57 CO 137/2022-419 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud povolil služebnost stezky a cesty přes pozemek [parcelní číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsaný na LV č. [číslo] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na pozemek [parcelní číslo] a [parcelní číslo], oba v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], a to bez omezení a s účinky pro každého dalšího vlastníka pozemku [parcelní číslo], [parcelní číslo] oba v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] (výrok I.), žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovaným za zřízení služebnosti částku 104.780 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.), žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů řízení částku 111.612 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně státu na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19.680,68 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok IV.). 2. Rozsudek napadli žalovaní odvoláním, kterým se domáhali jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení. Odvolání odůvodnili tím, zásadní tvrzení žalobců, že nemohou na nemovité věci řádně hospodařit nebo ji jinak řádně užívat, je vykonstruované a zcela v rozporu s realitou. Absence přístupu k nemovitosti žalobců přes pozemek žalovaných objektivně žalobcům nebránila nemovité věci užívat, neboť sami především potvrzovali, že přicházejí a přijíždějí přes pole jiných vlastníků (paní [příjmení]), toto si mohou navíc dohodnout a je to trpěno, a také mohou dojet ke svým nemovitým věcem po zadní polní cestě přes pozemky p. [číslo] v k. ú. [část obce] (dále jen„ zadní cesta“), kterými jim byl zabezpečen příjezd v rámci pozemkových úprav a které jsou veřejné (ve vlastnictví obce) a jsou vedeny jako ostatní komunikace. Při místním šetření v roce 2019 pak právě po této zadní cestě bylo dojeto k domu žalobců, a to i vozidlem žalovaných bez pohonu na všechna čtyři kola, kdy ve vozidle cestovala i předsedkyně senátu soudu prvního stupně. Současně bylo účastníky konstatováno a zjistil to i soud prvního stupně, že jak tato zadní cesta, tak ale i cesta přes pozemek žalovaných 1. a 2., a především přes pozemek žalovaných 3. a 4. parc. [číslo] v k. ú. [část obce], jsou v zimě a špatného počasí nesjízdné. Závěry soudu prvního stupně, že jediný možný příjezd k nemovitosti žalobců je přes pozemky žalovaných 1. a 2. a žalovaných 3. až 5. je zcela nesprávný. Zřízení nezbytné cesty přes pozemek žalovaných je totiž zjevně neúčelné, když cesta přes něj a navazující polní pozemek žalovaných 3. až 5. je zcela stejně nesjízdná, jako zadní cesta ve vlastnictví obce, která je vedena jako ostatní komunikace. Závěry soudu prvního stupně, že o nesjízdnosti, nezpevněnosti zadní cesty, že jsou na ní obdělávané lány (v roce 2021 tak tomu nebylo), jakož i o tom, že po ní lze jet jen rychlostí max. 18 km/hod. nemají oporu v dokazování. To, že u místního šetření automobil s předsedkyní senátu jel touto rychlostí, neznamená, že jiný řidič nebo jiné vozidlo nemůže jet jinou rychlostí. Stejně se přitom jelo přes pozemky žalovaných 1. až 5., přes které se navíc musí mnohem výrazněji stoupat. Žalobci se rozhodli, že musí k nemovitosti dojíždět přes pozemky žalovaných 1. a 2. a také 3. až 5. a nechtějí využívat příjezd přes zadní cestu, který jim byl právně zabezpečen v rámci pozemkových úprav v roce 2013, i když příjezd přes ni je objektivně možný, jak zjistil soud prvního stupně. Zemědělci hospodařící na okolních pozemcích navíc v roce 2021 důsledně dodrželi tuto zadní cestu a nerozorali ji, jak se tomu v minulosti stávalo, což bylo soudu prvního stupně doloženo, tedy příjezd po této zadní cestě je zcela objektivně možný a je stejně sjízdný (resp. v zimě a po vydatných deštích nesjízdný) jako přes pozemky žalovaných 1. a 2. a žalovaných 3. až 5. Jedinou nevýhodou příjezdu po zadní cestě je, jak konstatoval soud prvního stupně, že tento příjezd je dlouhý cca 1,5 km, když přes pozemky žalovaných 1. až 5. jen cca 0,5 km dlouhý (avšak s mnohem větším převýšením). Příjezd přes pozemek žalovaných je tak pro žalobce, jak vyplývá i z jejich tvrzení, pohodlnější a zadní cestu zcela záměrně nevyužívají. Důvod tohoto dle žalovaných lpí v tom, aby si žalobci užíváním zadní cestu nezpevňovali a aby mohli tvrdit, že se jedná o příjezd nemožný. Žalovaní zdůraznili, že žádným právním předpisem není stanoveno, že by kdokoliv musel mít zajištěn celoroční příjezd vozidlem po zpevněné komunikaci ke své nemovitosti. Závěr soudu prvního stupně o důvodnosti žaloby o povolení nezbytné cesty ve smyslu ust. § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je zcela nesprávný, neboť nedošlo k naplnění podmínek pro zřízení nezbytné cesty dle daného ustanovení. Tvrzení žalobců o nemožnosti řádného užívání nemovitosti uvedená v jejich doplnění tvrzení ze dne 10. 8. 2021, která žalovaní rozporovali, nebyla prokázána a nebyly provedeny důkazy, které by je prokazovaly, zvláště když existuje stejně sjízdný příjezd po zadní cestě. Povolení nezbytné cesty přes pozemek žalovaných nesplňuje ani podmínku dle ust. § 1029 odst. 2 o. z., aby byl soused co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. Soud prvního stupně nepostupoval správně, když na věc neaplikoval ust. § 1032 odst. 1 písm. b) a c) o. z. Závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20, na které soud prvního stupně poukazoval, si tento vyložil zcela nesprávně a vůbec se nevypořádal s odlišnostmi obou věcí. Ve věci řešené ústavním nálezem neexistoval právní ani faktický jiný přístup k nemovitosti než přes pozemky souseda. Osoba domáhající se nezbytné cesty se pak aktivně o zajištění přístupu od nabytí nemovitosti starala a chtěla i odkoupit podíl na sousedních pozemcích, přičemž sousedy jim v tom bylo záměrně zabráněno. Žalobci v dané věci nabyli nemovitost od příbuzných a potvrzovali, že jsou seznámeni s jejím stavem. I po příbuzných si pak v kupní smlouvě vymiňovali řadu zcela logických podmínek, že na nemovitostech nebudou právní vady, zápis o dotčení změnou právních vztahů, o povinnostech vyklidit nemovitost bez nároku na náhradní byt či povinnost zrušit údaj o trvalém bydlišti. Oba žalobci jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé a věděli, co kupují, za jakou cenu a dobře si hlídali podmínky kupní smlouvy i ve vztahu ke svým příbuzným. Závěr soudu prvního stupně, že byli laici a nevěděli, že k nemovitosti není právně zajištěn přístup po veřejné komunikaci a žalobkyně neměla důvod pochybovat o existenci příjezdu, je zcela neopodstatněný. Stejně tak neobstojí poukazy na to, že stavební úřad uvedl ve svém rozhodnutí v rámci povolení rekonstrukce, že příjezd je zajištěn přes dosavadní účelovou komunikaci nebo že by údajně bez existence přístupu banka neposkytla žalobcům úvěr. Tento závěr okresního soudu je údajně notorietou, avšak je postavený na čisté spekulaci, bez konkrétních znalostí poskytování konkrétního druhu úvěru v dané době. Podstatné je, že žalobci v rámci pozemkových úprav v roce 2013 dostatečně neapelovali na zajištění zpevněného příjezdu po zadní cestě, která jim byla zřízena právě za účelem zajištění právní možnosti příjezdu po veřejné komunikaci. Zde mají žalovaní za to, že žalobci jednali hrubě nedbale. Soud prvního stupně neprovedl zásadní důkaz pro posouzení jejich postupu při pozemkových úpravách v roce 2013, tedy celým spisem pozemkového úřadu o těchto pozemkových úpravách, jak navrhovali žalovaní. Soud prvního stupně se v napadeném rozsudku nevypořádal také s námitkou žalovaných, že žalobu je nutno zamítnout dle ust. § 1032 odst. 1 písm. c) o. z., neboť žalobci žádají pouze pohodlnější spojení. 3. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zopakovali, že musí odstavit své auto na konci [část obce], přezout se do holínek a jít cca 350 m přes pole, na kterém se nenachází žádná cesta. Toto pole je téměř neschůdné kvůli osetí plodinami, převýšení, blátu a absenci osvětlení. Žalobcům to značně komplikuje užívání jejich rodinného domu, protože mají mimo jiné problém s dovozem větších nákupů, pořízením nového nábytku, přijímáním návštěv, odvozem dětí k lékaři apod. K výše popsanému chození přes pole navíc žalobci nemají žádný právní titul; toto chození je ze strany vlastníků, mimo jiné paní [příjmení], pouze mlčky trpěno, přitom k příchodu a příjezdu k pozemkům žalobců sloužily pozemky žalovaných. Tyto skutečnosti byly provedeným dokazováním prokázány. Chůze přes pole od ulice [ulice] představuje pouhé provizorní řešení, pročež se nejedná o snahu zajistit si v řízení pouhé pohodlnější spojení. K tomuto provizornímu řešení se žalobci uchýlili poté, co jim žalovaní zakázali užívat cestu, která se nachází na jejich pozemcích a která sloužila k příchodu a příjezdu k pozemkům žalobcům déle jak 100 let, a toto proviz