15 CO 73/2022-226 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že pozemky označené ve výroku I. v [katastrální uzemí], obec Ostrava, nejsou zatíženy zástavním právem smluvním zřízeným k zajištění pohledávky do výše 44 000 000 Kč s příslušenstvím žalované vůči žalobkyni ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] (výrok I.), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 30 047 Kč (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že se žaloba zamítá. Okresnímu soudu vytýkala, že se dopustil závažného procesního pochybení, neboť nepřistoupil k zastavení řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, když žaloba byla podána proti non subjektu, [osobní údaje žalované], [anonymizováno] [země], [IČO], se sídlem [adresa], tedy subjektu bez právní subjektivity. Poukázala na to, že okresní soud tento fakt zcela ignoroval, namísto aby řízení zastavil, nechal proběhnout soudní jednání dne [datum] a až na základě závěrečného návrhu žalované žalobkyni vyzval k odstranění vad žaloby. Uvedla, že její zástupce by v případě, že by v žalobě nebyl označen non subjekt, v řízení postupoval odlišně, proto se také nevyjadřoval k důkazům a nereagoval na poučení soudu. Okresní soud neměl odstranění vad žaloby připustit a už vůbec neměl poskytnout žalované poučení k tomuto odstranění. Poukázala přitom na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, z níž vyplývá, že pokud bylo označení žalovaného žalobcem v předmětné žalobě dostatečně přesné, určité a srozumitelné, nepředstavovalo vadu, pro kterou by musel soud volit postup podle ust. § 43 o. s. ř., současně podle níž nemá soud účastníky poučovat o hmotném právu, neboť v opačném případě by se nejednalo o odstranění vad, ale v podstatě o radu účastníkovi, jak má ve věci postupovat, aby byl úspěšný. Dále žalovaná vyčítala okresnímu soudu neúplně zjištěný skutkový stav. Zdůraznila, že soud I. stupně založil svůj závěr o tom, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitostí, a tedy osobou s aktivní legitimací, toliko na rozhodnutích vydaných v rámci insolvenčního řízení [jméno] [příjmení], aniž by v tomto směru provedl jakékoliv dokazování, byť žalovaná nebyla účastníkem řízení o určení vlastnického práva vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná vytýkala okresnímu soudu rovněž nesprávné právní posouzení věci, zejména pak závěr o neexistenci zástavního práva k předmětným nemovitostem. Zdůraznila, že v důsledku protiprávního jednání žalobkyně nemohla přihlásit svou pohledávku jako zajištěnou v rámci rozhodování o účinnosti reorganizačního plánu žalobkyně ve smyslu ust. § 356 z. č. 182/2006 Sb. - insolvenčního zákona (dále jen „i. z.“) s tím, že projednávaná věc skutkově neodpovídá rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2451/2013. Podle žalované v důsledku protiprávního jednání žalobkyně, která měla uzavřít se svým tehdejším jednatelem absolutně neplatnou kupní smlouvu na pozemky, by nemělo účinností reorganizačního plánu dojít k zániku předmětného zástavního práva, neboť reorganizační plán vůbec nepočítal s tím, že součástí majetkové podstaty by měly být i předmětné pozemky, když to žalobkyně zamlčela, ač sama neplatnost takové smlouvy způsobila s tím, že v případě šikanózní žaloby nemá žalobkyně na požadovaném určení ani naléhavý právní zájem. Dle žalované na projednávanou věc nelze ustanovení § 356 odst. 1 insolvenčního zákona aplikovat s tím, že toto zákonné ustanovení v roce [rok], kdy se přihlašovaly pohledávky do insolvenčního řízení žalobkyně, neobsahovalo pravidlo o tom, že zánik pohledávek nastává i v případě, kdy věřitel svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásí. Žalovaná přitom nemohla v důsledku protiprávního jednání žalobkyně přihlásit svou pohledávku za ní jako zajištěnou. Současně namítala, že žalobkyně na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu o tom, že naléhavý právní zájem není v případě šikanózního uplatňování žaloby na určení, tedy jako v projednávané věci, a to zejména s ohledem na protiprávní jednání žalobkyně, která neplatnost kupní smlouvy, jakož i smlouvy zástavní, uzavřené s [jméno] [příjmení], sama způsobila. Pokud by pak žalobkyně nezamlčela okolnosti a obsah kupní smlouvy na předmětné nemovitosti uzavřené s [jméno] [příjmení], která vedla k závěru o její neplatnosti, žalovaná by s [jméno] [příjmení] jako zástavcem zástavní smlouvu neuzavřela. Odkázala přitom na znění ust. § 579 odst. 1 o. z. i na znění § 6 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Dále tvrdila, že žalobkyně se dopouštěla protiprávního jednání i v rámci svého insolvenčního řízení, když zamlčela, že do její majetkové podstaty náleží i zastavené nemovitosti. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. K tvrzenému nedostatku podmínek řízení uvedla, že ze všech skutečností do doby konání jednání okresního soudu dne [datum] bylo patrné, že žalovanou je zahraniční právnická osoba [osobní údaje žalované], se sídlem [anonymizováno] [číslo], [město], [země] [anonymizováno], zapsaná ve [anonymizováno] u [příjmení] [příjmení] pod č. [anonymizováno], když toto bylo zřejmé zejména přímo z předložené plné moci udělené touto zahraniční osobou jejímu právnímu zástupci, který žalovanou zastupoval nejen u daného soudního jednání. Označení žalované pak vyplývalo ze žalobních tvrzení odkazem na list vlastnictví k nemovitostem zatíženým zástavním právem, které bylo zapsáno pro žalovanou zahraniční právnickou osobu, jež se rovněž ve věci vyjadřovala a jednala, jak vyplývá z jejích podání ze dne [datum] a [datum]. V tomto směru žalobkyně také odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR. Žalobkyně od počátku správně uplatnila nárok vůči [osobní údaje žalované] v [země], což bylo nepochybné ze skutkových tvrzení i důkazních návrhů a sama žalovaná to nezpochybňovala. Označení organizační složky v žalobě není nedostatkem podmínek řízení podle § 103 o. s. ř., ani vadou žaloby, kterou by bylo nutné opravovat dle § 43 o. s. ř., neboť okresní soud jednoznačně od počátku věděl na základě celého obsahu žaloby, kdo je žalovaným subjektem a k jakému nároku. K tvrzení o neúplně zjištěném skutkovém stavu žalobkyně odkázala na znění ust. § 135 o. s. ř. s tím, že ač civilní soud není vázán rozhodnutím jiného civilního soudu, včetně rozhodnutí, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobkyně, v řízení, jehož žalovaná nebyla účastníkem, soudy však z tohoto rozhodnutí vychází. Okresní soud tedy otázku vlastnictví zatížených nemovitostí jako předmětnou sám posuzoval, aniž by vyslovil, že je vázán rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum]. Zdůraznila, že k předmětné otázce vlastnictví zatížených nemovitostí okresní soud provedl standardní dokazování a učinil závěr o aktivní věcné legitimaci žalobkyně. Daný odvolací důvod žalobkyně označila za účelově vykonstruovaný, neboť vlastnické právo žalobkyně k předmětným nemovitostem bylo po celou dobu řízení před soudem I. stupně nesporným. Nesouhlasila ani s námitkami proti nesprávnému právnímu posouzení věci s tím, že žalovaná odůvodnění okresního soudu obsažené v bodě 45. rozsudku nepochopila. Okresní soud správně uzavřel, že pro zánik pohledávky na základě reorganizačního plánu není (ne) zajištěnost pohledávky rozhodující a pohledávka zaniká v rozsahu určeném reorganizačním plánem. Pokud pohledávka zanikne na základě reorganizačního plánu, pak zaniká s ohledem na princip akcesority i zástavní právo, když reorganizační plán je pro dlužníka i věřitele závazným a nelze jej dodatečně zpochybňovat. Tvrzení žalované o tom, že ji žalobkyně uvedla v omyl už při sjednávání úvěrové i zástavní smlouvy, pak žalobkyně označila za nesouvisející s řízením, jehož předmětem je určení, zda zástavní právo zapsané ve prospěch žalované v katastru nemovitostí žalované svědčí, tedy zda zástavní právo vzniklo, zda trvá a zda má vůbec žalovaná pohledávku, kterou by mělo toto právo zajišťovat. Nezvratitelnost reorganizačního plánu se pak vztahuje i k povinnosti dlužníka v insolvenčním řízení předložit úplné a správné seznamy majetku ve smyslu ust. § 104 i. z. Žalobkyně pak zcela souhlasila se závěrem okresního soudu o tom, že na požadovaném určení má naléhavý právní zájem, když určovací žaloba je jediným způsobem, jak odstranit nejistotu ohledně právního postavení žalobkyně, která vlastní zařízené nemovitosti. Současně žalovaná v současné době pro zajištěnou pohledávku vede exekuci na základě zapsaného zástavního práva v katastru nemovitostí, což je typickým příkladem, kdy je určovací žaloba na místě. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení u