16 CO 141/2022-116 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Opavě dne [datum] domáhá vůči žalované přisouzení částky 13 143 932 Kč s úroky z prodlení z titulu doplacení ceny díla spočívajícího ve„ výměně rozvodů ÚT, TUV a MaR“ podle Smlouvy o dílo číslo [spisová značka] uzavřené dne [datum rozhodnutí] Cena díla byla podle žaloby ve smlouvě sjednána ve výši 40 110 466,07 Kč + DPH, žalobkyně dílo zhotovila a předala žalované v období od [datum] do [datum]. Cca týden před zahájením předávání díla žalobkyně kontrolou odhalila rozpor v položkovém rozpočtu sestaveném projektovou kanceláří [anonymizováno] [rok] [anonymizováno], který byl součástí výběrového řízení. Chyba spočívala v množství původního potrubí, které bylo demontováno. Projektová kancelář chybně plánovala demontovat 149,38 kg, zatímco podle reálného stavu bylo demontováno 75 567,74 kg. Rozdíl mezi chybným množstvím a výkazem za práce demontované potrubí byl vyčíslen na 10 862 754 Kč (13 143 932 Kč včetně DPH), což bylo podle žalobkyně uznáno a zaprotokolováno dne [datum] žalobkyní, žalovanou i projekční kanceláří. Bez provedení těchto prací by nebylo možné dílo provést. Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovanou k zaplacení shora uvedené částky do [datum] a dne [datum] předložila žalované k podpisu dodatek reflektující uvedenou změnu, který však žalovaná neakceptovala a k úhradě částky nedošlo. Žalobkyně proto navrhuje soudu, aby soud v souladu s § 2620 odst. 2 občanského zákoníku (zákon číslo 89/2012 Sb. – dále též „o. z.“) rozhodl o spravedlivém navýšení ceny díla. 2. Žalovaná s žalobou od počátku nesouhlasila a v rámci procesní obrany namítala, že žalobkyně nemá na doplatek ceny díla nárok s poukazem na ujednání ve smlouvě, podle kterého je cena stanovena jako maximální, konečná, nevýše přípustná, obsahuje veškeré náklady zhotovitele, které hodlá fakturačně uplatnit a je cenou nepřekročitelnou. Dále bylo ujednáno, že změna ceny díla je možná jen na základě předem odsouhlaseného písemného dodatku. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně sdělila pochybení projektové kanceláře žalované až dne [datum] při zahájení předání díla, a před tímto datem žalovanou o nutnosti provést další práce neinformovala. Žalovaná současně popřela, že by nárok žalobkyně jakkoliv uznala. Pokud jde o zápis ze dne [datum], tak toliko předala podklady zástupci projektové kanceláře a právě tento zástupce pochybení potvrdil. Oficiální vyjádření projektové kanceláře mělo být žalované zasláno, avšak to se nestalo. Žalovaná také uvedla, že projekt byl financován dotací z veřejných rozpočtů a změna ceny by musela podléhat schválení Ministerstvem zdravotnictví. Žalobkyně tak postupovala v rozporu se smlouvou a právními předpisy, konkrétně § 2594 odst. 1 a 2 o. z., když žalovanou neupozornila na vady projektu. S ohledem na rozsah chyby se podle žalované nemohlo jednat o nepředvídatelnou skutečnost, která by zakládala nutnost aplikace § 2620 o. z. 3. V reakci na vyjádření žalované žalobkyně dodala, že chybu v rozpočtu zjistila až v období mezi [datum] a [datum], kdy nechala položkový rozpočet přezkoumat externí firmou, která chybu odhalila. Žalobkyně začala podrobně zkoumat položkový rozpočet až v listopadu [rok], kdy již bylo dílo téměř dokončeno a žalobkyně zjistila - poté, kdy měla dofakturovat konečnou částku - že se s vynaloženými náklady„ nevejde“ do celkové ceny díla. 4. Ve věci proběhlo dne [datum] první jednání, kterého se zúčastnili oba zástupci účastníků. Jednání bylo odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Dne [datum] doručila žalobkyně okresnímu soudu (prostřednictvím tehdejšího zástupce) závěrečný návrh, ve kterém mimo jiné doplnila, že ze strany vedení žalované bylo slíbeno, že věc bude vyřešena, ať žalobkyně nepřerušuje práce, což žalobkyně chtěla učinit poté, co zjistila chybu v projektu. Technický zástupce nemocnice [anonymizována dvě slova], který po celou dobu realizace díla na stavbu dohlížel, přislíbil, že věc osobně zajede probrat do [obec] na Ministerstvo zdravotnictví, které je zřizovatelem žalované a poskytovatelem dotace. Přesto nakonec k podpisu dodatku [číslo] nepřistoupila. Žalobkyně závěrem zdůraznila, že dílo provedla kvalitně a pokud by do dořešení ceny díla přerušila prováděné práce, ohrozila by tím činnost nemocničního zařízení a všichni zaměstnanci žalované by byli bez tepla a teplé vody. Žalobkyně dokonce před vlastním spuštění vytápění celého objektu instalovala na vlastní náklady mobilní kotelny, aby v rámci dobrých vztahů zajistila bezproblémový chod nemocnice. 5. Soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu zcela zamítl a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení. V odůvodnění rozsudku soud odkázal na § 2620 odst. 1 o. z., ze kterého vyplývá, že v případě smlouvy o dílo, ve které je cena ujednaná pevnou částkou, se není možné v případě nastalé změny situace za standartních okolností odchýlit. Žalobkyně si s žalovanou v předmětné smlouvě o dílo navíc výslovně ujednali, že od ceny díla je možné odchýlit se pouze na základě oboustranné dohody formou dodatku ke smlouvě. Tento mechanismus změny ceny byl mezi smluvními stranami také úspěšně využit při sjednání dodatku číslo 2. Žalobkyně si tedy musela být vědoma toho, jak správně postupovat v případě nastalé změny okolností. Pokud žalobkyně iniciovala postup vedoucí ke sjednání dodatku číslo 3 ve chvíli, kdy bylo dílo již dokončeno a probíhalo jeho předávání, nevyvstala žalované ani ze zákona ani ze sjednané smlouvy povinnost tento dodatek přijmout. Byť se jedná o pochybení třetího subjektu, tak žalobkyně byla podle soudu dostatečně odborně způsobilá posoudit obsah sjednaného rozpočtu a v něm obsaženého objemu potrubí určeného k výměně a nesvědčí jí tak ani výjimka z pravidla obsažená v § 2620 odst. 2 o. z. V nyní projednávaném případě se nejednalo o mimořádnou a nepředvídatelnou okolnost, neboť v rozpočtu byla chyba v určení celkového objemu nahrazovaného potrubí určena již od samého začátku a žalobkyně měla rozpočet k dispozici v době předcházející uzavření smlouvy. Z protokolu ze dne [datum] se nikterak nepodává, že by žalovaná jakkoliv akceptovala navýšení ceny díla, pouze v protokolu vzala pochybení projektanta na vědomí. 6. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. V jeho doplnění (prostřednictvím nového zástupce) navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně. V odvolání uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c) (vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a g) (nesprávné právní hodnocení) zákona číslo 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. s. ř.“). Konkrétně namítla, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku naplnění důvodů pro spravedlivé zvýšení ceny za dílo podle § 2620 o. z. s tím, že podle žalobkyně byly splněny podmínky pro zvýšení ceny díla spočívající v nepředvídatelnosti, mimořádnosti a podstatném ztížení jeho provedení. Mimořádnost vyplývá ze skutečnosti, že projekt byl připraven profesionální projektovou kanceláří, která byla odborníkem znalým poměrů v objektu žalované. Skutečnost, že projektová kancelář se dopustí při přípravě rozpočtu takto zásadního pochybení, je zcela mimo obvyklý běh věcí a nelze než ji považovat za mimořádnou. Žalobkyně se za dobu své existence s obdobným pochybením nesetkala a je si jista tím, že i z hlediska oboru stavebnictví jako takového se jedná o zcela bezprecedentní chybu. Nepředvídatelnost je dána skutečností, že správnost rozsahu díla dle rozpočtu nebylo možné před započetím provádění díla zjistit. Žalobkyně neznala poměry v objektu žalované a při„ nacenění“ díla se musela spolehnout na správnost údajů uvedených v rozpočtu. U odvolacího jednání pak upřesnila, že měla možnost si místo prohlédnout, neměla však možnost zjistit hmotnost trubek (doslovně podle zvukového záznamu z odvolacího jednání ze dne [datum] uvedla:„ Ano, žalobce měl možnost do budovy přijít a podívat se na ni, ale nemohl před podpisem smlouvy seznat, kolik tam je kilogramů trubek“). Veřejná zakázka podle žalobkyně ani nepředpokládala, že by uchazeči vůči správnosti údajů v rozpočtu mohli cokoli namítat, a žalobkyně odůvodněně předpokládala, že dokumentace je připravena dle poměrů v místě. Když vyšlo najevo, že rozpočet byl sestaven v rozporu s faktickými potřebami rekonstrukce, jednalo se tedy o skutečnost, která nemohla být žalobkyní předvídána. Podmínka podstatného ztížení provedení díla byla podle žalobkyně ve věci rovněž jednoznačně splněna, když i ze samotné žalované částky je zřejmé, že rozdíl mezi rozpočtem předloženým žalovanou a skutečným stavem byl zcela zásadní a dílo nemohlo být za podmínek zadávací dokumentace vůbec realizováno. Žalobkyně dále namítla, že jí soud prvního stupně neposkytl poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně přitom ve svém závěrečném návrhu uvedla, že pracovníci žalované opakovaně ujišťovali žalobkyni o tom, že dodatek bude podepsán, a žádali ji o pokračování v provádění díla. Žalobkyně těmto příslibům v dobré víře uvěřila a díl