75 CO 19/2022-73 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 23.675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23.675 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), v celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit další částku ve výši 188.898,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 195.238,90 Kč od [datum] do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.904,70 Kč od [datum] do zaplacení, žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavírána podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně tedy měla povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Okresní soud pak dospěl k závěru, že žalobkyně předloženou žádostí žalovaného o úvěr ani daňovým přiznáním za rok 2015 neprokázala, že by řádně a s odbornou péčí zjišťovala a ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Při jednání přítomný zástupce žalobkyně přes poskytnuté poučení podle § 118b a 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) žádné další skutkové tvrzení nedoplnil, ani nenavrhl další dokazování. Z žalobkyní předložené žádosti i daňového přiznání je pouze zřejmé, že se žalobkyně zabývala pouze příjmy žalovaného, a to zjevně nedostatečně. Okresní soud tedy uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila a porušení této povinnosti žalobcem má za následek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Okresní soud tedy vypořádal nárok jako plnění z neplatného právního jednání, když uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 250.000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 226.325 Kč, okresní soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 23.675 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, když žalobkyně neprokázala, že by předžalobní výzvu ze dne [datum] podala byť i jen k poštovní přepravě. Do dispozice žalovaného se tak prokazatelně dostala až výzva k úhradě ve formě žaloby, doručená žalovanému fikcí dne [datum]. Na úhradu dlužné částky měl žalovaný celkem 3 dny a po uplynutí této lhůty od [datum] tedy vznikl žalobkyni nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Ve zbytku pak okresní soud žalobu žalobkyně zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu, podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že již v žalobě tvrdila, jak úvěruschopnost žalovaného prověřila a doložila i žádost o úvěr, kde žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem domácnosti [částka], a daňové přiznání za rok 2015, podle kterého měl příjmy [částka] a výdaje [částka], z čehož však okresní soud chybně dovodil, že měsíčně činily příjmy žalovaného cca [částka], z daňového přiznání však vyplývá, že žalovaný uplatňoval daňový paušál [anonymizováno] příjmů pro daný typ živnosti, nelze tedy říct, že čisté příjmy žalovaného jsou jen [anonymizováno] z uvedených příjmů. V rámci hodnocení příjmů spotřebitele, který má příjmy z podnikání, vychází žalobkyně z IncomeModelu, podle kterého žalovanému vycházely příjmy [částka] měsíčně čistého. Zároveň musí posuzovaná fyzická osoba – podnikatel splnit požadavek minimálního zisku z podnikání za zdaňovací období doložený potvrzeným daňovým přiznáním. Ohledně výdajů pak žalobkyně vycházela z informací od žalovaného a zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a současně porovnala získané informace s historickými daty Českého statistického úřadu. Žalobkyně si rovněž lustrací zjistila výši dosavadních úvěrových závazků žalovaného vůči třetím subjektům s měsíční splátkou ve výši 2.347 Kč, vůči žalobkyni pak žalovaný ke dni podání žádosti žádné závazky neměl. V rámci životních nákladů žalobkyně vycházela ze statisticky odvozených dat: životní náklady 3.700 Kč (2.830 Kč - životní minimum pro žadatele s dominantním příjmem v domácnosti a [částka] - náklady na vyživovanou osobu). Dále okresní soud nezohlednil, že žalovaný poskytnutý úvěr po delší dobu řádně hradil. Žalobkyně tedy řádně dostála své povinnosti ověřovat úvěruschopnost žalovaného, když navíc ohledně žalovaného nahlížela do relevantních databází a registrů, tj. zejména do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, databází MVČR, NRKI/BRKI atd. Dále žalobkyně namítala, že okresní soud učinil chybná skutková zjištění ohledně částky uhrazené žalovaným, když žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze [částka], správní výše bezdůvodného obohacení tedy činí [částka]. Dále pak žalobkyně namítala, že okresní soud zcela rezignoval na svou poučovací povinnost dle ustanovení § 118a o. s. ř. a žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů nevyzval, když obecné poučení dle ustanovení § 118b a 119a o. s. ř. v tomto směru dostatečné není. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 5. Pokud se týká odvolání žalobkyně proti výroku I. napadeného rozsudku okresního soudu, pak žalobkyně není oprávněna proti tomuto výroku odvolání podat. Obecně jsou oprávněni k podání odvolání účastníci řízení, jejich legitimace k takovému úkonu však není neomezená. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo napadeným rozhodnutím plně vyhověno, popřípadě mu byla takovým rozhodnutím způsobena újma na jeho právech (obdobně v případě dovolání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 27 Cdo 548/2017, dostupné z www.nsoud.cz). Pro posouzení subjektivní přípustnosti odvolání je pak rozhodujícím pouze výrok napadeného rozhodnutí, nikoliv subjektivní přesvědčení účastníka řízení. Oprávnění podat odvolání tak svědčí pouze tomu účastníku řízení, v jehož neprospěch vyznívá uvedené rozhodnutí. V posuzované věci bylo výrokem I. žalobě žalobkyně částečně vyhověno, žalobkyně tak není subjektivně legitimována k podání odvolání proti tomuto výroku napadeného rozsudku. Krajský soud proto odvolání žalobkyně proti výroku I. napadeného rozsudku odmítl dle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Krajský soud při konstatování, že odvolání žalobkyně do zbylých výroků II. a III. je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné jen z části. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“) doručeným okresnímu soudu dne [datum] po jeho opravě domáhala po žalovaném zaplacení částky 212.573,02 Kč (tj. 195.238,90 Kč jistina, 10.904,70 Kč kapitalizovaný úrok do zesplatnění přirostlý k jistině, 6.089,94 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tj. od [datum], do [datum] a 339,48 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z kapitalizovaného přirostlého úroku ode dne následujícího po dni zesplatnění, tj. od [datum], do [datum]) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částek 195.238,90 Kč a 10.904,70 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu nedoplatků ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru [číslo] kterou uzavřeli účastníci a na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 230.000 Kč, který však žalovaný řádně nesplácel. Okresní soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který však byl následně zrušen, protože se ho nepodařilo doručit žalovanému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Okresní soud po provedeném dokazování listinami vyhlásil dne [datum] napadený rozsudek, když u jednání advokáta žalobkyně poučil jen o koncentraci řízení a neúplné apelaci. 8. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním, že z žádosti o úvěr [anonymizována dvě slova] krajský soud zjistil, že žalovaný označený rodným číslem a trvalou adresou [adresa] listopadu [číslo], [obec], který na sebe uvedl i telefonní kontakt, uvedl, že od [datum] bydlí v družstevním bytě, vzdělání má odborné / učňovské, je ženatý, má zúžené společné jmění manželů a je podnikatel s [IČO], má příjmy dle daňového přiznání [částka], když rozdíl mezi příjmy a výdaji dle daňového přiznání činí [částka], ostatní nezbytné měsíční náklady [částka], celkový čistý měsíční příjem