15 CO 285/2021-422 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že okresní soud v rozporu s provedeným dokazováním nesprávně vyhodnotil otázku vlastnictví předmětných movitých věcí, za jejichž užívání bez právního důvodu se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení. Dle žalobkyně předloženými listinnými důkazy bylo prokázáno, že předmětné movité věci vlastnila nejprve [právnická osoba] [právnická osoba], a posléze žalobkyně, což žalobkyně prokázala mimo jiné fakturami a fotografiemi konkrétních kusů, v rozporu se kterými okresní soud dospěl k závěru, že její vlastnické právo nebylo prokázáno, a to aniž by uvedl, z jakého důvodu k těmto provedeným důkazům nepřihlížel. Naopak okresní soud uvěřil svědkyni [příjmení], že veškeré vnitřní vybavení nemovitosti získal předchozí vlastník objektu na základě dražby a fúzí, aniž by hodnotil skutečnost, že majetek, tj. předmětné movité věci pořídila [právnická osoba] [právnická osoba], tedy že nebyly předmětem žádné dražby či fúze, nadto aniž by současně zjišťoval informace o dražbě nemovitosti. Dle žalobkyně tato kupní smlouvou, výpovědí svědka [příjmení] a fakturami k nabytí vlastnického práva k velké části předmětných věcí doložila své vlastnictví, naopak žalovaný nepředložil jediný důkaz svědčící o přerušení řetězce vlastnického práva. Rozsudek okresního soudu proto považuje za nepřezkoumatelný, když z něj není zřejmé, z jakého důvodu četné důkazy žalobkyně o jejím vlastnickém právu k movitým věcem vyhodnotil okresní soud v její neprospěch a naopak z jakého důvodu považoval za stěžejní výslech svědkyně [příjmení]. Pokud pak okresní soud zamítl další důkazní návrhy žalobkyně, neúplně zjistil skutkový stav. Dále žalobkyně nesouhlasila s hodnocením kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [právnická osoba], s tím, že byla uzavřena až po 6 letech osobami v rodinném poměru, přičemž opět vyšel z výslechu svědkyně [příjmení]. Okresní soud také nesprávně hodnotil výpověď svědka [jméno] [příjmení] o tom, že věci byly pořízeny v roce 2007 a 2008, aby v roce 2013 byly převedeny na žalobkyni. Z výslechu tohoto svědka vyplynulo pouze to, že [právnická osoba], věci, které nabyla v roce 2007 a 2008, převedla kupní smlouvou na žalobkyni v roce 2013. Dle žalobkyně okresní soud směšoval dobu koupě a následného prodeje, a proto mylně dovozoval, že kupní smlouva byla přibližně o 6 let antidatována a uzavřena nejspíše neplatně rodinnými příslušníky, byť je takový závěr nelogický. Současně se okresní soud nevypořádal se skutečností, že žalovaný po dlouhou dobu žalobkyni nájemné za užívání předmětných movitých věcí skutečně hradil. Dále poukázala na skutečnost, že okresní soud alternativně dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení a důkazní, byť na jednání konaném dne [datum] sdělila účastníkům řízení, že k předloženým důkazům bude přihlížet jakožto k důkazům označeným včas. Podle žalobkyně je rozsudek okresního soudu v mnoha bodech a jako celek nepřezkoumatelný a v rozporu s provedenými důkazy. Dle žalobkyně okresní soud rezignoval na svou povinnost řádně a pečlivě odůvodnit, proč některé z navrhovaných důkazů odmítá provést, čímž byla porušena ústavně zaručená práva účastníků na spravedlivý proces. 3. Rozsudek okresního soudu, pouze však výrok o náhradě nákladů řízení, napadl odvoláním také žalovaný, který se domáhal změny tohoto výroku tak, že mu na nákladech řízení před okresním soudem bude přiznána jím vyúčtovaná částka [částka]. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že žalovaným zaúčtované porady a další porady s klientem nemohou být v rámci požadované náhrady nákladů řízení žalovaného zohledněny, neboť dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) lze za první poradu, případně další poradu s klientem, přiznat odměnu pouze v případech, je-li klientovi ustanoven zástupce soudem, což není daný případ. Namítal, že další porady s klientem jsou účtovány ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu jakožto další porady s klientem přesahující jednu hodinu, přičemž se jedná o další porady s klientem nad rámec první porady uskutečněné v souvislosti s přípravou a převzetím zastupování dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Provedení těchto úkonů bylo stvrzeno písemným prohlášením žalovaného, přičemž jejich účelnost byla dána složitostí kauzy a rozsáhlou materií, když žalovaný měl možnost se s advokátem setkat vždy bezprostředně před jednáním ve věci samé a bylo nutno probrat masu nových důkazů a dokumentů založených žalovanou stranou, což při kvalitě přípravy obnáší čas, jenž byl vyčíslen v písemném potvrzení o realizovaných poradách. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání účastníků není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala původně zaplacení částky [částka], a to s odůvodněním, že mezi ní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu souboru movitých věcí ve vlastnictví žalobkyně, na základě které žalovaný užíval vnitřní vybavení, a to movité věci nacházející se v budově pivovaru a hotelu [anonymizováno] na ulici [ulice a číslo] v [obec], specifikované v žalobě, jež žalovaný užívá do současné doby, byť nájemní vztah mezi účastníky řízení skončil k datu [datum]. Žalovaný movité věci žalobkyni jakožto jejich vlastnici nevrátil a od [datum] je tedy užívá bez právního důvodu. V označené smlouvě bylo sjednáno nájemné ve výši [částka] s tím, že tato částka bude navýšena o zákonnou sazbu DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaný užíval od [datum] movité věci bez právního důvodu, požadovala žalobkyně v tomto řízení vzniklé bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nejprve za dobu od [datum] [rok] do [datum] [rok], a to za každý měsíc ve výši [částka] + DPH, celkem částku [částka] včetně DPH. Žalobkyně dále doplnila svá tvrzení tak, že všechny označené movité věci nabyla na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od jejich předchozího vlastníka, [právnická osoba] [právnická osoba], nyní v likvidaci i v konkursu. Dále uvedla, že žalovaný po celou dobu trvání nájemného vztahu se žalobkyní hradil stanovené nájemné, tedy až do února 2015. Podáním ze dne [datum] žalobkyně nově uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných věcí za období od března 2018 do května 2020, což při částce odpovídající měsíčnímu nájmu [částka] činí [částka] včetně DPH, za celé posuzované období tak celkem částku [částka] včetně DPH. Usnesením ze dne 15. 9. 2020, č. j. 208 C 10/2018-214, okresní soud rozhodl o připuštění změny žaloby. 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, namítal, že věci uvedené v žalobě byly označeny zcela neurčitě s tím, že u některých věcí, jako je např. kabel, ani neví, oč se jedná, některé z věcí mu nejspíše nebyly předány a tyto neužívá. Majitelem předmětných movitých věcí, které tvoří vnitřní vybavení budovy hotelu a pivovaru [anonymizováno] na ulici [ulice a číslo] v [obec], nikdy nebyla žalobkyně, ale původní majitel budovy pivovaru a hotelu [anonymizováno], společnost [právnická osoba], nyní v likvidaci, a to od [datum]. Následně hotel včetně veškerého vybavení koupila [právnická osoba] [právnická osoba], kupní smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný namítal, že měl vnitřní vybavení hotelu pronajaté od [datum] od tehdejšího vlastníka společnosti [právnická osoba], a od [datum] do současné doby od [právnická osoba] [právnická osoba], jakožto vlastníka nového. Dle žalovaného žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem souboru předmětných věcí movitých a z tohoto důvodu jí nesvědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení a ve sporu nemá ani aktivní věcnou legitimaci. Současně žalovaný vznesl námitku částečného promlčení žalobou uplatněného nároku za dobu od [datum] do [datum] [rok]. Dále namítal, že bezdůvodné obohacení je požadováno ve výši, která není v souladu s konstantní judikaturou, a pokud jde o nájemní smlouvu z [datum], tuto považuje za neplatnou, neboť ji za žalobkyni nepodepsala její jednatelka [jméno] [příjmení], ale otec jednatelky [jméno] [příjmení] bez jakéhokoliv oprávnění. Namítána byla také neurčitost této smlouvy, pokud jde o vymezení pronajatých věcí, jakož i neurčitě sjednaná splatnost nájemného. 7. U jednání dne [datum] byli účastníci okresním soudem poučeni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a byla jim poskytnuta lhůta 30 dnů k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně byla poučena a vyzvána, aby konkrétně specifikovala všechny předmětné movité věci tak, aby