15 CO 61/2022-198 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 187 413 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 381 Kč (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude co do částky 187 413 Kč vyhověno. Okresnímu soudu vytýkala nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů, pro které byla žaloba zamítnuta, a to s odkazem na judikaturu Ústavního soudu. Dle žalobkyně se okresní soud nevyjádřil k tvrzením žalobkyně, ze kterých jednoznačně vyplývá, že jediným důvodem vzniku tvrzené škody na straně žalobkyně nebylo pochybení žalovaného vyhotovením neurčitého zápočtu ze dne [datum], ale že k pochybení žalovaného při zastupování žalobkyně došlo již dříve a toto pochybení bylo prvotní příčinou vzniku škodu v majetkové sféře žalobkyně, přičemž sepisem neurčitého zápočtu byl pouze završen sled všech nedostatků při poskytování právních služeb žalovaným. Současně žalobkyně nesouhlasila s názorem okresního soudu, že jí nesvědčily pohledávky, které byly předmětem neurčitého zápočtu, neboť splnila veškeré soudem uložené povinnosti a dotvrdila a doložila veškeré rozhodné skutečnosti k prokázání jejich tehdejších nároků vůči [právnická osoba] [anonymizováno], vyplývajících ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a touto společností. Zdůraznila, že [právnická osoba] [anonymizováno] porušila povinnosti sjednané ve smlouvě o dílo, a to povinnost řádně dokončit a předat dílo ve lhůtách sjednaných v článku 6. smlouvy nadepsaného jako„ doba plnění“, přičemž dílo bylo označeno v článku 4 a k prodlení s dokončením došlo v případě díla označeného v odst. 4.2.2 spočívajícího v zajištění územního rozhodnutí, včetně stanovisek dotčených orgánů státní správy a v odstavci 4.2.4 smlouvy v zajištění stavebního povolení, včetně zajištění stanovisek dotčených orgánů státní správy. Smluvní pokuty pak byly upraveny v článku 10. odst. 10.1 smlouvy o dílo a činily 0,1 % z ceny díla za každý den prodlení. Pokud se jedná o nepřesný odkaz ve smlouvě o dílo na jiný odstavec, tento byl dle žalobkyně zhojitelný jazykovým a teleologickým výkladem smlouvy, neboť došlo pouze k mýlce ohledně dvou ustanovení smlouvy, odst. 4.2 a odst. 4.3. Zdůraznila, že v článku 7. smlouvy o dílo je vždy uvedeno, za co náleží příslušná část kupní ceny (správně ceny za dílo). Tato byla stanovena zvlášť za jednotlivé části díla, přičemž každý průměrně rozumný člověk musel seznat, co tímto strany zamýšlely ujednat s tím, že ani výpočet smluvních pokut nečinil žádných obtíží. Současně jakýkoliv nedostatek ve smlouvě o dílo bylo možno jednoduše překonat výkladem. Žalobkyně zejména nesouhlasila s názorem okresního soudu, že výkladem nebylo možno zjistit výši smluvní pokuty, jejíž neurčité sjednání nenamítala ani [právnická osoba] v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém tato společnost jako žalobkyně předložila předmětnou smlouvu o dílo. Ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno] byly také naplněny veškeré podmínky pro vznik nároku na náhradu škody, neboť tato společnost porušila smluvní povinnost sjednanou ve smlouvě o dílo, když zhotovila dílo v rozporu se specifikací obsaženou v článku 4. smlouvy. Odpovědnost za škodu byla způsobena porušením závazku v obchodním vztahu s odkazem na ust. § 373 obch. zák. s tím, že nebyl tvrzen žádný liberační důvod ve smyslu ust. § 374 a 376 obch. zák. Škoda žalobkyni vznikla konkrétně chybným vytýčením kót v projektové realizační dokumentaci, kterou [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o dílo pro žalobkyni zpracovala, v důsledku čehož se již vyrobené betonové prefa díly základových pásů hal staly nepoužitelnými. Žalobkyně pak byla nucena přistoupit k obstarání nových prefa prvků v hodnotě 82 160 Kč od [právnická osoba] - [právnická osoba] Dle žalobkyně byla naplněna také příčinná souvislosti mezi nesplněním, resp. porušením povinnosti zhotovitele, [právnická osoba] [anonymizováno] a vznikem škody na straně žalobkyně. Dále žalobkyně tvrdila, že splatnost závazku z náhrady škody není stanovena právním předpisem a nebyla ani dohodnuta. V souladu s ust. § 563 obč. zák. tak mohla nastat na základě výzvy k plnění ze strany věřitele, jejíž forma však nebyla předepsána. Společnost [právnická osoba] v minulosti nepochybně k plnění byla vyzvána, byť žalobkyně netvrdila, že by taková výzva byla výzvou kvalitní. V posuzovaném případě nemohla být ze strany žalobkyně zasílána [právnická osoba] klasická výzva k plnění, neboť byl prostřednictvím advokáta - žalovaného doručen této společnosti zápočet a žalobkyně důvodně předpokládala, že její pohledávka vůči této společnosti na náhradu škody zanikla započtením. Žalobkyně pak v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka] uplatňovala tento zápočet již dříve provedený žalovaným. Kdyby žalobkyně neměla úmysl zesplatnit svou pohledávku, jistě by ji v tomto sporu neuplatňovala v rámci zápočtu. Žalobkyně v řízení před okresním soudem také uvedla, a to pro případ, že by soud shledal posuzované pohledávky žalobkyně vůči [právnická osoba] jako neoprávněné, že důvod jejich neoprávněnosti či jejich nevymahatelnosti měl opět původ v jednání žalovaného. K tomuto žalobnímu tvrzení se však okresní soud vůbec nevyjádřil, čímž právě založil namítanou nepřezkoumatelnost odvoláním napadeného rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svým jednáním způsobil žalobkyni škodu nikoliv pouze neplatným zápočtem, ale svým způsobem výkonu advokacie, když poukázala na to, že důvodem, proč byly posuzované smluvní pokuty shledány neurčitými, tedy neplatnými, a že pro zápočet nároku na náhradu škody nebyly naplněny veškeré nutné podmínky, je pouze to, že žalovaný vykonával právní služby ve prospěch žalobkyně vadně, a zdůraznila, že žalovaný prováděl jako právní zástupce žalobkyně v předmětné době revizi smlouvy o dílo a následně také uplatňoval nároky žalobkyně vůči [právnická osoba] [anonymizováno], jak ze smluvních pokut, tak i z náhrady škody. Dále odkázala na znění ust. § 16 odst. 1 a § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii a zdůraznila, že odpovědnost advokáta za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie je odpovědností objektivní. Současně pochybení advokáta nemusí být jedinou příčinou vzniku škody, stačí, je-li jen jednou z příčin, které se podílí na nepříznivém následku, jenž má být odškodněn, avšak musí jít o příčinu podstatnou, tedy hlavní a rozhodující. Advokát se přitom může v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu odpovědnosti zprostit, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm lze požadovat. Dle žalobkyně však ke zproštění odpovědnosti žalovaného za škodu nemohlo v žádném případě dojít, neboť neurčitost, a tedy neplatnost smluvních pokut, jakož i neplatný zápočet a nesprávné vymáhání nároku na náhradu škody, bylo způsobeno nedostatky a pochybením žalovaného při provádění revize smlouvy o dílo a pochybením při vymáhání nároku na náhradu škody a smluvních pokut. Dále žalobkyně zdůraznila pravidlo, podle kterého při posuzování platnosti je na každé právní jednání třeba hledět spíše jako na platné, než jako na neplatné. Uvedla, že jako laik si najala advokáta, který měl odhalit nedostatek právního úkonu žalovaného a tento napravit. Zdůraznila, že advokát je při poskytování právních služeb klientovi povinen postupovat s náležitou odbornou péčí, což předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, včetně poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematicky, předestření možných variant postupu a vyhodnocení jejich výhod, stejně jakožto vyžádání si pokynů na základě informovaného souhlasu klienta v případě, je-li to potřebné. Byly-li v řízení odhaleny v rámci dokazování četné a podstatné chyby žalovaného, žalobkyně se nemůže ztotožnit s právním stavem, kdyby soudy aprobovaly profesní pochybení žalovaného, která se velmi negativně promítla do její majetkové sféry, a to ve statisícových řádech. Takový stav je dle žalobkyně naprosto v rozporu s dobrými mravy, jakož i s právním řádem a právem účastníků na spravedlivý proces. Dle žalobkyně žalovaný nepochybně při přípravě, resp. revizi smlouvy o dílo, nesprávně aplikoval právní normy, co se týká uplatňování náhrady škody, a opomenul vykonat takové právní úkony, aby mohla být náhrada škody úspěšně vymožitelná, když zdůraznila, že správná formulace smluvní pokuty či podmínky vzniku nároku na náhradu škody v dané době nebyly v právní teorii ani praxi nijak sporné. Pokud by se žalovaný při výkonu advokacie chyb nedopustil a poskytoval by právní služby řádně tak, jak to předpovídají příslušné právní předpisy a judikatura, žalobkyně by se nepochybně u soudu mohla domáhat úhrady smluvních pokut a náhrady škody proti [právnická osoba]. Podle žalobkyně je pak zcela absurdním, aby se žalovaný nyní dovolával své neodpovědnosti za způsobenou škodu při výkonu advokacie s odkazem na to, ž