69 CO 146/2021-441 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 6.521 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení ve lhůtě tří dnů (výrok I.). Žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 11.953 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.953 Kč od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.), rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované státu – České republice částku, jejíž výše bude určena samostatným usnesením, a to ve lhůtě třídenní (výrok III.). Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2020, č. j. 27 C 260/2016-331 soud stanovil výši povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení ve vazbě k výroku III. rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2020, č. j. 27 C 260/2016-312 částkou 17.670,84 Kč. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2020, č. j. 27 C 260/2016-333 došlo k opravě usnesení okresního soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. 27 C 260/2016-331 tak, že správně zní, že výše povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení stanovená ve výroku III. rozsudku Okresního soudu v Olomouci činí 5.195 Kč. 2. Proti rozsudku okresního soudu v zákonem stanovené lhůtě podal odvolání žalobce, které zaměřil do výroku II. a souvisejícího výroku III. o nákladech řízení. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že soud dospěl k závěru, že vyúčtování za rok 2013 ve výši 11.953 Kč není vyúčtováním řádným, což soud dovozuje z toho, že žalované byla v rozporu s ust. § 6 zákona č. 67/2013 Sb. účtována při výpočtu nákladů na vytápění základní složka vycházející ze započitatelné podlahové plochy bytu o 50 % vyšší, kdy takového navýšení nemá oporu v zákoně a je s ním v rozporu. Odvolatel má za to, že právní posouzení věci je nesprávné, neboť soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá. Z citovaného ustanovení § 14 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění platném v roce 2014 vyplývá, že rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se provede podle dosavadních právních předpisů. V řízení jde o vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum], tedy za období před účinností zákona č. 67/2013 Sb., a tento zákon na posuzované období nedopadá. Žalobce setrvává na tvrzení, že vyúčtování je řádné a je v souladu s platnými právním předpisy pro vyúčtování roku 2013, kdy základním předpisem pro rozúčtování tepla v tomto roce byla vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj ČR 372/2001 Sb., tedy podzákonná norma, která stanovila obecná pravidla rozúčtování nákladů na tepelnou energii. Z tohoto zákona odvolatel po citaci ust. § 4 odst. 1, § 4 odst. 2, § 4 odst. 4 argumentoval tím, že vzhledem k tomu, že rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné plochy v uvedené jednotce překročily hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky, vycházel zpracovatel výpočtu, [právnická osoba] a. s. z materiálu, vypracovaného autorizovaným inženýrem v oboru energetické auditorství Ing. [jméno] [příjmení] [právnická osoba] je odborná organizace v oblasti energetiky s celostátní působností a není tedy důvod pochybovat o správnosti vyúčtování. K žádosti žalované se k věci vyjadřoval i [anonymizováno] regulační úřad podáním, z jehož obsahu lze zdůraznit, že jedním ze základních principů uplatňovaných při rozúčtování nákladů tepelné energie pro vytápění, který z pravidel uvedené vyhlášky vychází, je rozvrh celkových nákladů na vytápění na složku základní a složku spotřební. Základní složka je rozdělena mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy každého bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné ploše bytů a nebytových prostor v zúčtovací jednotce. Ze samotné definice pojmu s názvem započitatelná podlahová plocha uvedeného ve vyhlášce vyplývá, že započitatelná podlahová plocha je upravená podlahová plocha s ohledem na výšku a sklon stropu, resp. vnitřní objem místností. V příloze [číslo] vyhlášky č. 372/2001 Sb. jsou dále uvedeny koeficienty pro stanovení započitatelné podlahové plochy s ohledem na způsob využití bytů či nebytových prostor. Z odborného vyjádření dále vyplývá, že konkrétní způsoby týkající se použití uvedených koeficientů korekcí či součinitelů vyhláška přímo neuvádí, protože vždy je nutné zohlednit příslušnou projektovou dokumentaci bytového domu, která je vždy pro konkrétní vytápěný dům zcela individuální. Ze žalobcem zaslaného podkladu je zřejmé, že samotný náměr indikátorů v jednotlivých bytových místnostech je upraven o tzv. přepočítací koeficient, který zohledňuje např. výkonnost otopných těles nebo např. polohu umístění bytové jednotky. Z podkladů je zřetelné, že žalované v jedné místnosti nebyly naměřeny žádné dílky. Z tohoto vyjádření vyplývá závěr, že v případě přepočtu měrné úhrady za teplo u bytové jednotky žalované je hodnota měrné úhrady za teplo k vytápění ve výši 97,36 Kč za m2 a její výši lze označit jako hraniční minimální přípustnou hodnotu. Z toho je zřejmé, že vyúčtování tepla je zcela správné. Pokud soud argumentuje tím, že si žalobce měl být vědom nezákonnosti vyúčtování a ve vyúčtování za rok 2014 je již následně započítána podlahová plocha nenavýšená, k tomu žalobce uvedl, že vyúčtování roku 2014 bylo provedeno podle jiných právních předpisů, když od [datum] byl již účinný nový občanský zákoník a právě zákon [číslo] který soud nesprávně aplikoval, když posuzoval správnost vyúčtování roku 2013. Žalobce doplnil, že osoba, která prováděla správu domu před vznikem žalobce, [anonymizována dvě slova] družstvo [anonymizováno], postupovala při vyúčtování stejně, vyúčtování byla projednávána soudem, který nekonstatoval žádná pochybení ve vyúčtování. Dále žalobce odkazoval na množství sporů vedených s žalovanou, v nichž dal soud za pravdu žalobci, přitom žalovaná vyúčtování služeb neplatí nadále a přístup žalované žalobce považuje za zjevné zneužití práva. Vyúčtování roku 2013 bylo zpracování k datu [datum] a žalované doručeno vhozením do schránky dne [datum] (správně [datum]). Žalovaná na toto vyúčtování žádným způsobem nereagovala, byť vyúčtování v části týkající se rozúčtování tepla nebylo následnými vyúčtováními změněno. Opravené vyúčtování k reklamaci jiného vlastníka bylo žalované doručeno dne [datum] vhozením do schránky a žalovaná odeslala svou reklamaci až po stanovené lhůtě, tedy [datum]. V neposlední řadě je nutno poukázat na skutečnost, že žaloba v této věci byla podána [datum], a pro obstrukce ze strany žalované je rozsudek soudu prvního stupně vydán po více než třech letech. Žalobce navíc doplnil, že společenství vlastníků jednotek vzniklo podle zákona č. 72/1992 Sb. Podle ust. § 1194 o. z. je společenství vlastníků jednotek právnická osoba, založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku a nesmí podnikat. Byť nejvyšší soud opakovaně judikoval, že podmínkou splatnosti vyúčtování je, že bude provedeno řádně, žalobce má zato, že v situaci, kdy je žalobcem společenství vlastníků jednotek, nastala by aplikací této judikatury situace, kdy jeden vlastník by nezaplatil za služby, které by odebral a spotřeboval, ostatní vlastníci nemají zákonnou ani jinou povinnost uhradit více, než sami spotřebovali. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu ve výroku II. bylo změněno tak, že žalované bude uložena povinnost uhradit žalobci částku 11.953 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení. S ohledem na tuto změnu pak žalobce navrhoval, aby bylo nově rozhodnuto o nákladech řízení podle úspěchu žalobce ve sporu. 3. Proti výroku I. rozsudku okresního soudu podala včasné odvolání žalovaná, která argumentovala tím, že soud prvého stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem ani označeným důkazům a rozhodnutí okresního soudu považuje za nesprávné. Namítala, že částka požadovaná žalobcem je neoprávněná a že v jiných bytech s větší spotřebou žádné nedoplatky nemají, když její spotřeba je absolutně minimální, tudíž není možné, aby musela cokoliv doplácet. Proti požadovanému nároku žalobce jako obranu žalovaná uplatňuje svoje další pohledávky, přičemž odkazuje na své podání z [datum], kde jsou tyto pohledávky uvedeny a dále na soudní spis zn. 15 C 309/2004 Okresního soudu v Olomouci, ve kterém se nachází dokumenty a podklady k těmto pohledávkám. V řízení pod sp. zn. 15 C 309/2004 žalovaná uvedla, že splácela v roce 2003 až 2004 plastová okna ve výši 25.000 Kč, kterých se vzdala a tuto částku jí žalobce dluží, dále uplatňuje svoji platbu ve výši 25.000 Kč na obranu jako vzájemnou pohledávku, kterou uhradila za plastová okna, ale nebyla jí dodána. Žalovaná namítá, že neexistuje zákonný ani smluvní podklad pro nárok požadovaný žalobcem a že má naopak ona řadu pohledávek vůči žalobci, tj. nárok na smluvní pokutu a nárok na náhradu škody. Žalovaná dále namítá, že jí žalobce navýšil platby za služby neoprávněně a že ostatní vlastníci bytových jednotek platí méně než ona. Žalovaná argumentovala tím, že byla léta poškozována, že jí byly nezák