71 CO 195/2021-122 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem, ve spojení s opravným usnesením, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 100 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 706 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.) a dále náhradu nákladů řízení 7 828,61 Kč (výrok II.). Rozsudek odůvodnil tím, že žalobkyně jednak uplatnila náhradu újmy vůči řidiči vozidla, který ji uhradil dne 2. 4. 2019 ve výši 100 723 Kč a 10 880 Kč, a jednak i vůči pojišťovně (žalobkyni), která ji uhradila dne 11. 4. 2019 - náklady spojené s léčením 13 623 Kč, bolestné 84 883 Kč a dne 24. 5. 2019 - částku 2 200 Kč a dále částku 10 880 Kč jako pojistné plnění za právní zastoupení. Nároky žalované byly uspokojeny již plněním ze strany [titul] [jméno] [příjmení] dne 2. 4. 2019, kterému se následně [právnická osoba] toto plnění zavázala vrátit na základě soudního smíru. Plnila-li žalobkyně žalované ze stejného důvodu náhradu nákladů léčení, bolestné a náklady znaleckého posudku celkem v částce 100 706 Kč dne 10. 4. 2019, aniž by pro to měla podklad v následně uzavřené Dohodě o narovnání ze dne 17. 4. 2019, v níž není ničeho ujednáno o plnění nad rámec pojistného plnění, plnila tak bez právního důvodu a žalovaná je povinna toto plnění vydat. 2. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, které odůvodnila tím, že škůdce hradil dne 2. 4. 2019 částku nad rámec pojistného plnění za účelem, aby bylo zastaveno trestní řízení (což se stalo), posléze 11. 4. 2019 hradila žalobkyně a dne 17. 4. 2019 uzavřela žalovaná se škůdcem dohodu o narovnání, kterou podepsala žalovaná z dobré vůle. Škůdce chtěl hradit nad rámec vyčísleného bolestného a nákladů spojeného s léčením, což plyne z prohlášení právního zástupce škůdce v trestním řízení. Škůdce může odškodnit např. i újmu na jiných osobnostních právech žalované. Rovněž mohlo jít o dar ze strany škůdce, popřípadě brání vrácení plnění ustanovení § 2997 odst. 1, věta druhá o. z. - právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen. Je v rozporu s dobrými mravy, aby škůdci bylo bráněno svobodně odškodnit poškozeného nad rámec vyčísleného bolestného a nákladů léčení. Pokud pak škůdce dodatečně změní postoj, nemůže to být žalované kladeno k tíži. Trestní rozhodnutí navíc výslovně uvádí, že škůdce hradil nad rámec pojistného plnění, tedy z jiného právního titulu. Dle § 134 o. s. ř. a 568 o. z. rozhodnutí soudu, jako veřejná listina, požívá domněnky správnosti o obsahu této listiny. Nárok žalobkyně je navíc v rozporu s dobrými mravy dle § 8 o. z. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku, kdy bylo jasně prokázáno, že z důvodu dopravní nehody dne 6. 7. 2018 obdržela žalovaná plnění na náhradu újmy 2x, nejprve od škůdce a posléze od žalobkyně. Na straně žalované tedy došlo k bezdůvodnému obohacení, kdy tvrzení žalované, že plnění ze strany škůdce bylo nad rámec újmy hrazené žalobkyní, bylo v řízení vyvráceno. 4. Z podnětu včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Okresní soud dostatečně a řádně zjistil skutkový stav v odstavci 16 z důkazů dle odstavce 4 až 15 rozsudku a odvolací soud na něj v podrobnostech odkazuje. 6. Podle § 6 odst. 2 písmeno a) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon) - Nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením. Podle § 9 odst. 1 věty prvé zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. 7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Odvolací soud rovněž souhlasí s právním posouzením věci okresním soudem. Odvolání je založeno na argumentu, že škůdce hradil žalované dne 2. 4. 2019 částku nad rámec požadované újmy a nad rámec pojistného plnění, což plyne z prohlášení obhájce škůdce, že hodlá plnit nad rámec pojistného plnění, a dále to plyne i z právního odůvodnění trestního rozhodnutí. Slovní spojení nad rámec pojistného plnění, lze vykládat a) buď jako úhradu nároků navíc k pojistnému plnění či navíc k náhradě újmy nebo b) je lze vyložit i jako úhradu nároků, které sice pod pojištění spadají, ale budou škůdcem uhrazeny přímo, nikoli prostřednictvím pojišťovny. Pokud jde o argument, že v trestním rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je uvedeno, že škůdce hradil plnění nad rámec pojistného plnění ve výše uvedeném smyslu a), pak jde pouze o právní hodnocení, kterým není civilní soud vázán, navíc nejde ani přímo o výrok o [anonymizována dvě slova], kterým by byl civilní soud dle § 135 o. s. ř. vázán, nadto samotný výrok trestního rozhodnutí o zastavení trestního stíhání ani výši újmy neobsahuje. Tento argument tedy není důvodný. 9. Pokud jde o druhý argument, že vůle škůdce směřovala k úhradě navíc k pojistnému plnění, rovněž není důvodný. Žalovaná uplatnila svůj nárok na bolestné, náklady léčení a další náklady dne 17. 12. 2018 dle § 9 odst. 1 a § 6 odst. 2 zákona přímo vůči pojišťovně (žalobkyni), tak posléze i vůči škůdci (řidiči) v adhezním řízení dne 6. 3. 2019 (vedeno u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 10/2019). Poté dne 2. 4. 2019 obdržela od škůdce náhradu újmy 111 603 Kč. Následně obdržela 11. 4. 2019 náhradu újmy od pojišťovny v částce 100 706 Kč. Až 17. 4. 2019 uzavřela žalovaná se škůdcem dohodu o narovnání, ve které není uvedeno, že plnění škůdce má být plněním nad rámec způsobené újmy popřípadě nad rámec náhrady újmy vyplacené pojišťovnou. Naopak v odstavci I. dohody o narovnání je jasně uvedeno, že žalovaná se s náhradou konkrétní újmy ve výši 111 603 Kč přihlásila do trestního řízení, a v odstavci II. je uvedeno, že škůdce tuto konkrétní újmu uhradil. Je tedy zjevné, na co konkrétně škůdce hradil - nárok přihlášený žalovanou v trestním řízení, což bylo bolestné, náklady na léčení a náklady na právní zastoupení. Dohoda o narovnání se může týkat i plateb již proběhlých, tedy může dohodou stran určit účel platby již v minulosti proběhlé. Škůdce dle obsahu dohody o narovnání zjevně nemínil odškodnit žalovanou nad rámec vůči němu uplatněného nároku (tedy jakýsi další žalovanou formálně neuplatněný zásah do osobnostních práv, dar, či dobrovolně navýšená náhrada újmy apod.). Škůdce se snažil urychlit ukončení trestního řízení, proto újmu vůči němu jednoznačně uplatněnou sám nahradil dříve než pojišťovna. Žalovaná se pak dohodou výslovně vzdala jakýchkoli dalších případných nároků vzniklých z dopravní nehody nad rámec již nároků uplatněných (nemůže tedy nyní tvrdit, že přijala plnění na nějaké další nespecifikované nároky). Podmínkou narovnání dle § 309 trestního řádu je mimo jiné buď náhrada újmy, nebo učinění potřebných úkonů k její náhradě, tj. například oznámení újmy či škody pojišťovně, která je povinna za škůdce újmu uhradit. Zde byly splněny obě alternativní podmínky pro zastavení trestního stíhání - nahlášení pojistné události i přímá náhrada škody škůdcem. Rovněž další postup škůdce, který požadoval po žalobkyni proplacení částky uhrazené žalované, svědčí o tom, že nemínil hradit žalované něco nad rámec způsobené újmy, ale pouze mínil uhradit vzniklou újmu rychleji než pojišťovna a posléze hodlal od pojišťovny dostat peníze takto vynaložené. Nejde tedy o žádnou změnu postoje škůdce, jak v odvolání uvádí žalovaná, ale naopak jde o vnitřně jednotný a pochopitelný postup škůdce, který odpovídá i zjištěním z jednotlivých listinných důkazů a zejména obsahu dohody o narovnání. Rovněž je nutno přihlédnout k totožnosti částek uplatněných žalovanou vůči pojišťovně, tak vůči škůdci v adhezním řízení a totožnosti vymezení důvodu plnění - bolestné, náklady na léčení náklady právního zastoupení. Dále nutno přihlédnout, že škůdce hradil přesně částku, kterou vůči němu žalovaná v trestním řízení uplatnila. Žalobkyně rovněž plnila přesně částku, kterou žalovaná vůči ní uplatnila. V obou případech jde o tentýž nárok v téže výši. Odvolací soud tedy souhlasí se závěrem okresního soudu, že vůle škůdce směřovala k úhradě újmy žalovanou uplatněné vůči pojišťovně i škůdci a nešlo o náhradu jakési blíže nespecifikované újmy žalované, či dobrovolné plnění nad rámec způsobené újmy, či navýšení odškodnění ze strany škůdce. 10. Odvolací námitka, že žalobkyně plnila ve smyslu § 2997 odst. 1 o. z. s vědomím toho, že k tomu není povinna, rovněž neobstojí, neboť žalobkyně vyplácela pojistné plnění na základě pojistné smlouvy a na základě nároku, který vůči ní žalovaná vznesla 17. 12. 2018. Nehradila tedy dobrovolnou platbu nad rámec pojistného plnění, ke které by nebyla ze zá