11 CO 211/2022-222 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu ze dne 19. 12. 2019, na základě které se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 10.614 Kč (odstavec I. výroku), dále zavázal žalobce zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 18.651 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 2. žalované (odstavec II. výroku), 1. žalovanému a žalobci navzájem právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (odstavec III. výroku) a současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení Okresního soudu v Ostravě (odstavec IV. výroku). 2. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce, a to v celém jeho rozsahu a domáhal se zrušení rozsudku a uložení žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně dlužnou částkou 10.614 Kč. Žalobce nesouhlasil se závěry znalce, který konstatoval, že vyúčtování tepla obsahuje zásadní chyby, neboť je vyloučeno, aby byla konečnému spotřebiteli účtována nižší částka, než kterou fakturoval dodavatel tepla. Ve vyúčtování žalobce zohlednil cenové vyrovnání dodavatele tepla za rok 2015 (dobropis ve výši 4.017,09 Kč), to znamená, že dodavatel tepla zaplatil žalobci na cenové vyrovnání za rok 2015 tuto částku 4.017,09 Kč. Žalobce obdržel cenové vyrovnání až v roce 2016, a proto jej promítnul do vyúčtování tepla pro rok 2016 nikoli pro rok 2015. Z uvedeného důvodu byla účtovaná částka za cenu tepla nižší, než jakou účtoval dodavatel tepla. Dle závěru znalce vyúčtování bylo po účetní stránce správné, avšak fakticky nemělo být do vyúčtování služeb zahrnuto. Žalobce ve výsledku nijak žalované nepoškodil, naopak vyúčtování pro ně bylo výhodnější. Žalobce dále požadoval po žalovaných dlužný příspěvek do fondu oprav za období 12/2017 a 10-12/2018 v celkové výši 5.400 Kč Okresní soud dospěl k závěru, že tato pohledávka zanikla uplatněním kompenzační námitky na zaplacení smluvní pokuty učiněné jednak dopisem ze dne 12. 7. 2017 a dále z 19. 12. 2021. Pokud by započtením pohledávky ze dne 12. 7. 2017 žalovaní započetli svoji pohledávku z titulu vyúčtování sankce proti pohledávce žalobce pro nedoplatek do fondu oprav ve výši 200.000 Kč, dále odměnu za správu domu za období 9-12 2016 ve výši 584 Kč a nedoplatek vyúčtování tepla ve výši 4.066 Kč, nezanikla by pohledávka představující příspěvek do fondu oprav za 12/2017 a 10-12/2017 v celkové výši 5.200 Kč a dále příspěvek na správu společných částí domu za období 12/2017 a 10-12/2018 v celkové výši 584 Kč. Ohledně dlužného poplatku do fondu oprav a příspěvku za správu společných částí ve výši 5.784 Kč žalobce vznáší námitku promlčení tohoto nároku. V reakci na vyjádření žalované 2. dále žalobce nesouhlasil s námitkami ohledně nesprávné výše ceny vodného a stočného v provedeném vyúčtování. Dodavatel vody je povinen dodržet v dodávkách vody odběrateli cenu regulovanou. Společenství vlastníků jako odběratel rozúčtuje náklady na dodávku vody v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech v bytech. Z tohoto ustanovení vyplývá, že instalovaná měřidla spotřeby vody jsou tzv. poměrová, neboť téměř vždy je na fakturačním vodoměru na patě domu a součtem bytových vodoměrů rozdíl, který musí být jednotlivým vlastníkům bytů vyúčtován poměrně podle spotřeby vody naměřené na jednotlivých poměrových měřidlech. Výsledná cena vodného, která je vyúčtována jednotlivým vlastníkům bytů, je tak odlišná od ceny vodného účtované dodavatelem vody OVaK a tato vypočtená cena vodného a stočného je pak správně uvedena v samotném vyúčtování služeb. Názor znalce proto není správný. Nesprávný je taktéž názor znalce ohledně vyúčtování tepla za rok 2016. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná pohledávka zanikla započtením pohledávky žalovaných a žalobu v celém rozsahu zamítl. Soud v tomto případě neaplikoval ust. § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. v celé jeho části, tzn., že pronajímatel je povinen zaplatit pokutu za prodlení s nepeněžitým plněním, ledaže by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat. Soud tak nezohlednil, že pokuta je v hrubém nepoměru k tomu, že žalovaným v důsledku nesprávného vyúčtování služeb nevznikla žádná újma. Soud se rovněž nesnažil nepřiměřeně vysokou pokutu moderovat v souladu s ust. § 2051 o. z. Žalobce dále odkazuje na obecné závěry obsažené např. v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 563/11, sp. zn. III. ÚS 2127/21, podle nichž jestliže obecný soud aplikuje na daný případ právní předpisy sice formálně souladně s jejich textem, avšak odhlédne od reálných společenských vztahů, dopustí se přepjatého formalismu. V posuzovaném případě se o tzv. přejatý formalismus jedná, jestliže soud aplikoval právo žalovaných na pokutu, nezohlednil však, že provedeným i když nesprávným vyúčtováním služeb žalobce žalovaným nezpůsobil žádnou škodu. 3. Žalovaná 2. k odvolání žalobce uváděla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Jde-li o argumentaci žalobce zpochybňující závěry znalce ohledně správnosti vyúčtování služeb, žalovaná 2. k této podotkla, že znalec v rámci svého výslechu způsob výpočtu spotřeby vody provedený žalobcem shledal nesprávným, a to včetně vyúčtování přeplatku za teplo v roce 2015. Nebylo-li provedeno vyúčtování řádně, žalovaným vznikl dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. nárok na pokutu. Byla-li žalobcem vznesena námitka promlčení nároku žalovaných na pokutu za období od 13. 7. 2017 do 30. 4. 2018 ve výši 14.600 Kč, tuto námitku je nutné zcela odmítnout s odkazem na ust. § 1989 odst. 1 o. z., podle něhož promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Obdobně z ust. § 617 odst. 2 o. z. plyne, že i po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva při započtení, pokud mohlo být k započtení přistoupeno kdykoliv před uplynutím promlčecí lhůty. Podmínkou uplatnění účinné obrany pomocí promlčené pohledávky je, že promlčecí lhůta uplynula až poté, co se splatné pohledávky setkaly, a tak se staly způsobilými k započtení, přičemž pozdější promlčení kterékoli z nich, nemá vliv na možnost jejich započtení. Z uvedeného plyne, že žalovaná 2. mohla provést započtení nároku na pokutu za období od 13. 7. 2017 do 30. 4. 2018, neboť pokuta nebyla v době, kdy se pohledávky žalobce staly splatnými, promlčena. V dalším vyjádření žalovaná 2. nesouhlasila ani s moderací pokuty, pro kterou v posuzované věci nejsou dány podmínky. Požadavek na náhradu pokuty není vázán ani na vznik případné újmy žalobci. 4. V důsledku včas podaného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu v souladu s ust. § 206 odst. 1, § 212 věta prvá a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Žalobce se v předmětném řízení domáhá po žalovaných, spoluvlastnících bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] na ul. [ulice] v [obec] [obec] celkem částky 10.614 Kč, představující dluh ve výši 200 Kč za příspěvek do fondu oprav v prosinci 2016, dále za měsíce 12/2017 a 10-12/2018 v celkové výši 5.200 Kč, dohromady částky 5.400 Kč. Dále požadoval dlužný příspěvek na správu společných částí domu za období 9-12 2016, 12/2017 a 10-12/2018 v celkové výši 1.148 Kč a nedoplatek za vyúčtované služby spojené s užíváním předmětného bytu za rok 2016 v celkové výši 4.066 Kč. 6. Žalovaná 2. v řízení navrhovala zamítnutí žaloby z důvodu zániku závazku v důsledku jednostranného zápočtu provedeného podáním ze dne 12. 7. 2017 a dále ze dne 9. 12. 2021. 7. Okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil skutková zjištění, která jsou obsažena pod body 5. až 12. odůvodnění napadeného rozsudku, která jsou správná, odvolací soud na ně v podrobnostech odkazuje. Odvolací soud dále zopakoval dokazování listinou ze dne 12. 7. 2017 s názvem„ započtení pohledávky dle ust. § 1982 o. z.“ a z ní zjistil, že žalovaní započetli pokutu v celkové výši 4.850 Kč, za prodlení s nedoručením řádného vyúčtování služeb za rok 2016 od 1. 5. 2017 do 12. 7. 2017 a za nevypořádání námitek k vyúčtování za rok 2016 ve stanovené lhůtě ode dne 19. 6. 2017 do 12. 7. 2017, vůči části nedoplatku do fondu oprav ve výši 200 Kč, dále odměny na správu domu 9-12 2016 ve výši 584 Kč a nedoplatku za dodávku tepla za rok 2016 ve výši 4.066 Kč. 8. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále jen zákona o poskytování služeb) není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. 9. Podle § 7 odst. 2 zákona o poskytování služeb poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše přípa