69 CO 8/2022-48 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem pro uznání uložil okresní soud žalované povinnost zaplatit žalobci částku 78.840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 4.542 Kč (výrok II.). Okresní soud v napadeném rozsudku vyšel ze závěru, že ve věci vydal platební rozkaz, jehož součástí byla i výzva dle ustanovení § 114b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kterou žalovanou vyzval, aby se v případě podání odporu ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podání odporu písemně vyjádřila k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem dne [datum], a současně ji poučil o následcích nesplnění takové výzvy. Žalovaná podala dne [datum] proti platebnímu rozkazu včasný odpor bez bližšího zdůvodnění. Lhůta 30 dní pro podání kvalifikovaného vyjádření v návaznosti na výzvu podle § 114b o. s. ř. obsaženou v platebním rozkazu končila dne [datum] a v uvedené lhůtě se žalovaná k žalobě nevyjádřila a ani nesdělila, co jí v takovém vyjádření brání. Dne [datum] pak žalovaná doručila soudu žádost o prominutí zmeškání lhůty k vyjádření ve věci samé s odkazem na § 58 o. s. ř. a vyjádřila se k žalobě. Okresní soud posoudil žádost žalované o prominutí zmeškání lhůty podle jejího obsahu jako žádost o prodloužení lhůty ve smyslu § 55 o. s. ř. V odůvodnění rozhodnutí o prodloužení lhůty se následně okresní soud zabýval existencí vážných důvodů, které bránily tomu, aby v soudem stanovené lhůtě podala žalovaná kvalifikované vyjádření k žalobě a došel k závěru, že omluvitelný důvod, který by odůvodňoval prodloužení lhůty, není dán. Následně okresní soud dne [datum] rozhodl dle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, když žalovaná ve stanovené lhůtě nesplnila jí uloženou povinnost ke kvalifikovanému vyjádření k žalobě dle § 114b o. s. ř., a nastala tak zákonná fikce uznání nároku uplatněného žalobou podle § 114b odst. 5 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu, podala včasné odvolání žalovaná, jímž se domáhala zrušení rozhodnutí okresního soudu, neboť nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 205b o. s. ř. ve spojení s § 153a o. s. ř. Ve svém odvolání žalovaná uvedla, že jejímu právnímu zástupci bránily k podání kvalifikovaného vyjádření vážné důvody spočívající v úmrtí osoby blízké, které nastalo právě dne [datum], tedy v poslední den lhůty. Žalovaná sdělila soudu tento vážný důvod společně s kvalifikovaným vyjádřením dne [datum], tedy čtvrtý pracovní den po uplynutí lhůty, což považuje za sdělení, které je učiněno bez zbytečného odkladu. Žalovaná dále uvedla, že poskytnutá lhůta ke kvalifikovanému vyjádření byla ze strany soudu zkrácena, když pro řádné kvalifikované vyjádření žalované bylo zapotřebí nejprve nahlédnout do spisu, což bylo prakticky žalované umožněno až [datum], když dřívější nahlížení do spisu nebylo možné z důvodu pracovního vyřízení informační kanceláře a následně z důvodu čerpání dovolené samosoudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Celkově tak byla žalovaná zkrácena o cca jednu polovinu lhůty pro podání kvalifikovaného vyjádření. Žalovaná dále odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. NS 23 Cdo 1228/17, kde soud mimo jiné konstatoval, že omluvitelné jsou zpravidla skutečnosti, které se vyskytnou nepředvídatelně, náhle v průběhu lhůty a postačuje přitom, aby zabránily provedení procesního úkonu v poslední den lhůty, dále na rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 5379/2015, dle kterého za omluvitelný důvod pro prominutí zmeškání lhůty účastníky řízení lze podle okolností případu považovat i oznámení nenadálého úmrtí osoby mu blízké. Žalovaná se neztotožňuje s názorem okresního soudu týkajícího se možnosti kvalifikovaného vyjádření některým z pracovníků advokátní kanceláře právního zástupce žalované, když tito k tomu nemají potřebná oprávnění a spolupracující advokátka nemá přístup do elektronického systému právního zástupce žalované. Žalovaná dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 5243/2015, dle kterého, jestliže účastník nepodal ve lhůtě stanovené soudem vyjádření podle § 153a odst. 3 ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. proto, že mu v tom bránily závažné omluvitelné důvody, nelze vyjít z fikce uznání nároku. Je tedy toho názoru, že úmrtí osoby blízké jejího právního zástupce lze vnímat jako dostatečně omluvitelný a ospravedlnitelný důvod nečinnosti ve stanovené lhůtě. Konečně žalovaná poukazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1024/15, na základě kterého se domnívá, že názor okresního soudu spočívající v nemožnosti prodloužit lhůtu, jestliže nastala fikce uznání nároku (i při existenci vážného důvodu), za protiústavní, a je tímto způsobem zcela odepřen přístup k soudu účastníkům, kteří se nemohou vyjádřit ve stanovené lhůtě v důsledku existence omluvitelné překážky. Žalovaná projevila zájem aktivně se zúčastnit soudního sporu, jelikož se nechala právně zastoupit a podala včas odpor, čímž došlo ke zrušení platebního rozkazu a rozsudek pro uznání je s ohledem na okolnosti v rozporu s právem na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 LZSP a s právem na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. 3. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Skutečnost, že samotná žádost o prominutí zmeškání lhůty byla podána až 6 dnů, z toho 4 pracovní dny po jejím propadnutí, staví, dle tvrzení žalobce, stranu žalovanou do situace, kdy omluva není dostatečná. Při všem respektu k okolnostem na straně právního zástupce strany žalované, poukázal žalobce na fakt, že i v případě režimu zaměstnaneckém, tedy v režimu, který zakládá nařízení vlády č. 590/2006 Sb., i v případě úmrtí osoby blízké se poskytuje pracovní volno pro nejbližší příbuzné v maximálním rozsahu 2 dny + 1 den na účast na pohřbu. Neshledává proto žádný důvod, pro který i při přiznání obtížné situace na straně právního zástupce žalované by měl pro případ zmeškání lhůty získávat větší časový prostor, než se obecně umožňuje v pracovněprávních vztazích. 4. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobou doručenou okresnímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované uhrazení částky 78.840 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jako přeplatku na úhradě společného dluhu žalobce a žalované. Okresní soud ve věci vydal dne [datum] platební rozkaz, který obsahoval též výzvu k vyjádření k žalobě do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu dle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. spolu s poučením, že nebude-li žalovaná moci podat ve stanovené lhůtě vyjádření ve věci samé, musí před uplynutím lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod jí v tom brání, a s poučením, že v případě, že se ve stanovené lhůtě žalovaná nevyjádří, ani ve lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok žalobkyně uznává a bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Platební rozkaz byl žalované doručen spolu se žalobou do vlastních rukou dne [datum]. Podáním doručeným do datové schránky okresního soudu dne [datum] podala žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce proti platebnímu rozkazu odpor bez jakéhokoliv vyjádření ve věci. Podáním doručeným soudu dne [datum] se vyjádřila žalovaná ve věci samé a současně požádala o prominutí zmeškání lhůty s odkazem na § 58 o. s. ř. Svou žádost odůvodnila omluvitelným důvodem na straně právního zástupce žalované, kterému dne [datum] náhle zemřel strýc, se kterým měl právní zástupce žalované velmi blízké vztahy a jeho ztrátu pociťuje jako ztrátu nejbližšího rodinného příslušníka. Právní zástupce žalované poskytoval i pomoc s přípravou pohřbu, který se konal dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] okresní soud žádost o prominutí zmeškání lhůty žalované posoudil jako žádost o prodloužení lhůty ke kvalifikovanému vyjádření k žalobě a tuto žádost zamítl. Následně dne [datum] rozhodl rozsudkem pro uznání a zavázal žalovanou, aby zaplatila žalobci částku 78.840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a aby zaplatila žalobci náhradu nákladů řízení. 6. Podle ustanovení § 114b o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkaz