15 CO 81/2022-591 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu co do zaplacení částky 376 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 376 500 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 344 704,80 Kč (výrok II.), uložil žalobci zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení částku 55 827 Kč (výrok III.). 2. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) odůvodnil okresní soud odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dovodil, že žalovaná byla ve sporu plně procesně úspěšná a vzniklo jí tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které vyčíslil částkou 344 704,80 Kč. Tato se sestává z odměny za 24 úkonů právní služby po 9 820 Kč dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), a to za přijetí a přípravu zastoupení, sepis odporu a jeho odůvodnění, účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], porada přesahující 1 hodinu dne [datum], účast u mediace dne [datum], účast u jednání [datum] (2 úkony), písemné podání – námitka protokolace [datum], účast u jednání [datum] (3 úkony), účast u jednání [datum] (4 úkony), námitka protokolace [datum], odvolání proti usnesení o procesním nástupnictví [datum], vyjádření k procesnímu nástupnictví [datum], účast u jednání [datum] (3 úkony), písemné vyjádření ke smlouvě o postoupení pohledávek [datum], účast u jednání [datum], dále 24 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za tytéž úkony, dále ve smyslu § 137 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) náhradu za 21% DPH z částky 242 880 Kč, která činí 51 004,80 Kč. Žalované přiznal i náhradu nákladů za zpracování znaleckého posudku ve výši 50 820 Kč včetně DPH, které soudu doložila ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. 3. Okresní soud dále vyložil, které úkony právní služby v náhradě nákladů řízení nezohlednil z důvodu jejich neúčelnosti. Okresní soud nepřiznal žalované odměnu a náhradu hotových výdajů za doplnění odporu, neboť toto doplnění mohlo být učiněno přímo součástí odporu, který byl podán jakožto neodůvodněný, a nejde tedy o náklady účelně vynaložené. Z obdobných důvodů soud nepřiznal žalobkyni též odměnu za informování o výsledku mediace [datum], vyjádření žalované k rozpočtu [datum], návrh na vydání mezitímního rozsudku [datum], vyjádření ke znalci [datum], vyjádření k podání žalobkyně ze dne [datum], vyjádření k výzvě znalce [datum], vyjádření ke znaleckému posudku [datum], vyjádření se k výzvě soudu [datum] a závěrečný návrh [datum]. Žalovaná těmito vyjádřeními a podáními do spisu sice sdělovala soudu svůj pohled na věc a na vedení řízení, ale jde o vyjádření, která byla činěna v písemné formě z praktických důvodů a mohla být činěna též při jednání či souhrnně. To lze dobře demonstrovat například na závěrečném návrhu, který je účtován jednak jako úkon písemný, ale jednak též jako účast u jednání soudu [datum], kdy byl přednesen (a prakticky nic jiného se u jednání neudálo), ovšem i u dalších vyjádření žalované výše vyčtených jde o situaci obdobnou. Rovněž pak okresní soud nepovažoval za účelně vynaložené úkony právní služby v podobě porad s klientem přesahujících jednu hodinu. Za účelnou považoval okresní soud pouze poradu před mediací dne [datum], dalších šest porad soud za účelné nepovažoval, když sice při osobní účasti žalované soud chápe nutnost drobné porady před jednáním, více než hodinová porada před každým jednáním či významnější událostí v jednání se však soudu jeví jako neúčelně dlouhá. Soud proto náhradu takto neúčelně vynaložených nákladů nepřiznal. 4. Proti tomuto rozsudku, pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II.), podali včasné, odůvodněné a přípustné odvolání jak žalobce, tak i žalovaná. 5. Žalobce navrhoval, aby byl výrok o nákladech řízení změněn a žalované nebylo přiznáno ničeho na nákladech řízení, případně jen jejich polovina. Namítal, že okresní soud měl aplikovat § 150 o. s. ř. Dále akcentoval, že ve sporu byl neúspěšný jen z důvodu formálního pochybení při postoupení žalované pohledávky, v důsledku čehož pozbyl aktivní legitimaci ve sporu, jinak byla jeho pohledávka za žalovanou zcela důvodná. Žalovaná naopak neuhradila žalobci cenu za provedené dílo, spor rozsáhlými a zavádějícími tvrzeními úmyslně prodlužovala, k vydání rozsudku došlo až po čtyřech letech, kdy se jí podařilo žalobce znechutit natolik, že dosáhla pouze formálního vítězství, aniž by toto vítězství reflektovalo okolnosti případu a jeho spravedlnostní rozměr. Takovému jednání žalobkyně nemůže být poskytnuta ochrana. Soud by měl zohlednit to, že žalobce přišel o svou pohledávku, nadto o dalších 120 000 Kč, které zaplatil jako cenu za postoupení pohledávky a rovněž musel žalobce vynaložit náklady na své právní zastoupení a nemalé náklady na zaplacení soudního poplatku, kdy celkem jeho ztráta ze sporu dosáhla částky 1 160 400,60 Kč. Jelikož se ze strany žalobce nejednalo o neúčelné uplatnění práva, když žaloba byla zamítnuta jen z formálních důvodů, pak je dle jeho názoru zcela namístě aplikace § 150 o. s. ř. Žalobce namítal, že výrok II. rozsudku okresního soudu je tak možná zákonný, ale rozhodně není spravedlivý. Žalobce dále namítal, že některé z okresním soudem přiznaných nákladů řízení jsou neúčelně vynaloženými náklady a neměly být žalované k náhradě přiznány vůbec. Konkrétně za neúčelné označil náklady na vynaložení znalečného za zpracování znaleckého posudku [titul] [příjmení] nebo námitky proti protokolaci ze dne [datum] a [datum]. Námitce ze dne [datum] nebylo soudem vyhověno pro nedůvodnost a druhou námitku mohla vznést žalovaná přímo u jednání soudu, když protokol o jednání byl hlasitě diktován, proto její vznášení samostatným úkonem v písemné podobě po jednání je neúčelným nákladem. Znalecký posudek je mimořádně nekvalitní a neodpovídá na otázky, které byly předmětem řízení, ostatně i soud dospěl k závěru, že posudek vychází ze skutkového stavu, který je odlišný od skutkového stavu, jak jej zjistil soud dokazováním, pro nadbytečnost důkaz tímto znaleckým posudkem okresní soud neprovedl. Nadto posudek nechala žalovaná zpracovat před výslechem znalce [titul] [příjmení], který byl soudem ustanoven. Posudek byl žalovanou zadán na základě jejích vlastního rozhodnutí, předčasně a vzhledem ke konkurenčnímu posudku znalce [titul] [příjmení] i opožděně, byl nekvalitní tak, že byl nepoužitelný. Za něj vynaložený výdaj 50 820 Kč je pak výdajem neúčelným, který by neměl být žalované nahrazován. 6. Proti nákladovému výroku rozsudku podala odvolání i žalovaná a navrhovala, aby byl výrok změněn a žalované přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 552 873,20 Kč. V odvolání předestřela svůj nesouhlas s tím, že okresní soud nesprávně vyhodnotil celou řadu úkonů právní služby jako neúčelně vynaložených. Konkrétně k úkonům za šest porad advokáta s klientem namítala, že se jednalo o složitý spor, řízení trvalo více než 4 roky, jednání trvala několik hodin, byli vyslýcháni svědci, znalec a bylo prováděno velké množství důkazů, a proto 7 společných porad delších jedné hodiny není nikterak neobvyklým nákladem, který by bylo možno posoudit jako neúčelně vynaložený náklad. V zásadě se jednalo o porady před soudními jednáními, popřípadě o poradu uskutečněnou v souvislosti s existencí znaleckého posudku a společné schůzky se znalkyní. Pokud soud uvádí, že žalované postačovala s advokátem jen jedna porada delší hodiny, pak není zřejmé, pokud měl být spor tak triviální, proč soudu nepostačovalo k rozhodnutí sporu jediné jednání. Nadto okresní soud uvádí, že přiznává odměnu za 24 úkonů, ale ve výčtu má celkem 25 úkonů právní služby. Žalovaná rovněž nerozumí tomu, proč soud nepřiznal odměnu za úkony právní služby, které byly zjevně činěny na základě pokynů soudu a jeho výzev, či výzev znalce, když se nejednalo o úkony, které by svévolně činila žalovaná, případně se ani nejednalo o úkony, jimiž by žalovaná odstraňovala nedostatky v podáních žalované. Pokud se jednalo o úkony neúčelné, pak není jasné, proč k jejich činění soud žalovanou vyzýval. 7. Žalovaná v rámci vyjádření k odvolání žalobce namítala, že toto je nedůvodné. Žalovaná byla ve sporu plně procesně úspěšná, bránila ve sporu svá hmotněprávní i procesní práva a činila tak zjevně úspěšně, když žaloba byla zamítnuta, a proto žalované náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná se nadto v průběhu sporu od jeho počátku snažila o smírné vyřešení sporu a navrhovala žalobci (v dané době předchůdkyni žalobce), že uhradí žalobci částku ve výši 100 % doplatku nad dle jejího tvrzení sjednanou cenu díla, která byla ze strany žalované uhrazena, žalobce to však odmítal a požadoval 100% úhradu žalované částky. Žalovaná tedy od počátku usilovala o vyřešení věci a eliminaci nákladů řízení. Je zcela nepodložené tvrzení žalobce, že by žalovaná zavrženíhodným způsobem a v rozporu s dobrými mravy opakovaně měnila svá tvrzení. Vydání