15 CO 305/2021-133 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným usnesením okresní soud zamítl smír účastníků ve znění tak, jak je uveden ve výroku I. tohoto usnesení. Toto své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na ust. § 99 odst. 1 o. s. ř. závěrem, že uzavřený smír účastníků je v rozporu s právními předpisy kogentní povahy. Okresní soud dovodil, že žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv se žalovaným nesplnila povinnost vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť nezjišťovala a neověřovala pravidelné výdaje žalovaného, v důsledku čehož jsou tato právní jednání ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z. absolutně neplatná. Z neplatné smlouvy má žalobkyně právo jen na vrácení toho, co plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny. Protože smír dohodnutý účastníky řízení ukládá žalovanému povinnost zaplatit částku více než osmnáctinásobně vyšší, než na kterou by měl nárok v rámci vypořádání plnění poskytnuté z neplatných úvěrových smluv a zahrnující nejen nesplacenou jistinu úvěru, ale také úroky, poplatky, smluvní pokuty a náklady, které byly sjednány v rozporu se zákonem, je požadavek na schválení smíru v rozporu s kogentními ustanoveními zákona a nelze mu ve smyslu ust. § 99 odst. 2 o. s. ř. vyhovět, když jiný postup by byl popřením smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele. Okresní soud v tomto směru odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018-50, poukázal na rozpor s ustanovením § 6 o. z., a dále na v odůvodnění napadeného usnesení vyjmenovaných rozhodnutí okresních a obvodních soudů. 2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, jímž navrhovala změnu napadeného usnesení tak, že bude soudní smír schválen. Poukázala na formální nesprávnost rozhodnutí okresního soudu s tím, že ve smyslu ust. § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. má okresní soud smír buď schválit nebo neschválit, nikoliv jej však zamítat. Současně žalobkyně namítala, že okresní soud při svém rozhodování nezohlednil obecné náležitosti smíru a jeho specifika. V tomto směru žalobkyně odkázala na v odvolání vyjmenovanou judikaturu Nejvyššího soudu a uvedla, že okresní soud přehlédl, že v rámci smíru nárokuje částku nižší než v rámci soudního řízení. Uvedla, že oba účastníci uzavřeli předmětný soudní smír ze své svobodné vůle, vážně a určitým a srozumitelným způsobem. Zdůraznila, že podle právní teorie i soudní praxe je soudní smír dvoustranným dispozitivním právním jednáním účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, kdy smír je v rozporu s právními předpisy jen tehdy, jestliže dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní jednání neplatná. Z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně a příčí-li se dohoda účastníků kogentním ustanovením zákona nebo je obchází, přičemž zásadně není předmětem posuzování soudu, jaké jsou skutečně hmotněprávní vztahy mezi účastníky a zda jim uzavřený soudní smír bezezbytku odpovídá či nikoliv. Úkolem soudu je pouze ověřit to, zda soudním smírem účastníky provedená úprava o jejich vztahu neodporuje kogentním ustanovením zákona či tyto neobchází. Rozpor uzavřeného smíru s právními předpisy je dán jen tehdy, když smír nesplňuje obecné náležitosti právních jednání, pomíjí předpoklady stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, jiným způsobem je v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází nebo je v rozporu s dobrými mravy. Z toho vyplývá, že jakmile se účastníci řízení dohodnou na smírném vyřešení sporných nebo pochybných záležitostí, je právě tato jejich dohoda zcela novým základem pro uspořádání jejich vztahů, skutková zjištění ohledně jejich předchozích práv a povinností tím ztrácejí na relevanci. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Přitom postupoval v souladu s § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a tyto nebyly ani žádným z účastníků namítány. Odvolací soud pak shledal odvolání žalobkyně zcela důvodným. 5. Podle § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. 6. Odvolací soud se v souladu s výše uvedeným zákonným ustanovením zaměřil na zkoumání otázky, zda účastníky uzavřený smír není v rozporu s právními předpisy. 7. Protože smír je dvoustranným dispozitivním jednáním účastníků řízení, které má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže je dohoda účastníků z hlediska obecných požadavků kladených na právní jednání zdánlivá (ve smyslu § 551 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z.“) či neplatná (dle § 580 a násl. o. z.) Dohoda účastníků (smír) však v tomto konkrétním případě zcela jasně a srozumitelně vymezuje jejich jednotlivá práva a povinnosti a tudíž výše zmíněné nedostatky nebyly ve vztahu k účastníky řízení uzavřenému smíru v průběhu řízení odvolacím soudem zjištěny. Ostatně takové vady nebyly shledány ani ze strany okresního soudu. Z tohoto pohledu tak nebylo možno dovodit, že by byl smír v rozporu s právními předpisy. 8. V této souvislosti odvolací soud dále podotýká, že v této konkrétní věci je nutno účastníky uzavřený smír považovat ve smyslu § 1903 a násl. o. z. za narovnání, neboť jím dochází k odstranění dosavadní spornosti jejich vzájemných práv a povinností. Původní závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru tak byl nahrazen závazkem zcela novým, který má svůj původ právě a jen v uzavřené dohodě o narovnání (smíru). Jedná se tak o zcela nový zavazovací důvod, který je úplně nezávislý na předchozím závazku, jenž zcela nahrazuje. Z tohoto pohledu je tak naprosto irelevantní, zda smlouva o úvěru, z níž žalobkyně původně odvozovala svůj žalobní nárok, byla či nebyla platná, neboť současný nárok žalobkyně uplatněný v řízení je již odvozován ze zcela jiného právního titulu. Závěry okresního soudu ohledně splnění povinnosti žalobkyně řádně zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet a jejich vazba na rozpor uzavřeného smíru s právním předpisem jsou tak bez jakéhokoliv významu. 9. Odvolací soud má dále v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. usnesení ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 3247/2006, ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5170/2007, či ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3303/2016) za to, že při schvalování účastníky uzavřeného smíru má přednost vůle účastníků, jejich dispozitivní volnost a smysl soudního smíru. Účastníci totiž mohou smírem upravit i nároky, které vůbec nejsou předmětem řízení a o nichž tedy logicky ani nemohlo být vedeno žádné dokazování. Základním smyslem uzavření smíru je totiž urychlit samotné řízení a vyhnout se složitému a nákladnému dokazování při zjišťování skutečných hmotněprávních vztahů účastníků takového řízení. 10. Odvolací soud po provedeném dokazování smlouvami o úvěru [číslo] ze dne [datum] a ze dne [datum] [číslo] jakož i dokladů o částkách vyplacených podle těchto úvěrových smluv dospěl k závěru, že i s ohledem na zjištěné okolnosti není dán důvod nazírat na smír uzavřený účastníky v tom řízení jako na rozporný s jakýmkoliv kogentním ustanovením hmotného práva. Jaké jsou skutečně hmotněprávní vztahy mezi účastníky a zda jim navržený smír zcela odpovídá, soud v rámci rozhodování o schválení smíru nezkoumá. Ověří pouze, zda smírem provedená úprava neodporuje právním předpisům kogentní povahy. 11. Za této situace nebyl dán důvod považovat takto uzavřený smír za odporující právním předpisům ve smyslu ust. § 99 odst. 2 o. s. ř. Pokud tedy okresní soud za tohoto stavu účastníky uzavřený smír neschválil, pochybil. 12. K odkazu okresního soudu na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018-50, pak odvolací soud uvádí, že v odkazované věci se odvolací soud nijak nezabýval otázkou podmínek pro schválení smíru, proto na projednávanou věc označené rozhodnutí aplikovat nelze, a pokud jde o vyjmenovaná rozhodnutí okresních a obvodních soudů, těmito krajský soud jakožto soud odvolací vázán není. 13. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud ve smyslu ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil usnesení okresního soudu tak, že schválil účastníky uzavřený smír, jímž bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. 14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle nějž pokud se účastníci řízení, které skončilo smírem, v rámci smíru nedohodnou o nákladech řízení, nemá žádný z nich nárok na jejich náhradu.