11 CO 68/2022-1315 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zavázal oba žalované zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a), b) částku ve výši 110.231 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 110.231 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku), zavázal žalované 1., 2. zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a), b) na náhradě nákladů řízení částku 593.743,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců a), b) (odstavec II. výroku) a zavázal žalované 1. a 2. zaplatit společně a nerozdílně České republice náklady státu ve výši 13.729 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám Okresního soudu ve Frýdku-Místku (odstavec III. výroku). 2. Rozsudek napadli v celém rozsahu oba žalovaní a domáhali se jeho změny v tom smyslu, aby žaloba byla zamítnuta. Žalovaní v prvé řadě namítali nedostatek aktivní legitimace na straně žalobců s poukazem na skutečnost, že vyjma pozemku parc. [číslo] který je ve výlučném vlastnictví žalobce a), oběma žalobcům nesvědčí vlastnické právo k cestě, ani odvozený hmotněprávní vztah jako povinného z věcného břemene. Žalobci podle názoru žalovaných nemají právo požadovat uhrazení nákladů dle ust. § 151n odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). Dle žalovaných aktivní legitimace k úhradě nákladů dle § 151n odst. 3 obč. zák. svědčí vlastníku cesty jako povinnému z věcného břemene. Žalovaní jako oprávnění z věcného břemene mají pouze právní vztah s vlastníkem věci jako povinným z věcného břemene a nikoli s třetím subjektem, který je také oprávněným z věcného břemene. V případě, že soud prvního stupně má za to, že žalobci vynaložili finanční prostředky na opravu cestu ze společného jmění manželů, mají žalobci aktivní věcnou legitimaci pouze k bezdůvodnému obohacení, nikoli k věcnému břemeni. Soud prvního stupně svůj rozsudek neodůvodnil a právně nekvalifikoval jako bezdůvodné obohacení, i když aktivní věcnou legitimaci žalobců právě z bezdůvodného obohacení dovozuje nikoli ze vztahu věcných břemen. Žalobci si nedostatku aktivní věcné legitimace byli vědomi, že nejsou vlastníky cesty ani povinnými z věcného břemene, když ve svém vyjádření z 27. 1. 2020 uvedli, že žalovaní mají v konečném důsledku hradit žalobcům částku jak za opravu pozemku ve vlastnictví žalobce a) parc. [číslo] tak i to, co by měli žalovaní hradit [titul] [jméno] [příjmení], žádný důkaz do soudního spisu k uvedenému nepřiložili. Soud prvního stupně dále nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům ze strany žalovaného. V prvé řadě soud prvního stupně provedl jen důkazy navržené ze strany žalobců, neprovedl výslech žádného svědka, jejichž výpověď opakovaně navrhovali žalovaní, nepřihlédl téměř k žádné tvrzené skutečnosti ze strany žalovaných, ani žádnou z jimi vznesených námitek nezdůvodnil. Rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, konkrétně na právním posouzení ust. § 151n odst. 3 obč. zák. Je zcela logické a běžné, že různé movité či nemovité věci lze opravit různými způsoby, metodami, použitými materiály, stejně tak u předmětné cesty. Každá cesta vyžaduje dle účelu a předpokládaného zatížení úplně jinou opravu co do použitého materiálu, způsobu, metody, technologie u jednotlivých vrstev cesty. Z ust. § 151n odst. 3 obč. zák. plyne, že po žalovaném lze požadovat jen přiměřené náklady na zachování a opravy cesty. Soud prvního stupně proto měl v prvé řadě vyhodnotit ze všech možných variant oprav cest tu, která je přiměřená a vhodná na předmětnou cestu, při této své úvaze měl vyjít a zhodnotit primární faktory dané cesty a vybrat danou variantu výběru opravy, která by byla přiměřená i s ohledem na tu skutečnost kolik motorových vozidel po ní denně projede, zda je možné cestu využívat i motorovými vozidly těžšími než 3,5 tuny. Provoz předmětné cesty je prakticky od 70. let minulého století neměnný, počet nemovitých věcí, ke kterým má být tato cesta přístupovou se nezměnil, navíc je provoz omezen vjezdovými branami. Po výběru vhodné varianty opravy měl soud následně tuto konkrétní cestu nechat ocenit znaleckým posudkem z oboru ekonomie, jak opakovaně navrhoval žalovaný ve svých vyjádřeních. Soud se však různými variantami oprav cest nezabýval, ani faktory, které ovlivní výběr jednotlivých možných variant opravy cesty. Rozhodli-li se žalobci pro lepší technologii a způsob provedení opravy, není možné takovéto zcela individuální rozhodnutí žalobců přenášet na oprávněné z věcného břemene, jejichž právo má zcela jiný význam a rozsah. Soud se rovněž nevypořádal s námitkou vznášenou ze strany žalovaných, že žalobci nedodrželi právní postup a zákonné požadavky pro opravu cesty dle příslušného stavebního zákona. Poslední úsek cesty od nemovité věci žalobců po nemovitou věc žalovaných měli vždy na starost právě žalovaní a o tento poslední úsek cesty se starali, nikdy je neudržovali žalobci. Žalovaní se tudíž na opravě a údržbě cesty podíleli. Při budování zahrady a stavbě bazénu žalobci využívali právě tento poslední úsek cesty k odvozu hlíny nákladními vozidly těžšími 3,5 tuny, ačkoli se na opravě tohoto posledního úseku cesty nijak nepodíleli, naopak tato cesta byla opravována žalovanými vysypáním pár koleček strusky, jak rovněž potvrdil ve výpovědi [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně nijak nezohlednil skutečnost, že po opravě cesty v roce 2010 již žalovaní nemohli na cestu vjíždět vozidly těžšími než 3,5 tuny. Nepřihlédl rovněž k dalšímu omezení, že žalobci na cestě postavili brány. Další námitka žalovaných směřovala k absenci vyhodnocení té skutečnosti, že žalovaní cestu užívali až od roku 2001, přesto jsou nuceni se podílet na opravách cesty za celé opotřebení od roku 1992 do 2010, i když v té době cestu žádným způsobem neužívali. Žalovaní v odvolání dále obšírně rozvíjeli základní odvolací námitky včetně komentářů k překopírovaným částem výslechu účastníků a svědků z protokolů o jednání a dále v odvolání citovali obsáhlé pasáže z odborné literatury. 3. Žalobci taktéž v obsáhlém vyjádření k odvolání žalovaných navrhovali potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalobcům. Rekapitulovali, že k odvolání žalobců byl v pořadí první rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 6. 2016, č. j. 14 C 7/2013-657 přezkoumán odvolacím soudem a žalovaným byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 22.577 Kč s příslušenstvím. Žalovaní se proti rozsudku odvolacího soudu nedovolali, uznali tedy oprávněnost nároku žalobců v přisouzené výši. Ve vyjádření k dovolání se ztotožnili s rozsudkem odvolacího soudu, tj. mimo jiné i s danou pasivní a aktivní legitimací. Nejvyšší soud v kasačním rozhodnutí č. j. 28 Cdo 2361/2018-808 ze dne 5. 12. 2018 a jeho právním názorem vázaný odvolací soud dal jednoznačně najevo, že žaloba je oprávněná a že očekává určení přiměřených nákladů na zachování a opravu cesty ve výši souladné s kalkulací ceny nutné opravy vypočtené znalcem [titul] [příjmení]. Dovolací soud tak jednoznačně postavil najisto, že se otázka přiměřenosti musí řešit v rámci limitů vymezených znalcem – v rámci limitů daných jeho odpověďmi na odborné otázky. Konkrétní závěr soudu týkající se přiměřenosti pak nesmí být v rozporu se znalcem zodpovězenou odbornou otázkou. Okresní soud opakovaně vyslechl znalce [titul] [příjmení] i svědka [příjmení] a znalkyni [titul] [příjmení], řádně se s oběma znaleckými posudky vypořádal. Soudem určený znalec [titul] [příjmení] i svědek [příjmení], stejně tak znalkyně [titul] [příjmení] se shodli, že cestu bylo třeba odvodnit. Odvodnění cesty je proto nesporné. Návrh žalovaných však odvodnění cesty neobsahuje. Soud prvního stupně precizně zkoumal podstatu věci, zjišťoval skutečnost, obsah tvrzení a pojmů užívaných v námitkách žalovaných. Zaměřil se na to, zda tvrzení žalovaných odpovídají skutečnosti. V odborných otázkách se po vrácení věci striktně držel toho, jak znalec jmenovaný soudem odpověděl odbornou otázku ve znaleckém posudku a jeho třech výpovědích a rovněž precizně a detailně zjistil skutkový stav, taktéž na základě výslechu svědka [jméno] [příjmení] a řádně jej právně posoudil a správně zhodnotil. Rozsáhlost celého soudního spisu způsobili žalovaní, kteří se tak stejně zásadním způsobem podíleli na délce řízení. O uvedeném svědčí rovněž ta skutečnost, že v protokolu ze soudního jednání ze dne 14. 12. 2020 žalovaní opět namítali úplně vše, co se obecně namítat dá, ačkoli bylo prokázáno, že se tyto námitky nezakládají na skutečném stavu věci. O uvedeném svědčí odpověď na dotaz soudu prvního stupně, že nikdy v minulosti cestu v délce 109 metrů neopravovali, neudržovali, nevypomáhali s údržbou, ani se nijak finančně na údržbě nepodíleli. Dále pokud jde o průběh charakteru opravy z roku 1991 1992, k tomu žalovaní nejsou schopni ničeho doplnit, neboť v době opravy v domě nebydleli. Byl-li poslední úsek cesty, jak je uvedeno v žalobě, opraven položením zámkové dlažby, žalobci po žalovaných po