16 CO 231/2021-308 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobkyně podala dne [datum] u Okresního soudu ve Frýdku-Místku proti žalovanému žalobu na vypořádání společného jmění manželů. Tvrdila, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum], že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], bylo manželství účastníků rozvedeno a že po rozvodu dosud nedošlo k vypořádání jejich společného jmění. Žalobkyně označila k vypořádání: a) rodinný dům číslo popisné [číslo] postavený na pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], b) podíl o velikosti ½ k lesnímu pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], c) prosklenou vitrínu na zákusky a d) bílou ledničku značky Calex. Uplatnila vnos ve výši 25 000 Kč z prémiového spoření mladých. Žalobkyně navrhovala, aby tyto věci byly v rámci vypořádání přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a aby jí žalovaný zaplatit vypořádací podíl. 2. Žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu zpět ohledně movitých věcí (položek c) a d)) a soud prvního stupně usnesením ze dne [datum] řízení se souhlasem žalovaného v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil. 3. Následně žalobkyně změnila stanovisko ke způsobu vypořádání a s ohledem na nedostatek finančních prostředků k vyplacení vypořádacího podílu u obou účastníků navrhovala nařízení prodeje rodinného domu i podílu k lesnímu pozemku a rozdělení výtěžku mezi účastníky. 4. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně se na stavbě rodinného domu nikterak nepodílela a že rodinný dům byl vystavěn z finančních prostředků žalovaného a jeho otce, a to na pozemku, který účastníkům daroval otec žalobkyně. Žalobkyně se z rodinného domu odstěhovala již v prosinci [rok]. Žalovaný bydlí v rodinném domě se společnou dcerou účastníků [jméno] [příjmení], oba jsou invalidní a pobírají invalidní důchod. Uplatnil vnosy do společného jmění manželů, a to částku 900 000 Kč za prodej bytu v [obec], částku 1 150 000 Kč za prodej rodinného domu ve [obec], částku 65 000 Kč představující dar jeho otce, částku 20 000 Kč za materiál na stavbu domu, částku 35 000 Kč použitou na stavbu domu, částku 10 000 Kč použitou na koupi bojleru, částku 2 400 Kč za beton na stavbu přístavby posezení cukrárny v domě a blíže nespecifikovanou částku představující náklady spojené s rodinným domem od roku [rok]. Žalovaný nejprve navrhoval, aby rodinný dům byl v rámci vypořádání přikázán do podílového spoluvlastnictví obou účastníků. U jednání dne [datum] navrhoval přikázání rodinného domu do svého výlučného vlastnictví s tím, že by žalobkyni vyplatil vypořádací podíl ve výši 1 000 000 Kč (polovinu z hodnoty rodinného domu po odečtení jeho vnosů). U jednání dne [datum] opět navrhoval, aby byl rodinný dům přikázán do podílového spoluvlastnictví obou účastníků, případně aby připadl do jeho výlučného vlastnictví, přičemž by byl schopen vyplatit žalobkyni vypořádací podíl maximálně do výše 1 000 000 Kč. Nesouhlasil s nařízením prodeje rodinného domu, protože v něm bydlí se společnou invalidní dcerou účastníků; navíc je tento způsob pro oba účastníky nejméně vhodným a výhodným řešením vypořádání, jelikož pozemek, na kterém je rodinný dům postavený, je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a jejich společné dcery, což bude mít nepříznivý vliv na výtěžek při prodeji rodinného domu (bez pozemku) v dražbě. Ve vztahu k podílu na lesním pozemku navrhoval nařízení jeho prodeje. 5. Okresní soud napadeným rozsudkem nařídil prodej shora specifikovaného rodinného domu i podílu o velikosti ½ k lesnímu pozemku s tím, že výtěžek z prodeje obou položek bude rozdělen rovným dílem mezi účastníky řízení, a současně žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6 000 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku. Podle odůvodnění rozsudku okresní soud vyšel z toho, že účastníci řízení byli manželé od [datum] do [datum], kdy bylo manželství soudem rozvedeno, po dobu trvání manželství postavili rodinný dům a získali spoluvlastnický podíl k lesnímu pozemku, obě položky jsou součástí zaniklého společného jmění manželů, na jehož vypořádání se účastníci řízení nedohodli, proto jej provedl okresní soud na základě žaloby podané do tří let ode dne zániku společného jmění manželů. Věc posoudil právně podle § 736 a násl. o. z. a dospěl k závěru, že podíly obou účastníků na vypořádaném jmění jsou stejné. Námitku žalovaného, že se žalobkyně nepodílela na stavbě domu, který tvoří stěžejní část zaniklého společného jmění manželů, posoudil jako nedůvodnou, neboť žalobkyně v době výstavby rodinného domu byla převážně na mateřské dovolené, tedy její péče o společné děti vyvážila práci žalovaného při výstavbě domu, čímž u obou účastníků došlo k naplnění pravidel podle § 742 odst. 1 písm. e) a f) o. z. Nezohlednil žádný z vnosů uplatněných žalobkyní a žalovaným z důvodu neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene (viz body 60 až 68 odůvodnění). Okresní soud posuzoval všechny v úvahu přicházející způsoby vypořádání obou položek zaniklého společného jmění manželů podle § 712 za použití § 1147 o. z. 6. Při vypořádání rodinného domu okresní soud vyloučil rozdělení věci jednak z důvodu jeho nemožnosti (rodinný dům, který obsahuje celkem tři byty o velikosti 3 + 1, nelze rozdělit tak, aby vznikly dvě samostatné věci), jednak z důvodu silně negativních vztahů mezi účastníky. Posledně uvedený důvod vylučuje podle ustálené judikatury rovněž přikázání rodinného domu do podílového spoluvlastnictví obou účastníků, neboť jejich vzájemné vztahy jsou narušeny natolik, že nejsou schopni komunikovat ani užívat a starat se o údržbu a opravy rodinného domu. Tento způsob vypořádání zaniklého společného jmění manželů by automaticky vedl k dalšímu sporu, a to v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků řízení, což jistě není ani účelem řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Okresní soud dále zvažoval přikázání rodinného domu do vlastnictví některého z účastníků, což v určitých fázích řízení oba navrhovali. K přikázání věci do výlučného vlastnictví jednoho z účastníků řízení je však potřeba, aby s tímto způsobem účastník souhlasil a aby zároveň prokázal, že je schopen druhému účastníku řízení vyplatit vypořádací podíl. Žalobkyně nakonec nesouhlasila s tímto způsobem vypořádání zaniklého společného jmění manželů, neboť neměla dostatek finančních prostředků k vyplacení vypořádacího podílu žalovanému. Žalovaný sice souhlasil s přikázáním rodinného domu do svého výlučného vlastnictví, ovšem byl by schopen prokázat zajištění vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni ve výši toliko do 1 000 000 Kč, což vzhledem k hodnotě nemovitosti, která dle nesporného tvrzení účastníků činí nejméně 3 500 000 Kč, nepřipouští volbu ani tohoto způsobu vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Okresní soud proto nařídil prodej rodinného domu s rozdělením výtěžku rovným dílem mezi účastníky, přičemž ve výroku I rozsudku zohlednil skutečnost, že pozemek parcelní [číslo] na němž rodinný dům stojí, je ve vlastnictví jiné osoby, resp. ve spoluvlastnictví žalobkyně a dcery účastníků řízení. Okolnost, že v rodinném domě bydlí s žalovaným společná dcera účastníků, která je invalidní, nebrání tomuto způsobu vypořádání, protože jejich dcera je již zletilá, je svéprávná a dle tvrzení žalovaného má našetřeny finanční prostředky, navíc není účastníkem řízení, nevlastní předmětný rodinný dům, který je předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů, vlastní toliko pozemek, na němž předmětný rodinný dům stojí, který však není předmětem vypořádání (evidentně tedy nejde ani o nezaopatřené dítě, jehož potřeby by měl soud zohledňovat podle § 742 odst. 1 písm. d) o. z.). 7. Při vypořádání spoluvlastnického podílu k lesnímu pozemku okresní soud postupoval shodně jako u vypořádání předchozí položky zaniklého společného jmění manželů, s důrazem na negativní vztahy účastníků řízení, které byly v řízení bezpečně zjištěny, ovšem s tím rozdílem, že oba účastníci shodně uvedli, že má být ve vztahu k této položce nařízen prodej a výtěžek rozdělen rovným dílem mezi účastníky řízení. Ani jeden z účastníků nesouhlasil s přikázáním podílu do svého výlučného vlastnictví, proto soud prvního stupně dále nezkoumal solventnost účastníků řízení k vyplacení případného vypořádacího podílu druhému účastníku řízení. Protože nebylo možné vypořádat zaniklé společné jmění manželů žádným z uvedených způsobů, okresní soud nařídil prodej spoluvlastnického podílu k lesnímu pozemku s rozdělením výtěžku rovným dílem mezi účastníky. 8. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný, který namítal, že má zájem zůstat nadále vlastníkem výše uvedených nemovitostí. Poukázal na to, že je invalidním důchodcem a že v rodinném domě bydlí společně s dcerou, která je rovněž invalidní. Oba mají zájem rodinný dům do budoucna užívat. Připustil, že reálné rozdělení věci není možné. Soud ovšem měl rodinný dům i podíl na lesním pozemku přikázat do podílového spoluvlastnictví, a to bez ohledu na vztahy účastníků. Jakým