (a k níž se žalobkyně následně přiklonila), takovým důvodem není, neboť určení obvyklé ceny nemovitostí bylo možno postavit najisto až po zodpovězení odborných otázek znalcem v tomto řízení ustanoveným. Žalobkyni současně nelze klást k tíži, že v průběhu řízení mírně změnila své procesní stanovisko ve vztahu k navrhovanému způsobu vypořádáním, když sice na počátku řízení navrhovala nařízení prodeje nemovitostí z rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky, avšak již tehdy připouštěla, že v případě zájmu žalovaného (a prokázání jeho solventnosti) se nebrání vypořádání přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného. Ve finální fázi řízení pak skutečně takový návrh vznesla (alternativně k vypořádání nařízení prodeje nemovitostí). Na straně žalobkyně nelze hovořit o opakované (nedůvodné) změně procesního stanoviska co do způsobu vypořádání. Na straně účastníků nelze shledat absenci snahy o konstruktivní přístup k hospodárnému projednání a rozhodnutí věci. V postupu žádného z účastníků nelze spatřovat okolnost, kterou by bylo třeba hodnotit jako šikanózní výkon práva. Soud prvého stupně tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů tohoto řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 druhá alternativa o.s.ř., když neshledal žádné zvláštní důvody, pro které by některému z účastníků právo na náhradu nákladů přiznal podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení státu dle soudu prvého stupně vyplývá z ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. podle kterého soud podle výsledku řízení popsaných shora uložil každému z účastníků povinnost nahradit státu jím vynaložené náklady řízení v rozsahu jedné poloviny (náklady celkem 27 570,62 Kč), přičemž bylo zohledněno, že každý z účastníků již uhradil zálohu na náklady důkazu v částce 10 000 Kč.3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti nákladovým výrokům IV., VI. a VII. se včas odvolal žalovaný. Namítl, že z jednání žalobkyně jako profesionálního obchodníka se spoluvlastnickými podíly je zřejmé, že neměla legitimní zájem spoluvlastnit. Jediným jejím záměrem byl obchodní profit, kvůli kterému takřka okamžitě po uzavření kupní smlouvy nutila většinového spoluvlastníka, aby podílové spoluvlastnictví bezodkladně zrušil a vypořádal. Žalovaný považuje její jednání za účelové a nepoctivé. Žalovaný v rámci jednání o mimosoudním řešení sporu navrhoval reálnou výši peněžité náhrady za vypořádací podíl ve výši 950 000 Kč. Žalobkyně však již na prvním jednání soudu požadovala za tento podíl částku 2 150 000 Kč, tedy velmi výrazně nadhodnocenou cenu, na které i nadále setrvala a o další mimosoudní jednání neměla zájem. Znalecký posudek bylo třeba zadávat především kvůli neústupnému postoji žalobkyně. Žalobkyně jako profesionální obchodník s podíly musí ve sporu se slabší stranou nést vyšší míru odpovědnosti za procesní postup i za reálnost svých požadavků a soud má toto právě při rozhodování o nákladech řízení zohlednit. Žalovaný tedy navrhl, aby žalobkyně mu nahradila náklady řízení, které blíže rozepsal a rovněž tak aby žalobkyně plně hradila náklady řízení státu.4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývající z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadené nákladové výroky postupem dle § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř. a o odvolání rozhodl, aniž by ve věci musel nařizovat jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.].5. Odvolání žalovaného není důvodné.6. Odvolací soud je zcela ve shodě se soudem prvého stupně v tom, jak rozhodl o nákladových výrocích dotčených odvoláním, a i v tom, jak tyto nákladové výroky odůvodnil. Odvolací soud proto v prvé řadě na odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně plně odkazuje.7. K odvolacím námitkám lze uvést, že soud prvého stupně citoval judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že obchodování se spoluvlastnickými podíly za účelem dosažení zisku nelze v obecné rovině považovat za nemravné.8. Namítal-li žalovaný, že žalobkyně požadovala nepřiměřenou cenu za vypořádání spoluvlastnického podílu, žalovaný opomíjí, že ve svých prvotních vyjádřeních (k předžalobní výzvě a k žalobě) vůbec odmítl zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jež požadoval nadále zachovat, eventuálně navrhl toto zrušení o dva roky odložit.9. Jeho následný návrh na vypořádání podílu za částku 950 000 Kč taktéž nebyl souladný se soudním znaleckým posudkem (byť ne tak výrazně, jako tomu bylo u žalobkyně). Každopádně se ukázalo, že až na základě závěrů soudem ustanoveného znalce bylo možno toto spoluvlastnictví vypořádat způsobem, jaký žalobkyně připouštěla již v žalobě (přikázáním věcí za náhradu). Přitom žalovanému odkup svého podílu za cenu zjištěnou znaleckým posudkem nabízela již v předžalobní výzvě.10. Odvolací soud tak napadené výroky jako správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byl žalovaný zcela neúspěšný, žalobkyni však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.