15 CO 214/2021-208 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok I.), dále zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.), dále přiznal žalobkyni vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] (výrok III.) a naposledy vrátil žalobkyni zálohu na náklady důkazu v částce [částka] (výrok IV.). Okresní soud výrokem I. rozsudku řízení v tam uvedeném rozsahu dle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zastavil, neboť žalobkyně vzala žalobu v této části zpět. Okresní soud ve zbylém rozsahu dovodil důvodnost žaloby s tím, že došlo ze strany žalované ke konkludentní akceptaci písemné cenové nabídky ze dne [datum] učiněné žalobkyní. Následně dne [datum] žalobkyně vyhotovila další cenovou nabídku, která byla rozšířením původní cenové nabídky ze dne [datum], neboť kromě položek uvedených v původní cenové nabídce obsahovala nově nacenění dodávky a montáže hliníkových lišt a montáže skel, a to na 60 balkonů za cenu [částka] bez DPH. Tato cenová nabídka ze dne [datum] byla žalované téhož dne doručena, přičemž v rámci SMS zpráv odeslaných žalovanou žalobkyni ve dnech [datum] a [datum] požadovala žalovaná prostřednictvím pana [příjmení] (svého stavbyvedoucího) provedení montáže skel. Přitom pan [příjmení] v rámci své výpovědi uvedl, že pokyn k provedení montáže skel měl dát žalobkyni na základě pokynu jednatele žalované pana [příjmení] Okresní soud tak dospěl k závěru, že žalovaná tím konkludentně akceptovala i nabídku žalobkyně ze dne [datum], a to včetně tam uvedené ceny, kterou žalovaná nijak nerozporovala. Pokud se žalovaná domnívala, že se po realizaci díla se žalobkyní dohodne na ceně nižší, k čemuž následně nedošlo, pak to jde zcela k tíži žalované. Pokud totiž žalovaná s nabídnutou cenou nesouhlasila, neměla dát pokyn k realizaci díla dle nabídky a měla s žalobkyní ihned jednat o výši této ceny. Okresní soud dále dospěl k závěru, že nabídka ze dne [datum] neobsahuje žádnou zmínku o dodávce či montáži hliníkových lišt, a tudíž tyto komponenty nebyly dle okresního soudu předmětem této cenové nabídky a smlouvy o dílo. Tomu odpovídá i časová posloupnost, neboť dodávka a montáž hliníkových lišt a montáž skel byla ujednána až na základě cenové nabídky ze dne [datum] Okresní soud rovněž vyšel z nesporných tvrzení účastníků, podle nichž bylo dílo dokončeno a předáno žalované, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení sjednané ceny díla, tedy v dosud nezaplaceném rozsahu [částka]. Proto okresní soud žalobě po částečném zpětvzetí žaloby vyhověl, neboť cena se stala splatnou na základě faktur doručených žalované. Pokud žalovaná v řízení tvrdila, že při realizaci díla žalobkyni vypomáhala poskytnutím svých pracovníků či plošin, pak se okresní soud těmito skutečnostmi nijak nezabýval, neboť neměly jakýkoliv vliv na existenci nároku žalobkyně vůči žalované. Pokud měla žalovaná za to, že má vůči žalobkyni nějaký nárok, měla ho řádně uplatnit, a pokud tak neučinila, nebylo důvodu se jejími tvrzeními v tomto směru jakkoliv zabývat. 2. Proti výrokům II. a III. rozsudku okresního soudu si žalovaná podala včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny a zamítnutí žaloby, případně jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že v řízení nebyla jednoznačně prokázána akceptace změny smlouvy o dílo žalovanou, a to ani co do rozsahu, ani co do ceny. Žalovaná totiž žalobkyni cenu uvedenou v cenové nabídce ze dne [datum] nikdy výslovně (natož písemně) neodsouhlasila. Mezi účastníky tak zůstává spor o rozsah reálně žalobkyní provedeného díla a zejména o cenu prací reálně žalobkyní provedených, která nebyla nikdy dohodnuta. Cena požadovaná žalobkyní v částce [částka] pak sedminásobně přesahuje cenu obvyklou za žalobkyni reálně provedené práce. Navíc položka dodávka a montáž příchytných hliníkových lišt, uvedená v cenové nabídce ze dne [datum], již byla dle žalované součástí cenové nabídky ze dne [datum] (bez těchto lišt by zábradlí nebylo funkční) a je tedy žalobkyní požadována duplicitně. Navíc sám jednatel žalobkyně [titul] [příjmení] při jednáních s žalovanou otevřeně přiznal, že písemnou cenovou nabídku ze dne [datum] na částku [částka] cenově nízko nacenili, čímž utrpěli finanční ztrátu, kterou si potřebovali vykompenzovat, což učinili prostřednictvím následné cenové nabídky. Následně pak i v e-mailové zprávě ze dne [datum] jednatel žalobkyně [titul] [příjmení] nabídl žalované 30% slevu z žalovanou navrhované extrémně vysoké ceny za dílo a současně požádal o vystavení písemné objednávky, z čehož je možné rovněž dovodit, že žalobkyně si byla vědoma, že žalovaná do té doby její cenovou nabídku ze dne [datum] neakceptovala. Žalovaná rovněž namítala, že okresní soud neprovedl jí navrhované důkazy, a to zejména výslech svědků. Okresní soud pak rovněž pochybil, pokud odmítl zadat vypracování znaleckého posudku, kterým by byla stanovena cena žalobkyní skutečně provedených prací při zasklívání balkonů, naceněných dle rozpočtu konečného objednatele na částku [částka]. 3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s tím, že žalovaná vznáší v rámci svého odvolání stejné námitky, jaké již vznášela v průběhu prvostupňového řízení a s nimiž se okresní soud správně vypořádal. Veškeré námitky žalované považuje žalobkyně za nedůvodné, ostatně sama žalované v průběhu řízení před okresním soudem učinila nesporným, že jí byla cenová nabídka ze dne [datum] doručena, ostatně toto potvrdil i svědek [příjmení], který navíc uvedl, že jednatel žalované [příjmení] dal pokyn k realizaci díla v situaci, kdy mu byl znám obsah této cenové nabídky. Je tak zcela evidentní, že žalovaná tuto cenovou nabídku akceptovala. Žalovaná se tak jen snaží využít horší důkazní situace žalobkyně, která nemá k dispozici žádnou písemnou smlouvu, avšak žalobkyně má za to, že i tak svůj nárok řádně prokázala. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tedy ve výrocích II. a III.), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, neboť takto byl odvolacímu přezkumu odvoláním žalované otevřen. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř., přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud shledal pouze ve vztahu k části rozsudku okresního soudu. Ve zbylém rozsahu pak odvolací soud dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání žalované. 5. Pokud se týče výše zmíněné vady dle § 212a odst. 5 o. s. ř., pak tu odvolací soud shledal v tom, že okresní soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení v sazbě 9 % ročně z částky [částka], ačkoliv žalobkyně se v žalobě domáhala přiznání (zákonného) úroku z prodlení v sazbě pouze 8,05 % ročně z této částky. Odvolací soud má za to, že žalobkyně tím, že se domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, vymezila tento svůj nárok označením jako zákonný úrok z prodlení pouze typově (tedy nikoliv jako nárok na např. smluvní úrok z prodlení) a nikoliv co do výše jeho sazby, neboť tuto výši výslovně uvedla - 8,05 % ročně. Za této situace není možné dospět k jinému závěru než tomu, že se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně typově jako zákonného úroku z prodlení. A pokud tedy okresní soud výrokem II. svého rozsudku přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, pak svým rozhodnutím přesáhl petit žaloby a přiznal tak žalobkyni něco, čeho se svou žalobou ani nedomáhala. Proto odvolací soud výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku zrušil dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. část výroku II. rozsudku okresního soudu právě ohledně úroku z prodlení ve výši 0,95 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, neboť v této části nebyly splněny podmínky pro vedení řízení - nebyl podán návrh na zahájení řízení v tomto rozsahu. Současně pak odvolací soud tímtéž výrokem řízení v tomto rozsahu dle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil. 6. Odvolací soud dále uvádí, že souhlasí se všemi skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem z jednotlivých důkazů, na něž je možno pro zestručnění plně odkázat. Odvolací soud pak pouze považoval za nutné tato skutková zjištění doplnit ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. doplněním dokazování, a to o důkazy, které ve smyslu § 120 odst. 2 věta první o. s. ř. vyplývaly z obsahu spisu a jejich provedení bylo potřebné ke zjištění skutkového stavu (nejednalo se tak o nepřípustné důkazy ve smyslu § 205a o. s. ř). Jednalo se v prvé řadě o technickou dokumentaci, kterou do spisu založila v průběhu odvolacího řízení žalovaná, přičemž její existence ve vazbě na zjišťovaný rozsah provedených prací byla zmiňována v průběhu prvostupňového řízení jak žalobkyní (v rámci jednání dne [datum] a v podání ze dne [datum]). Obdobně pak odvolací soud provedl důkaz 2 ks fotografií založených do spisu žalobkyní v průběhu jednání