5 Co 1809/2025-706 – Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemku parc. č. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova – stavba č. p. 387, v části obce , název místa, a pozemku parc. č. , číslo, , vše v k. ú. a obci , adresa, . V odstavci II. výroku uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 564 682,80 Kč a v odstavci III. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 17 890,04 Kč. Žalobkyně se tohoto určení domáhala s tvrzením, že 11. 9. 2017 uzavřela se žalovanou kupní smlouvu na prodej předmětných nemovitostí za cenu 177 000 EUR, která jí měla být údajně zaplacena před podpisem smlouvy, k čemuž však nikdy nedošlo. Soud dospěl k závěru, že žalovaná zaplatila žalobkyni předmětnou kupní cenu ve splátkách, které za ni hradil její tehdejší prokurista , jméno FO, . Kupní cena byla do jejího účetnictví vložena až v následujícím roce 2018. Částka kupní ceny byla sjednána již v písemné smlouvě o smlouvě budoucí uzavřené mezi účastnicemi dne 23. 6. 2017. Důkazem prokazujícím uhrazení kupní ceny jsou písemná potvrzení o zániku zástavního práva, vyhotovená v českém a v německém jazyce, obsahující výslovný text, že osobám, které dokument podepsaly, byla vyplacena částka 35 360 EUR dne 18. 8. 2017 zástavním dlužníkem, tj. žalobkyní. Potvrzení podepsaly , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a za dvě nezletilé děti jednatelka žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Skutečnost, že jednatelka kupní smlouvu podepsala, vyplývá z jejího přípisu ze dne 9. 4. 2018, zaslaného Okresnímu soudu v Riedu, zásilky zaslané tehdejší účetní žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , obsahující periodické výpisy žalobkyně z účtu u , název banky, . za necelý rok 2017, informaci o vyměření daně z nemovitých věcí, faktury za pronájem předmětných nemovitostí za 8 měsíců roku 2017 a kupní smlouvy, jakož i z výpisu účtu z bankovního účtu za měsíc listopad, na němž je rukou jednatelky žalobkyně dopsán text. Podpisem kupní smlouvy stvrdila jednatelka žalobkyně i zaplacení kupní ceny. Soud se podrobně zaobíral finanční situací svědka , jméno FO, , o němž uzavřel, že běžně disponoval většími částkami v řádech desetitisíců EUR a že měl prostředky k dispozici ke splacení kupní ceny ve splátkách, což vyplynulo ze stanoviska společnosti , právnická osoba, a z jeho výpovědi a není ani v rozporu se znaleckým posudkem, který výslovně uvedl, že zaúčtování kupní ceny hrazené svědkem napřímo dne 30. 8. 2018 sice neodpovídá účetní zásadě časové souvislosti, ale neprokazuje či nevykazuje pochybnosti o jejím zaplacení. Znalecký ústav se ztotožnil i s hodnocením , tituly před jménem, , jméno FO, , jednatelky společnosti , právnická osoba, , podle níž u žalované vznikla nepeněžní transakce, při které svědek jejím jménem uhradil závazek za pořízení nemovitosti. Žalovaná měla v souladu s účetnictvím účtovat o pořízení nemovitosti závazek vůči žalobkyni, ale tento závazek byl zároveň uhrazen závazkem vůči svědkovi. Společnost účtovala o pořízení nemovitosti rovnou na vrub závazku vůči němu, zjednodušeným účetním zápisem však bylo dosaženo stejného konečného účetního zobrazení transakce. Podpisem kupní smlouvy jednatelka potvrdila i zaplacení kupní ceny dle tvrzení žalované. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když jako tarifní hodnotu pro účely výpočtu odměny právního zástupce vzal obvyklou hodnotu nemovitosti v částce 4 336 500 Kč, tj. její kupní cena v roce 2017. Náklady jsou tvořeny 18 úkony advokáta po 25 660 Kč (provedené úkony jsou konkrétně rozepsány v odst. 73. odůvodnění rozsudku), 16 režijními paušály po 300 Kč a 21 % DPH. O nákladech řízení státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a tyto, jež jsou tvořeny svědečným a znalečným, po odečtení zálohy zaplacené žalobkyní na znalecké dokazování, uložil k náhradě v částce 17 890,04 Kč žalobkyni.2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Rozporovala skutková zjištění okresního soudu o zaplacení kupní ceny a poukazovala na řadu důkazů, s nimiž se soud nevypořádal, ačkoliv reálně vyvracejí faktické zaplacení kupní ceny, jakož i okolnost, že žalovaná ani svědek , jméno FO, v předmětném období nedisponovali a nemohli disponovat předmětnými částkami a že konstrukce celé obchodní transakce neměla sloužit k zaplacení kupní ceny, ale jenom k tomu, aby mohlo dojít k výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí. Kupní cena měla být zaplacena v období od 23. 6. 2017 do 18. 8. 2017 podle svědka , jméno FO, v cca 18 platbách, kdy peníze měl měnit ve směnárně, přičemž však podle sdělení společnosti , právnická osoba, (směnárny) v uvedeném období vyměnil pouze 1 205 000 Kč. Svědek ani reálně nemohl disponovat částkou 4 602 000 Kč. Podle žalované měl obdržet cestovní náhrady od několika společností (, právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, a , právnická osoba, ) v souhrnu 4 118 946,83 Kč, avšak náhrady jsou náhradami skutečně vynaložených nákladů zaměstnance na cestovné a nejde o jeho reálný příjem. Pochybnosti o náhradách přináší i okolnost, že některé společnosti byly již prakticky zlikvidovány nebo jejich likvidace probíhala od roku 2016, případně došlo k prodeji společností, nebo svědek , jméno FO, u řady společností není společníkem a není ani zřejmé, zda byl jejich zaměstnancem. Vede to k zásadním pochybnostem o transparentnosti účetnictví svědka , jméno FO, i všech těchto společností. Navrhovala ke svému tvrzení důkaz znaleckým posudkem z oboru účetnictví, který soud prvního stupně neprovedl a ani se k tomuto důkaznímu návrhu nijak nevyjádřil. Žalovaná společnost tak od svědka , jméno FO, nemohla obdržet reálně zápůjčku. Věrohodnost žalované i svědka je snížena též jejich odsouzením pro trestný čin podle § 241, 254 tr. zák. (neodvedení daně pojistného a podobné povinné platby a zkreslování stavu hospodaření a jmění podle § 212a § 260 tr. zák. (dotační podvod a poškození finančních zájmů Evropské unie). Od počátku bylo mezi žalobkyní a svědkem , jméno FO, jednáno tak, že kupní cena nemovitostí bude činit pouze 1 500 000 Kč, která byla ještě snížena z původně navrhované částky 1 725 000 Kč (soud se s důkazy o tom nevypořádal) a je nelogické, že najednou společnost má platit cenu takřka trojnásobnou. Svědčí o tom i e-mail jednatelky žalobkyně jejím společnicím ze dne 8. 3. 2018, z něhož plyne, že jednatelka se domnívala, že nepodepisuje kupní smlouvu, ale pouze dokumenty pro výmaz zástavního práva a fakticky kupní cenu 50 000 EUR společnost neobdržela a že jednatelka velmi důvěřovala tvrzení a krokům svědka , jméno FO, . Soud se nevypořádal ani s námitkou neplatnosti kupní smlouvy pro omyl, kdy žalovaná strana využila neznalosti jednatelky žalobkyně českého jazyka a ani ona, ani svědek , jméno FO, s jednatelkou nejednali poctivě a nyní ze své nepoctivosti těží, což nemůže podléhat ochraně podle § 8 občanského zákoníku. Žalobkyně neobdržela žádné plnění od žalované, přestože jí k tomu fakticky poskytla dostatečnou přiměřenou lhůtu konkludentně i výslovně, proto je odstoupení od smlouvy třeba vykládat v kontextu s ustanovením § 1977 a § 1978 o. z., tj. pro prodlení žalované s úhradou kupní ceny. Z tohoto důvodu žalobkyně od kupní smlouvy řádně odstoupila, když pro trvající prodlení s úhradou kupní ceny lze odstoupit i po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu za splnění podmínek dodatečné přiměřené lhůty k plnění (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3823/2023). Navrhovala, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno a žalované uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni.3. Žalovaná s rozsudkem soudu první instance souhlasila a navrhovala jeho potvrzení. Žalovaná kupní cenu zaplatila, byť lehce nestandardním způsobem, což bylo prokázáno. Naopak žalovaná neprokázala, že , jméno FO, , který poskytl žalované zápůjčku na úhradu kupní ceny, nemohl těmito prostředky disponovat. Společníci žalobkyně vydali potvrzení o úhradě zápůjčky, kterou zdědili od bývalého společníka. Jak vyplývá z vyjádření žalobkyně, ta nedisponovala žádnými finančními prostředky z vlastní činnosti a jestliže svým společníkům zaplatila dluh, musela tak učinit z peněz získaných jedině od žalované. Sama žalobkyně uvádí, že konstrukce obchodní transakce směřovala k výmazu zástavního práva, které zaniklo zaplacením. , právnická osoba, konstatovala, že způsob účtování zápůjčky byl standardní, v souladu se zákonem, žalovaná pochybila jedině ve špatném zaúčtování koupě nemovitosti, k němuž došlo o rok později. Žalobkyně nerozporuje samotnou obchodní transakci. V e-mailu z 8. 3. 2018 jednatelka žalobkyně výslovně uvádí, že kupní cena činí 177 000 EUR, že k rozdělení zbývá pouze 50 000 EUR, které pan , jméno FO, ještě nepřevedl. I kdyby toto tvrzení bylo pravdivé, vyvrací podstatu tvrzení žalobkyně, že nic zaplac