5 Co 347/2026-93 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 11 182 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Ve zbytku žalobu co do částky 1 296 Kč se smluvními a zákonnými úroky z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč zamítl. III. výrokem žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 291 Kč.2. Soud prvého stupně zjistil, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 6. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. , IBAN, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr na financování koupě zboží (vysavače) v pořizovací ceně 57 495 Kč, která byla žalované žalobkyní poskytnuta a jež se žalovaná zavázala splácet v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 1 597 Kč. Žalovaná na těchto splátkách uhradila částku 46 313 Kč, zbývající částku 11 382 Kč žalovaná žalobkyni nevrátila. Soud prvého stupně posoudil smlouvu jako spotřebitelskou podle ustanovení § 1810 o. z., kdy vycházel i z ustanovení § 419 a § 420 odst. 1 o. z. Žalobkyně nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalovaná v době uzavření předmětné smlouvy skutečně vykonávala podnikatelskou činnost a že smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti a že úvěr byl poskytnut na konkrétní podnikatelský účel. Žalobkyně taktéž neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované. Proto tuto smlouvu posoudil ve smyslu § 87 v návaznosti na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jako neplatnou a rozhodl o povinnosti žalované vrátit žalobkyni nevrácenou jistinu žalované částky 11 182 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, které jsou v reálných možnostech žalované. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroků, poplatků či nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (nejedná se o vzájemný závazek podnikatelů). Žalobkyni nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením v plném rozsahu, kdy tyto jednotlivé náklady ve svém rozhodnutí vyčíslil.3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I. v části týkající se lhůty k plnění a dále proti II. výroku se včas odvolala žalobkyně. Dle jejího názoru závěr soudu prvého stupně, že úvěrová smlouva není smlouvou o podnikatelském úvěru, je v rozporu se skutkovým zjištěním, přičemž ani žalovaná neuzavření smlouvy v pozici podnikatelky nenamítala v celém průběhu řízení. Soud následně dospěl k dalšímu nesprávnému kroku, kdy se rozhodl nově přezkoumat z úřední povinnosti, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované žalobkyní v době uzavření předmětné smlouvy. Soud prvého stupně ovšem pochybil i v tomto smyslu, že i kdyby se tedy na smlouvu pohlíželo jako na spotřebitelskou, jednalo by se stále o úvěr bez navýšení, tedy se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 0 %, za kteréžto situace se dle § 5 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. omezuje jeho působnost pouze na několik vybraných ustanovení. Tedy povinnost posuzovat úvěruschopnost dle § 86 se na předmětný právní vztah nemohla vztahovat. O pravidelných splátkách ve výši 1 000 Kč soud prvého stupně rozhodl zcela bez aktivní žádosti žalované o splátky či objektivního posouzení možnosti žalované dlužnou částku v době vyhlášení rozsudku splácet pouze ve splátkách, což dle žalobkyně je již za možnou hranicí zachování nestrannosti soudu, když o takových splátkách rozhodl ve prospěch dlužnice bez ověření existence objektivních důvodů na straně žalované k takovému postupu. Žalovaná tak netvrdila a ani neprokázala žádné skutečnosti, na základě kterých by byla schopna dluh uhradit v patřičné lhůtě či ve splátkách. Soud tak neměl potřebné informace či podklady od samotné žalované o její majetkové situaci, kdy bez těchto nemohl sám za žalovanou uplatnit tuto námitku a shledat, odkdy je žalovaná v prodlení a že není schopna hradit jednorázově, ale ve splátkách. Žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalovaná bude povinna zaplatit žalobkyni částku 11 182 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a dále, že žalovaná bude povinna zaplatit žalobkyni i částky, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta.4. Žalovaná ve své omluvě z odvolacího jednání uvedla, že pohledávku považuje za nelegitimní a nesouhlasí s ním. Prohlásila se svobodným živým člověkem, který nepodléhá otrockým nelegitimním zákonům, není otrokem systému, a proto nemůže podléhat současným mezinárodním obchodním zákonům ani zákonům trestním, protože tyto chrání obchodní zájmy otrokářů. Soudy tady soudí právní fikci, tedy někoho, kdo právně neexistuje. To znamená, že se neřídí lodním právem, není občanem korporace Česká republika, s r. o. ale suverénní člověk, na kterého se nevztahují tyto zákony. Československo bylo nezákonně rozděleno bez referenda, tudíž zákony ani Ústava České republiky nejsou pro žalovanou platné. Prosí o zrušení řízení.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vyplývajícím z odvolání (§ 212 o. s. ř.) postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.6. Odvolání žalobkyně je důvodné. Odvolací soud se ztotožňuje s odvolací argumentací žalobkyně. I dle odvolacího soudu se mezi účastníky jednalo o uzavření smlouvy mezi podnikateli (ve smyslu § 420 odst. 1 o. z.). Žalovaná v ní nevystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Sama se touto argumentací v řízení ani nebránila. Ve smlouvě o úvěru, kterou žalovaná dne 6. 4. 2022 podepsala, byla zatržena kolonka „fyzická osoba, podnikatel, OSVČ“ (úvěr na IČ), nikoliv fyzická osoba, nepodnikatel. V této smlouvě uvedla své IČ i sídlo firmy a předmět činnosti finanční poradenství a začátek podnikání 1. 10. 2006. V tomto řízení je žalované doručováno do datové schránky podnikající fyzické osoby. Smlouva o úvěru byla sjednána za účelem financování zboží – vysavače, kdy bez dalšího nelze vyloučit, že tento byl právě pořízen pro podnikání (např. za účelem úklidu kancelářských prostor žalované). Proto se v projednávané věci neuplatní zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a ustanovení o úvěruschopnosti a neplatnosti smlouvy o úvěru ve smyslu § 86 a § 87 tohoto zákona. Ostatně tato ustanovení by se neuplatnila ani v případě, že by se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, neboť smlouva byla sjednána jako bezúročná, kdy § 5 odst. 3 téhož zákona použití citovaných ustavení § 86 a § 87 vylučuje.7. Vzhledem k bezúročnosti úvěru se u předmětné smlouvy jen nemohlo jednat o smlouvu o úvěru dle § 2395 a následující o. z., neboť jejím pojmovým znakem je právě úročení úvěru. Z hlediska správné právní kvalifikace se jednalo o zápůjčku dle § 2390 a následující o. z. To ovšem nic nemění na tom, že z této smlouvy vznikly účastníkům ve smlouvě sjednané závazky, přičemž závazné byly i úvěrové podmínky a sazebník, kdy tyto listiny tvořily nedílnou součást této smlouvy, jak si strany ujednaly, přičemž jejich převzetí před podpisem smlouvy žalovaná stvrdila svým podpisem.8. Žalobkyni tak svědčí vůči žalované vedle již přiznané částky (neuhrazených splátek a zesplatněného zbytku nevrácené jistiny dle zesplatnění pohledávky žalobkyně ze dne 31. 3. 2025 doručeného žalované dle dodejky v měsíci dubnu 2025 na základě v úvěrových podmínkách sjednané fikce doručení u žalovanou nevyzvednuté zásilky na adrese trvalého bydliště žalované) i veškeré další žalobou uplatněné nároky z této smlouvy. Konkrétně se jedná o poplatky za dvě odeslané upomínky v celkové výši 300 Kč, náklady na oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč, vše dle sazebníku. Dále o sjednané smluvní pokuty ve výši 10 % z dlužných splátek splatných dne 15. 11. 2024, 15. 12. 2024 a 15. 1. 2025, vždy po 160 Kč (celkem 480 Kč), dále o sjednanou smluvní pokutu ve výši 10 % ze zbývající dlužné částky 3 194 Kč, tj. 319 Kč. Konečně se jedná o smluvní úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 098,74 Kč a po zesplatnění pohledávky též o zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 259,70 Kč a procentní výši jdoucí od 20. 7. 2025 do zaplacení ve výši 12 % z částky 7 985 Kč a 12,75 % z částky 3 194 Kč (u zákonného úroku dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 352/2013 Sb.). Konečně byly přiznány náklady spojené s uplatněním pohledávky podle § 3 téhož nařízení.9. Tyto částky byly žalované uloženy v 3denní lhůtě k plnění v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř. Jelikož nebylo na místě aplikovat § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, odvolací soud uložil v uvedené 3denní procesní lhůtě k úhradě i částku 11 182 Kč, přiznanou již okresním soudem.10. Ve shora uvedeném smyslu byl změněn rozsudek soudu prvého stupně v dotčené části (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).11. Co se týče námitek žalované, odvolací soud sděluje, že zákony ČR jsou obecně závaznými právními předpisy, lze na jejich základě ukládat povinnosti, přičemž každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného