11 CO 103/2022-405 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o částku 400.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky za dobu od 1. 9. 2014 do zaplacení. Žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů prvostupňového řízení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku žalovaným k rukám jejich advokáta částku 234.352,80 Kč a České republice na účet Okresního soudu v Jeseníku částku 7.201 Kč. 2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalobce včasné odvolání, v němž okresnímu soudu vytýkal nesprávná skutková zjištění a vadné právní posouzení věci. Podle okresního soudu žalovaní neprokázali, že zaplatili nedoplatek kupní ceny v částce 400.000 Kč podle kupní smlouvy ze dne [datum]. V podání ze dne 18. 12. 2017 uvedli na svou obranu tvrzení o započtení, jehož obsah soud vyhodnotil rovněž správně jako nesrozumitelný; citovanou listinou tedy nebyl prokázán zánik povinnosti žalovaných doplatit kupní cenu podílu na převáděných nemovitostech. Okresní soud ovšem přijal vadný závěr, že povinnost zaplatit žalovanou částku zanikla započtením pohledávky žalovaných za žalobcem odpovídající podílu žalovaných na nájemném z jiného objektu náležejícího do spoluvlastnictví účastníků za léta 2014 a 2015, provedeným dne [datum]. Údajně přetrvávající spornost podpisu 1. žalovaného na výdajových pokladních dokladech předložených žalobcem nezabránila okresnímu soudu vycházet ze stejných dokladů při stanovení výše aktivní pohledávky žalovaných. Pokud by soud vyhodnotil obsah výpovědí svědků slyšených dne 5. 8. 2020 správně, musel by dovodit, že žalobce žalovaným jejich podíl na nájemném zaplatil. K účinnému započtení pohledávky žalovaných proti žalobcově pohledávce tedy nedošlo. Jestliže žalobce prokázal, že žalovaným jejich„ podíl“ na nájemném zaplatil, aktivní pohledávka žalovaných tím zanikla. Z další žalobcovy odvolací argumentace plyne, že žalovaní jinou pohledávku za žalobcem použitelnou k započtení neměli. V řízení probíhajícím od 31. 8. 2017 do 22. 12. 2021 okresní soud prováděl dokazování převážně jen o pohledávkách tvrzených žalovanými (použitými k započtení), zatímco žalobcova pohledávka byla co do důvodu i výše víceméně nesporná. Dosud nebyla prokázána výše aktivní pohledávky žalovaných, nebylo zjištěno, za které období měl jejich nárok vzniknout a zda bylo na aktivní pohledávku v minulosti cokoli plněno. Jde-li o specifikaci pohledávky použité k započtení, žalovaní nesplnili povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti, neboť se omezili na sdělení údajů o právním důvodu pohledávky a uvedli, že k započtení použili pouze její část, konkrétně 400.000 Kč. Tvrzení o výši své pohledávky měnili. Dne 23. 1. 2019 uvedli, že se jednalo o částku 1.386.126 Kč, tj. o nárok na výplatu nájemného zaplaceného za období let 2014 a 2015, aniž vysvětlili, za které jednotlivé měsíce a v jaké výši v každém z těchto měsíců žalobcův dluh vznikl. Žalobce se tvrzeními o zápočtech rozhodně nesouhlasil a označil je za nesmyslná. Důkazy předložené žalovanými jejich tvrzení o existenci pohledávky v uvedené výši nepodpořily. Ve vyjádření ze dne 23. 7. 2020 v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 104 C 42/2019 pod bodem 12. žalovaní uvedli, že ke dni 15. 2. 2017 si účastníci vzájemně dlužili z dalších důvodů tak, že žalovaný žalobci dlužil 13.429 Kč a žalobce žalovanému dlužil 15.106 Kč. K setkání pohledávek nemohlo dojít ke dni 1. 1. 2016, neboť žalobce vyúčtoval správu jiných společných nemovitostí žalovaným teprve dne 9. 7. 2017 a žalovaní jeho vyúčtování neakceptovali. Poté, co správu nemovitostí převzali, uplatnili vůči žalobci pohledávku, prý z podílu na nájemném, avšak to nebylo žalobci ze strany nájemců zaplaceno (a žalobce proto neměl z čeho žalovaným jejich podíl vyplatit). Žalovaní uvedenou skutečnost popírali a sami prováděli srážky ze žalobcova podílu na nájemném zaplaceném za další období, tedy po dobu správy nemovitostí žalovanými. V té souvislosti žalovaní tvrdili, že jejich pohledávka z podílu na nájemném za dobu 2014 -2016 činí 66.899 Kč; započtení této jejich pohledávky je předmětem sporu vedeného pod sp. zn. 104 C 42/2019. Navzájem si odporovala rovněž tvrzení žalovaných o zániku žalované pohledávky započtením jiných jejich pohledávek z dalších právních titulů. Aktivní pohledávka žalovaných je za těchto okolností nejistá a neurčitá, dle § 1987 o. z. ji proto nelze k započtení použít. Proti tvrzené aktivní pohledávce žalovaných v částce 1.386.126 Kč vznesl žalobce navíc námitku promlčení, se kterou se okresní soud nevypořádal. Ustanovení § 617 o. z. dle žalobcova názoru nelze použít. S touto argumentací se žalobce domáhal změny napadeného rozsudku tak, že soud jeho žalobě vyhoví. 3. Žalovaní obsahem vyjádření k odvolání navrhli rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Připustili, že část kupní ceny v rozsahu 400.000 Kč žalobci dosud nezaplatili. Jejich dluh zanikl započtením vzájemných pohledávek, za použití pohledávky žalovaných na nájemném za léta 2014 a 2015, zaplaceném třetími osobami žalobci za užívání nebytových prostor v domě [adresa] na ulici [ulice] v [obec]. Žalobce tvrdil, že částku v souhrnné výši 542.575 Kč na svůj dluh vůči žalovaným zaplatil formou tří dílčích plnění, čímž učinil pohledávku žalovaných nespornou co do důvodu i výše. Okresní soud zaměřil svou pozornost správně na dokazování existence pohledávky žalovaných použité k započtení. Žalovaní převzetí peněz od žalobce jednoznačně popřeli. Vyjadřovali se dále k důkazům provedeným ke spornému tvrzení o existenci jejich aktivní pohledávky, k úvahám a závěrům okresního soudu přijatým k uvedené skutečnosti. Pohledávky byly prokazatelně započteny nejpozději dne 19. 11. 2018. Námitka promlčení nebyla řádně uplatněna, a soud se jí proto nemohl zabývat. 4. V řízení se vyskytuje cizí prvek, neboť žalovaní jsou cizími státními občany s místem bydliště na území [země] [anonymizováno] Okresní soud se s přítomností cizího prvku důsledně vypořádal. Na jeho správné závěry o mezinárodní příslušnosti českých soudů a použití českého hmotného práva, rozvedené v odstavcích 3. a 4. odůvodnění napadeného rozsudku, lze v podrobnostech pro stručnost odkázat. 5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že žalobcovu odvolání nelze upřít důvodnost. 6. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Žalobou doručenou okresnímu soudu dne 31. 8. 2017 uplatnil žalobce proti žalovaným nárok na zaplacení částky 400.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky za dobu od 1. 9. 2014 do zaplacení s následujícím odůvodněním: Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu o převodu podílu o velikosti ideální ½ ze žalobce na žalované na nemovitostech v k. ú. [obec], konkrétně na pozemcích parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., jiná stavba, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., jiná stavba, a parc. [číslo] ostatní plocha (dále jen„ nemovitosti“). Žalovaní se zavázali zaplatit kupní cenu formou tří splátek, poslední ve výši 400.000 Kč do tří dnů od předání vyklizeného předmětu převodu, nejpozději do 31. 8. 2014. Povinnost zaplatit žalobci třetí splátku kupní ceny dosud nesplnili. Posledně uvedené tvrzení je již mezi účastníky nesporné. 8. Žalovaní uvedli na svou procesní obranu postupně řadu navzájem si odporujících skutkových tvrzení. Již tato okolnost sama o sobě věrohodnost jejich skutkové verze do značné míry oslabovala. Původně ve vyjádření k žalobě ze dne 18. 12. 2017 tvrdili, že svůj závazek doplatit kupní cenu formou poslední splátky dle smlouvy splnili. Odkazovali přitom na znění článku IV. kupní smlouvy; pokud by podle něj vše nezaplatili, žalobce jim nemovitosti nepředal, což se dne [datum] stalo; stejného dne podal návrh na vklad práva do katastru nemovitostí. Po splatnosti kupní ceny jim poskytoval platby, což by v případě nezaplacení kupní ceny jistě nečinil. Žalovaní v prvém vyjádření k žalobě srozumitelná tvrzení o kompenzaci pohledávek nepřednesli. 9. V podání ze dne 19. 11. 2018 uvedli, že účastníci byli rovněž podílovými spoluvlastníky domu s nebytovými prostory [adresa] na [ulice] ulici v [obec]. Nemovitost nabyli za účelem podnikání, konkrétně k poskytování nájmů nebytových prostor. Do objektu bylo nutno investovat značné finanční prostředky, které žalobce neměl k dispozici, a nabídl proto žalovaným, že namísto investic převede na žalované svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech nazývaných jako objekt„ [název]“; z realizovaného převodu nemovitostí pak dovozuje žalobní nárok. Převodem spoluvlastnického podílu na objektu [název] měl být splněn žalobcův závazek k zaplacení investic do objektu [adresa] v rozsahu částky 900.000 Kč. Nebytové prostory v objektu [adresa] účastníci