15 CO 24/2022-145 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 EUR spolu s 9% zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni, aby zaplatila žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 66 776,50 Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud po provedení dokazování listinnými důkazy (výpis žalovaného z evidence podnikatelských subjektů [země] [země], výpis žalobkyně z obchodního rejstříku [země], faktura [číslo] listiny o [anonymizováno] včetně fotodokumentace, oznámení o postoupení pohledávky, smlouva o postoupení pohledávky, dopis ze dne [datum], podací lístek a výpis z poštovní evidence, výzva vyhotovená advokátem, výpis telefonních hovorů a spojení) dospěl k závěru, že z důkazů označených a předložených žalobkyní, nevyplývá nárok žalobkyně na zaplacení peněžního plnění ve výši 45 000 EUR, jehož se v řízení domáhá. Žalobkyně neprokázala své tvrzení, že by mezi její právní předchůdkyní - společností [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným vznikl smluvní závazkový vztah, jehož obsahem by na jedné straně byl závazek právního předchůdce žalobkyně provést reklamní kampaň spočívající v umístění reklamy (loga žalovaného„ [anonymizována tři slova]“) na závodním vozidle [značka automobilu] [značka automobilu] na závodě„ [anonymizována tři slova] [obec a číslo]“, a na druhé straně závazek žalovaného zaplatit za realizaci takové reklamní kampaně právnímu předchůdci žalobce částku 45 000 EUR. Dle okresního soudu lze z předložených důkazů nejvýše usuzovat na to, že vozidlo [značka automobilu] [značka automobilu] jezdilo na předmětném závodě s nápisy„ [anonymizována tři slova]“ a že společnost [anonymizováno] [právnická osoba], jakož i později sama žalobkyně, vyzývali žalovaného k zaplacení částky 45 000 EUR. Právní důvod (titul) pro platební povinnost žalovaného (a nadto v takovéto konkrétní výši) prokázán nebyl. Okresní soud rovněž zdůraznil, že žalobkyně a její zástupce se svou neúčastí u jednání okresního soudu zbavili možnosti být soudem poučeni dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně neunáší břemeno důkazní. Pro úplnost okresní soud uvedl, že osoby uvedené v podání žalobkyně ze dne [datum] (čl. 30 spisu) nebyly označeny tak, aby šlo o důkazní návrh na výslech svědků (žalobkyně pouze v takovémto podání vymezila v rámci svých skutkových tvrzení osoby, které podle ní měly uzavřít smlouvu). 3. Žalobkyně proti rozsudku v jeho plném rozsahu podala odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně nesouhlasila s okresním soudem v závěru, že její podání ze dne [datum] nebylo i návrhem na provedení důkazů výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení]. Závěr okresního soudu o tom, že osoby nebyly označeny tak, aby šlo o důkazní návrh, je nesprávný, když pro označení osob jsou tyto údaje dostačující. Podle zásady bezformálnosti zakotvené v § 41 odst. 2 o. s. ř. a vyjádřené i v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 369/2015, se posuzují procesní úkony dle svého obsahu. I když v podání žalobkyně ze dne [datum] nebylo výslovně uvedeno, že se tam označené osoby navrhují k výslechu jako svědci, měl takto okresní soud procesní úkon žalobkyně dle svého obsahu posoudit. Žalobkyně dále uvádí, že nebyla řádně okresním soudem poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a proto v souladu s § 205a písm. d) o. s. ř. navrhuje k důkazu za odvolacího řízení knihu pohledávek [právnická osoba] - [právnická osoba] za rok [rok] a [rok] s partnerem [anonymizována tři slova] a opětovně navrhuje výslech svědků [příjmení] a [příjmení] a rovněž i e-mailovou komunikaci z [měsíc] [rok] mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným. E-mailovou komunikací má být prokázáno zmocnění žalovaného pro [jméno] [jméno] [příjmení] pro veškerou činnost směřující k uzavření smluv týkajících se motosportu. 4. Žalovaný v rámci svého vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Odvolání žalobkyně považoval za nedůvodné, neboť okresní soud provedl řádné dokazování, se všemi provedenými důkazy se vypořádal a dospěl ke správným závěrům. Žalovaný nikdy nepopíral, že mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně probíhala v letech [rok] až [rok] obchodní spolupráce a týkala se zajišťování reklamních služeb, avšak popíral, že by došlo k dohodě o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně měla pro žalovaného realizovat jakoukoliv reklamní kampaň v průběhu akce s názvem„ [anonymizována tři slova] [obec a číslo]“. Žalovaný nikdy o takových službách s nikým nejednal, s nikým se nedohodl a ani nikoho nepověřil k jednání o smlouvě a ani k jejímu uzavření. Tvrzení žalobkyně, že dne [datum] měl být [anonymizována dvě slova]. [příjmení] ve [obec] a že měl za žalovaného tohoto dne uzavřít žalobkyní tvrzenou smlouvu, je nepravdivé. Uzavření smlouvy žalobkyně v řízení provedenými důkazy neprokázala. Okresní soud zcela správně nevyhodnotil podání žalobkyně ze dne [datum] jako návrh žalobkyně na výslech svědků. Z tohoto úkonu žalobkyně totiž vyplývá, že zástupce žalobkyně pouze reaguje na výzvu soudu a odpovídá na otázky soudu a popisuje jak, mezi kým a kde a kdy byla uzavírána předmětná ústní smlouva a tvrdí, že dne [datum] tuto smlouvu ujednali za žalobkyni [jméno] [příjmení] a za žalovanou zmocněnec [anonymizována dvě slova]. [příjmení], aniž by alespoň náznakem navrhoval tyto osoby vyslechnout. Toto podání nelze tedy posoudit jako návrh na výslech těchto osob. To, že účastník označí ve svém podání jakoukoliv osobu, ještě neznamená, že tuto osobu navrhuje vyslechnout, toto nelze dovodit ani extenzivním výkladem. Okresní soud rovněž zcela správně konstatoval, že nemohl žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se tato a ani její zástupce k jednání okresního soudu nedostavili, čímž se zbavili práva na toto poučení. 5. Odvolání žalobkyně hodnotí odvolací soud jako odvolání včasné, přípustné a podané osobou subjektivně legitimovanou. 6. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu v plném rozsahu, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zrušení rozsudku dle § 219a odst. 2 o. s. ř. 7. Odvolací soud uvádí, že plně sdílí skutková zjištění, která okresní soud učinil z jím v řízení provedených důkazů (výpis žalovaného z evidence podnikatelských subjektů [země] [země], výpis žalobkyně z obchodního rejstříku [země], faktura [číslo] listiny o rally včetně fotodokumentace, oznámení o postoupení pohledávky, smlouva o postoupení pohledávky, dopis ze dne [datum], podací lístek a výpis z poštovní evidence, výzva vyhotovená advokátem, výpis telefonních hovorů a spojení). Odvolací soud rovněž plně sdílí závěr okresního soudu, že z těchto důkazů vskutku nelze učinit skutkový závěr, že by těmito důkazy bylo prokázáno stěžejní tvrzení žalobkyně o tom, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena ústní smlouva o provádění reklamní kampaně, která měla spočívat v umístění reklamy - loga žalovaného na voze [značka automobilu] [značka automobilu] [anonymizováno] na závodech označených„ [anonymizována tři slova] [obec a číslo]“ (dále jen„ předmětný automobilový závod“) za cenu 45 000 EUR. 8. Odvolací soud rovněž plně sdílí závěr okresního soudu, že podání žalobkyně ze dne [datum] neobsahovalo návrh na provedení důkazu výslechem tam označených osob a toto podání nebylo možno ani dle § 41 odst. 2 o. s. ř. posoudit jako návrh na provedení důkazu výslechem tam označených osob. 9. Není ani důvodnou námitka žalobkyně, že z obsahu tohoto podání se podává, že se jedná o návrh na výslech tam označených osob jako svědků. Uvedené podání v poměrech dané věci a v kontextu, v němž bylo učiněno, je zcela zjevným doplněním skutkových tvrzení ze strany žalobkyně, která měla uvést už v žalobě, a která zcela zjevně k řádnému vylíčení všech pro věc rozhodných tvrzení v žalobě absentovala. 10. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 41 odst. 2 o. s. ř. se podává, že úkony účastníků v řízení jsou procesními úkony. Procesní úkony obecně jsou jednání subjektů řízení - procesních subjektů (soudu, účastníků řízení, dalších subjektů na řízení zúčastněných), které procesní právo předvídá a upravuje a s nimiž spojuje účinky v podobě vzniku, změny nebo zániku procesně právního vztahu. Jde o úkony, které mají vliv na zahájení, průběh a skončení řízení. Procesní úkon je projevem vůle jednajícího subjektu, pro který je rozhodující samotný projev této vůle (navenek), nikoliv vůle sama. Není tedy (na rozdíl od úkonu hmotněprávního) významn