57 CO 182/2022-233 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 580 000 Kč, zamítl (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). 2. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně důvodu převodu vlastnického práva na žalovaného a bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. Věc byla postoupena okresnímu soudu Vrchním soudem v Olomouci s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. [spisová značka]. Při aplikaci tohoto rozhodnutí je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že žalobkyně tvrdila, že z majetku dlužníka ušlo nikoli peněžité plnění, nýbrž předmětná vozidla, a přesto se dožadovala úhrady jejich obvyklé ceny v penězích jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pro tento závěr by měla žalobkyně tvrdit konkrétní důvod převodu vlastnického práva k předmětným vozidlům z dlužníka na žalovaného, aby bylo možno tento důvod prokazovat a následně dospět k závěru o tom, že žalovaný se skutečně bezdůvodně obohatil. Oba účastníci tvrdili, že vlastnické právo k předmětným vozidlům na žalovaného přešlo, avšak otázka důvodu převodu vlastnického práva zůstala sporná. Břemeno tvrzení a důkazní stran důvodu převodu vlastnického práva k předmětným vozidlům na žalovaného soudu tíží žalobkyni. Pokud by k převodu vlastnického práva k předmětným vozidlům (obohacení) na žalovaného z dlužníka nedošlo, nemohla by se žalobkyně u žalovaného domáhat uhrazení bezdůvodného obohacení, ale pouze vydání předmětných vozidel, neboť jejich vlastníkem by byl stále dlužník. Žalobkyně důvod převodu vlastnického práva k předmětným vozidlům spatřovala v kupních smlouvách ze dne [datum] nebo v jiném právním jednání před zápisem vlastnictví žalovaného v registru vozidel, které měli žalovaný s dlužníkem důvod vůči třetím osobám zastřít a které konkretizovala jako ústní právní jednání, jehož obsahem byla dohoda dlužníka a žalovaného o bezplatném převodu vozidel s okamžikem předání předmětných vozidel do dispozice žalovaného dle požadavku žalovaného, resp. na základě konkrétní dohody mezi účastníky tohoto právního vztahu. Žalobkyně zcela vylučovala, že by mohlo dojít k převodu vlastnického práva k předmětným vozidlům na základě kupní smlouvy ze dne [datum], jak tvrdil žalovaný. V případě kupních smluv ze dne [datum] se jedná o neplatné právní jednání, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by je žalovaný podepsal. Co se týče jiného právního jednání, které měl žalovaný s dlužníkem uzavřít, toto jednání nebylo podle názoru soudu přes poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. dostatečně určitě tvrzeno tak, aby mohlo být prokazováno. Pokud žalobkyně uvedla, že bezdůvodné obohacení lze spatřovat také v zisku, který žalovaný získal převodem předmětných vozidel na třetí osoby, neboť z registru vozidel vyplývá, že s vozidly bylo po převodu vlastnictví k vozidlům na žalovaného dále nakládáno, v řízení nebyl žalobkyní dostatečně tvrzen a prokazován důvod převodu vlastnického práva na žalovaného, nemohlo být tudíž prokázáno, že vlastnické právo z žalovaného přešlo na tyto třetí osoby a nebylo tedy ani vyloučeno, že mohlo sice dojít k bezdůvodnému obohacení žalovaného, ale nikoli na úkor žalobkyně nýbrž na úkor třetích osob, které by vozidla zakoupily od žalovaného nevlastníka. 3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Rozsudek v této věci byl fakticky vydán již podruhé, poté, co byl předchozí rozsudek Krajského soudu v Ostravě (v rámci insolvenčního řízení, resp. v něm uplatněné žaloby na neúčinnost převodu předmětných vozidel, spolu s nárokem na poskytnutí rovnocenné náhrady za toto neúčinné plnění), byl zrušen rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 8. 2021, č. j. [spisová značka], [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]), co do zamítnutí žaloby v rozsahu 580 000 Kč a v tomto rozsahu byla věc postoupena nalézacímu soudu, když v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu z 28. 2. 2018, sp. zn. [spisová značka], bylo namístě, poté, co bylo zamítnutím odpůrčí žaloby postaveno najisto, že žalovaná částka nenáleží do majetkové podstaty dlužníka z titulu neúčinného právního jednání, projednat u obecného nalézacího soudu tuto další část žaloby. Zásadní odvolací důvod spatřuje žalobkyně v tom, že nalézací soud po žalobkyni formalisticky požadoval tvrzení a prokázání právní skutečnosti, na základě které mělo dojít k převodu vlastnického práva k předmětným vozidlům na žalovaného, namísto toho, aby se věcně zabýval posouzením shora připomenutého požadavku, tj. uložit žalovanému povinnost zaplatit do majetkové podstaty odpovídající/rovnocennou náhradu za předmětná vozidla, která do své neomezené právní i faktické dispozice prokazatelně a bezúplatně získal, a to lhostejno jakým konkrétním způsobem - tedy zda na základě jakého právního jednání nebo zcela bez právního důvodu. Z hlediska zachování zákonných lhůt podle § 240 a násl. IZ došlo k přesunu této majetkové hodnoty v okamžiku, k jakému bylo to které vozidlo zaznamenáno v registru silničních vozidel jako vozidlo, jehož vlastníkem byl nově žalovaný, a mohl tak s ním začít právně i fakticky neomezeně nakládat. Což koneckonců také činil, když většinu z předmětných vozidel dále převedl a prodal třetím, dobrověrným osobám. Zcela nesprávné je právní posouzení nalézacího soudu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazů právě ohledně konkrétního právního důvodu, na základě kterého měla předmětná vozidla z majetku dlužníka (do vlastnictví žalovaného) ujít. Nalézací soud bez opory v právní úpravě i samotném odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 28. 2. 2018, sp. zn. [spisová značka], odlišuje situaci, kdy je předmětem nároku žalobkyně (insolvenčního správce) na vydání plnění z neúčinného úkonu, poté co se po provedeném dokazování ukáže být původně namítaná neúčinnost jednáním neplatným, plnění peněžité, od situace, kdy je předmětem tohoto nároku požadavek na vydání věcí (zde předmětných vozidel), byť je v tomto případě v souladu s § 236 odst. 2 IZ žalován nárok na poskytnutí rovnocenné náhrady za ně. Smysl a účel vydání do majetkové podstaty původního dlužníkova plnění, nebo poskytnutí za něj rovnocenné náhrady, je-li to z ekonomického hlediska smysluplné (tedy podle zvláštní právní úpravy dle § 236 odst. 2 IZ), nebo obecně vydání ochuzenému všeho, oč se na jeho úkor obohatil bez spravedlivého důvodu obohacený (tedy podle obecné právní úpravy dle § 2991 a násl. o. z.), je v obou případech stejný, totiž že se jedná o významný právní institut poskytující ochranu proti defektům majetkových vztahů, které jsou v rozporu se zákazem obohacovat se na úkor jiného právem neuznaným způsobem a které často není možné napravit jinými právními nástroji. Stejně jako je tomu podle zvláštní právní úpravy v § 236 odst. 2 IZ, má ochuzený i v režimu obecného uplatnění nároků z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. možnost požadovat namísto vydání původního předmětu bezdůvodného obohacení jeho peněžitý ekvivalent, není-li toto vydání původní věci (dobře) možné.„ Hledání“ existence právního důvodu (pro převod předmětných vozidel), a to za situace, kdy odvolací soud postoupil věc obecnému soudu z toho důvodu, že bylo v předchozím průběhu řízení pravomocně postaveno najisto, že je předmětný převod všech vozidel neplatný (zamítnutím žaloby na neúčinnost tohoto jednání právě pro jeho neplatnost), a to k právnímu posouzení, zda žalobou uplatněná částka nenáleží do majetkové podstaty dlužníka z jiného právního důvodu, je výrazem nepochopení pohledu a v podstatě i pokynů v tomto smyslu udělených ze strany odvolacího soudu. Nejednalo se totiž o nalezení právního důvodu/právní skutečnosti jiné – než v žalobě tvrzených kupních smluv - pro převod vlastnického práva ke všem vozidlům z dlužníka na žalovaného, ale o posouzení existence právního důvodu/právní skutečnosti, která by opravňovala žalobkyni uplatňovat po žalovaném nárok na vydání/zaplacení žalované částky, třebaže vlastnické právo k vozidlům na žalovaného formálně nepřešlo; tedy namísto vydání předmětných vozidel žalovaným prokazatelně získaných do jeho neomezené právní i faktické dispozice, což plyne jednak z nesporných tvrzení obou účastníků řízení a dále z provedených důkazů (listiny předložené v rámci registrace těchto převodů vozidel včetně plných mocí, údaje z technických průkazů vztahujících se ke každému z předmětných vozidel). Ve vztahu k žalovaným tvrzenému plnění, tj. k úhradě částky 1 200 000 Kč, bylo nalézacím soudem správně zjištěno, že se zde nejednalo o úhradu kupní ceny za převod předmětných vozidel, ale o vypořádání vzájemných majetkových vztahů mezi stejnými osobami, a to z titulu úvěrového vztahu dlužníka u [právnická osoba], zajištěného blanko směnkou avalovanou žalovaným a zástavním právem na nemovitostech, spoluvlastněných z ½ dlužníkem a z ½ žalovaným, jejichž zatížení bylo po úhradě této částky 1 200 000 [právnická oso