15 CO 192/2022-58 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru se sjednaným úvěrovým rámcem 10 000 Kč a úrokovou sazbou 22,99 % ročně. Žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce celkem částku 11 604,38 Kč a zaplatil žalobkyni 13 616,42 Kč. 3. Okresní soud po právní stránce posoudil smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, dovodil, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel. Následně dospěl k závěru, že na smlouvu dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou dle § 87 ZoSÚ a § 588 o. z. Okresní soud dovodil, že z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného, zejména neprověřovala výdaje žalovaného, a ač v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji a v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI, v tomto směru žádné relevantní důkazy nedoložila. Následně okresní soud uvedl, že žalovaný od žalobkyně vyčerpal prostředky ve výši 11 604,38 Kč, zaplatil žalobkyni 13 616,42 Kč, a proto nebylo možno žalobě vyhovět ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. 4. Proti rozsudku v jeho plném rozsahu, podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasila s právním závěrem okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, s jeho závěrem, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a ani s jeho skutkovým závěrem, že žalovaný vyčerpal pouze částku 11 604,38 Kč, když žalovaný vyčerpal částku 20 604,38 Kč. 5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v plném rozsahu, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 7. Odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., tito byli řádně předvoláni, žalobkyně se z jednání se omluvila, o odročení nežádala, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 8. Z dosavadního obsahu spisu plyne, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 14 536,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 479,58 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum]. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že vycházela z informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru, tyto informace ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posoudit úvěruschopnost. O jaké konkrétní databáze šlo, nekonkretizovala, rovněž neoznačila žádné důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Okresní soud usnesením ze dne 2. 3. 2022, č. j. 19 C 66/2022-11, žalobkyni vyzval, aby tvrdila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby označila ke svým tvrzením důkazy. Žalobkyně v podání ze dne [datum] (čl. 16 spis) uvedla, že vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmové a výdajové stránce poměrů, tato tvrzení i prověřila, a to nahlédnutím do databáze BRKI a NRKI, nahlédla do insolvenčního rejstříku a databáze MV ČR. Rovněž zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a údaje o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu (dále jen„ ČSÚ“). Tvrzení žalovaného porovnala se statistickými údaji a historickými daty ČSÚ. S ohledem na výši úvěrové splátky dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen předmětný úvěr řádně splácet. Žalobkyně konkrétně tvrdila, že žalovaný deklaroval příjem ze zaměstnaneckého poměru, tento byl ověřen výpisem z jeho běžného účtu a činil 29 370 Kč měsíčně, celkový příjem domácnosti byl 30 000 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně odhadla dle historických dat ČSÚ, tímto získala žalobkyně částku disponibilních zdrojů žalovaného, z nichž by mohl úvěr splácet. Žalovaný měl závazky jen ve výši 60 Kč měsíčně. Žalovaný tedy byl schopen splácet úvěr ve výši 10 000 Kč splátkou 391,58 Kč měsíčně. 9. Odvolací soud zopakoval dokazování platební historií, vyjádřením k procesu úvěruschopnosti a výpisem z běžného účtu žalovaného [číslo] až [číslo] a upomínkou ze dne [datum] včetně podacího archu. 10. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] písemná smlouva o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, s úrokem 22,90 % ročně. Žalovaný měl splácet úvěr ve splátkách ve výši minimálně 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne [datum] plyne, že žalovaný v této žádosti uvedl ke svým poměrům, že má průměrný čistý měsíční příjem 29 370 Kč, je zaměstnán jako dělník ve společnosti [právnická osoba], u svých měsíčních nákladů uvedl částku 0 Kč. 11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného [číslo] za dobu od [datum] do [datum], tj. ještě před poskytnutím úvěru, plyne, že žalovanému byla na účet připsána částka 26 207 Kč, ke konci účtovaného období po výběrech činil zůstatek na účtu 397,68 Kč. Z výpisu [číslo] za období [měsíc] činil příjem žalovaného dle výpisu 28 765 Kč, dále činil jen výběry a platby z účtu a zůstatek činil 7 917 Kč. Z výpisu [číslo] za období od [datum] do [datum] plyne, že jediným příjmem byl příjem 31 118 Kč od [právnická osoba], jinak žalovaný činil jen výběry a platby z účtu a jeho zůstatek na účtu činil mínus 1 332,10 Kč. Z výpisu [číslo] za období od [datum] do [datum] plyne, že konečný zůstatek na účtu žalovaného po jeho výběrech a platbách činil mínus 2 530,61 Kč. Z výpisu [číslo] za dobu od [datum] do [datum] plyne, že jediným příjmem byla částka 29 974 Kč (výplata), dále činil žalovaný jen výběry a platby kartou, konečný zůstatek činil 7 284,39 Kč. Z výpisu [číslo] za dobu od [datum] do [datum] plyne, že žalovaný měl jediný příjem, a to částku 22 688 Kč (výplata), jinak učinil výběry a platby ve výši 27 717,29 Kč, tj. jeho platby a výběry převýšily jeho jediný příjem, to vše ještě předtím, než byl žalovanému žalobkyní úvěr, jež je předmětem tohoto řízení, poskytnut. 12. Výpisy z běžného účtu žalovaného, které žalobkyně předložila ke svým tvrzení, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného, prokazují, že žalovaný měl vskutku příjem, a to jediný příjem, ve výši cca 29 000 Kč měsíčně, nicméně prokazují rovněž to, že žalovaný měl výdaje rovny či vyšší než jeho jediný příjem a často se na svém účtu ke konci období dostával do mínusového zůstatku, a to vše ještě předtím, než byl žalovanému předmětný úvěr poskytnut. Již tato skutečnost měla vést žalobkyni, jako profesionála v oboru, jež je povinen postupovat s odbornou péčí, ke zvýšené opatrnosti a pečlivosti při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 13. Rovněž skutečnost, že je žalovaným v žádosti uváděna 0 Kč na výdajích, nemůže odpovídat realitě, neboť každý člověk má výdaje, a to minimálně na bydlení a základní obživu (jídlo, ošacení apod.), které zpravidla bývají nejpodstatnějšími pravidelnými nezbytnými výdaji každého člověka. 14. Ostatně již ze samotných tvrzení žalobkyně o tom, z čeho při zkoumání úvěruschopnosti vycházela, plyne, že žádným způsobem neprověřila výdajovou stránku žalovaného, když sama uvedla, že u výdajů žalovaného vycházela jen z historických dat ČSÚ a nikoliv z konkrétních výdajů žalovaného. Zkoumání úvěruschopnosti je povinen provést poskytovatel úvěru s odbornou péčí a lze ji provést jen řádným poměřením pravidelných příjmů a výdajů žadatele, kdy jen tím lze zjistit případnou výši disponibilních zdrojů pro splátku požadovaného úvěru. Rovněž je již judikaturní notorietou, že nelze vycházet jen z tvrzení žadatele, ale že poskytovatel úvěru je povinen tato tvrzení prověřit tak, aby nebyly o úvěruschopnosti žadatele důvodné pochybnosti. Rovněž je již judikaturní notorietou, že statistické údaje nic nevypovídají o konkrétních výdajích žadatele o úvěr, a proto statistické údaje o nákladech na bydlení či nákladech jiných na domácnost, mohou být jen vodítkem, ale rozhodně nejsou dostatečným prověřením výdajů žadatele o úvěr. Zkoumání výdajové stránky nelze chápat tak, že je nutno mít doloženy absolutně všechny výdaje žadatele, ale je nezbytné prověřit ty zásadní výdaje, které právě u nízkopříjmových osob činí zásadní část jejich příjmu, a to náklady na bydlení a služby s tím spojené, kdy není nikterak zatěžujícím, aby žadatel na výzvu posk