57 CO 130/2022-74 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 48.080,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.753,47 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení, 10 % ročně z částky 20.234,11 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 13.892,88 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení (výrok I.), v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 17.400 Kč žalobu zamítl (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8.510 Kč (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 655 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). 2. Proti výrokům II. a III. podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala změny tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno, případně zrušení rozsudku v napadeném rozsahu a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnila tím, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť z něho nelze zjistit, jaké úvahy a skutkové závěry vedly okresní soud k posouzení smluvního ujednání jako rozporného s ust. § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zákonodárce cíleně v předmětném ustanovení užil vícera vágních pojmů bez legální definice, vyvíjejícím se v průběhu času a společenských podmínek. Takové pojmy kladou na soudy, které s pojmy pracují, o to silnější důraz na přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí, zabezpečujíc tak naplnění ústavního principu právní jistoty. Nedostatečné zdůvodnění aplikace vybrané právní normy může založit nepřezkoumatelnost samotného rozhodnutí, což představuje porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Okresní soud nezkoumal naplnění všech podmínek stanovených v ust. § 1813 o. z., neodůvodnil, v čem spatřuje jejich naplnění. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává toliko naplnění založení nerovnováhy práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, když soud I. stupně konstatuje, že povinnosti žalobkyně žádná smluvní pokuta nezajišťuje. Soud I. stupně neodůvodnil, v čem spatřuje naplnění toho, že nerovnováha práv nebo povinností je významná. Neodůvodnil, v čem spatřuje naplnění toho, že případná nerovnováha práv nebo povinností je v rozporu s požadavkem přiměřenosti, vůči jaké hodnotě přiměřenost porovnává, jak ji ocenil, a proč vybral právě tuto hodnotu. Dále pak žalobkyně uvedla, že důkazní břemeno k prokázání všech shora uvedených aspektů nepřiměřenosti ujednání ve smyslu generální klauzule § 1813 o. z. tíží spotřebitele. Pokud se soud rozhodne sanovat pasivitu žalovaného a sám aplikovat posouzení nepřiměřenosti ujednání s ohledem na veřejný zájem na ochraně spotřebitele, pak by se tak v zásadě nemělo stát bez vyjádření samotného žalovaného k věci nebo bez vlastního zevrubného posouzení všech relevantních okolností soudem týkajících se obsahu smlouvy (vztah smluvní pokuty k ceně a k ostatním právům a povinnostem stran, včetně obchodních podmínek), jejího uzavření (předsmluvní poučení spotřebitele, obvyklost smluvní pokuty na trhu v ČR) a jejího vztahu k jiným nabízeným smlouvám (produktovému portfoliu žalobce), mezi nimiž se spotřebitel rozhodoval (viz např. produktový průvodce se na [webová adresa] - žalobkyně má jako držitelka licence na obchod s energiemi povinnost zveřejňovat podmínky svých smluv způsobem umožňujícím dálkový přístup podle § 11a odst. 1 energetického zákona). Zákazník uzavírá smlouvu dle svých individuálních potřeb, je na něm, zda uzavře smlouvu na dobu určitou či neurčitou. V případě smlouvy na dobu určitou, jako je tomu v tomto případě, získal zákazník výhodnější cenu energie, naproti tomu žalobkyně zajišťuje dodržení sjednané doby trvání závazku smluvní pokutou. Smysl a účel sjednané smluvní pokuty je jednak sankční, kdy je tím utvrzován závazek dodržet sjednanou dobu trvání smlouvy, a zároveň je to její funkce kompenzační. Smluvní pokuta, jak je sjednána, představuje současně paušalizovanou náhradu škody, která žalobkyni z důvodu nedodržení trvání sjednané délky smlouvy vznikla nebo mohla vzniknout. Nejedná se tedy o smluvní pokutu, která by měla pouze a výlučně sankční charakter, protože na straně žalobkyně skutečně pravidelně ke vzniku škod dochází. Proti případné povinnosti zaplatit smluvní pokutu při porušení závazku stojí na straně spotřebitele jako benefit jednak pojetí smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody, kdy skutečná škoda již reálně není vymáhána a dále výhoda pro zákazníka v podobě sjednané nižší ceny za dodávku energie na základě smlouvy na dobu určitou oproti základní ceně, za kterou je energie dodávána u smluv na dobu neurčitou. Zákazník má navíc jistotu v tom, že ví, jaká bude cena energie po celou dobu trvání jeho smlouvy. Při posuzování nerovnováhy práv a povinností je třeba pohlížet na právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou v celku, nikoli jen izolovaně z pohledu uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Pokud soud I. stupně žalobkyni vytýká, že smluvní povinnosti žalobkyně neutvrzuje žádná smluvní pokuta, nelze tomu než přisvědčit. Je však třeba zohlednit, že povinnosti žalobkyně jako obchodníka s plynem neplynou pouze z uzavřených smluv o sdružených službách dodávky plynu, ale jsou stanoveny také zákonnými a podzákonnými předpisy, při jejich porušení se žalobkyně vystavuje riziku naplnění skutkové podstaty správního deliktu a riziku finanční sankce řádově převyšující výši sjednané smluvní pokuty, ale i riziku sankce v podobě zrušení licence obchodníka s plynem. Hypotetická smluvní pokuta postihující žalobkyni by tak již nemohla naplnit svůj účel utvrzení povinností. Rovněž funkce kompenzační by nebyla naplněna, neboť bylo ujednáno, že smluvní pokuta zahrnuje náhradu škody. Pokud by však žalobkyně své povinnosti řádně neplnila a žalované plyn nedodala, vznikla by žalované škoda jistě převyšující částku 400 Kč měsíčně, nadto by byla pro žalovanou jednoduše prokazatelná, např. cenou náhradního ubytování, které by si byla nucena zajistit. Hypotetická smluvní pokuta postihující žalobkyni by tak nejen neposílila postavení spotřebitele, ale naopak by jej mohla na právech krátit. V další části odvolání žalobkyně podrobně odůvodnila škody, které jí vznikají, pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu trvání smlouvy na dobu určitou a předčasně ji ukončí nebo ji pro neplacení je nucena ukončit žalobkyně, které tak zůstává forwardově nakoupený přebytečný plyn nebo elektřina pro zbývající smluvní období takového každého zákazníka. Tuto energii je nutno zpětně prodat na velkoobchodním trhu za aktuální tržní ceny, tedy v době předčasného ukončení smluvního vztahu. Pokud jsou velkoobchodní tržní ceny komodity nižší v porovnání s úrovní cen v čase akceptace nabídky, vznikne žalobkyni škoda, protože nakoupený objem energie bude prodán na trhu se ztrátou. Mezi další škody je třeba zařadit zcela či zčásti marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy, které jsou v případě předčasného ukončení smlouvy z důvodů na straně zákazníka marně vynaložený náklad. Jelikož žalobkyně standardně u řady produktů poskytuje zákazníkům finanční bonus za uzavření smlouvy až ve výši 1.500 Kč, v případě předčasného ukončení smlouvy o tuto marně vynaloženou částku žalobkyně často přichází. Další částí škody je škoda nepřímá v podobě ušlého očekávaného zisku, který v případě porušení smlouvy nenastal, ač za přirozeného běhu věcí a splnění smlouvy nastat měl. Dále se jedná o zvýšené náklady na vývoj a správu IT systémů žalobkyně a dále náklady personální a administrativní související s nutností řešit neoprávněná ukončení smluv ze strany zákazníků. Pokud jde o výši smluvní pokuty, není tato zjevně nepřiměřená. Pro posouzení přiměřenosti výše smluvní pokuty a zajišťované povinnosti, resp. výhod pro zákazníka na straně druhé, je nutné brát v potaz i výši objemu plnění (cena odebraného množství energie), které bylo (mělo být) dle smlouvy realizováno, a tomu odpovídající rovnoměrné rozvržení zálohových plateb do jednotlivých měsíčních záloh, které by žalovaná byla povinna hradit. Proti pravidelné měsíční záloze, která je zpravidla násobně vyšší, stojí smluvní pokuta, která za každý měsíc (nedodržení trvání smlouvy) činí 400 Kč. Dále žalobkyně vycházeje z předpokládané spotřeby energie žalovaná dovodila, že žalovaná by za dalších 27 měsíců spotřebovala plyn v hodnotě 62.100 Kč a za dalších 19 měsíců spotřebovala elektřinu v hodnotě 62.700 Kč. Oproti tomuto závazku žalobkyně smluvní pokutu ve výši 10.800 Kč nepovažuje za zjevně nepřiměřenou. 3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výrocích II. a III. dle ust. § 212 věta prvá a dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), včetně předcházejícího řízení se závěrem, že odvolání není důvodné. Výroky I. a IV. nebyly napadeny odvoláním a nabyly tak samostatně právní