71 CO 167/2020-287 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud nahradil projevy vůle žalovaných k uzavření smluv a určil, že dnem právní moci rozsudku je mezi žalobkyní jako oprávněnou z věcného břemene a žalovaným č. 1 jako povinným z věcného břemene uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene služebnosti inženýrské sítě ve znění uvedeném v odstavcích I. a II. výroku. Nedílnou součástí smluv uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku je geometrický plán [číslo] vyhotovený společností [právnická osoba], kterým se vymezuje místní rozsah věcných břemen zřizovaných smlouvami uvedenými ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Dále zavázal žalované zaplatit společně a nerozdílně žalobci náklady řízení ve výši 33.984,80 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba žalovaní a domáhali se jeho změny tak, aby žaloba byla zamítnuta. Důvody odstoupení jsou jednoznačně uvedeny v samotném písemném podání a je také nepochybné, že žalobkyni byla dána mlčky lhůta, aby práce dodělala ve smyslu § 1978 o. z. Protože práce nebyly dodělány, prodlení žalobkyně trvalo a za této situace odstoupení bylo podáno včas. Nelze souhlasit s argumentací žalobkyně, že došlo ke konkludentnímu převzetí prací a toto nelze dovodit z komunikace žalované 2) a subdodavateli žalobkyně. Pravdou je, že žalovaní neprojevili vůli práce převzít a žalobkyně vůli práce předat. Žalobkyně podstatně porušila smlouvu a žalovaným nemůže jít k tíži, že dodatečnou přiměřenou lhůtu poskytli mlčky, nelze přehlédnout, že byl podzim a zima a žalovaní očekávali, že práce budou dokončeny na jaře, popř. v létě. Když zjistili, že tomu tak není, zadali znalecký posudek a odstoupili. Žaloba je tedy nedůvodná. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Žalobkyně odmítá, aby v případě odstoupení bylo roční mlčení posuzováno jako poskytnutí lhůty. Žalovaní s žalobkyní komunikovali 13. 7. 2017, tedy před skončením prací, v srpnu 2017 byly práce ukončeny, o čemž byla strana žalovaná informována, neboť, jak vyplývá i z výpovědi žalované 2), vedla si o pracích na pozemku deník a komunikovala s pracovníky. Takže zaznamenala, že práce byly ukončeny 17. 8. Žalobkyně nikdy netvrdila, že by dílo byla oprávněna předat p. [příjmení], jen poukazovala na to, že ona celé pozemky plně užívala. Pokud se jedná o lhůtu poskytnutou mlčky, tak tato lhůta musí být poskytnuta nepochybně, jednoznačně tak, aby byla rozpoznatelná. Žalobkyně nevěděla, že nebylo splněno, když práce ukončila a rok poté se nic nedělo. Odstoupení samotné bylo reakcí až na výzvu k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene. Z mailu z 13. 7. 2017 jasně vyplývá, že žalovaní poukazují na to, že byla přivezena ornice s kamenem, na což reagovala tak, že tento nedostatek bude odstraněn v rámci finálních prací, což i provedla a kámen odvezla. Protokolární převzetí nebylo sjednání a nic nebylo ze strany žalovaných namítáno po dobu 1 roku. Samotné odstoupení pak bylo pro žalobkyni překvapivé. 4. Ve věci rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne 29. 9. 2020, č. j. 71 Co 167/2020-213 tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil. 5. Nejvyšší soud pak svým rozsudkem ze dne 19. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 456/2021-257 rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud závazný právní názor s tím, že vytknul odvolacímu soudu, že se dostatečně nezabýval důvody odstoupení a pro případ prodlení pak uvedl, že účinky odstoupení mohou nastat i v případě nedodržení lhůty bez zbytečného odkladu. Nedodržení uvedené lhůty má totiž význam pouze tehdy, pokud dlužník svou povinnost (byť dodatečně) splní předtím, než mu věřitel oznámí, že odstupuje. V případě trvajícího prodlení dlužníka je však skutečnost, zda věřitel od smlouvy odstoupil ve lhůtě bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděl (§ 1977 o. z.), bez právního významu, neboť i odstoupení od smlouvy po marném uplynutí uvedené lhůty - při trvajícím prodlení dlužníka - vyvolalo právní následky předvídané ustanovením § 2004 odst. 1 o. z. Jinak řečeno - prokáže-li věřitel, že od smlouvy z důvodu porušení povinnosti dlužníkem odstoupil, je na dlužníkovi, aby prokázal, že závazek splnil včas (neboť jedině tehdy může mít dodržení uvedené lhůty právní význam), nebo že důvod pro odstoupení neexistoval. 6. Odvolací soud vyšel ze zjištění, které učinil okresní soud a ke kterým se přihlásil ve svém původním rozhodnutí ze dne 29. 9. 2020. Současně odvolací soud uvádí, že se samotným výkladem smlouvy o smlouvě budoucí již nezabýval a v tomto směru odkazuje na své závěry, které učinil v původním rozhodnutí, když tyto závěry byly Nejvyšším soudem shledány jako správné. 7. V další fázi řízení se tak zabýval odstoupením od smlouvy. 8. Dle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. 9. Dle § 1978 odst. 1 a 2 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. Oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil. 10. Na základě provedeného dokazování dospívá odvolací soud k závěru, že žalovaní od smlouvy o smlouvě budoucí odstoupili pro její podstatné porušení (viz bod 11 původního rozhodnutí), a to z důvodu prodlení. Skutečnost, že důvodem, že došlo k odstoupení jednoznačně, plyne z listiny ze dne 21. 9. 2018 včetně důvodů, ve kterých strana žalovaná prodlení spatřuje. 11. Za této situace je na žalobkyni, aby ve světle závazného právního názoru Nejvyššího soudu prokázala, že svůj závazek splnila včas nebo že důvod k odstoupení neexistoval. 12. V tomto směru z důvodu jiného právního názoru dochází k prolomení zásady koncentrace a v tomto směru byla také žalobkyně vyzvána dle § 118a o. s. ř. k doplnění svých důkazních návrhů. 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně k výzvě odvolacího soudu navrhla provedení dokazování, které přesahuje rámec přezkumné činnosti odvolacího soudu, byl rozsudek okresního soudu ve smyslu § 213b odst. 2 o. s. ř. dle § 219a odst. 1 o. s. ř. zrušen a dle § 221 odst. 1 o. s. ř. vrácen okresnímu soudu k dalšímu řízení. 14. Na okresním soudu bude nyní se zabývat nově tvrzením žalobkyně, že závazek byl splněn včas nebo že důvod k odstoupení neexistuje, popřípadě i tím, zda bylo dílo předáno a zda byla žalovanými poskytnuta lhůty k dodatečnému plnění (§ 226 o. s. ř.). 15. Součástí nového rozhodnutí okresního soudu bude i nové rozhodnutí o nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).